Německý odchod od uhlí postupuje tiše, ale stabilně. Dokončen by mohl být v roce 2032

Německo by mohlo ukončit výrobu elektřiny z uhlí výrazně dříve, než stanovuje platná legislativa. Podle analýzy výzkumníka z Öko Institutu postupuje odklon od uhlí „tiše“, ale stabilně. Za současných tržních podmínek by mohl být dokončen už v rozmezí let 2031-2032.

Německý zákon o odklonu od výroby elektřiny z uhlí, přijatý v roce 2020, počítá s ukončením využívání uhlí nejpozději do roku 2038. Vývoj na energetických trzích však naznačuje, že ekonomické faktory, zejména rostoucí cena emisních povolenek a tlak obnovitelných zdrojů, vytlačují uhelné elektrárny z trhu rychleji, než se původně předpokládalo.

Podle experta Hauke Hermanna hrají klíčovou roli právě tržní signály. Rostoucí náklady na emise CO₂ v rámci evropského systému emisního obchodování (EU ETS) zhoršují ekonomiku provozu uhelných elektráren natolik, že jejich provoz přestává být konkurenceschopný. Tento trend znamená, že k útlumu uhlí může docházet bez nutnosti dodatečných politických zásahů.

„Při současném tempu se rok 2031 nebo 2032 jeví jako reálný termín konce [uhlí v Německu],“ uvádí Hermann.

Zpomalení odklonu kvůli probíhající krizi?

Rostoucí ceny energetických komodit a geopolitické napětí v posledních měsících znovu otevřely debatu o možném zpomalení odklonu od uhlí. Někteří politici i zástupci průmyslu argumentují potřebou zachovat uhelné elektrárny v provozu déle, zejména kvůli bezpečnosti dodávek a cenové stabilitě.

Podle Hermanna však zkušenosti z energetické krize v roce 2022 ukazují, že současný systém je dostatečně flexibilní. Německý model odklonu od uhlí obsahuje mechanismy, které umožňují dočasné pozastavení odstavování elektráren nebo jejich návrat na trh v případě nouze.

Z tohoto pohledu není nutné celý harmonogram zásadně přehodnocovat, spíše využívat existující nástroje pro zvládání mimořádných situací.

Návrat uhelných elektráren na trh je spojen s problémy

Hermann zároveň upozorňuje, že návrhy na návrat starších uhelných elektráren do běžného provozu by mohly narušit investiční signály na trhu. Takový krok by podle něj odrazoval investice do nízkoemisních zdrojů a zpomalil transformaci energetiky.

„Znovuzprovoznění uhelných elektráren není vhodným způsobem, jak snížit náklady. Potřebujeme cenový signál odrážející vzácnost zdrojů, který by vytvořil pobídky k investicím do nových technologií, například do skladování energie. Tyto pobídky jsou narušovány zásahy, jako je opětovné uvádění starých uhelných elektráren do provozu,“ uvádí Hermann.

Navíc bude ekonomicky obtížné udržovat povrchové doly v provozu a spouštět hnědouhelné elektrárny jen několikrát ročně, aby se překlenula období vyšších cen. Existují také právní nejistoty týkající se kompenzačních plateb provozovatelům a dalších aspektů, jako jsou pravidla pro státní podporu, které tento přístup komplikují.

„Realizace této myšlenky z koaliční dohody bude náročná, a v současné době nevěřím, že k ní dojde,“ uvádí Hermann.

Navíc s ohledem na rostoucí podíl obnovitelných zdrojů energie a plánovaný rozvoj flexibilních zdrojů, například plynových elektráren či bateriových úložišť, se význam uhlí v energetickém mixu bude dále snižovat.