Podíl energie z obnovitelných zdrojů na evropském energetickém mixu se stále zvyšuje. Poslanci Evropského parlamentu proto zvažují způsoby, jak podpořit rozvoj její akumulace. Jako nejslibnější řešení se jeví vodík, či domácí baterie. 
Poslanci Evropského parlamentu (EP) z výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE) <a href="https://www.europarl.europa.eu/news/en/press-room/20200627IPR82201/meps-want-to-boost-energy-storage-in-the-eu-to-help-spur-decarbonisation">v pondělí 29. června 2020</a> přijali <a href="https://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/BRIE/2019/637962/EPRS_BRI(2019)637962_EN.pdf">zprávu, ve které předložili strategii pro akumulaci energie.</a>  Shodli se, že skladování energie má mít zásadní význam pro dosažení cílů Pařížské dohody o změně klimatu.
<blockquote>„Ukládání energie bude pro přechod na dekarbonizovanou ekonomiku založenou na obnovitelných zdrojích energie nezbytné. Elektřina vyrobená z větrné či solární energie nebude vždy dostupná v požadované míře, proto budeme potřebovat energii skladovat. Vedle osvědčených technologií pro akumulaci energie, jako například přečerpávacích vodních elektráren, bude řada technologií hrát v budoucnu klíčovou roli, například nové bateriové technologie, akumulátory tepla nebo zelený vodík. Těmto technologiím musí být umožněn přístup na trh, aby byly zajištěny nepřetržité dodávky energie pro evropské občany,“ prohlásila Claudia Gamon, rakouská poslankyně EP a členka výboru ITRE.</blockquote>
<h2>Slibná budoucnost zeleného vodíku</h2>
<a href="https://www.europarl.europa.eu/committees/cs/itre/home/highlights">Výbor ITRE</a> vybízí Evropskou komisi a členské státy Evropské unie k odstranění regulatorních bariér, které zpomalují vývoj projektů zaměřených na ukládání energie. Tyto překážky zahrnují například dvojí zdanění či mezery v evropských síťových předpisech. Rovněž by mělo dojít k přepracování pokynů týkajících se transevropské energetické infrastruktury takovým způsobem, aby se zlepšila kritéria způsobilosti pro subjekty, které se chtějí na vývoji technologií pro skladování energie podílet.
Poslanci EP také zdůrazňují potenciál <a href="https://oenergetice.cz/technologie/bnef-cisty-vodik-by-mohl-snizit-globalni-emise-sklenikovych-plynu-34/">„zeleného vodíku“</a>. Komisi proto vyzývají k podpoře výzkumu a vývoje vodíkového hospodářství. Podpůrná opatření jsou zapotřebí zejména s <a href="https://oenergetice.cz/akumulace-energie/studie-hydrogen-europe-reakce-vodikoveho-sektoru-koronavirus/">ohledem na snížení ceny vodíku a umožnění jeho komercializace</a>.
Výbor zároveň podporuje úsilí Komise zavést evropské normy pro baterie a snížit závislost na jejich výrobě v zemích mimo Evropu. Silná závislost EU na dovozu surovin, jejichž těžba zatěžuje životní prostředí, by měla být snížena s pomocí zdokonalených systémů pro recyklaci a získávání surovin udržitelných způsobem, ideálně z EU.
Kromě výše zmiňovaných technologií, poslanci EP diskutovali o dalších možnostech pro ukládání energie. Nadějnou alternativu představují mechanické a tepelné akumulátory, domácí baterie, <a href="https://oenergetice.cz/akumulace-energie/nissan-a-enel-chteji-udelat-z-elektromobilu-mobilni-baterie/">inovativní technologie vehicle-to-grid</a> nebo systémy inteligentních domácností.
Zpráva byla ve výboru ITRE přijata 53 poslanci, 3 byli proti. 15 poslanců se zdrželo hlasování. O zprávě o komplexním evropském přístupu ke skladování energie bude celý Parlament hlasovat na plenárním zasedání v Bruselu, které se bude konat od 8. do 10. července 2020.

