Nafta v ČR: druhy, skladování, rezervy a kauza Viktoriagruppe

Nafta, přesněji řečeno motorová nafta, se v poslední době stala terčem významné pozornosti. Ve světě, stejně jako i v České republice je nafta spojována s významnými kauzami. Není to ovšem z důvodu zajímavých objevů na poli techniky, ale především kvůli emisnímu skandálu koncernu Volkswagen a také kvůli problémům s jejím skladováním v rámci státních hmotných rezerv. O tom jak nafta vzniká, jaké druhy existují, jak se v ČR skladuje a také jak postupuje kauza Viktoriagruppe si přečtete na následujících řádcích.

Základní informace

Motorová nafta, v zahraničí známá jako diesel (podle německého vynálezce Rudolfa Diesela), je směs kapalných uhlovodíků, které vznikají destilací a rafinací surové ropy. O procesu zpracování ropy, stejně jako i o výrobě pohonných hmot, si můžete přečíst v samostatných článcích věnovaných těmto tématům.

Jednoduše shrnuto, nafta vzniká rafinací a destilací ropy při teplotách mezi 150 až 370 °C. Je tedy směsí různých látek a často obsahuje i příměs biologické složky. Jako biosložka se obvykle používá tzv. MEŘO (Methylester řepkového oleje), což je v podstatě řepkový olej s metanolem.

Kvalitu nafty udává norma ČSN EN 590 a jako jeden z významných ukazatelů se využívá tzv. cetanové číslo (CČ, nebo též CN), které udává kvalitu nafty z pohledu vznětové charakteristiky. Nafta je v naprosté většině využívána jako palivo do vznětových motorů a některých plynových turbín.

Druhy nafty

Nafta má na rozdíl od benzínu zásadní fyzikálně-chemickou nevýhodu ve své teplotě tuhnutí. V nízkých teplotách se v naftě začínají vyskytovat krystalky a vzniká tak problém zákalu, který může vést až k tuhnutí nafty. Z tohoto důvodu se využívá různých typů nafty v závislosti na ročním období. Každý z typů má jiný bod tuhnutí a filtrovatelnost (teplota, při které nafta stále dosahuje požadovaných parametrů pro průchod přes speciální síťku).

(*) Specificky je možné se setkat s tzv. arktickou motorovou naftou, která se využívá pouze v některých oblastech, jako jsou Krkonoše, Šumava, nebo Vysočina a jen v zimním období.

Zimní období je pro naftu obecně velmi specifické. Jak již bylo zmíněno, vznikají problémy s tuhnutím a občas se objevují negativní komentáře řidičů ohledně kvality nafty. Často je však na vině kromě teploty i zanedbávání pravidelné údržby, které vede k problémům s obsahem vody a nečistot v palivové nádrži.

Nafta v České republice

Česká Republika má jako člen EU povinnost skladovat strategické zásoby energetických surovin na minimálně 90 dní. O skladování plynu a skladování ropy v ČR si můžete přečíst v dřívějších článcích. Na rozdíl od plynu, jehož skladování zajišťují samotné společnosti na konkurenčním trhu, je skladování ropy a nafty řízeno centrálně pomocí úřadu Správa státních hmotných rezerv (SSHR). Tato státní instituce zajišťuje nákup skladovacích prostor u firem, které tyto prostory nabízejí. V případě ropy se tak například využívá výhradně služeb (státem ovládané) firmy MERO. Pro skladování nafty se využívá služeb několika společností, ovšem většina ze státních rezerv je skladována v zásobnících společnosti ČEPRO. Tato společnost rovněž zajišťuje pro stát skladování automobilového benzínu, leteckého petroleje, TOL a mazacích olejů.

ČEPRO

Společnost ČEPRO je soukromá akciová společnost, která se zabývá velkoobchodním prodejem a přepravou pohonných hmot, skladováním ropných produktů, zásobováním čerpacích stanic a také provozem vlastní sítě čerpacích stanic EuroOil. Do oblasti činností společnosti spadá i správa produktovodního systému, který se skládá z řady součástí. Těmi jsou například potrubí, sklady a střediska.

