Domů
Rozhovory
Michal Šnobr: EPH se pokouší rychle a za „málo peněz“ zkusit „velkou muziku“
Michal Šnobr - Analytik energetika

Michal Šnobr: EPH se pokouší rychle a za „málo peněz“ zkusit „velkou muziku“

„Už nyní lze ale konstatovat, že Vattenfall rozhodně jako vítěz neodchází. Celý prodej beru spíše jako vynucené politické rozhodnutí než úplně racionální krok. Vždyť Vattenfall prodal svá uhelná aktiva přesně v okamžiku historicky nejnižších cen uhlí a elektřiny v regionu,“ říká k prodeji německých uhelných aktiv Vattenfallu společnosti EPH investor a analytik Michal Šnobr.

V první části rozsáhlého rozhovoru jsme Michala Šnobra vyzpovídali na téma prodeje uhelných aktiv Vattenfallu a směřování společnosti EPH.

Na začátku se vraťme k jedné z ostře sledovaných událostí posledních týdnů, když EPH koupil aktiva Vattenfallu. Očekával jste tento výsledek?

Nebudu nijak tajit, že jsem favorizoval spojení německé STEAG a australské investiční banky Macquarie. Spojení těchto subjektů mi dávalo logiku a vnitřně splňovalo vše, co bylo možné pro uhelná aktiva Vattenfall chtít: Německý subjekt, ovládaný místními municipalitami tj. pod politickou kontrolou a k tomu podpora silné finanční skupiny se zkušenostmi z velkých investic v regionu nejen v energetice. Velké energetiky jsou v Německu v rozkladu a uhelná energetika se dostává do úzkých. Čekal jsem, že zde bude snaha o „místní-německou“ kontrolu budoucího a již nezvratného „phase out“ uhelné energetiky spojené s citlivými politickými a sociálními aspekty. V tomto jsem se mýlil, i když i EPH má skrze Mibrag v regionu a Německu svou základnu a ta podmínku nějaké místní angažovanosti také splňuje.

Nicméně zdá se, že jsem znovu podcenil mimořádné zákulisní vyjednávací schopnosti šéfa EPH Daniela Křetínského. V případě Slovenských elektráren jsem nevěřil, že podíl od Enel může převzít kdokoli jiný než slovenský stát. Vždyť rozumná ekonomika Slovenských elektráren je postavena jen a pouze na nějaké státem garantované formě podpory pro dostavovanou JE Mochovce. Přes mé předpoklady je ale výsledkem situace, kdy karty do hry má s minimálním rizikem EPH, ač je mohla mít slovenská vláda. V Německu se rozhodujícím momentem pravděpodobně stala australská investiční skupina  Macquarie. Není asi náhodou, že jejich původní partner STEAG ze souboje o aktiva Vattenfall v zásadě ve finále odstoupil a pár týdnů po té, bylo oznámeno, že subjektem dlouho vyjednávajícím o vstupu do infrastrukturní části EPH jsou právě australští Macquarie. Pokud tomu tak bylo, tak se tomu také říká: Dvě mouchy jednou ranou a v tomto směru je potřeba znovu před EPH smeknout.

Překvapením při oznámení transakce bylo, že předmětem prodeje nakonec nebyly vodní elektrárny Vattenfallu, které např. Daniel Beneš viděl jako výrazný benefit. Odešel nakonec Vattenfall jako vítěz, když si ponechal vodní elektrárny a zbavil se jedněch z „nejšpinavějších“ zdrojů v EU?

Nejdříve je nutné dodat, že obchod ještě definitivně není hotov. Chybí souhlasy antimonopolních orgánů a tuším, že i finální rozhodnutí švédské vlády, která se nyní rozpadá. Už nyní lze ale konstatovat, že Vattenfall rozhodně jako vítěz neodchází. Celý prodej beru spíše jako vynucené politické rozhodnutí než úplně racionální krok. Vždyť Vattenfall prodal svá uhelná aktiva přesně v okamžiku historicky nejnižších cen uhlí a elektřiny v regionu. Nicméně nelze vzhledem k turbulencím, které se dají čekat v evropské energetice (viz níže o trhu EU ETS) nebo po volbách v rozkolísané německé politice není ani vyloučené, že se Vattenfall zbavil „horké brambory“ na poslední chvilku.