Akumulace energie

Poslanci Evropského parlamentu vidí budoucnost ve skladování energie

<a href="https://www.euractiv.com/section/energy/news/eu-ministers-exclude-nuclear-fossil-gas-from-green-transition-fund/">Finanční podpora ze zdrojů Fondu pro spravedlivou transformaci EU by se neměla týkat zemního plynu ani jádra. </a> Ministři z členských států EU se na tom ve středu 24. června 2020 dohodli navzdory požadavkům osmi členských státu z východní Evropy na zahrnutí obou zdrojů energie do podporovaných aktivit.
Evropská komise chce založit <a href="https://euractiv.cz/section/evropske-finance/news/fond-spravedlive-transformace-nabobtnal-na-40-miliard-eur-kolik-da-eu-ceskym-uhelnym-regionum/">Fond pro spravedlivou transformaci (JTF) o objemu 40 miliard eur</a> (přes 1 bilion korun). 30 miliard eur (zhruba 802,3 miliard korun) má pocházet z fondu obnovy EU po koronaviru a 10 miliard eur (zhruba 267,4 miliard korun) ze zdrojů dlouholetého rozpočtu EU pro období 2021 – 2027.
<a href="https://oenergetice.cz/emise-co2/fond-spravedlivou-transformaci-ma-zajistit-az-50-miliard-eur-snizeni-emisi-co2/">Cílem JTF</a> má být především minimalizace negativních socioekonomických dopadů na regiony postižené přechodem na uhlíkově neutrální ekonomiku a vytvoření nových pracovních míst. Jedná se o regiony, které jsou v současnosti ekonomicky závislé na fosilních palivech.
<blockquote>„Fond pro spravedlivou transformaci je nedílnou součástí Zelené dohody pro Evropu a je nepostradatelný pro její úspěch,“ prohlásil Marko Pavić, chorvatský ministr pro regionální rozvoj a fondy EU a předseda Rady.</blockquote>
Ministři členských zemí EU se ve středu 24. června shodli na částečném vyjednávacím postoji, že se finanční podpora z JTF nebude vztahovat k provozům využívajícím zemní plyn či jadernou energii. Částečného vyjednávacího postoje tak bylo dosaženo i přes námitky osmi zemí z východní Evropy, které minulý měsíc požádaly o zahrnutí projektů zaměřených na zemní plyn, jehož využití by jim odklon od uhlí ulehčilo. Vzhledem k tomu, že víceletý finanční rámec EU pro období 2021-2027 ještě nebyl schválen, finanční zdroje a rozpočtová ustanovení JTF zatím nejsou předmětem částečného vyjednávacího postoje Rady.
<a href="https://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-8502-2020-REV-1/en/pdf">Stanovisko Rady EU</a> je v souladu se stanoviskem Evropské komise. Je tedy pravděpodobné, že ani zemní plyn, ani jaderná energie nakonec nebudou mít na finanční podporu z transformačního fondu nárok. Finální podoba návrhu bude zhotovena po sérii vyjednávání a dosažení dohody mezi členskými státy, Evropskou komisí a Evropským parlamentem.
Projekty spojené s využitím zemního plynu či jaderné energie si budou moci zažádat o podporu z jiných programů dlouholetého rozpočtu EU či fondů zaměřených na obnovení Evropy po pandemii COVID-19. Podmínkou však bude, aby tyto projekty nijak neznemožňovaly zemím EU splnit své klimatické cíle.

Evropská Unie

Transformační fond EU nebude financovat jadernou energetiku ani zemní plyn, shodli se ministři EU

Španělsko odevzdalo svůj národní klimaticko-energetický plán Evropské komisi tři měsíce po termínu odevzdání. Dalších pět členských zemí EU, Francie, Německo, Irsko, Lucembursko a Rumunsko, své plány doposud nepředložilo. Informoval o tom <a href="https://www.euractiv.com/section/climate-environment/news/spain-finally-sends-2030-climate-plan-to-brussels/">portál Euractiv</a>. 
Povinnost předložit národní klimaticko-energetické plány s výhledem do roku 2030 vyplývá z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 ze dne 11. prosince 2018 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu. Termín odevzdání, konec roku 2019, nebyl dodržen mnohými zeměmi, včetně <a href="https://oenergetice.cz/obnovitelne-zdroje/priprava-klimaticko-energetickych-planu-nebyla-byrokratickym-cvicenim">České republiky</a>. Ta jej odevzdala v polovině ledna 2020.
Podobně jako jiné země i Španělsko odevzdalo svůj klimaticko-energetický plán s několikaměsíčním zpožděním. Země cílí na výrobu <a href="https://oenergetice.cz/uhli/vyroba-elektriny-uhli-eu-roce-2019-poklesla-24">elektrické energie</a> v roce 2050 pouze z obnovitelných zdrojů. Aby tohoto cíle bylo dosaženo, tak má být v roce 2030 z obnovitelných zdrojů vyráběno 74 % elektřiny. Za tímto účelem má být instalovaný výkon solárních elektráren zvýšen čtyřnásobně a výkon větrných elektráren dvojnásobně. Podíl OZE má růst například i v dopravě, v roce 2030 má jejich podíl činit 28 %.
<h2>Z plánů bude vycházet hodnocení dopadů zvýšení cíle snížení emisí do roku 2030</h2>
Evropská komise z národních klimaticko-energetických plánů vychází při přípravě hodnocení dopadů zvýšení cíle snížení <a href="https://oenergetice.cz/zivotni-prostredi/euractiv-komise-miri-k-zvyseni-cile-snizeni-emisi-55">emisí do roku 2030</a> o 50 %, nebo 55 % ve srovnání s rokem 1990. Pokud nebudou dodaná data i z členských států, které plány doposud neodevzdaly, finální studie bude nekompletní. <a href="https://ec.europa.eu/info/energy-climate-change-environment/overall-targets/national-energy-and-climate-plans-necps_en#final-necps">Jmenovitě</a> se jedná o Francii, Německo, Irsko, Lucembursko a Rumunsko.
Hodnocení dopadů může mimo jiné ovlivnit i momentálně probíhající pandemie konoraviru. Pandemie bude mít nepochybně významné dopady na faktory jako jsou HDP a poptávka po energii. To by výsledné hodnocení dopadů, jež má být zveřejněno v září, mohlo vystavit kritice.
<h2>Státy byly urgovány už v únoru</h2>
Podle portálu Euractiv jsou tyto státy v různých fázích procesu přípravy plánů. Kupříkladu v Lucembursku na konci března skončila veřejná konzultace, přičemž se ale sešlo tolik odpovědí, že podle tamější vlády jejich zpracování zabere nějaký čas. V Rumunsku je plán v interním procesu schvalování vládou a Německo na něm podle ministerstva financí „tvrdě pracuje“.
Frans <a href="https://oenergetice.cz/evropska-unie/timmermans-zelena-prumyslova-revoluce-probehne-i-bez-evropy">Timmermans</a>, místopředseda Evropské komise a komisař pro Zelenou dohodu (Green Deal), údajně všechny opožděné vlády kontaktoval již v průběhu února.

