Michal Šnobr: Němci dlouhé roky potichu blokují funkčnost trhu EU ETS
„Pokud totiž někdo ve vhodný okamžik dokáže nečekaně a rychle zaspekulovat na emisním trhu EU ETS, dokáže tím zásadně ovlivnit trh s elektřinou a ve velkém i trží kapitalizaci evropských energetik. Nutno podotknout, že na to, s jak velkou hodnotou evropských energetik je možné si „zahrát“, není potřeba žádných mimořádných prostředků,“ říká k evropskému systému obchodování s emisními povolenkami investor a analytik Michal Šnobr.
V první části rozsáhlého rozhovoru jsme Michala Šnobra vyzpovídali na téma prodeje uhelných aktiv Vattenfallu a směřování společnosti EPH. Druhá část přináší pohled na současnou podobu a možnou budoucí roli Evropského systému emisního obchodování (EU ETS).
Jak Vám dávají smysl reformy EU ETS, které mají zpravidla vejít v účinnost v roce 2019, když povolenky mohou klesnout na téměř poloviční hodnotu během necelých dvou měsíců? Přitom původní plány na cenu povolenky byly výrazně vyšší, než je jejich současná cena…
Je to zvláštní situace. Po backloadingu byla na podzim loňského roku Evropským parlamentem definitivně schválena reforma EU ETS formou zavedení rezervního systému MSR od 1. 1. 2019. Až do 31. 12. 2015 se zdálo, že EU ETS tak našel v MSR pevnou půdu pod nohama. Povolenka CO2, tzv. EUA, rostla až k 8,7 EUR/t a předpokládalo se, že by do konce roku 2016 mohla stát až 12 EUR/t. Nicméně pak přišel leden 2016 a veškerá stabilita EU ETS byla jako mávnutím proutku pryč. Během ledna se povolenka doslova zřítila ke dnu a v únoru se obchodovala už téměř na poloviční ceně blízko 4,5 EUR/t. To se samozřejmě velmi rychle promítlo i do ceny elektřiny na rok 2017 a dále. Ta se v Německu na EEX obchodovala v tom okamžiku dokonce velmi blízko 20 EUR/MWh, tj. o téměř 10 EUR/MWh níže než v roce 2015.
Propad EU ETS byl způsoben jednak panikou na komoditách včetně cen uhlí, jehož cena propadla až k 36 USD/t a jednak blížícím se vypořádáním hospodaření jednotlivých podniků s emisemi za rok 2015. Nemalou roli sehrály zcela jistě také spekulace a to dost možná i spekulace spojené s prodejem hnědouhelných aktiv Vattenfall – významného producenta emisí v celoevropském měřítku. Vždyť jen zmínka Vattenfall o tom, že součástí obchodu s EPH nebylo portfolio zajištění povolenek do roku 2019, vyhnala cenu EUA velmi rychle z 5 EUR až nad 7 EUR/t. Po oznámení uzavření obchodu mezi EPH a Vattenfall pak klesla povolenka zase velmi rychle pod 6 EUR/t.
To, co se stalo na EU ETS a trhu s elektřinou během prvního čtvrtletí letošního roku, odhalilo fatální slabinu celého systému. Pokud totiž někdo ve vhodný okamžik dokáže nečekaně a rychle zaspekulovat na emisním trhu EU ETS, dokáže tím zásadně ovlivnit trh s elektřinou a ve velkém i trží kapitalizaci evropských energetik. Nutno podotknout, že na to, s jak velkou hodnotou evropských energetik je možné si „zahrát“, není potřeba žádných mimořádných prostředků. EU ETS žádnou obrovskou okamžitou likviditou nevládne. To je něco, co by se nemělo opakovat. V tomto směru považuji za logické, že se množí další a další snahy některých států EU o další regulaci EU ETS jako např. zavedení minimální ceny EUA nebo dokonce zavedení cenového koridoru pro EUA. Je tak zřejmé, že v tomto konceptu se stále více budou vytrácet tržní prvky a pomalu a jistě se tak blížíme k zavedení jakési pevné emisní celoevropské daně.
