„Atomový dědek“ Miroslav Grégr: Proč jsme zrušili privatizaci ČEZu
Bylo jasné, že pokud se „odpíská“ privatizace ČEZu, bude nutné z něj vybudovat takovou společnost, která bude dostatečně silná, aby obstála v evropské konkurenci. Takto vzpomíná bývalý ministr průmyslu Miroslav Grégr na rozhodnutí o posílení největší české energetické firmy na přelomu tisíciletí. ČEZ tehdy získával zpět podíly v distribučních společnostech.
Dnes se Grégr obává nápadů, podle nichž by se ČEZ mohl naopak zase dělit. „Dělení ČEZu je velmi nebezpečná záležitost,“ říká bývalý ministr, který řídil dostavbu prvních dvou bloků jaderné elektrárny Temelín a vysloužil si tak přezdívku „atomový dědek“.
„Bylo by opravdu šokující, kdyby se upřednostnila nenasytnost akcionářů před dalším vývojem české energetiky,“ zdůrazňuje Grégr v exkluzivním rozhovoru pro web oEnergetice.
Jste znám jako politik, který na přelomu tisíciletí prosadil vizi velkého ČEZu s majoritním podílem státu. Také se říkalo „superČEZ“… Původně jste ale chystali privatizaci ČEZu. Jak jste tehdy uvažovali?
Naše úvaha vycházela z předpokladu, že v evropské konkurenci obstojí pouze velké, silné, mohutné celky. I já jsem zpočátku připouštěl, že se ČEZ možná lépe uplatní, když bude součástí nějakého velkého evropského koncernu. Mezi zájemce o ČEZ tehdy patřily firmy jako francouzská EDF, italský Enel nebo španělská Iberdrola. Tyto firmy jsem navštívil, vypsali jsme i výběrové řízení. Zároveň jsem se jako člověk poučený praxí hodně zajímal o to, jak by takové spojení mohlo vypadat. Při jednáních s těmi zahraničními zájemci jsem vycítil, že považují českou energetiku za takového juniorního partnera – méně zkušeného, méně schopného, kterého by chtěli vodit za ručičku. A když jsem se navíc seznámil s jejich problémy, zjistil jsem, že rozhodně nejsou chytřejší než my. V některých věcech by se od nás bývali mohli i učit.
Přemýšlel jste tenkrát o tom, že by bylo možné zopakovat úspěšnou privatizaci automobilky Škoda, u které jste byl na začátku devadesátých let jako český ministr strojírenství a elektrotechniky v Pithartově vládě?
Ano, to skutečně hrálo roli. Privatizace Škody byla pro Českou republiku vysoce přínosná. Nikdy jsem ale nebyl zastáncem privatizace za každou cenu. Privatizace podle mého přesvědčení není ideologickou záležitostí, je to záležitost výsostně národohospodářská. Mnohdy se ukazuje, že stát je lepší hospodář a vlastník než některá soukromá společnost. Privatizace musí přinést kapitál, know-how, nebo trhy. Už předem jsme stanovili pět základní podmínek privatizace Škody, přes které nejel vlak – zachování tovární značky, zachování komplexní automobilové výroby, zachování samostatného výzkumu a vývoje, zachování prodeje značky Škoda a zachování minimální zaměstnanosti na tehdejší úrovni. Privatizace zkrátka musí mít hmatatelný přínos, což se v případě prodeje automobilky Škoda společnosti Volkswagen stalo.
V případě zvažované privatizace ČEZ jste tedy v roce 2000 takové přínosy nenašli…
Viděli jsme, že prakticky nikdo z uchazečů nebyl ochoten rozvíjet ČEZ tím způsobem, jakým Volkswagen rozvíjel automobilku Škoda. Spíš se zdálo, že nový majitel by mohl chtít z ČEZu získávat prostředky místo toho, aby do něj něco investoval. Navíc jsme ani nedostali dostatečné cenové nabídky. My jsme tenkrát odhadovali majetek ČEZu na 220 miliard korun. Nejvyšší nabídka byla od EDF a činila 160 miliard korun.