Naopak vodní elektrárny, které Vattenfall EPH neprodal, mají stejně jako další OZE v Německu vysokou cenu a tu neztrácejí. Pokud by se Vattenfall v budoucnu rozhodl tyto aktiva prodat, najde kupce bez velkých problémů a stále za velmi vysokou cenu. Vždy jsem spojení uhlí a vody v prodejním procesu vnímal jako snahu „vyšperkovat“ špinavý výprodej a přitáhnout i bohaté kupce ze sektoru energetiky. To se Vattenfall minimálně v případě ČEZ povedlo.

Největší německá hnědouhelná elektrárna Jänschwalde s instalovaným výkonem 3 000 MW
Největší německá hnědouhelná elektrárna Jänschwalde s instalovaným výkonem 3 000 MW. Zdroj: powerplants.vattenfall.com

Koupě německých aktiv se zdá zatím jako jedna z těch rizikovějších zejména kvůli výrazné podpoře čisté energetiky mezi samotným obyvatelstvem. Dospěla energetika Německa již do té fáze, že se s prosazováním čisté energetiky „za každou cenu“ musí přestat a zaměří se spíš na stabilní zdroje?

Riziko spojené s energetickými aktivy v Německu tu nepochybně je. Jen se podívejte, jak obrovskou hodnotu a jak rychle byli a nadále jsou němečtí politici ochotni obětovat na oltář Energiewende a záměru odstavit jaderné elektrárny. Destabilizují svůj energetický trh, doslova vymazali většinu hodnoty domácích energetik, ve své době největších německých firem s globálními zájmy. Chystají se odstavit funkční jaderné elektrárny, které v jiným zemích budou fungovat ještě desítky let. Čekají je vynucené obrovské investice do urychlené přeměny vlastní přenosové soustavy.  Přesto nepochybuji, že Energiewende a odstavení jádra budou dotaženy do konce a nakonec v dlouhodobém horizontu nebudou neúspěšné.  Další obětí této politiky bude uhlí, to je zřejmé. Jediné o co jde, je jak rychle a za jakých podmínek to přijde.

V Evropě je jen jeden národ, který si díky svému bohatství a moci může dovolit předřadit ideologii před krátkodobou a střednědobou ekonomickou výhodnost. Předřadit národní zájem nad zájmem Evropy jako celku. Tím národem jsou Němci a v energetice se to děje. Když budou podmínky a bude politický zájem, zmizí uhelná aktiva z Východního Německa rychleji, než si nyní dovedeme představit. V tom jsou Němci jiní než zbytek Evropy.

Rizikem je vývoj emisí CO2 v Německu a nefunkční evropský trh s emisemi EU ETS. To je pro Německo problém. Emise neklesají a ani to nevypadá, že by Němci splnili vlastní cíl do roku 2020 snížit emise o 40%. Osobně si dokáži například představit, že pokud Němci nebudou chtít v boji s klimatickými změnami ztratit tvář, mohou poměrně rychle dojít k jednoduchému a racionálnímu řešení této situace.  To by spočívalo v rychlém snížení emisí oddálením definitivního uzavření posledních jaderných elektráren a naopak rychlejší zavírání těch uhelných. Nakonec v tomto směru Němci v minulosti už předvedli několik kotrmelců a v roce 2017 jsou před námi další volby.

Emisní kontext výše zmíněného obchodu potvrdil i dodatečný obchod mezi EPH a Vattenfall, kterým EPH nakoupilo zajištěné povolenky a elektřinu do roku 2019 právě od Vattenfall. Tento obchod nebyl součástí koupě uhelných aktiv a následně zcela jistě nebyl „zadarmo“. V tomto směru tahal za delší konec Vattenfall.

Společnost EPH v Evropě razí poměrně svéráznou strategii nákupu aktiv, kterých se ostatní zbavují. Je to strategie, na kterou byste si v současném evropském kontextu vsadil?

Minimálně jde o zajímavou strategii, kterou umožnila doba. Levné peníze, nízká inflace, propad cen komodit a nekoordinované veletoče v evropské energetice. Jde o cestu relativně velmi levně získat v energetice velký výkon a zahrát si velkou hru. Je to pokus jak rychle a za „málo peněz“ zkusit „velkou muziku“, což je jistě mimořádně lákavé. Nakonec právě obdobnými obchody se mnozí významní finančníci v minulosti proslavili, když šli proti trendu. Rizika tu ale nepochybně jsou. Asi ne fatální, ale hrozí, že EPH bude odsouzeno provozovat špinavá aktiva, kterých se jiní z důvodu reputace štítí, bez větších finančních efektů. Vše ukáže ale až čas. Hra s politiky a jejich regulacemi a zásahy do energetiky je ošemetná záležitost.

