HZwo: S využitím vodíku jsme stále na začátku, ale potenciál má

Asociace HZwo vznikla v roce 2017 jako seskupení několika hráčů  automobilového průmyslu se zájmem o rozvoj vodíkových aplikací. Dnes je certifikovaným evropským klastrem věnujícím se vodíkovým technologiím. Technický poradce z HZwo Frederik Wewetzer mluvil o využití vodíku v energetickém systému i automotiv i podpoře, kterou HZwo při rozvoji vodíkového hospodářství může poskytnout.

Na národní úrovni je asociace HZwo zodpovědná za národní vodíkové inovační centrum HIC financované Spolkovým mistrem dopravy a také za jeden z jedenácti transformačních center vypsaných Spolkovým ministerstvem hospodářství. Svobodný stát Sasko navíc pověřil sdružení úkolem splnit cíle Saské vodíkové strategie.

Frederik Wewetzer, technický poradce Saského vodíkového kompetenčního centra, které působí jako ústřední kontaktní místo pro občany, místní úřady, média, průmysl a vědu pro všechny otázky týkající se výroby, dopravy, skladování a aplikace vodíku, se podělil o to, jak HZwo přistupuje k svěřeným úkolům.

Přestože HZwo sídlí v Německu a zaměřuje se především na úkol spojený s německým vodíkovým hodnotovým řetězcem, máte různé členy z celé Evropy. Jak jste se dostali do tohoto bodu?

V roce 2017 vytvořila toto sdružení společně s technickou univerzitou Chemnitz a Fraunhoferovým institutem pro tvářecí nástroje jen hrstka průmyslových hráčů. A je to vidět i v názvu, HZwo je slangový výraz pro vyslovení "H2" v našem regionu. Neměli jsem v úmyslu vyrůst tak daleko.

Ale myslím si, že hodnotové řetězce, na které jsme se zaměřili zde v Chemnitzu a okolních oblastech, jsou důležité v celé Evropě a na celém světě, protože automobilový průmysl je obrovským ekonomickým faktorem.

Jak může asociace pomoci členům?

Domnívám se, že z toho vyplývají tři hlavní body. Prvním by byla snadná dostupnost, krátká doba komunikace a přímá komunikace. Druhým bodem je, že můžeme zajistit zviditelnění. Mnoho společností, zejména v automobilovém průmyslu, jsou dobrými odborníky ve velmi úzké oblasti technologií. Ale snaží se najít způsob, jak předat své odborné znalosti a někdy najít partnery. Zde můžeme pomoci my. S naší sítí generálních partnerů organizujeme mnoho akcí, ať už jde o malé workshopy nebo mezinárodní vědecké konference, které pomáhají s networkingem těchto společností.

Třetí je, že můžeme jejich projektům poskytnout i skutečné fyzické a digitální platformy.

Když jsem pracoval v automobilovém dodavatelském průmyslu, oslovila nás společnost HZwo s nápadem na projekt inteligentního upínacího systému pro sadu palivových článků. Byl jsem pověřen spoluprací na projektu a rychle jsme se dostali do bodu, kdy jsme potřebovali nějaká základní data, abychom mohli skutečně zkonstruovat a vytvořit rozvržení tohoto  systému. Je ale dost těžké sehnat třeba palivové články, pokud nejste Ballard nebo EKPO nebo ElringKlinger, které potřebujete, pokud chcete udělat nějaký pořádný vývoj na vlastní pěst. A to je místo, kde se open-source stack opravdu hodí.

Celý hodnotový řetězec

HZwo bylo pověřeno prací na plnění Saské vodíkové strategie, ale také na německé vodíkové strategii. Čeho jste již dosáhli a jaké jsou v tomto ohledu další kroky?

Jedním z velkých cílů bylo mít v rámci asociace celý hodnotový řetězec produktů pro vodíkové technologie. To se nám do určité míry podařilo. A to se odráží i ve struktuře členů. Ale stále existují některé technologie a mezery, do kterých můžeme a snažíme se růst.

Na opravdu osobní úrovni si myslím, že zejména v Německu musíme zlepšit hustotu našich plnicích stanic. Ve flotile máme dvě vodíková auta a naplánovat si trasy tak, abyste každých 500 km míjeli vodíkovou plnicí stanici, prostě zabere spoustu času. Zejména proto, že v našem domovském městě Chemnitzu zatím žádnou nemáme.

