Rakousko je známo svým silně protijaderným postojem. Aktivisté přímo z Rakouska nebo aktivisté z jiných zemí často podporovaní rakouskými finančními prostředky v historii již několikrát ukázali, že svůj na první pohled nerovný boj proti většině současného světa nehodlají vzdát. V minulosti byly terčem různých protijaderných akcí také české (respektive československé) jaderné elektrárny, jmenovitě jaderné elektrárny (JE) Jaslovské Bohunice, Dukovany nebo Temelín.

Jaký je vlastně počátek a vývoj celého protijaderného postoje Rakouska, který je dokonce zakotven i v tamní ústavě? Jakým způsobem bojovali a bojují Rakušané proti zmíněným českým JE? A jaký je poslední projev rakouského protijaderného tažení? O tom pojednává následujících několik odstavců.

Krátký život rakouského jaderného programu

Rozvoj jaderné energetiky v Rakousku lidově řečeno skončil dříve, než začal. Vše začalo na konci 60. let, kdy se tehdejší rakouská vláda rozhodla držet všeobecného trendu rozvoje jaderné energetiky a odstartovala rakouský jaderný program. Posléze byla založena plánovací společnost pro JE a v roce 1972 začal německý „Kraftwerksunion“ (AEG a Siemens) výstavbu první rakouské JE Zwentendorf. Při plánovaném výkonu 730 MW měla elektrárna produkovat přibližně 10 % z celkové produkce elektrické energie v Rakousku.

V roce 1975 předpokládaly oficiální energetické koncepce v Rakousku výstavbu dalších dvou JE, které měly společně s dříve jmenovanou JE Zwentendorf mít souhrnný instalovaný výkon 3 000 MW. V té době už ovšem začínaly sílit do té doby v menší míře vyskytující se protesty proti jaderné energetice v Rakousku.

Aby vláda uklidnila situaci v zemi, spustila na podzim roku 1976 informační kampaň s cílem odůvodnění probíhajícího jaderného programu. Výsledný efekt kampaně byl ovšem opačný. Pomyslným trnem v patě rakouské jaderné energetiky byla změna plánu ohledně jaderného odpadu. Ten měl být původně vyvážen a ukládán v zahraničí, z toho ovšem sešlo. To hrálo do karet sílícímu protijadernému hnutí, které bylo významně podpořeno stále častěji se objevujícími kritickými novinovými články.

Protijaderné protesty v zemi nabíraly na obrátkách. Příkladem je Mezinárodní konference bezjaderné budoucnosti, která proběhla v dubnu 1977 v Salzburgu. Na podzim 1977 následně proběhlo několik demonstrací napříč Rakouskem. Olej do ohně přililo úmyslné odhalení plánů na dovoz jaderného paliva do vznikající JE Zwentendorf, kvůli němuž musely být pro přepravu paliva do areálu elektrárny použity armádní vrtulníky a pozemek byl střežen policejními složkami. V souvislosti s touto událostí je nutné dodat, že veškeré protesty byly nenásilné.

V tomto období už se tedy jaderná energetika a především spouštěná JE Zwentendorf staly významným politickým problémem. Vláda vedená kancléřem Kreiskym, která jaderný program podporovala, se snažila získat spojence napříč politickým spektrem. Vše vyvrcholilo v červnu 1978 kdy právě Kreisky vyhlásil referendum týkající se budoucnosti jaderné energetiky. Referendum bylo ohlášeno na 5. listopadu daného roku. Socialisté v čele s Kreiskym přitom nepochybovali, že referendum dopadne pro budoucnost jádra v Rakousku pozitivně. To se ovšem nestalo. Referendum, kterého se zúčastnily téměř dvě třetiny voličů, vyznělo pro zastavení jaderného programu, a to velmi těsným rozdílem v poměru 50,5 % ku 49,5 %.

Následovalo jednomyslné přijetí zákona o zákazu využívání jaderné energie k výrobě elektřiny v Rakousku, které proběhlo 15. prosince roku 1978. Tím byl celý jaderný program ukončen a dostavěná JE Zwentendorf byla zakonzervována.

Události po havárii v Černobylu

K dalšímu posílení protijaderného hnutí v Rakousku došlo po havárii JE v ukrajinském Černobylu v roce 1986, kdy uvolněná radioaktivita zasáhla i některé části rakouského území. Kontaminace byla na některých územích tak vysoká, že docházelo k zákazu konzumace plodin z těchto lokalit. Dále byla doporučena bezpečnostní preventivní opatření, a to hlavně pro děti. Právě tato událost vyvolala v Rakousku potřebu zastavení provozu JE i v okolních státech kvůli strachu z dopadu případných dalších havárií těchto zdrojů. Následoval vznik několika iniciativ dávajících si za cíl zastavení jaderné energetiky, jako například organizace Anti Atom International, která byla založena aktivisty z několika evropských zemí. Od té doby tyto iniciativy bojují proti evropské a světové jaderné energetice a terčem těchto bojů se staly i české (respektive československé) JE.