Životní prostředí

Pět členských států EU doposud neodevzdalo národní klimaticko-energetické plány Komisi

Evropská komise by podle zástupců Nizozemska měla co nejdříve vytvořit <a href="https://www.euractiv.com/section/climate-strategy-2050/news/dutch-urge-swift-eu-hydrogen-push-to-cut-industry-transport-emissions/">trh s vodíkem</a> na úrovni EU. Především co se týče sjednocení standardů jeho výroby. Zároveň by neměl být podporovaný pouze zelený vodík, tedy vyráběný pomocí elektřiny z obnovitelných zdrojů, ale také vodík modrý. Modrý vodík je sice vyráběný z fosilních paliv, nicméně emise CO2 jsou během výroby zachytávány pomocí CCS technologie.
<h2>Šedý, modrý a zelený vodík</h2>
Zelený vodík, tedy vodík <a href="https://oenergetice.cz/akumulace-energie/rotterdamu-by-mohlo-vyrust-nejvetsi-evropske-power-gas-zarizeni-vykonem-250-mw/">vyráběný</a> pomocí elektřiny z obnovitelných zdrojů, je zastánci “zelené” energetiky intenzivně propagován, protože je v podstatě bezemisní a zároveň může být na rozdíl od elektřiny dlouhodobě skladován.
Problémem ovšem je, že zelený vodík v současnosti není komerčně vyráběn, a než k tomuto dojde, může to trvat několik let. Někteří odborníci ovšem tvrdí, že šedý vodík, který se vyrábí ze zemního plynu, je důležitým odrazovým můstkem k tomu, aby se zelený vodík mohl vyrábět komerčně.
<blockquote>„To, co nazýváme šedým vodíkem, se v průmyslu již nyní používá – jedná se o zřejmý odrazový můstek. Celý proces je již rozběhnutý,“ uvádí Noé van Hulst, vyslanec pro oblast vodíku na nizozemském ministerstvu hospodářství a klimatické politiky.</blockquote>
V současnosti se globálně používá přibližně 70 milionů tun <a href="https://oenergetice.cz/obnovitelne-zdroje/iea-svet-by-se-mel-vice-zamerit-na-vodik-jako-zdroj-energie/">vodíku</a> ročně. Zejména při rafinaci ropy a v chemickém průmyslu. Hlavním pozitivem vodíku je, že při jeho spalování nevznikají žádné emise CO2. Negativem naopak je, že vodík je momentálně vyráběn téměř výhradně z fosilních paliv, s čímž jsou emise CO2 spojené. Podle  van Hulsta je tedy řešení jednoduché – je nutné „ozelenit“ šedý vodík pomocí technologií zachycujících emise CO2 (<a href="https://oenergetice.cz/elektrina/carbon-capture-and-storage-technologie-uskladnovani-co2">Carbon Capture nad Storage – CCS</a>). Takový vodík se nazývá modrý.
<h2>Vodík jako „most“ k dekarbonizaci?</h2>
Podle van Hulsta je nutné trh s vodíkem co nejdříve integrovat a vytvořit společná pravidla na úrovni EU pro jeho čistou výrobu. Evropská komise přijala vůči vodíku spíše neutrální postoj a jako priority jmenovala především energetické úspory a obnovitelnou elektřinu. Zároveň ovšem jeden ze zástupců Komise, Tudor Constantinescu, přiznal, že vodík může hrát během <a href="https://oenergetice.cz/plyn/plynarenskou-infrastrukturou-se-eu-pocita-i-nizko-uhlikovem-systemu/">energetického přechodu</a> významnou roli jako určitý „most“.
Vodík by totiž mohl významně přispět k dekarbonizaci energeticky náročných odvětví jako jsou zpracovatelský průmysl a nákladní doprava. Žádné konkrétní pobídky podporující využívání a produkci vodíku ovšem doposud nebyly představeny.
<blockquote>
„Prosazujeme zelený i modrý vodík. Proč? Protože pokud spočítáme objemy, které bude nutné během nadcházejících deseti let získat, tak jich pouze se zeleným vodíkem nedosáhneme,“ dodává van Hulst.
</blockquote>
Mnoho environmentalistů ovšem na tzv. modrý vodík nahlíží skepticky. Evropská komise se v současnosti snaží definovat konkrétní uhlíkovou stopu jednotlivých plynů a zjistit tak, zda se jedná o nízkoemisní nebo bezuhlíkový plyn. 
<blockquote>„Barvy nejsou důležité. Důležitá je neutralita skleníkových plynů a náklady. Zde nelze dělat kompromisy,“ tvrdí Dries Acke ze skupiny European Climate Foundation.</blockquote>
Evropské státy jsou již nyní lídrem v rozvoji elektrolýzy na výrobu zeleného vodíku. 246 vodíkových projektů nyní čerpá finance z EU, z čehož přibližně 80 % projektů se týká elektrolýzy.