Ve Velké Británii EPH dostala na starou uhelnou elektrárnu Eggborough důležitý kontrakt od správce sítě National Grid. Je to něco, na co EPH sází i v případě německých elektráren? Předpokládáte, obdobný scénář vývoje i v Německu?

Z kontextu vyjádření EPH, které jsem zachytil, to opravdu takto vypadá a dává to smysl. Británie je ale v tomto směru výjimkou. Je to trh, kde výrobní kapacity chybí a budou chybět. Staré zdroje, které se připravují na odstavení, nemají zatím dostatečnou náhradu. Německo a náš region je jiný případ. Trh s elektřinou tady trpí kromě jiného i výraznou nadkapacitou. Tedy úspěch a neúspěch této politiky může být v jednotlivých částech Evropy hodně rozdílný.

Já jako akcionář ČEZ se jen děsím, aby se stejnou cestou nevydal státní ČEZ. Tahle společnost, tak jak je řízena a jakým způsobem v ní uplatňuje vlastnická práva stát, jak funguje dozorčí rada a motivace a odpovědnost managementu, jak fungují rozhodovací procesy, zjednodušeně řečeno na něco obdobného nemá. Její chvíle v nově formované evropské energetice teprve přijdou a na to by měla být připravena v té nejlepší kondici a ideální struktuře. To se ČEZ daří a já jsem rád, že nakonec zvítězil rozum a ČEZ ze soutěže o aktiva Vattenfall odstoupil.

Kde vidíte největší rizika těchto nákupů? Jak velký vliv v tomto ohledu přisuzujete EU ETS i vzhledem k tomu, že se EPH stane jedním z největších producentů CO2 v systému EU ETS?

Už jsem o tom mluvil. Riziko EU ETS je zásadní a mám pocit, že z pohledu uhelné energetiky je obecně dost podceňované. Těžba uhlí a speciálně ta lokální (hnědouhelná) hodně spoléhá na sociální aspekt tohoto byznysu. Většinou jde o největší zaměstnavatele v regionu. Nicméně ani to do budoucna tento byznys dle mého nezachrání. Ať si o EU ETS myslíme dnes cokoli, nakonec fungovat bude. Podstatně vyšší cena povolenky nebo nějaká forma emisní daně na podstatně vyšší úrovni než je dnes pomůže k rychlému „přepnutí“ části klasické energetiky z uhlí na plyn.

Jsem přesvědčen, že budoucí evropský model energetického mixu v převažující míře bude následující:  OZE + plyn doplněné schopností skladovat elektřinu + ještě dlouho stávající jaderná energetika. Na stavbu nových jaderných elektráren této generace už v Evropě nevěřím.  Uhelných elektráren bude ubývat a nyní se hraje o to, jak rychle půjde v Evropě ze hry ven. V delším horizontu se udrží v provozu jen ty nejmodernější, otázkou je za jakých provozních a ekonomických podmínek.

V druhém díle rozhovoru budeme pokračovat na téma EU ETS.

Mohlo by vás zajímat:

Komentáře(17)
Milan Vaněček
10. květen 2016, 21:47

Poslední odstavec vašeho příspěvku přesně vystihuje situaci. Myslím že máte pravdu. Bohužel energetická koncepce ČR plánuje něco jiného - stavbu nových JE.

Martin Hájek
11. květen 2016, 21:28

Když si tu českou energetickou koncepci přečtete, tak ve skutečnosti počítá pouze s prostou obnovou jaderného výkonu. Samozřejmě v dnešním legislativním prostředí je výstavba jaderné elektrárny naprosté sci-fi a šel by do ní je naprostý dobrodruh. Nikdy se nepodaří vydat stavební povolení a pokud náhodou ano, tak ho soud na návrh aktivistů zruší a potáhne se to dalších deset+ let. Stačí se podívat, co se dělo a děje kolem pouhé spalovny v Plzni. A to je o dva řády menší záležitost, která navíc nezajímá sousední státy, zatímco nový jaderný blok je bude zajímat velmi.