Má vůbec trh s povolenkami v jednotné podobě napříč EU v energetice smysl? Pokud srovnáme energetický mix Francie (téměř 95 % OZE a jádro) s tím Německým, bude složité najít jednotnou cenu povolenky.
Možná že právě EU ETS se stane tím klíčovým místem střetu mezi francouzským jaderným bezemisním konceptem energetiky a naopak tím německým upřednostňujícím rychlé a předčasné zavírání jaderných elektráren před vysokými emisemi uhelné energetiky. Na rozdíl od logického postoje Polska, které zcela odmítá trh EU ETS, Němci dlouhé roky potichu a relativně nenápadně blokují funkčnost trhu EU ETS v podobě nízké (nefunkční) ceny povolenky. Pro německé politiky, kteří vsadili vše na drahý rozvoj OZE přímo z kapes spotřebitelů elektřiny, je nepřijatelné připustit další zvýšení už tak nebezpečně vysokých konečných cen elektřiny právě díky potenciálně vysoké ceně povolenky, která by se promítla ve vyšší ceně silové elektřiny. Němci považují velmi nízké ceny silové elektřiny za vítězství a úspěch Energiewende.
Naopak Francie a další země už dál nechtějí dominanci Německa na evropských energetických trzích a právě skrze EU ETS chtějí podpořit skomírající ceny silové elektřiny. EU ETS nebo nějaká selektivní emisní daň budou v tomto hrát klíčovou roli v boji se změnami klimatu jako jakýsi politický nástroj. Po letech tak Francie přišla s návrhem, který jde přímo proti Německu a usiluje o zavedení minimální ceny povolenky. A co více, Francie automaticky počítá s tím, že tento návrh nebude před volbami v Německu podpořen a tak se rozhodla dostat Německo pod tlak tím, že vyzvala další země EU, aby se dobrovolně k této francouzské výzvě přidaly. Kladně reagovalo Nizozemsko, Belgie a další země.
Jaké byste navrhoval řešení? Je možnou cestou reforma EU ETS, nebo byste se přikláněl k některé z alternativ, například k uhlíkové dani?
Už zavedení minimální ceny pro EU ETS nebo zavedení koridoru pro cenu povolenky EU ETS bere tomuto trhu/netrhu další tržní charakteristiku a pak už jsme velmi blízko nějakému plně regulovanému řešení, např. zavedení uhlíkové daně. Nakonec to tak asi opravdu dopadne. Nicméně problémem bude zavedení jakéhokoli jednotného evropského řešení.
Naopak je zřejmé, že nějaké „rozhřešení“ pro evropskou energetiku se blíží a po letech tápání a strádání si energetika opět najde své místo na slunci. Bude to ale jiná energetika, s jinými technologiemi, možná plně regulovaná, možná opět více založená na národních preferencích než na těch evropských. Investice budou směřovat především do distribučních sítí, preferovaná budou decentrální řešení jak u plynu, tak i u OZE. Mantrou v této oblasti budou nízké fixní náklady za cenu vyšších variabilních. Druhově energetiku vytvaruje právě budoucí vítězný koncept EU ETS nebo jakékoli jiné tomu blízké daňové řešení.
Mohlo by vás zajímat:
Nedivím se, že je cena emisních povolenek tak nízká. Ten systém obchodování má totiž dvě základní chyby v designu, které by bylo vhodné řešit.
1) Emisních povolenek se obrovská hromada rozdává zadarmo. To bych Němcům nevyčítal. Je to důsledek hysterie některých evropských vlád (včetně té české) při zavádění celého systému.
2) V systému není žádná zpětná vazba, žádný regulační mechanismus, který by dostával z oběhu přebytečné povolenky a v případě nedostatku je tam zase dodal. Přitom indikátor přebytku či nedostatku je jasný, je to cena těch povolenek.
Myslím, že stylovým řešením by bylo ustanovení "evropského utahovače šroubů", instituce, která by je v situacích, kdy je cena emisních povolenek moc nízká (třeba pod 10 EUR/tCO2), začala vykupovat pryč, s tím, že polovina z vykoupeného množství by se další rok nealokovala (jsou zbytečné) a naopak kdyby cena vylítla příliš vysoko (třeba nad 30 EUR/tCO2), tak by se povolenky prodávaly za cenu horní meze.