Emise CO2

Zástupci Nizozemska prosazují rozvoj zeleného i modrého vodíku v EU

Britský energetický regulátor Ofgem zjednoduší pravidla britského kapacitního trhu a zavede obchodování  na sekundárním trhu. Slibuje efektivnější aukce a nižší bariéry pro účastníky.
<blockquote>„Složitost pravidel a regulační zátěž, která je na účastníky kladena, může být překážkou pro účast a rozhodně účast komplikuje, což může vést k neefektivnímu nabídkovému řízení v aukci,“ uvedl Ofgem.</blockquote>
Regulátor chce zejména zjednodušit předběžnou kvalifikaci, což umožní žadatelům odložit podání určitých údajů pro snížení rizika odmítnutí před samotnou aukcí. Rovněž chce snížit zátěž kladenou na žadatele nabízející v aukci nově budované zdroje, kteří mají aktuálně povinnost předložit nezávislou znaleckou zprávu ještě před samotným obdobím dodávky.
Nejzajímavější změnou je záměr vytvořit otevřenější a likvidnější sekundární trh, který bude otevřen čtyři roky před samotnou dodávkou a sníží překážky bránící účasti.
Konzultace k novému návrhu pravidel by měla být ukončena 28. května. Regulátor by měl následně v létě zveřejnit přezkum pravidel s implementačním harmonogramem.
<h2>Fungování kapacitního trhu je aktuálně pozastaveno</h2>
Fungování trhu bylo <a href="https://oenergetice.cz/trh-s-elektrinou/britanie-kvuli-zvyhodnovani-fosilnich-elektraren-nucena-zastavit-fungovani-sveho-kapacitniho-trhu/">v listopadu minulého roku pozastaveno</a> rozhodnutím Evropského soudního dvora, na jehož základě bylo zrušeno rozhodnutí Evropské komise nevznést námitky k britské státní podpoře formou kapacitních plateb.
Evropský soud se podporou ve formě kapacitního trhu ve Spojeném království zabýval na popud společnosti Tempus Energy, která jej napadla z důvodu nerovných podmínek pro zdroje na fosilní paliva a obnovitelné zdroje, potažmo další alternativy jako bateriová úložiště nebo odezvu na straně spotřeby.
<blockquote>„Toto rozhodnutí účinně ruší předchozí povolení státní podpory stávajícím elektrárnám na fosilní paliva. Dlouho jsem kritizoval toto bizarní opatření, které prostě hází peníze starým a špinavým elektrárnám,“ uvedl Alan Whitehead, stínový ministr energetiky.</blockquote>
Pro Británii současná situace znamená, že nemůže vyplácet podporu zdrojům připraveným pro případy nedostatku výkonu v síti, která byla přiznána na základě již uzavřených kontraktů, ani vypsat aukce na další období. Británie přitom měla v plánu zabezpečit si výkon na zimu 2019/2020 a 2022/2023 již počátkem příštího roku.
Vláda by měla uspořádat náhradní aukci pro 4,6 GW rezervního výkonu pro zimu 2019/20 ve dnech 11.-12. června, přičemž platnost výsledků aukce bude podmíněna závěry formálního vyšetřování Evropské komise.

