Lom ČSA: první velký test nové rekultivační a energetické politiky státu

Lom Československé armády (ČSA) na Mostecku patřil po desetiletí k nejvýznamnějším hnědouhelným velkolomům v České republice. Díky vysoké výhřevnosti uhlí a strategické poloze byl klíčovým zdrojem paliva pro elektroenergetiku i teplárenství. Po ukončení těžby se však lom ČSA nestal „klasickým“ rekultivačním projektem podle vzorců minulých dekád. Naopak se proměnil v pilotní území, kde se poprvé ve velkém měřítku kombinuje ekologická obnova, energetické využití a řízené zpřístupnění veřejnosti.

Tuto změnu přineslo usnesení vlády ČR číslo 479 ze dne 28. června 2023, kterým byl schválen nový koncept využití území po těžbě. Usnesení navazovalo na předchozí vládní rozhodnutí o budoucnosti uhelných regionů, včetně usnesení vlády ČR ze dne 17. června 2019 č. 421. Namísto technické rekultivace a umělého zatopení lomu byl zvolen přístup založený na přirozené sukcesi, ochraně biodiverzity a selektivním rozvoji infrastruktury. 

V území se počítá s rozvojem fotovoltaických elektráren, s projektem Green Mine a v dlouhodobém horizontu i s možností přečerpávací vodní elektrárny. Současně byla vyhlášena Národní přírodní památka Lom ČSA, která zahrnuje biologicky nejcennější část území. Právě změna rekultivačního přístupu je spojena s finanční úsporou, která se má vrátit do regionu.

Finanční úspora a spor se státem

Změnou přístupu k rekultivaci a sanacím na zájmovém území NPP Lom ČSA vznikla významná finanční úspora. Tuto úsporu má společnost Severní energetická převést na Státní fond životního prostředí (SFŽP), který ji následně prostřednictvím dotačních mechanismů vrátí zpět do regionu. Severní energetická a SFŽP se - alespoň podle veřejných informací - nemohou shodnout na výši úspory, kterou má Severní energetická převést ve formě příspěvku do SFŽP

Názor obou stran se rozchází v tom, z jaké částky se má příspěvek vlastně odvozovat. Ve veřejné debatě se často mluví o příspěvku ve výši mírně převyšující jednu miliardu korun, která vychází z celkového snížení rekultivační rezervy. Severní energetická tento výklad odmítá. Podle společnosti jde o záměnu dvou odlišných kategorií. „Představa o příspěvku ve výši 1 mld. Kč vychází z mylného pochopení situace, respektive zaměnění odpisu rezervy s úsporou na území ekologické obnovy – dnes území NPP ČSA,“ uvádí těžební společnost. Zároveň zdůrazňuje, že „usnesení vlády i smlouva hovoří jasně o tom, že příspěvek bude vypočten z úspor dosažených na území ekologické obnovy/sukcese“.

Původní Souhrnný plán sanací a rekultivací, vycházející z horního zákona, skutečně počítal s rekultivační rezervou přibližně 2,84 mld. Kč. Po změně rekultivačního přístupu a zapracování ekologické obnovy byla tato potřeba přepočtena na zhruba 1,8 mld. Kč. Rozdílem mezi vytvořenou rezervou a nově stanovenými náklady na sanace tak vzniká finanční úspora, která dosahuje zhruba 1,04 mld. Kč, což je částka schválená Obvodním báňským úřadem. Tato částka je podle § 37a zák. č. 44/1988 Sb. zaúčtována jako snížení rezervy a náleží těžební organizaci. 

Podle Severní energetické však tato částka není celá relevantním základem pro příspěvek. Společnost opakovaně vysvětluje, že rozpuštěná rezerva se skládá ze dvou věcně odlišných částí. Klíčové je přitom vysvětlení tzv. „druhé půlmiliardy“. „Jedná se o úspory na projektech mimo oblast pokrytou smlouvou o příspěvku,“ uvádí Sev.en. „Zjednodušeně se jedná o práce, které proběhly oproti rozpočtům z roku 2016 levnějším způsobem a tím došlo k přeplnění finančních rezerv.“ Podle firmy by tyto prostředky byly standardně uvolněny už při aktualizaci rekultivačního plánu kolem let 2019–2020.

„K tomu ale nedošlo, protože stát se rozhodl změnit koncepci rekultivací a nás dopisem ministra životního prostředí požádal, abychom vyčkali jeho rozhodnutí o budoucím konceptu obnovy těžební krajiny,“ dodává společnost s tím, že tuto žádost respektovala.

Druhou část úspor, rovněž přibližně ve výši 500 mil. Kč, spojuje Severní energetická výhradně se změnou rekultivačního přístupu v území ekologické obnovy.

„Pro vyčíslení úspor jsme provedli detailní revizi rekultivačních projektů na dotčeném území, které díky sukcesi nebudou provedeny. Výsledkem je stanovení úspory 466 mil. Kč,“ uvádí společnost. Zároveň dodává, že „tyto projekty jsme státu představili a jsme připraveni je v jednání doložit“ a že stát byl s řádovou výší této úspory obeznámen již na začátku roku 2023.

Spor o pozemky

Do sporu o výši příspěvku navíc vstupuje otázka ocenění pozemků, které má Sev.en převést do správy Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Hodnota těchto pozemků se podle smluvního vzorce odečítá od výsledného příspěvku. Sev.en vychází z ceny přibližně 155 mil. Kč za zhruba 77,5 hektaru. AOPK ČR potvrzuje, že „hodnota těchto pozemků byla stanovena znaleckým posudkem, který společnost dodala, na cca 155 milionů Kč“. Zároveň však uvádí, že si nechala zpracovat vlastní ocenění:

„Úřední odhad přibližně odpovídá částce, kterou stanovil posudek těžební společnosti. Avšak tržní cenu pozemků odborné vyjádření znalce odhaduje na necelých 5 milionů korun. Při prodeji pozemků se společnost musí řídit znaleckými posudky, v tomto případě hned třemi shodnými a názor znalce na hodnotu pozemku věc nijak neovlivňuje,“ uvedla k hodnotě pozemků společnost Sev.en.

AOPK ČR zároveň upozorňuje, že pozemky mají být převzaty formou daru a „potvrzená výše daru musí odpovídat reálné hodnotě pozemků“. Dokud nebude nalezena shoda, „smlouva nemůže být uzavřena a pozemky nadále zůstávají v majetku společnosti Sev.en“. Výsledná hodnota pozemků tak může významně ovlivnit konečnou výši příspěvku. Společnost Sev.en k tomu na dotaz redakce uvedla, že se „transakce uskuteční buď jako celek tak, jak ji definuje smlouva, nebo dojde k jejímu zrušení“.

Ať už spor o výši příspěvku dopadne jakkoliv, transformace lomu ČSA je součástí širšího útlumu uhelného průmyslu v severních Čechách a představuje první velký hnědouhelný lom v regionu, který přešel od těžby k novému využití území. V dalších letech mají následovat lomy Vršany a Bílina, což znamená, že během příští dekády dojde k uzavření většiny hnědouhelných dolů v Česku. Zkušenosti z lomu ČSA – zejména s ekologickou obnovou a koordinací mezi těžaři, státem a obcemi – tak mohou sloužit jako praktický model pro další lokality. Ukazují, že konec těžby nemusí znamenat úpadek území, ale může se stát impulsem pro novou kombinaci přírodní obnovy, energetických projektů a regionálního rozvoje.