Odkud poteče vodík do ČR? NET4GAS je zapojen do rozvoje čtyř mezinárodních koridorů

Česká republika se stejně jako ostatní členské státy EU připravuje na rozvoj vodíkového hospodářství. Podle nedávno zveřejněného rozvojového plánu pro českou přepravní soustavu plynu, který připravil její provozovatel NET4GAS, nebude však domácí výroba vodíku v EU stačit na pokrytí předpokládané spotřeby, a velká část této komodity proto bude do EU dovážena. Klíčovou roli mají sehrát připravované vodíkové přepravní koridory a navazující vodíková infrastruktura, která by měla být připravena do roku 2040.

Evropská unie a spolu s ní řada členských zemí vkládají vysoké naděje do vodíkového hospodářství, které má pomoci dekarbonizovat místní energetiku. Kromě sezónní akumulace pro obnovitelné zdroje by měl vodík rovněž nabídnout cestu k dekarbonizaci průmyslových procesů, které využívají vodík běžně vyráběný ze zemního plynu.

Podle poslední verze výhledu poptávky po vodíku vypracované v rámci Evropského desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy by se poptávka po vodíku v EU měla v roce 2030 pohybovat na úrovni 484 TWh, v Německu by to mělo být 127 TWh a v ČR zhruba 5 TWh. Výroba vodíku by v tomto období měla na úrovni EU činit 307 TWh, v Německu 61 TWh a v ČR 0 TWh. Pro srovnání, spotřeba zemního plynu v EU činila v roce 2024 zhruba 3 560 TWh.

Současně je vhodné připomenout, že plánovaná výroba obnovitelného vodíku v EU v roce 2030 může být podstatně nižší s ohledem na poslední vývoj v oblasti vodíkových aukcí EU. Téměř polovina úspěšných projektů z druhé vodíkové aukce EU, ve které si podporu vysoutěžily elektrolyzéry o celkovém příkonu 2,3 GW, totiž byla stažena. Projekty stažené z aukce měly celkový příkon 1,9 GW, což představuje zhruba 80 % příkonu všech úspěšných projektů. Stažen byl i největší úspěšný projekt Zeevonk o příkonu 560 MW.

Z uvedeného je patrné, že bude v budoucnu zapotřebí dovážet poměrně velké množství obnovitelného vodíku z míst s vhodnějšími podmínkami pro jeho výrobu. O zajištění přepravy obnovitelného vodíku z těchto míst do regionů s očekávanou budoucí spotřebou se má postarat připravovaná evropská vodíková páteřní síť (European Hydrogen Backbone - EHB), která má po svém dokončení v roce 2040 dosahovat celkové délky 58 tisíc kilometrů.

Iniciativa EHB, která byla založena evropskými provozovateli plynárenské infrastruktury, identifikovala vhodné oblasti pro výrobu obnovitelného vodíku pro potřeby EU. Jedná se například o severní Afriku, Pobaltí, Řecko, Turecko, Blízký východ či Ukrajinu. Tyto oblasti byly sdruženy do celkem pěti vodíkových koridorů, z nichž většina vede přes Českou republiku.

ČR je zapojena do 4 konkrétních projektů

Jak uvádí NET4GAS ve zveřejněném finálním návrhu Desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy 2026-2035, jeho cílem je nabídnout budoucímu trhu s vodíkem v ČR maximální propojenost s významnými místy výroby. V návaznosti na iniciativu EHB proto ve spolupráci s dalšími partnerskými provozovateli přepravních soustav začal rozvíjet čtyři konkrétní vodíkové koridory, které povedou přes Českou republiku.

Tím prvním je Česko-německé vodíkové propojení (Czech German Hydrogen Interconnector - CGHI), které umožní přepravu vodíku ze severního Německa, oblasti Severního a Baltského moře a Pobaltí do České republiky a dále do jižní části Německa. Iniciativa byla založena v roce 2022 a první fáze projektu by měla být zprovozněna v roce 2030.