Energetika v zahraničí

Britský regulátor zjednoduší pravidla kapacitního trhu a zavede sekundární trh

V pondělí 11. února 2019 bylo dosaženo prozatímní shody mezi zástupci EU týkající se pravidel veřejných zakázek pro nové autobusy. Veřejné orgány budou muset do roku 2025 a 2030 koupit minimální podíl „čistých“ autobusů, tedy autobusů jezdících na plyn nebo elektřinu. Informoval o tom portál <a href="https://www.euractiv.com/section/electric-cars/news/europe-agrees-sales-targets-for-clean-buses-in-cities/">Euractiv</a>. 
Do roku 2025 bude muset být dle stávající dohody „čistá“ alespoň čtvrtina <a href="https://oenergetice.cz/elektromobilita/udrzitelna-hromadna-doprava-polovina-autobusu-ma-roku-2025-jezdit-elektrinu/">nových autobusů</a> pořízená veřejnými orgány. Do roku 2030 to potom bude minimálně třetina. Mezi čisté autobusy se pak dle <a href="https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX%3A32014L0094">směrnice</a> o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva řadí vozidla na elektřinu, ale i na stlačený či zkapalněný zemní plyn.
Tato ujednání jsou součástí dohody uzavřené mezi zástupci Evropského parlamentu a členských států EU během vyjednávání nové směrnice týkající se <a href="https://oenergetice.cz/elektromobilita/abu-dhabi-jezdi-prvni-elektrobus-celem-regionu-perskeho-zalivu/">„čistých“ vozidel</a>. Finální hlasování o prozatímní dohodě je v Evropském parlamentu naplánováno na 6. dubna 2019.
<h2>Rozdílné cíle pro chudé a bohaté státy</h2>
Klíčovou součástí dohody je ujednání, že chudší státy EU budou mít nižší cíle než bohatší státy. Národní cíle veřejných zakázek budou pro čisté autobusy stanoveny na 24 % až 45 % v 2025 a na 33 % až 66 % v 2030. Konkrétní hodnoty se budou odvíjet od populace a HDP země.
Podle dat <a href="https://www.transportenvironment.org/press/just-one-10-urban-buses-sold-europe-now-fully-electric-%E2%80%93-analysis">Transport &amp; Environment</a> mají plně elektrické autobusy v Evropě na prodejích podíl 9 %. Sama zájmová skupina pak lobbovala za mnohem vyšší cíle, než byly dohodnuty zástupci EU.
<blockquote>
„Nový zákon je úplným minimem – je nutné mnohem rychlejší rozšiřování. Od roku 2030 by měly být z veřejných zdrojů podporovány pouze bezuhlíkové technologie.“ 
reakce <a href="https://www.transportenvironment.org/press/eu-deal-will-see-roll-out-cleaner-public-buses-faster-uptake-zero-emission-technology-needed">Transport &amp; Environment</a>
</blockquote>