Boj Rakouska proti českým jaderným elektrárnám

Jak je již uvedeno výše, protijaderné akce Rakouska byly v minulosti vedeny také proti českým (respektive československým) JE. Jedná se o JE Jaslovské Bohunice, Dukovany a Temelín.

JE Jaslovské Bohunice

Prvním československým cílem rakouského tažení proti JE v okolních státech se stala JE Jaslovské Bohunice, ve které došlo v roce 1977 k havárii na části elektrárny nazvané A-1, při níž došlo dokonce k úniku radioaktivity do prostor elektrárny. Elektrárna byla v důsledku havárie odstavena. V té době už ovšem probíhala výstavba dvou nových reaktorů v rámci elektrárny V1, které byly uvedeny do provozu v letech 1980 a 1981. Po založení rakouské komise nazvané „Fórum pro jaderné záležitosti“ na jaře 1990 a po veřejných diskuzích na téma jaderné bezpečnosti byla pozvána vědecká komise do bohunické JE. Výsledek průzkumu byl předán československé vládě 13. prosince 1990. Dokument označoval elektrárnu za nebezpečnou. „K nehodě s katastrofálními následky může dojít kdykoliv.“ Československu bylo v konečném důsledku doporučeno uzavření JE. Oba reaktory byly následně několikrát modernizovány, aby splňovaly požadovaná bezpečnostní kritéria. Elektrárna V1 tak tlak Rakouska ustála. První reaktor byl v provozu do konce roku 2006, druhý do konce roku 2008. Nyní jsou v Bohunicích v provozu dva jaderné bloky o celkovém výkonu 1010 MW v rámci elektrárny V2.

JE Dukovany

Také JE Dukovany se v minulosti několikrát stala terčem útoku rakouských protijaderných aktivistů. Velkým skandálem skončila například reportáž rakouské veřejnoprávní televize ORF z listopadu 2008. Obsahem reportáže byla fiktivní havárie na JE Dukovany a rozebírány byly také důsledky této katastrofy pro rakouské příhraniční oblasti. Snímek byl nazván První den a byl součástí bloku pořadů k 30. výročí výše uvedeného referenda o jaderné energetice v Rakousku. „Považuji za nešťastné a přímo nemorální tímto způsobem mást a strašit rakouskou veřejnost,“ komentoval film český velvyslanec ve Vídni Jan Koukal. Dodal, že film byl natočen tak, že poškozuje česko-rakouské vztahy. Česko bylo v dokumentu představeno jako země, která není schopna své sousedy v případě havárie správně a včas informovat.

JE Temelín

JE Temelín je cílem útoků rakouských aktivistů od počátků    výstavby v roce 1987 až po současnost. Velké protesty proběhly  například v roce 2000, kdy byly za požadavku ukončení provozu  JE Temelín několik dní blokovány česko-rakouské hranice. Ostře  kritizována je ze strany Rakouska také plánovaná dostavba JE  Temelín. „Využijeme všechny prostředky k tomu, abychom  ukončili nebezpečný energetický středověk u našich hranic,“  prohlásil hornorakouský hejtman Josef Pühringer v roce 2013,  kdy bylo vydáno povolení pro dostavbu JE po ukončení posuzování vlivů stavby na životní prostředí (EIA). „Česká vláda bohužel prokázala, že ji lekce z Fukušimy bez povšimnutí minula,“ dodal v souvislosti s havárií v JE Fukušima. Boje proti dostavbě Temelína neutuchají a v lednu 2015 podaly hornorakouské organizace bojující proti jaderné energii žalobu proti dostavbě elektrárny. Žalobu v tentýž týden podala také česká ekologická sdružení. Plánovaná dostavba byla v loňském roce pozastavena kvůli rozhodnutí české vlády, která nemůže garantovat výkupní cenu elektřiny z nových bloků. Za současné situace na trhu s elektřinou je celý projekt ekonomicky neefektivní.

Boj proti Hinkley Point C a zastavení výkupu elektřiny z JE

V letošním roce proběhly z pohledu rakouského boje proti jaderné energetice dvě důležité akce. První je připravovaná žaloba proti schválenému systému podpory nazvaném Contract for Difference pro vznikající britskou JE Hinkley Point C. Poslední informace z Rakouska hovoří o podání žaloby v dubnu 2015. Systém podpory garantuje výkupní cenu elektřiny, která podstatně převyšuje aktuální tržní cenu elektřiny ve Velké Británii, po dobu 35 let. Podpora byla na podzim roku 2014 schválená Evropskou komisí.

Druhým významným milníkem je nový rakouský zákon požadující certifikaci původu elektřiny. V jeho důsledku se rakouští obchodníci s elektřinou zavázali k zastavení nákupu elektřiny vyrobené v zahraničních JE, jelikož odběratelé o ni nemají zájem. Zákon vešel v platnost 1. ledna 2015 a Rakousko o sobě může tedy prohlašovat, že je 100% bez jaderné elektřiny.

Zdroje fotografií: Úvodní fotografie – Petitionbuzz.com, „No to nuclear energy“ – Greenprophet.com, „Temelín“ – Právo/Jiří Falout