Evropská a mezinárodní klimatická politika po Brexitu

Odchod Velké Británie z Evropské Unie vyvolává řadu otázek ohledně budoucnosti směřování evropské integrace a mezinárodní politiky obecně. Brexit bude mít mimo jiné vliv i na současnou a budoucí legislativu v oblasti mezinárodního a evropského práva. Pokud jde o energetickou a klimatickou politiku, evropská legislativa má na tu domácí britskou podstatný vliv, ať už jde o tvoření legislativy nové či o rozhodování soudů, které je ovlivňováno Evropským soudním dvorem a jeho judikaturou.

Konec evropského práva na Britských ostrovech?

Evropská energetická politika je z velké části tvořena unijní legislativou. Budoucí odchod z Unie bude pro Brity znamenat podstatnou změnu v oblasti legislativy jak obecné, tak i energetické. Zákony, které zajišťovaly přednost práva EU před britským, budou zrušeny a ty, které implementovaly unijní normy, budou muset být podrobeny revizi a budou případně také zrušeny. Pokud ale jde o zákony týkající se obchodu a volné soutěže, britské firmy, které budou chtít obchodovat s těmi unijními, budou muset i nadále zohledňovat evropskou legislativu.

Jiný postup bude třeba uplatnit u rozhodování o platnosti směrnic a nařízení. Směrnice nejsou přímo závazné, a tudíž musí být do domácí legislativy implementovány zákony. Tyto bude nyní potřeba zhodnotit a rozhodnout zda a jak budou nadále platit.

Nařízení, která přímý účinek mají (není je třeba tedy vynucovat další národní legislativou), čeká budoucnost ještě méně růžová. Obecně platí za legislativu se silnější pozicí než směrnice, s odchodem členského státu Unie ale nyní automaticky přestanou pro daný stát platit. Spojené království bude muset vytvořit legislativu novou, aby tyto mezery „zalepilo“.

Energetická a klimatická legislativa EU

To, jak bude nyní vypadat budoucnost oblasti ochrany klimatu a energetiky na Britských ostrovech, je velmi nejisté i vzhledem k tomu, že hlavní protagonisté odchodu jako Nigel Farage a Boris Johnson inklinují ke klimaskepticismu.

Jedním z následků odchodu Velké Británie z Unie a jejího legislativního rámce, které pravděpodobně ovlivní energetiku, budou i změny v oblasti DPH. EU stanovuje její standardní hodnoty (minimum 15% a 5%). Plně v diskreci státu, tato daň nyní nebude muset být požadována při platbě za elektřinu a plyn, což by mohlo energie obecně zlevnit a tím podporovat nárůst spotřeby.

Co se týče směrnice 2009/28/EC o obnovitelných zdrojích energie, která prakticky stanovuje cíle pro boj se změnami klimatu (jako například dosažení 20% podílu obnovitelných zdrojů v celkovém energetickém mixu v roce 2020), její případná anulace by pro Brity znamenala velkou úsporu, jelikož náklady byly vypočítány na 4,7 miliardy liber ročně. Směrnice je považována za jednu z nejnákladnějších, co se týče prostředků na její realizaci v historii evropského práva. Důležitou roli tedy bude hrát to, které síly nyní v britských politických vodách zavládnou a zda se nebudou spíše klonit ke klimaskepticismu.

Stejně nejistý osud nyní čeká i celý klimatický a energetický balíček zahrnující limity pro snížení emisí skleníkových plynů (GHG) a zlepšení energetické efektivnosti. Stejně jako směrnici o OZE, i tomuto opatření jsou vyčítány vysoké náklady na realizaci.

Budoucnost Pařížské dohody nejistá

Co se týče mezinárodního klimatického práva a Pařížské dohody, je budoucnost VB po Brexitu opět jeden velký otazník. Kolektivní cíle EU nyní pro Británii nebudou závazné. VB ale na druhou dohodu podepsala a závazky z ní budou vyplývat i jako pro individuální stát. Již nyní má také poměrně silnou domácí legislativu ohledně snižování GHG emisí, opět ale na druhou stranu politické síly, které by se nyní mohly dostat k moci v čele s Johnsonem, by mohly některou legislativu a mezinárodní postoj Británie přehodnotit.

Spojené království vyjednalo hlavní body dohody, jako například redukční limity GHG jako člen EU a očekávalo se, že bude plnit závazky, které pro ně budou vyplývat z evropské dohody, která by tyto limity rozložila mezi státy (ta zatím nespatřila světlo světa). Ani EU ani Británie zatím Pařížskou dohodu neratifikovala a budoucí premiér tak bude mít možnost postoj VB přehodnotit. Další možností je i to, že Cameronův kabinet se během svých posledních tří měsíců rozhodne pro urychlenou ratifikaci. Lze však předpokládat, že vláda dá přednost řešení jiných problémů, spojených se svým odchodem a referendem.

Úplný odstup od dohody ale pravděpodobně nebude mít dostatečnou podporu v britském parlamentu, alespoň se to tak nejeví v nejbližším časovém horizontu. VB bude muset dojednat vlastní emisní limity, které budou pravděpodobně vycházet z britského Climate Change Act. Ten stanovuje dlouhodobé cíle ohledně snižování GHG a předepisuje každých pět let předložení tzv. carbon budgetů, které vláda musí splnit – v dohledné době by měla schválit již pátý.

Vliv Brexitu v zámoří

S tím, jak neklidná politická situace nyní díky Brexitu nastane, se dá očekávat, že ratifikace Pařížské dohody (jak Unií, tak VB a USA) bude odsunuta na později. Snaha Obamova kabinetu o její rychlé přijetí v USA tak může v současné neklidné politické narazit. Budoucnost smlouvy by tak byla značně nejistá a bude záležet na politické vůli nástupce současného amerického prezidenta, přičemž Donald Trump přislíbil úplné odstoupení od dohody. Případné váhání Británie ohledně její ratifikace by také nahrávalo stejnému postoji v zámoří.

Krátká odpověď na otázku, jak bude nadále vypadat britská klimatická a energetická politika, je, že nikdo vlastně neví. Vývoj situace bude záležet na tom, kdo se stane dalším premiérem, které strany budou nadále u moci a zda se případně současnému kabinetu ještě podaří podniknout kroky, které by příznivější vývoj zaručily.

Klimatické zájmy nejsou u „Brexiterů“ zrovna na nejvyšších postech pomyslného žebříčku zásad a ekonomické problémy, které nyní s odchodem nastanou, také nenahrávají pozitivnímu vývoji energetické transformace. Na druhou stranu, Británie má již nyní poměrně silnou legislativní strukturu ohledně změny klimatu. Pokud bereme v potaz to, že si VB bude muset částečně vybudovat novou pozici v mezinárodně-právní sféře, případný odstup od Pařížské dohody se jeví jako poměrně nebezpečný krok.

Zdroj úvodního obrázku: Aljazeera