REMOTE: Systém pro skladovaní vodíku pro řeckou mikrosíť byl dokončen
V rámci evropského projektu REMOTE byl v řeckém Agkistro dokončen systém na skladování energie vodíku pro místní mikrosíť. Vodíkové úložiště umožňuje krátkodobé i dlouhodobé sezonní skladování elektřiny pro decentralizované ostrovní sítě. Informovala o tom společnost Engie.
Úložiště založené na patentované technologii Engie EPS funguje na principu vodíkového systému „power-to-power“. Systém se skládá z elektrolyzéru, který přeměňuje elektřinu na vodík (power-to-gas) a systému palivových článků, které přeměňují uložený vodík zpět na elektřinu (gas-to-power).
Projekt mikrosítě bude využívat dostupnosti místní vodní elektrárny přičemž vodíkový systém pokryje požadavek na špičkové zatížení a zaručí záložní energii díky ekvivalentní čisté energii na skladování vodíku 500 kWh.
Uvedení do provozu a přejímací zkoušky byly v Agkistru úspěšně dokončeny. Společnost Engie tento koncept ověřila při budování úložných vodíkových zdrojů pro mikrosíť v Singapuru.
„Dokončením výrobního zařízení v Agkistro se naše technologie s vodíkovým pohonem osvědčila již na čtyřech kontinentech jako jediná dostupná možnost, jak vytvořit 100% zelené mikrosítě,“ uvádí Carlalberto Guglielminotti, generální ředitel Engie EPS. „Do budoucna se chceme zaměřit také na řešení pro větší energetické společnosti, a to jako systémový integrátor a poskytovatel technologií,“ dodal.
Mikrosíť Agkistro je součástí čtyřletého evropského projektu REMOTE, který si klade za cíl dokázat proveditelnost vodíkových technologií pro skladování obnovitelné energie v izolovaných a off-grid oblastech. Další izolovaná mikrosíť v programu se nachází na rybářském ostrově Froan v Norsku a zahrnuje hybridní systém fotovoltaických a větrných elektráren.
Dvě konfigurace decentralizované sítě se nacházejí také v Itálii, kde Enel Green Power na ostrově Stromboli v jižní Itálii testuje hybridní bateriově-vodíkový úložný systém napojený na fotovoltaiku, a v severní Itálii testuje hybridní systém poháněný biomasou.
Zdroj úvodní fotografie: ENGIE
Mohlo by vás zajímat:
Kdyby někoho zajímalo, jaká u podobných projektů vychází výsledná cena elektřiny, tak je to podrobně popsané tady:
https://www.remote-euproject.eu/remote18/rem18-cont/uploads/2019/03/REMOTE-D2.1.pdf
Např. tento řecký projekt - stávající místní vodní elektrárna + úložiště P2P, počítá s výslednou cenou elektřiny, počítanou na 25 let, 207,15 €/MWh. Oproti tomu staví variantu napojení na řeckou distribuční soustavu, u které jim vychází opět na 25 let elektřina za 427,07 €/MWh.
čili kdyby si postavili JE na pevnině, tak cena elektřiny pro ně bude vyšší než 427 EUR/MWh. Na ostrově ji postavit nemohou, nikdo by se nedoplatil.
Myslím, že nejlevnější pro ně by byl systém fotovoltaiky plus větrná elektrána plus baterie. Nouzová záloha dieselagregát na naftu nebo na biopalivo.
Co myslíte?
Jestli je to Agkistro, tak to podle mapy není geograficky na ostrově, jen energeticky.
Super. A podařilo se vám to najít i pro ITER nebo DEMO abychom si to tu srovnali? Nic jiného a snad skutečně bezpečného a bezemisního v dáli energetického vývoje zatím nevidím.
Aggristro jsem na mapě nenašel. Není to náhodou Agkistro?
V ČR také existují mikrosítě a dokonce bez synchronních výrobních modulů, ale zatím bez vodíku.
