Sektor rafinace ropy stojí na rozcestí. Bez transformace hrozí uzavírání provozů

Poradenská společnost Wood Mackenzie vydala výhled uzavírání globálních rafinerských kapacit do roku 2035. Samotný oil and gas sektor v současnosti zažívá nejisté období, kdy na jedné straně stojí pokračující snaha o dekarbonizaci celých ekonomik a na druhé jistý odklon od těchto snah způsobený nejenom nástupem administrativy Donalda Trumpa. 

Podle odhadů společnosti Wood Mackenzie budou do roku 2035 uzavřeny rafinérie s kapacitou přibližně 1,1 milionu barelů denně, což představuje asi 5,5 % globálního objemu. Důvodů je vícero – mezi hlavní faktory patří nedostatečná konkurenceschopnost menších nebo technicky zastaralých zařízení, nedostatek investic do dekarbonizačních technologií a rostoucí důraz na komplexní integrované petrochemické provozy.

Trend se přitom zdaleka netýká jen rafinérií v rozvojových regionech – postihuje i evropský trh, kde řada provozů dlouhodobě bojuje s nízkými maržemi. Vůči tomu stojí zpřísňující se regulace související nejen s emisemi.

Dalších 1,2 milionu barelů denní kapacity by mohlo být podle stejné analýzy uzavřeno mezi lety 2035 a 2050. Zásadní roli přitom sehraje schopnost rafinérií adaptovat se na budoucí tržní a legislativní požadavky – ať už prostřednictvím modernizace, přechodu na výrobu alternativních paliv nebo hlubší integrace s petrochemií. Ty provozy, které tyto změny nezvládnou, budou čelit buď uzavření, nebo zásadní restrukturalizaci svého obchodního modelu.

Situace v Evropě

Energetický sektor prochází významnou restrukturalizací, kterou urychlují geopolitické napětí, tlak na snižování emisí i změny v poptávce po ropných produktech. Velké těžařské společnosti – jako Shell či BP – revidují své strategie, a přestože se dlouhodobě hlásí k zelené transformaci, v posledních letech zpomalují investice do obnovitelných zdrojů a opět posilují zaměření na tradiční ropu a plyn.

Ve střednědobém horizontu 10 let lze očekávat růst poptávky po fosilních palivech, který by měl být následně vystřídán jejich postupným útlumem. Jedná se tak o částečnou schizofrenii na trzích, která firmám podnikajícím v oil and gas sektoru značně komplikuje plánování do budoucna.

​Podle panelu odborníků účastnících se Financial Times Commodities Global Summit budou muset evropské rafinérie v následujících deseti letech projít zásadní transformací, aby se přizpůsobily energetické transformaci, jinak jim hrozí uzavření do roku 2035.

"Za deset let se většina rafinérií vydá buď cestou biorafinerií... nebo se budou elektrifikovat a přejdou na nízkouhlíkový vodík, nízkouhlíková paliva," uvedla Ruth Herbertová z Essar Energy Transition. 

Tento trend je již patrný, například rafinérie Grangemouth ve Skotsku se přeměňuje na dovozní terminál a německý závod Wesseling společnosti Shell ukončuje zpracování ropy.

V České republice zajišťuje zpracování ropy dvojice rafinérií společnosti ORLEN Unipetrol – v Litvínově a Kralupech nad Vltavou. Litvínovská rafinérie patří mezi již starší rafinérie, nicméně z pohledu skladby produktů a objemu je tou významnější. Rafinérie v Kralupech je o něco modernější, nicméně zpracovává relativně malé objemy ropy v evropském měřítku.

Státní provozovatel ropovodů MERO na konci loňského roku dokončil technické práce na rozšíření kapacity ropovodu TAL, což umožňuje zvýšit dodávky neruské ropy. První tanker s ropou z Norska dorazil do italského přístavu Terst, odkud bude ropa přepravena ropovody TAL a IKL v druhé polovině dubna.