Na větší úrovni Německo vyvíjí "Kernnetz", takže v podstatě naši německou vodíkovou páteř. A v současné době probíhá spousta diskusí a konzultací o tom, jak to financovat a najít správnou rovnováhu mezi dotováním rozvoje a tím, aby se z něj stala investice, která sama o sobě vydělává peníze.

HZwo se do tohoto strategického rozvoje zapojuje. A to nejen z pohledu automotive, který bude vodík spotřebovávat, ale i z pohledu dodávek vodíku. Ačkoliv jsme původně jako asociace nebyli nastaveni na plnění takových úkolů, beru to jako pozitivní signál, že jsme vyrostli z role výzkumu a vývoje zajišťujících technologie, která je stále důležitá a stále tvoří drtivou většinu našich aktivit.

Zní to jako byste se přesouvali z role vodíkového údolí do role účasti na rozvoji širší vodíkové infrastruktury. Na druhou stranu  vodíková páteř, schválená Spolkovou agenturou pro sítě a zveřejněná FNB gas, není v Sasku do roku 2030 příliš hustá.  

To je, ne citlivé téma, ale téma k diskusi obecně. Plánování této vodíkové klíčové infrastruktury bylo založeno na potenciálních požadavcích průmyslu. Regiony s potenciálně velkou spotřebou vodíku, jako jsou ocelárny nebo velké chemické závody, byly původními cílovými uzly, když byl Kernnetz plánován. V Sasku u Drážďan máme jednu z těchto oblastí s obrovskou potenciální poptávkou po vodíku, která je napojena na hlavní vodíkovou síť, Industriebogen Meißen.

V okolí Chemnitzu jsou také podniky s vysokým potenciálem vodík využívat.

Náš region jihozápadně od Saska se skládá především z menších a středních podniků. Ale když sečtete všechen ten druh energie, který spotřebovávají, je to velká poptávka.

Problém nastává, když chcete shromáždit data, na kterých HZwo spolupracovalo s našimi místními obchodními komorami. Ty malé firmy, kterých se ptáme, mají jiné problémy než přemýšlet o spotřebě energie po roce 2045. Mnozí z nich mají co dělat, aby přežili.

Já jsme si původně naivně myslel, že když plynovod vede asi 30 až 40 km od Chemnitzu nebude problém položit jej až k nám. Kernnetz totiž sice cílí především na již vybudovanou infrastrukturu, zhruba 60 % potrubí bude přebudování stávajících plynovodů, ale stále je potřeba část potrubí postavit. Proč ne k nám? Pak jsem ale zjistil, že i udělat ten výstupní bod a položit přechod by stálo zhruba milion eur. A i když by snížil emise na nulu bez snížení pohodlí, bylo by to drahé, musí to být za náklady, které jsou spotřebitelé ochotni zaplatit.

Takže jsme dali dohromady jakousi "alianci motivovaných" a jednáme s místními provozovateli sítí, kteří dokážou propojit Kernnetz s místními odběrateli.

Vodík není řešením všech našich energetických problémů, ale pro některé ano

Řekněme před pěti lety se zdálo, že vodík se bude používat téměř ve všech oblastech ekonomiky – v teplárenství, výrobě elektřiny, dopravě, průmyslové energetice a neenergetickém využití paliva. Jak to vidíte teď?

Na té situaci se mi líbilo, že si nepamatuji tak pozitivní vizi, která by se do něčeho promítala, jako tomu bylo u vodíkové technologie. Neříkám, že to bylo úplně reálné, ale představa konkrétního cíle byla pro spoustu lidí fajn věc, což je pravděpodobně důvod, proč nadšení kolem vodíku tam narostlo.

Nyní jsme v realističtější fázi díky vší práci, která se na těch "šílených" nápadech udělala a jasně vidíme výzvy, které je třeba překonat, pokud chceme vizi skutečně realizovat.

Na druhou stranu již dříve náš předseda správní rady, profesor von Unwerth, ve svých prezentacích a projevech jasně řekl, že vodík v žádném případě nebude jediným řešením všech našich energetických problémů. A tohoto přístupu se v HZwo držíme. Vodík považujeme za důležitý díl skládačky.

Pokud jde o přizpůsobení vodíku v Německu, kde se nyní v měřítku nacházíme? 

