Ropný paradox: OPEC žádá o pomoc ty, proti kterým poslední roky bojoval
Generální tajemník OPEC Mohammed Barkindo vyzval severoamerické těžaře břidličné ropy, aby omezením své produkce pomohli se stabilizací cen ropy. Na země ropného kartelu OPEC nyní dopadají důsledky snahy o udržení svých tržních podílů, které s sebou přinesly významný pokles ceny ropy. Nyní se kartel OPEC ve snaze o narovnání tržního prostředí obrací s prosbou o pomoc na těžaře, proti kterým původně bojoval.
Dramatický pokles cen ropy způsobený navyšováním těžby států OPEC začal ve druhé polovině roku 2014. Pokles ceny vyvinul enormní tlak na severoamerické břidličné těžaře, kteří pro udržení na trhu museli najít ekonomicky efektivnější způsoby těžby.
Poslední tři roky tak přežili jen ti těžaři, jenž dokázali výrazně omezit své náklady spojené s těžbou. Těžaři, kteří se novým tržním podmínkám přizpůsobili a dokážou těžit i při cenách okolo 45 dolarů za barel nebo nižších, představují v současnosti pro OPEC ještě větší hrozbu než před třemi lety.
Jak udržet stabilní ceny i tržní podíl, toť zásadní otázkou pro OPEC
Cena ropy pod 40 dolary za barel je pro OPEC dlouhodobě neudržitelná vzhledem k závislosti jednotlivých členských států kartelu na příjmech z prodeje ropy. Logickým vyústěním tažení proti břidličné ropě tak bylo omezování těžby ze strany OPEC z konce roku 2016. Díky tomu došlo k postupnému růstu cen až nad 55 dolarů za barel. Zatímco země OPEC a Rusko v minulém roce svou těžbu omezovaly, američtí těžaři navýšili svou těžbu o 10 %.
OPEC si je konkurence ze strany břidličné ropy dobře vědom a ve snaze o udržení svých pozic nyní obrací svou rétoriku. Z dřívějších nepřátel jsou nyní přátelé, kteří mají pomoci svým zodpovědným přístupem stabilizovat ceny ropy. Vzhledem k výrazně odlišným cílům a zájmům obou skupin ovšem nelze předpokládat, že by američtí těžaři výzvu svých konkurentů z OPEC vyslyšeli.
„Vyzýváme naše přátele těžící ropu z břidlic v severní Americe, aby s veškerou vážností společně s námi převzali odpovědnost za vývoj trhu, který je v současné fázi velmi silně řízen nabídkou,“ dokládá změnu postoje OPEC prohlášení jejího generálního tajemníka Mohammeda Barkinda.
Mohlo by vás zajímat:
Zoufalství OPECu je už zřejmě naprosté. Začali válku, prohráli ji na celé čáře, jsou poražení na hlavu a dobře to vědí. Američtí těžaři jim ovšem nemohou vyhovět ani kdyby chtěli, protože USA jako civilizovaný stát má antimonopolní úřad, který by případnou dohodu těžařů musel ocenit největší pokutou ve své historii. Což zase nepochybně OPEC ví, tak hloupý asi nebude.
A do toho EU říká, že nutně potřebuje masivně dotovaný elektromobil, aby konečně zatočila se šejky. Ti už dávno vědí, že si dlouhá léta kvůli břidlicové ropě "nevrznou" a Saudové zavádějí novinky jako daň s přidané hodnoty, aby zachránili státní finance před katastrofou.
Ropná lobby má v USA aktuálně pod kontrolou Kongres, Senát, vládu i Nejvyšší soud. Jinak souhlas a dodávám, že před elektromobilními ambicemi Číny vše v EU bledne.
Čína má ovšem pro své elektromobilní ambice poněkud pádnější důvod než Evropa a nejde vůbec o závislost na ropě. Jde o ovzduší v tamních městech. Ne že by situace v EU byla ideální, ale s Čínou je přece jen nesrovnatelná i proto, že srovnatelný s čínskými megalopolemi je v EU ještě možná Londýn a Paříž a to ještě stěží. Navíc je to samozřejmě cesta, jak izolovat čínský trh a dát zásadní výhodu tamním výrobců a přitom hned nebýt na tapetě WTO. Je to taková automobilová energiewende po čínsku.
V západní Evropě, v jižní Evropě i v USA jsou automobily dominantním zdrojem znečištění ovzduší v hustě osídlených oblastech. Stejně tak jsou naprosto dominantním zdrojem hluku. A samozřejmě ropa se musí dovážet z ne zrovna přátelských oblastí, tj. je geopolitickou slabinou. V tom se Čína od EU až tolik neliší.
Elektromobilita je součástí technologické vlny, která má potenciál změnit geopolitickou rovnováhu ve prospěch zemích, které se živí "prací hlav a rukou" (Čína, Japonsko, Korea, EU, Indie) a v neprospěch zemí, kterým "příroda/náhoda nadělila" (ropné emiráty, Nigérie, Venezuela, ...).
Ano a Vaše první věta platí stoprocentně i pro Prahu a okolní satelity.
S tou prací hlav a rukou bych to zase tolik nepřeháněl. Faktem je, že se zdroje přesunou k jiným zemím, ale fakticky budou jedna komodita nahrazena jinými komoditami. Například největší zásoby lithia má Čile, Čína, Argentina a Austrálie. Alespoň tedy nejde o feudální či přímo teokratické režimy. Ovšem v případě kobaltu disponuje většinou světových zásob Demokratická Republika Kongo, což opravdu není vzor demokracie, tím méně pak práce hlav. Práci rukou tam jistě najdeme, ovšem zhusta se týká osobo mladších 15 let. Jezdit v takovém autě by mě úplně nebavilo, ale chápu, že mnohým to bude jedno.
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se