Elektromobilita

Zástupci EU se shodli na kvótách pro „čisté“ autobusy ve městech

Dle studie Global Carbon Budget dojde letos k nárůstu globálních emisí CO2 z fosilních paliv o 2,7 %. Důvodem je vyšší míra využívání uhlí v ekonomicky rostoucí Číně a Indii, ale také rostoucí odvětví dopravy. Přestože obnovitelné zdroje energie zažívají rychlý rozvoj, stále to nestačí k vyrovnání zvýšeného využití fosilních paliv.
Minulý týden byla vydána každoroční <a href="http://www.globalcarbonproject.org/carbonbudget/18/publications.htm">zpráva Global Carbon Budget</a>, na které se podílí celkem 76 odborníků z 57 světových institucí. Hlavním závěrem zprávy, představené na setkání COP24 v polských Katovicích, je varování vědců před rostoucím trendem emisí CO2. Dle výpočtů by totiž měly v letošním roce opět vzrůst globální emise CO2 z fosilních paliv přibližně o 2,7 % (konkrétně v intervalu 1,8 % až 3,7 %) ve srovnání s rokem minulým a dosáhnout hodnoty 37,1 miliardy tun vypuštěného CO2.
<blockquote>
„Opět pozorujeme silný nárůst globálních emisí CO2. Emise musí dosáhnout vrcholu a rychle začít klesat, aby vyřešily klimatické změny. S letošním nárůstem to však nevypadá, že by vrchol byl v dohledu,“ uvedla profesorka Corinne Le Quéré, vedoucí výzkumu.
</blockquote>
Po letech 2014-2016, kdy globální emise CO2 stagnovaly, se tak rok 2018 zařadí po bok roku 2017, kdy globální emise CO2 vzrostly o 1,6 % (<a href="http://oenergetice.cz/emise-co2/globalni-emise-co2-fosilnich-paliv-letech-stagnace-opet-rostou/">loňský Global Carbon Budget předpovídal nárůst ve výši 2 %</a>).
<blockquote>
&#8222;Růst emisí v roce 2017 šlo považovat za jednorázový, ale tempo růstu v roce 2018 je dokonce ještě vyšší a začíná být jasné, že svět doposud selhává v povinnosti řídit kurz odpovídající cílům stanoveným v Pařížské dohodě z roku 2015,&#8220; uvedl Glen Peters, ředitel výzkumu v CICERO.
</blockquote>
Emise CO2 z fosilních paliv tvoří zhruba 90 % celkových emisí CO2 a nezahrnují emise spojené například s odlesňováním.
<h2>Čína emisím CO2 dominuje</h2>
Největším světovým emitentem CO2 je Čína s 27% podílem a odhadovaným meziročním nárůstem o 4,7 % (konkrétně v intervalu 2 % až 7,4 %), a to zejména kvůli ekonomickému rozvoji a rostoucí spotřebě energie. Spolu s Indií vykazují tyto státy také rychlý nárůst výkonu v OZE, což je ovšem dáno nižší základnou těchto zdrojů.
Pomyslná druhá příčka patří USA s 15% podílem, které také <a href="http://oenergetice.cz/emise-co2/emise-sklenikovych-plynu-usa-loni-poklesly-diky-uzavirani-uhelnych-elektraren/">po několika letech zaznamenaly růst</a>, a to ve výši 2,5 % (konkrétně v intervalu 0,5 % až 4,5 %), což bylo dáno nejen chladnou zimou a teplým létem a tudíž vyšší poptávce po energii, ale také vyšším využíváním automobilové dopravy.
<blockquote>
„Ujedeme více mil ve větších autech, což vyrovná zlepšení v palivové účinnosti automobilů,“ uvedl Rob Jackson ze Standford University.
</blockquote>
Třetím největším emitentem CO2 jsou státy Evropské unie s podílem 10 %. V EU je odhadováno, že na rozdíl od prvních dvou příček emise CO2 klesnou, a to o 0,7 %. Česká republika patří mezi 19 států, kterým <a href="http://oenergetice.cz/energetika-v-cr/zprava-zivotnim-prostredi-cr-emise-klesaji-kvalita-ovzdusi-se-nezlepsuje/">se podařilo snížit emise CO2</a> i přes růst ekonomiky.

Světové emise CO2 se nedaří snižovat. Letos porostou rychleji než vloni

Podle hlavní evropské koalice neziskových organizací zabývající se klimatickou změnou Climate Action Network (CAN) většina členských zemí EU nemá nastavené dostatečně ambiciózní závazky snižovat emise. Stávající cíle podle CAN nepovedou k dosažení cíle Pařížské dohody. Informoval o tom server <a href="https://www.euractiv.com/section/climate-environment/news/eu-countries-off-target-on-carbon-emissions-report/">Euractiv</a>. 
Vnitrostátně stanovené příspěvky členských států EU „nejsou ani trochu blízko“ k omezení globálního nárůstu teploty „výrazně pod 2 °C“. Hlavním cílem <a href="http://oenergetice.cz/evropska-unie/parizska-dohoda-ma-definitivne-zelenou-bude-nasledovat/">Pařížské dohody</a> je přitom přiblížit se k 1,5 °C. Tyto závěry vyplývají z hodnocení publikovaného Climate Action Network.
Zpráva CAN hodnotí členské země do tří hlavních skupin, na „dobré“, „špatné“ a „ošklivé“. Mezi „dobré“ patří Švédsko, Portugalsko, Francie, Nizozemsko a Lucembursko. Tyto země mají nejvyšší skóre, protože mají ambiciózní klimatické politiky a zároveň jsou aktivní v debatě o budoucích cílech EU. „Špatnými“ členskými státy jsou Belgie, Dánsko, <a href="http://oenergetice.cz/nemecko/altmaier-odstaveni-jadernych-elektraren-budeme-potrebovat-pauzu-zamyslenou/">Německo</a> a Velká Británie. O těchto zemích CAN hovoří jako o bývalých lídrech aktivit v klimatické oblasti, kteří nyní „cílí nízko i přes jejich relativní bohatství“.
<blockquote>
„Zatímco všechny země EU podepsaly Pařížskou dohodu, většina jich selhává v doručení skutečných výsledků.“ 
Wendel Trio, ředitel CAN Europe 
</blockquote>
Většina zemí střední a východní Evropy pak spadá do kategorie „oškliví“. Tyto země jsou obecně považovány za zaostávající. A to i přesto, že mají méně výkonné ekonomiky a také nižší nastavené cíle.
<figure id="attachment_52751" style="width: 752px" class="wp-caption aligncenter"><img class="size-full wp-image-52751" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2018/06/zeme-EU-snizovani-emisi.png" alt="" width="752" height="516" /><figcaption class="wp-caption-text">Hodnocení plnění klimatických cílů, včetně snižování emisí, členskými zeměmi EU dle CAN.</figcaption></figure>
<h2>Plnění jednotlivými zeměmi</h2>
Podle koalice CAN ale žádná země <a href="http://oenergetice.cz/evropska-unie/eu-9-miliard-na-boj-proti-zmenam-klimatu/">EU</a> nepodává dostatečné výsledky z pohledu ambicióznosti a zároveň reálných pokroků snižování emisí.
<blockquote>
 „Dnes je již zřejmé, že Německo se přesunulo z pozice světového šampiona v klimatické oblasti do týmu z třetí divize.“ 
Prof. Dr. Herman E. Ott, člen rady German League for Nature, Animal and Environment Protection
</blockquote>
CAN jako krok správným směrem hodnotil například záměr České republiky snížit spotřebu hnědého uhlí o 73 % do roku 2040. A to i přesto, že země momentálně nemá žádný jasný plán jak spotřebu uhlí snížit.
Dále kupříkladu Chorvatsko, Rumunsko a Řecko své stanovené cíle pro rok 2020 v klimatické oblasti a energetice překonaly s velkou rezervou. Podle CAN tomu tak ale bylo pouze díky tomu, že jejich cíle byly velmi nízké a tedy snadno dosažitelné. Výkony jednotlivých zemí je tedy nutné hodnotit v kontextu.