Nebo je to celé moc složité a stačila by opravdu prostá daň. Buď kompenzovaná obyvatelům uhlíkovou dividendou (jako v Britské Kolumbii v Kanadě), nebo třeba snížením jiných daní (třeba daň z příjmu, ať je levnější zaměstnávat lidi).
Vážený pane Veselý,
gratuluji Vám k objevení Ameriky. Ten mechanismus, který jste nám popsal, se v eurospeaku nazývá Market Stability Reserve a je již obsažen v evropské legislativě.
Zrušení bezplatné alokace povolenek pro průmysl by znamenalo jeho likvidaci v EU, při ceně povolenky 30 Euro zcela bezpečně. Pokud Vás neplatí za tyhle příspěvky Čínská vláda, tak opravdu nevím, jak si je vysvětlit.
Vidíte jak jsou v Bruselu chytří, přišli na to sami i beze mně.
A to druhé tvrzení je dnes již klasický demagogický výkřik, který se tuším používá při každé podobné příležitosti (regulace znečišťování, regulace chemických látek, regulace v oblasti odpadů) minimálně posledních 60 let. Až a jestli taková regulace bude, průmyslové podniky přestanou tento problém řešit přes PR a právníky a pověří řešením inženýry a techniky. Ale chápu to fňukání, je to jednodušší a levnější.
Nehledě na to, že třeba kompenzace téhle daně třeba pomocí snížení daně z příjmu by většině průmyslových oborů náklady snížilo. Hutě, cementárny a některé chemičky by musely optimalizovat a inovovat.
Pane Veselý, kdyby byla EU obehnaná ostnatým drátem a nečelila mezinárodní konkurenci, tak byste měl pravdu. Pak by se jen o cenu emisí zdražilo zboží v EU a průmysl by mohl dále existovat. Při zachování otevřené ekonomiky ale vlastníky podniků nic investovat nenutí, výrobu prostě převedou do zahraničí. A jestli chcete konkrétní ukázku, tak se seznamte s velmi smutným příběhem Britského ocelářství, které zřejmě již brzy definitivně přestane v Británii existovat. A pak si otevřete učebnici chemii a zjistěte si, z čeho a jak se vyrábí cement. Pak možná ze sebe přestanete dělat hlupáka s tlachy o optimalizaci a inovaci. Pokud jsem Vás podcenila vymyslíte, jak dělat bezemisní cement, tak se Vám hluboce omluvím a navrhnu Vás na Nobelovu cenu.
Děkuji, tady máte odkaz na povídání o cementu, který má zápornou bilanci emisí CO2. Tady je návod jak se dají dělat nominace na Nobelovu cenu, ale já nejsem autor. nominujte autory technologie.
P.S.: Nejsou jediní, kdo na tom pracuje.
Určitě to rád udělám, až předvedou, že to opravdu funguje a je to možná ekonomicky přijatelná náhrada klasického cementu alespoň ve 20 % objemu. Zatím je to spíš sen než realita:
"Although Novacem's research efforts have yet to produce cement that's actually used in any construction projects, John Prendergast has ambitious plans for the product's future. "
Ale obávám se, že autor tohoto objevu je už dávno po smrti:
http://ceramics.org/ceramic-tech-today/novacems-carbon-negative-cement
magnesium-based cements are far from new and have been around since at least 1867. They are sometimes known as “Sorel cements.”
Podstatné ale je, že chcete zvednout cenu povolenky pro evropské cementářství na základě výzkumného projektu, který má spoustu snů a nápadů, ale velmi málo praktických výsledků. Je dobře, že v Bruselu přece jen postupují trochu obezřetněji a uvážlivěji.
Povolenky na vypouštění CO2 (i další emise) by měli vydávat a prodávat jen ti, kteří to CO2 (a další emise) z ovzduší zase spotřebovávají, kruh se uzavře a bude to skutečně tržní. Tak se tím spekuluje, skrytě dotuje (ČEZ jich dostane víc než potřebuje a potom je prodává těm co je musí kupovat) a přiživuje se na tom spousta darmožroutů a zbytek rozkradou politici.
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se