S panem Šnobrem lze v lecčems souhlasit, ale s náhradou uhlí plynem se nejspíš mílí. To vůbec nebude tak snadné, uhlí má velmi tuhý ekonomický kořínek a nebude tak snadné ho dostat ze hry. Ostatně brzy uvidíme, co bude dělat největší těžař hnědého uhlí na světě - Spolková republika Německo :-). Jedna věc jsou politická prohlášení a druhá věc je potom realita a na tu právě asi EPH spoléhá a dělá dobře.

Milan Vaněček
12. květen 2016, 10:29

Přečtěte si stranu 44 Státní energetické koncepce: ...roční výroba elektřiny se může pohybovat od 42 TWh do 58TWh pro jaderné palivo (..... cílové hodnoty k roku 2040), .....

A nyní je to pod 30 TWh každý rok (Temelín a Dukovany).

Ale, myslím, stejně jako Vy, že výstavba nových JE je science fiction, jak píšete výše....

Michal Šnobr
16. květen 2016, 09:19

Státní energetická koncepce je v tomto výraz naprosté ignorance reality a bezbřehého politického alibismu .... vždyť mluvíme o období po roce 2035. Případný definitivní "výkop" nebude dříve než v roce 2025. Kdo z politiků, kteří usilují o 4 další upachtěné roky, by si s tímto dělal problém?

Zoufalství ala Slovensko, Finsko, Francie a Británie přijde mnohem později ...

Michal Šnobr
12. květen 2016, 11:43

chtěl jsem říci zhruba toto: souhlasím s tím, že uhelky ještě vydrží. Minimálně ty nejmodernější. Otázka za jakých provozních a finančních podmínek. Na žádnou hitparádu to nevidím. Switch uhlí na plyn je závislý na vývoji EU ETS popř. přechodu na emisní daň. V tomto mám dojem, že se mění v EU atmosféra. Mimořádně expanzivní německá energetická politika už nedělá problémy jen východním zemím. V těch má Německo (kromě Polska) slabé soupeře. Začal boj mezi Francií a Německem. Prostředkem právě emise, které Němci velmi umně podporují a zároveň bojkotují. Při baseloadu 20 EUR Frantík pochopil, že už si nemůže nechat od Němců v této věci dál ".... na hlavu". V Německu ve 2017 volby a já čekám u kormidla změny a dost možná i změnu směru.

Investice EPH beru jako zajímavou sázku. Nic více nic méně. Hrát si s politickými regulacemi je vždy hodně ošemetné.

Martin Hájek
12. květen 2016, 18:58

Uhlí nebude žádná hitparáda, to souhlas. Ale ono vůbec nic nebude v energetice příštích deset let hitparáda :-). Postoj Německa jste vystihl výborně, Německo nemůže mít na drahé povolence žádný zájem. Francouzi ale se svým návrhem neuspějí, nemá prakticky nikde žádnou podporu (neuvažuje o něm ani výbor pro životní prostředí Evropského parlamentu a tam se chytají lecjaké hovadiny), přestože ho Němci budou možná i verbálně podporovat, aby ho následně propíchli zezadu. Investovat dnes v Evropě do energetiky a nehrát si s politickými regulacemi je v podstatě nemožné. Jak říkala moje babička, kdo se bojí s*re v síni :-).

Michal Šnobr
12. květen 2016, 23:43

Nesmíte ten Brusel brát tak vážně. V energetice jde o mrtvolu. Jen byrokracie a šikana slabších. Také jsem byl na začátku k návrhu Segolene Royal hodně skeptický, ale docvaklo mi to. Francouzi se jako velká země EU poučili od Němců. Jejich Energiewende nemá s Bruselem moc společného ale i tak řídí v energetice půl Evropy. Snažit se o nějakou další reformu EU ETS je nesmysl. Jako jaderná a téměř bezemisní země prostě rovnou zavedou zcela individuálně vysokou cenu povolenky a hotovo (již od 1.1. 2017). Další podobní se přidají, vznikne "emisní" koridor, pro který už vzniká legislativa. Tlak na Německo se rázem navýší a přijdou změny ...