CAN: Země EU nemají dostatečně ambiciózní cíle, aby nedošlo k nárůstu teploty o 2 °C

Na rozdíl od mnoha zemí Evropské unie <a href="https://www.euractiv.com/section/energy/news/greece-criticised-for-lacking-modern-energy-plan-to-ditch-coal/">Řecko zaostává v dekarbonizaci energetiky</a>. V Evropské unii se začínají ozývat hlasy, které požadují aktualizaci plánu přechodu řecké energetiky na nízkoemisní. Hlavní důraz má být kladen na obnovitelné zdroje energie a bioplyn.
Podle kritiků Řecko úmyslně ignorovalo pravidla Evropské unie na liberalizaci trhu s elektrickou energií. Stále existují výzvy, aby došlo k rozdělení státní společnosti <a href="https://www.dei.gr/en">Public Power Corporation S.A. (PPC)</a>. Tímto krokem by mělo dojít k zrušení monopolu na řeckém energetickém trhu a k otevření trhu soukromým investorům.
Současné diskuze v Evropě se zaměřují na postupné vyřazování černého a hnědého uhlí z energetických mixů. Zároveň je kladen důraz na plynulý přechod na nizkoemisní energetiku pro ty regiony, které již řadu let spoléhají na výrobu elektřiny z uhlí.
První impulsy na modernizaci řeckého energetického sektoru přišly v době prvního záchranného balíčku, kdy prodejem 40 % uhelných elektráren měla společnost získat dostatek prostředků. Na tento plán zareagovala řecká pobočka World Wildlife Fund (WWF) s tím, že tento unáhlený krok by mohl mít katastrofální následky pro koncového spotřebitele a udržitelnost energetického modelu země. Nedávná <a href="http://www.wwf.gr/en/news/2016-can-greece-go-lignite-free">studie od WWF</a> zároveň ukázala, že náklady na elektrickou energii by mohly v budoucnu být podstatně vyšší, kdyby Řecko u uhelné energetiky zůstalo.
<blockquote>
&#8222;Na druhou stranu, náklady na elektřinu se podle scénářů sníží, pokud dojde k expanzi obnovitelných zdrojů v kombinaci s ambiciózní politikou v oblasti energetické účinnosti,&#8220; uvedl expert WWF v oblasti energetické politiky Nikos Mantzaris.
</blockquote>
Řecku chybí moderní energetický plán, který by dlouhodobě pomohl udržitelnému fungování řeckého energetického odvětví. Podle WWF by energetický sektor Řecka mohl být nízkoemisní mezi roky 2035 až 2050 v závislosti na směru, který si zvolí.