Druhým projektem je Středoevropský vodíkový koridor (Central European Hydrogen Corridor, CEHC), jehož cílem je umožnit přepravu obnovitelného vodíku vyráběného na Ukrajině do míst spotřeby na Slovensku, v České republice a Německu. Po dokončení v roce 2032 by měl mít celkovou délku 1351 km.

Dalším projektem, do kterého je NET4GAS zapojen, je SunsHyne koridor (SunsHyne Corridor), který umožní dopravovat vodík ze Severní Afriky do Itálie, Rakouska, Slovenska, České republiky a Německa. Celková délka koridoru po jeho dokončení v roce 2032 by měla činit 3400 km.

Posledním koridorem, který má vést přes Českou republiku, je Jihovýchodní evropský vodíkový koridor (South-East European Hydrogen Corridor - SEEHyC). Tento koridor otevře cestu vodíku z Blízkého východu a jihovýchodní Evropy do Řecka, Bulharska, Rumunska, Maďarska, Slovenska, České republiky a Německa. Jeho zprovoznění je plánováno taktéž na rok 2032.

Z uvedeného je patrné, že Česká republika má díky své geografické poloze a existující přepravní infrastruktuře pro zemní plyn velký potenciál stát se významnou tranzitní zemí pro vodík. NET4GAS proto připravuje tři projekty vodíkové infrastruktury, které propojí největší hraniční propojovací body se sousedními státy. Konkrétně se jedná o projekty Česká vodíková páteřní infrastruktura ZÁPAD (HYD-N-1034), Česká vodíková páteřní infrastruktura SEVER (HYD-N-1251) a Česká vodíková páteřní infrastruktura JIH (HYD-N-990).

První z projektů - ZÁPAD, by měl být zprovozněn v roce 2030. Následovat má SEVER s uvedením do provozu v roce 2032 a posledním je JIH s očekávaným dokončením v roce 2035.

Zpoždění může být komplikací při plnění taxonomie EU

Včasné dokončení evropské páteřní vodíkové sítě a všech navazujících projektů je klíčové pro plánovanou náhradu zemního plynu či vodíku vyráběného z fosilních paliv v průmyslu a energetice jednotlivých členských států EU pomocí obnovitelného vodíku.

V případě energetiky je často skloňovaným pojmem v této oblasti takzvaná taxonomie EU, jejímž cílem je poskytnout jasná pravidla pro rozhodování o tom, zda je hospodářská činnost udržitelná z hlediska životního prostředí. Doplňkový akt, který se soustředí na činnosti v oblasti jaderné energie a plynárenství, totiž stanovuje poměrně přísné požadavky pro zařízení spalující zemní plyn. Mimo jiné požaduje, aby zařízení spalující zemní plyn, která získají stavební povolení před rokem 2030, přešla do konce roku 2035 kompletně na spalování obnovitelných plynů. To by se mělo týkat i řady plynových elektráren a tepláren budovaných ve vybraných členských státech EU včetně České republiky.

Konec roku 2035 přitom není plně v souladu s cílem dokončení evropské vodíkové páteřní sítě v roce 2040. Přestože by řada projektů měla být zprovozněna již po roce 2030, existuje riziko, že se tyto projekty opozdí. O tomto riziku promluvil nedávno například výkonný ředitel španělského provozovatele přepravní soustavy Enagás Arturo Gonzalo, který řekl, že u projektů napříč Evropou očekává zpoždění v délce dvou až tří let.

Konkrétní případy zpoždění v projektech rozvoje vodíkové infrastruktury lze ukázat na Dánsku či Nizozemsku. V případě dánské vodíkové sítě bylo loni v říjnu oznámeno zpoždění o tři roky s tím, že klíčová propojení v rámci Dánska mají být nově zprovozněna do konce roku 2033. Tříleté zpoždění bylo na konci loňského roku oznámeno také v případě nizozemské vodíkové sítě, jejíž zprovoznění bylo původně plánováno na rok 2030 a nově se počítá s rokem 2033.