Rozdělená Libye vydělává na globálním napětí na ropných trzích

Producenti ropy v Libyi si užívají masivní windfallové zisky díky vysokým cenám ropy. Není to poprvé, co se mezinárodní aktéři obracejí k Libyi v době krize. Co to ale znamená ve státě, který je stále poznamenán vleklým interním konfliktem?

Libyjská státní ropná společnost oznámila, že za minulý měsíc zvýšila produkci na 1,4 milionu barelů denně a za duben vydělala necelé tři miliardy dolarů. To je zhruba třikrát více než v únoru. Skok v cenách ropy tak představuje pro Libyjce důležitý příliv financí.

Stav libyjské energetiky

Libyjská energetika, a vlastně celá ekonomika, vždy stála na fosilních palivech. Není tomu jinak ani dnes. Většina elektráren funguje na plyn, zbytek na ropné produkty.

Od kolapsu režimu Muammara Kaddáfího je stav země velmi komplikovaný a provází ho nestabilita, korupce a chaos, což  samozřejmě má dopady i na energetiku.

Státní firma GECOL se potýká s podinvestovanou infrastrukturou a provozními problémy. Libye sice na papíře míří k 22% podílu obnovitelných zdrojů do roku 2030, realita však zatím nenaznačuje, že by k tomu mělo dojít.

Potenciál pro OZE existuje, ale v současném bezpečnostním a institucionálním prostředí do země téměř nikdo investovat nebude. Vládnoucí struktury se navíc opírají o fosilní sektor, který je zároveň zdrojem jejich moci. Většina nových projektů tak zůstává fosilní, především se jedná o plynové elektrárny. Ty jsou navíc často budovány s podporou zahraničních zemí, které zde sledují své zájmy.

I přes tato omezení se mezinárodní ropné společnosti k Libyi vracejí, zejména v obdobích, kdy na trhu panuje napětí. Libyjská ropa je kvalitní a relativně nenákladná na těžbu, což ji činí atraktivní alternativou v době narušených dodávek. Navíc se počítá, že v zemi může být více rezerv. Nedávno například došlo k oznámení nových nálezů a v zemi se také chystá průzkum potenciálu pro břidlicovou těžbu.

Rozdělený stát

Po svržení Muammara Kaddáfího a neúspěšném politickém procesu po roce 2014 se země fakticky rozdělila. Mezinárodně uznávaná vláda sídlí v Tripolisu, zatímco východ země kontroluje Khalifa Haftar a jeho Libyjská národní armáda (LNA).

Haftar vytvořil jakousi klanovou strukturu a rozdělil svým synům lukrativní role: jeden vede LNA a druhý fond, který je financován státem a ovládá projekty v hodnotě miliard dolarů.

Napětí mezi frakcemi se často projevuje i v ropném sektoru. Haftar opakovaně využíval blokády exportu ropy jako nástroj politického tlaku na vládu v Tripolisu, aby si vynutil ústupky. Přestože jsou obě strany technicky součástí jednoho státu, fakticky jde o oddělené instituce.

Zisky jako destabilizační faktor

Libyjský politický systém je fragmentovaný a zahrnuje řadu aktérů – milic, regionálních skupin i politických frakcí. To, co je do určité míry drží pohromadě, jsou právě příjmy z ropy.

Současný příliv peněz tedy paradoxně může stabilitu narušit. Vyšší zisky zvyšují motivaci jednotlivých aktérů získat větší kontrolu nad státem a jeho zdroji. V extrémním případě to může vést k nové eskalaci konfliktu.

Libye dlouhodobě trpí rozsáhlou korupcí a slabými institucemi. Podle zdrojů citovaných Financial Times značná část příjmů nekončí ve veřejných investicích, ale je rozdělována mezi jednotlivé mocenské skupiny.

OSN se opakovaně snažila zprostředkovat politické řešení a volby, které by vedly ke sjednocení země, ale bez zásadního úspěchu. Žádná z klíčových frakcí není ochotná vzdát se svého postavení. Jediným pozitivním znamením je, že se USA podařilo nedávno dojednat shodu mezi frakcemi alespoň na společném státním rozpočtu.

Země ovšem i tak zůstává v dlouhodobém stavu nestability, který může být přílivem nových prostředků dále vyostřen. Libye je tedy zaseknutá v jakési civilní studené válce a příliv zahraničních financí ji může "ohřát".