Stále ještě rané začátky. Vidíme to ve vodíkových aplikacích v automotive, které jsou dobrým nastartováním pro technologie, protože nejsou tak citlivé na cenu jako například energetický sektor. Dnes existují auta, která si můžete koupit, pokud chcete. Totéž platí pro vlaky. Nákladní vozidlo s vodíkovými palivovými články si můžete objednat u našich partnerů z FES z Zwickau a mít ho za osm až devět měsíců. Posouváme se kupředu. Takže bych řekl, že jsme možná ve dvou třetinách fáze early adopterů.

Řekli byste, že je trh netrpělivý?

Rozhodně, což je pochopitelné. Pokoušíme se dekarbonizovat několik sektorů paralelně. To je obrovská výzva. Na konferencích, kde se bavíme s lidmi, kteří se tématem ne vždy zabývají každý den, nám často říkají, že nadšení kolem vodíku skončilo. Já si to nemyslím. Jak to vidím já, v současné době jsme ve stavu, kdy musíme zajistit, aby se vodík dostal do širšího praktického využití. Protože když naopak mluvíme s našimi členy nebo se specialisty na veletrzích, vidíme produkty, které už nejsou jen powerpointové snímky nebo demo verze. Jsou to fyzické produkty, kterých se můžete dotknout a používat je.

Uklízíme náš nepořádek

Když jsme se dotkli tématu dekarbonizace, je možné dekarbonizovat Německou ekonomiku do roku 2045?

Samozřejmě. Jsem optimista. Děláme vše, co je v našich silách. Zároveň mám pocit, že je to naše odpovědnost jako privilegovaných Evropanů, kteří napáchali nejvíce špíny. Obecnou otázkou pro mě je, jak se s tím vypořádat prostřednictvím globálních hodnotových řetězců. Až dosáhneme cíle, jak to ovlivní ostatní oblasti na planetě?

Aby toho bylo dosaženo, musí se změnit energetický systém. Myslíte si, že tato změna přinese i nové požadavky na systém?

Domnívám se, že systém bude stále silně závislý na obchodu a dovozu a vývozu. A s touto myšlenkou pracujeme v HZwo. Existují regiony vhodnější pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů, a tedy i pro výrobu vodíku, než střední Evropa. Abychom z toho vytěžili co nejvíce, musíme najít svůj „kousek koláče“ v energetické transformaci. Z našeho pohledu je tím kouskem koláče vývoz technologií, export know-how a výroba strojů, které nakonec podpoří energetickou transformaci.

Z pohledu zákazníka by zase bylo nejlepší, kdyby změna nebyla znatelná. Což je samozřejmě náročné, už jen kvůli nákladům, ale celkovému přijetí by to pomohlo. Vidíme to při testovacích jízdách. Řidiči se nejprve ptají, jestli je to nebezpečné? 700 barů v nádrži nebezpečně zní. A pak začnou řídit a sami se přesvědčí, že je to prostě auto. To auto jede. A jede tiše jako elektromobil. Protože to vlastně elektromobil je. K technologii jsou pak otevřenější.

Jel jste vodíkovým autem do Prahy vystavovat na Vodíkové dny?

Jasně. Také jsem využil čerpací stanici v Praze, která fungovala perfektně. Jen jsem byl trochu šokován cenou. 500 korun za kilogram je hodně ve srovnání s tankováním v Drážďanech. Tam kilo obnovitelného „zeleného“ vodíku stojí kolem 13 €, což ani ve srovnání s naftou v rámci budoucího EU ETS 2 není tak špatné.

Rozdíl mezi českou a německou cenou je přitom jedním z důvodů, proč jako asociace tolik tlačíme na přeshraniční spolupráci s našimi sousedy v České republice. Protože sdílíme oblast a s ní i obecnou realitu. Obě země samy o sobě nebudou schopny získat energetickou autonomii, kterou nabízí také dobře propojený trh.

Zdroj: Hydrogen Days. Vodíkové auto

Pojďme to uzavřít poslední otázkou. Kdybyste měli zelenou louku a mohli si poskládat dokonalý energetický systém, jak byste k tomu přistupovali? Co byste zahrnuli? Jak by to fungovalo?

Obávám se, že v tomto ohledu nejsem příliš originální ani kreativní. Samozřejmostí by byl 100% obnovitelný systém, který počítá s možností velkoobjemové recyklace odpadů pro dosažení co největšího oběhu. Systém by byl co nejuzavřenější. A využíval by různé nosiče energie, včetně vodíku, které se používají pro aplikaci, která vyhovuje jejich specifickým potřebám.