Řecko je kritizováno za chybějící plán přechodu na nízkoemisní energetiku

<a href="https://www.euractiv.com/section/energy/news/gas-market-liberalisation-an-unsung-eu-success-story/">Liberalizace evropského trhu s plynem</a> je průmyslovými analytiky obecně vnímána jako velký úspěch. Nicméně politici EU o tomto úspěchu tolik nehovoří, protože liberalizace nedokázala doručit jeden z jejích hlavních cílů – diverzifikaci dodávek. Evropa je dnes závislá na dodávkách ruského plynu více než kdykoliv dříve. 
Trhy s <a href="http://oenergetice.cz/plyn/stoji-za-rustem-spotreby-plynu-evrope/">plynem</a> jsou v současnosti likvidnější než dříve. Zhruba 60 až 70 % veškerého plynu prodaného v Evropě je obchodováno na konkurenčním trhu. Tato hodnota se blíží až k 80 %, pokud se do ní započítá i Itálie.
<blockquote>
„Byl odveden velký kus práce, a to zejména v severozápadní Evropě a v menší míře také ve střední Evropě a v Itálii. V podstatě, čím více na jih a na východ jdete, tím méně jsou zde trhy integrované, ale obecně bych řekl, že bylo dosaženo velkého pokroku.“ 
Jonathan Stern, ředitel plynové sekce Oxford Institute for Energy Studies 
</blockquote>
Také ACER, evropská Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů, má na liberalizaci podobný názor. Považuje ji za úspěšnou. Legislativní změny podle ACER pomohly zvýšit likviditu trhů. Většina průmyslových spotřebitelů a mnohé domácnosti si dnes mohou svobodně vybrat svého dodavatele plynu. A například unbundling vedl k vytvoření nezávislých provozovatelů přepravní soustavy z etablovaných vertikálně integrovaných firem.
<h2>Obchodní plynárenské uzly</h2>
Po celé Evropě vznikly různě velké obchodní plynárenské uzly (huby). Nejrozvinutější obchodní uzly mají velmi dobrou likviditu, a jsou tak cenovými benchmarky pro zbytek Evropy. Ceny plynu se pak podle slov Dennise Hesselinga, ředitele plynového oddělení v ACER, na velké části území EU již sjednotily.
Objem obchodovaného plynu na obchodních uzlech se mezi lety 2015 a 2016 zvýšil o 20 %. Podle Jonathana Sterna ale tento nárůst nebyl způsoben pouze změnou politického rámce. Velkou roli podle něj sehrála například finanční krize v Evropě v roce 2008. V důsledku krize, tedy recese, kolabující poptávky a masivního nárůstu cen ropy a plynu, byly energetické společnosti nuceny znovu vyjednat dlouhodobé kontrakty s dodavateli.
<h2>Větší bezpečnost dodávek v EU</h2>
Ve své podstatě existence obchodních uzlů znamená, že si velcí dodavatelé jako <a href="http://oenergetice.cz/plyn/rusky-gazprom-trhal-diky-mrazum-v-evrope-exportni-rekordy/">Rusko</a> již nemohou diktovat své podmínky. Trhy ve střední a východní Evropě nyní získaly přístup k nižším, konkurenčním cenám vytvořeným tržními silami.
<blockquote>
„Možnosti dodavatelů diskriminovat určité zákazníky se snížily. Dlouhodobé kontrakty jsou čím dál tím více opětovně vyjednávány na základě cen na hubech a často jsou (částečně) cenově navázány na ceny na hubu.“ 
Dennis Hesseling, ředitel plynového oddělení v ACER
</blockquote>
Evropa je nyní mnohem lépe připravená na případné přerušení dodávek. Kupříkladu na základě unijní legislativy musí být přeshraniční plynovody obousměrné. Toto opatření má za cíl umožnit členským státům pomoci si v případě problémů. Bezpečnost dodávek se tedy v Evropě značně zvýšila.
<h2>Závislost na importu plynu z Ruska vzrostla</h2>
I přes výše popsané významné pokroky na unijních trzích s plynem liberalizace nevedla k jednomu z jejích klíčových cílů. EU nedokázala diverzifikovat své zdroje plynu. Získání plynu z jiných regionů se doposud setkalo s mnohými zpožděními. Evropa získá zemní plyn z Kaspického regionu prostřednictvím Jižního koridoru až v roce <a href="http://oenergetice.cz/plyn/jizni-koridor-umozni-navazani-novych-vztahu-turecka-turkmenistanu-evropou/">2020</a>.
Vzhledem ke stále stabilní produkci plynu v <a href="http://oenergetice.cz/ropa/norsko-zdvojnasobilo-odhad-svych-zasob-ropy-a-plynu-v-barentsove-mori/">Norsku</a>, druhém největším dodavateli do EU po Rusku, je jedinou alternativou zvýšení dodávek z Ruska, nebo zvýšení importů LNG, které je ale momentálně dražší než plyn přepravovaný plynovody. Evropa se tak postupně stala závislejší na ruském plynu. A to navzdory všem politickým prohlášením a ideologickým komentářům po krizích v roce 2009 a 2014.
Liberalizace ale stále zůstává v centru plynové politiky EU. Podle Maroše Šefčoviče, místopředsedy Evropské komise a komisaře pro energetickou unii, zůstávají hlavními body energetické bezpečnosti EU dokončení vnitřního trhu s energií a efektivnější využívání energie.