Potrubní systém společnosti dosahuje úctyhodných 1100 km. Potrubí jsou povětšinou uložena mělce pod zemí (cca metr). Pouze v záplavových a tektonicky nestálých oblastech je potrubí vedeno nad zemí.

Sklady ropných produktů, kterých vlastní společnost ČEPRO rovných 17 sestávají nejen ze samotných zásobníků (nadzemní i podzemní), ale i dalších součástí jako jsou manipulační nádrže, objekty pro stáčení a plnění železničních a automobilových cisteren, dílny, technologické rozvody, administrativní budovy, hasičské zbrojnice, laboratoře, železniční vlečky a další. Střediska jsou pak propojena s rafineriemi v Litvínově, Kralupech nad Vltavou a Bratislavě.

Kauza Viktoriagruppe

Jak již bylo výše zmíněno, SSHR si pro skladování hmotných rezerv pohonných hmot najímá skladovací prostory. Dle mezivládní smlouvy z roku 2004 (o skladování specifických zásob) je možné skladovat část zásob v zahraničí. Tato smlouva dává ČR právo kdykoliv své zásoby odvézt zpět do ČR.

Původně se mělo ušetřit

Předchozí vedení SSHR se rozhodlo z ekonomických důvodů využít možnosti skladovat část nafty u německé společnosti Viktoriagruppe AG. S touto společností byla proto v roce 2010 podepsána smlouva o skladování zásob nafty v hodnotě přes miliardu korun. Samotné skladování probíhalo v bavorském Kraillingu, v prostorách vlastněných společností Viktoriagruppe. V Německu tak byly uskladněny zásoby odpovídající zhruba dvoudenní spotřebě ČR, což z celkové zásoby nafty (která odpovídá spotřebě přes 90 dní) tvoří malou část.

Firma Viktoriagruppe se však dostala do problémů s platební schopností a navíc bylo během kontroly v září 2014 zjištěno, že část české nafty v zásobnících chybí. Firma přestala platit daně a nakonec na sebe 8. prosince 2014 uvalila návrh na insolvenci. Němečtí celníci, kteří následně provedli měření, vyčíslili celkovou ztrátu české nafty na 6,3 milionů litrů.

Problémy, chyby a nedorozumění

Dle platné smlouvy zažádala ČR o navrácení nafty zpět, ovšem podle předběžného konkurzního správce byla česká nafta v roce 2010 smíchána s naftou Viktoriagruppe a není tak možné určit, čí nafta se ztratila a kolik nafty ČR v Německu opravdu skladovala. Poukázal také na to, že podepsané smlouvy z roku 2010 neodpovídají německým právním předpisům.

„Přestože jsme předběžnému insolvenčnímu správci doložili faktury za nákup nafty i faktury za její skladování, tak neuznal, že tato hmota patří České republice.“předseda SSHR Pavel Švagr

Argumentace, že nafta nepatří českému státu vyvolala řadu ostrých komentářů i ze strany české vlády.

„Já myslím, že to je absurdní, absurdní zpochybnění,“uvedl ohledně české nafty v Německu premiér Sobotka.

Do 16. 3. 2015 dostali všichni věřitelé čas přihlásit své pohledávky vůči firmě Viktoriagruppe, což učinila i česká SSHR. V současnosti tak probíhá právní spor mezi českou republikou a insolvenčním správcem společnosti Viktoriagruppe.

S celým případem je ovšem spojena řada rizik. Pokud například insolvenční správce zahrne naftu do majetku společnosti. Majetek bude následně prodán a Česko by tak získalo jen poměrnou část dlužné částky. Dalším rizikem je, že nafta v německých zásobnících stárne a pokud by soudní spor nabral zpoždění, je možné, že by ČR mohla získat zpět jen nekvalitní surovinu.

Příště budeme moudřejší

Je pravděpodobné, že spor o českou naftu v Německu bude ještě nějaký čas trvat. Současné vedení SSHR, ústy předsedy Pavla Švagra ovšem potvrdilo, že v nových smlouvách je již ošetřeno, že státní rezervy musí být skladovány výhradně na území ČR.