Celé mi to přijde tak trochu jako nějaký šílený plán.
Ta vesnice se správně jmenuje Agkistro a je to "díra po granátu" na hranicích s Bulharskem, čítající tak 30-50 budov. Kromě normálního bydlení jsou tam i nějaké rekreační objekty, zřejmě využívají turismus v přilehlém národním parku.
Co je divní z hlediska připojení k síti je to, že na hřebenu hor jen pár kilometrů od nich vyrostla vcelku slušná větrná farma. ty větráky zcela určitě potřebují nějaké připojení. Přijde mi divné, že by pár kilometrů 22kV vedení bylo natolik drahé, že by jej bylo nutné platit cenou přes 400€/MWh! Pokud tedy samotná energie v drátech už není tak jako tak velmi drahá.
Článek i původní zdroj odkazují na již existující vodní elektrárnu. Ta je pravděpodobně umístěna až u hráze jezera Kerkini a tak do Agkistro nějaká dráty vést musí. Jestliže jsou schopní z tohoto vedení napájet tuhle záložní hračku, tak určitě dokážou přivést i potřebnou energii. Tak jako tak to nevypadá na to, že Agkistro bylo bohem zapomenuté opuštěné místo v Řecku, odtržené od civilizace a odkázané pouze na místní zdroje.
V tom odkazu, co jsem dával, se píše, že nějaké vedení tam mají, ale to trpí výpadky až 10× do měsíce. Zdroj elektřiny mají v podobě té vodní elektrárny, ale výroba neodpovídá spotřebě.
Je možné že to vedení k větrníkům nebo vodní elektrárně je soukromé. Setkal jsem se i v ČR s případem že distributor vybudoval vedle soukromého a dostatečně dimenzovaného vedení vedení další distribuční s mezerou ochranného pásma.
Na druhou stranu vím o soukromých trafostanicích do kterých jsou na NN straně připojeni zákazníci distributora a platí distributorovi za distribuci i když k němu nejsou připojeni.
Distributor se na tom dohodl s vlastníkem trafostanice.
Ještě speciálně pro trolly bych doplnil, že předpokládaná roční spotřeba této mikrosítě je 129 MWh, takže se tam skutečně nevyplatí stavět žádnou štěpnou a dokonce ani fúzní jadernou elektrárnu, obzvlášť když zdroj elektřiny už mají v podobě vodní elektrárny. Lokalita se nachází v horách u hranic s Bulharskem, takže opravdu na ostrově nepostaví vůbec nic. Jediná relevantní poznámka je, že je to doopravdy Agkistro a ne Aggristro.
Celý projekt je díky vodíky zbytečně předražený. Mají tam 10x do měsíce výpadky? Velký akumulátor, který by ty výpadky pokryl by byl mnohem levnější řešení. Velmi podobný případ jsem viděl v USA.
To asi těžko z těchto kusých informací dokážete posoudit lépe než oni sami. Píše se tam třeba taky, že majitel hydroelektrárny tam chce vybudovat nějaký potravinářský závod, na který současné vedení kapacitně nestačí.
Jestli je to výzkumný pilotní projekt tak to dokážu pochopit, čistě ekonomicky je to ale prokazatelně blbost. Úložiště co 75% vložené energie prodrbe je prostě katastrofa, pokud tam teda nemají často přebytek výroby z těch blízkých VE.
Vůči velkým síťovým baterkám mám zatím určitou skepsi (ekonomicky), ale oproti H2 úložišti jsou baterky prakticky dokonalé. V tom PDF od Emila (díky) počítají návratnost na 10 - 40 let, doufám že je v tom započítaná výměna FC stacků, současné membrány vydrží maximálně 10 let. Baterky taky stárnou, ale v jejich chemii je zatím setrvalý pokrok, až doslouží současné tak budou k dispozici znatelně lepší. Membrány palivových článků jsou dlouhodobě zaseklé, buď potřebují platinu nebo stojí za prd, a životnost omezená tak jako tak.
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se