Martin Hájek
13. květen 2016, 10:07

Brusel opravdu nijak vážně neberu. Němci ale budou držet EU ETS do poslední chvíle, protože jim přece nemohoucnost Bruselu v této oblasti velmi vyhovuje a když někdo bude chtít vědět, proč nesnižují emise, tak ukážou na Brusel. Ani Francie nebude schopná tohle změnit. Německo má výbornou obranu a Francouzům došlo příliš pozdě, že hrají jen užitečné idioty - ale dobře, že jim to alespoň došlo. Německo jednoduše nemá za uhlí do roku 2030+ žádnou smysluplnou náhradu a podle toho se bude chovat - tím neříkám, že propagačně nezavřou pár starých (kraft)werků, ale moderní uhlí pojede v Německu dál ještě hooodně dlouho.

Martin Hájek
12. květen 2016, 19:08

P.S. Změna směru v Německu nejspíš nastane. Černo - zeleno - oranžová se nám slije do hnědé. Ale to by právě hnědému uhlí mělo celkem svědčit :-).

Michal Šnobr
12. květen 2016, 23:45

nemyslím, Německu vládne nová zelená ideologie napříč politickým spektrem ... Energiiwende podporuje 93% obyvatel i přes rekordně vysoké ceny elektřiny.

Milan Vaněček
13. květen 2016, 05:09

Německá Energiewende je realitou, Brusel neBrusel, jako že dnes zase vyjde slunce... Větrníky a FV ničí JE v okolí, vydělává ten kdo má akumulaci nebo výrobu přizpůsobenou fluktujícim cenám elektřiny. Bohužel stávajíci Energetická koncepce ČR to nechce pochopit.

Martin Hájek
13. květen 2016, 10:14

Ale já přece vůbec neříkám, že Německu přestane vládnout zelená ideologie. Možná se ale trochu změní priority a energetika jako celek už nebude tou absolutní prioritou, jako je dnes. To se může stát docela snadno, zvláště když Německo k roku 2020 nesplní ani jeden ze svých Evropských klimaticko-energetických závazků a loď Energiewende najede na mělčinu fyzikální reality síťových omezení. Nová politická garnitura samozřejmě hodí vinu za neúspěch na Merkelovou, ale sama bude dobře vědět, že v oblasti energetiky žádný rychlý úspěch nemůže čekat a soustředí se jinam.

Michal Šnobr
13. květen 2016, 11:26

dovolím si to tak trochu shrnout:

1) jsme ve shodě, že moderní uhelky mají ještě dlouhé roky přes sebou. Já jen dodávám otázku: za jakých provozních a ekonomických podmínek?

2) vy tvrdíte, že se Francie vzpamatovala pozdě. Já to tak nevidím. Naopak platí: akce a reakce. Teprve nyní dostávají za uši a to politiky vždy vyburcuje. Nízká cena elektřiny dovezená z Německa, nízká cena povolenky. O Arevě, EdF (Flamanville nebo Olkiluioto) nebo Hinkley Point ani nemluvím. Britové se zařídili už dříve a Francie + další to udělají velmi brzy.

3) Němci se dostávají pod tlak a přijdou změny. Po volbách 2017 je poslední šance ... 93% německých voličů podporuje Energiiwende a důvod není "neklesající emise". Politici jim půjdou na ruku, když jsou ochotni akceptovat vyšší ceny.

4) o nové roli plynu v evropské energetice nepochybuji, žádná infrastruktura se tak rychle v evropské energetice nerozvíjí ... o Nordstream II nepochybuji ani jedinou vteřinu. Němci chtějí, Němci potřebují ...

Martin Hájek
13. květen 2016, 15:33

Také se shodujeme, že Paříž už pochopila, že nemůže nechat Berlín řídit evropskou energetickou politiku, protože na to doplatí. To je opravdu tektonická změna a souhlasím, že její důsledky mohou být zásadní.

Jiří Rákos
10. květen 2016, 21:51

Jinými slovy - Evropa bude potřebovat spousty plynu a nový jaderný zdroj nepostavíme

Jan Veselý
11. květen 2016, 06:46

Minimálně střední Evropa už má minimálně podstatný kus už dávno postavený. To jsou investice postavené na špatných odhadech vývoje trhu po roce 2000.

Martin Hájek
11. květen 2016, 21:21

Vývoj "trhu" je opravdu spíš menší část problému. Říkal bych tom spíš sázka na Bruselskou regulaci, která totálně selhala.

Komentáře pouze pro přihlášené uživatele

Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.

V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.

Přihlásit se