EDF se ale ke koupi ČEZu dost přiblížila, ne? Pozdější generální ředitel ČEZ Daniel Beneš na jedné tiskovce říkal – nechybělo mnoho a mohli tady místo nás sedět francouzští manažeři…
Takhle bych to neřekl. Navrhnul jsem tehdy premiérovi Miloši Zemanovi zrušení privatizačního projektu a on s tím souhlasil. A připravil jsem příslušný materiál na jednání vlády. V té době přiletěl do Prahy generální ředitel EDF, který byl ochoten v některých detailech vylepšit nabídku. Pamatuji si, že nejdříve jsme jednali asi tři hodiny společně s premiérem Zemanem, pak jsem pokračoval v jednáních se šéfem EDF sám. Náš rozhovor se táhnul přes půlnoc, někdy před půlnocí ještě generální ředitel EDF volal ministrovi financí Francie, jestli může navýšit nabídku. Ministr mu odsouhlasil dalších deset miliard. Já už byl ale rozhodnutý, že do privatizace nepůjdeme, ani kdyby v té chvíli dali i těch 220 miliard korun. Francouzi tomu nechtěli věřit, generální ředitel EDF se ještě mezi dveřmi otáčel a ptal se mě, jestli to myslím vážně.
Jednali jste i o tom, že byste mohli prodat jak ČEZ, tak podíly v distribučních společnostech, které v tu dobu součástí ČEZu nebyly?
Byla to součást vyjednávání, nebylo to ale pevně stanovené. Kdybychom vybrali nějakého partnera k vážnějším rozhovorům, jednalo by se i o distribučkách.
Vize superČEZu
Při těch posledních jednáních s generálním ředitelem EDF už jste měl v hlavě vizi superČEZu, který získá zpět i ty podíly v distribučních společnostech?
Bylo jasné, že pokud se odpíská privatizace, vybudujeme takovou společnost, která bude dostatečně silná, aby mohla konkurovat právě těm zahraničním firmám. Abychom obstáli nejenom v české, ale hlavně v evropské konkurenci.
Přiznám se k jedné věci: V té době jsem si myslel, že jde o projev megalomanství. Že tu vznikne velký, neefektivní moloch.
Historicky pod ČEZ patřila celá elektroenergetika. Návrat do původní podoby už po dělení ČEZu v devadesátých letech nebyl úplně reálný, ale v rámci možností jsme o něj usilovali. Některé distribuční společnosti už mezitím získávali noví majitelé. Jižní Čechy, Jižní Morava a Praha už byly ztracené, ale ve hře ještě byla například Západočeská energetika. Vzpomínám si, že jsem na dálku telefonicky řídil zpětný odkup akcií od plzeňského magistrátu. Tam se do poslední chvíle licitovalo a přihazovalo v boji mezi společnostmi E.ON a ČEZ.
Co vše jste si tehdy od superČEZu sliboval?
Už jsem mluvil o tom, že nám šlo o vybudování silné firmy, která obstojí v evropské konkurenci. To se, myslím, povedlo. Silný český podnik jsme potřebovali i proto, abychom v termínu a ve finančním limitu dostavěli první dva bloky jaderné elektrárny Temelín. To by v případě privatizace ČEZu nebylo vůbec jisté. Také jsme počítali s tím, že zahraniční firmy budou chtít dodávat elektřinu na český trh. My jsme se naopak snažili nejenom dostatečně saturovat domácí trh z vlastních zdrojů, ale také se stát exportéry elektřiny. Tady jsem někdy narážel i na hodně naivní představy. Jeden tehdejší ministr prohlásil, že největší spotřebitelský komfort by byl, kdyby se veškerá energie do České republiky dovážela. Odpověděl jsem mu, že energie je zboží jako každé jiné, jenom s tím rozdílem, že se nedá klasickými metodami skladovat. Není žádný důvod takto zhoršovat obchodní bilanci.
Pokud si dobře vzpomínám, argumentoval jste také energetickou bezpečností…
Vytyčil jsem heslo, že suverénní je ten stát, který je v maximální možné míře energeticky nezávislý. V Česku nemáme v nějakém velkém množství ani plyn, ani ropu. Máme ale zdroje na výrobu elektrické energie. Takže právě tady bychom měli být samostatní, soběstační, suverénní.
Jaderné palivo ale také dovážíme…
Jsem přesvědčen, že v naší celkové energetické bilanci je jaderné palivo mnohonásobně zhodnocené. Nezávislost ve výrobě elektrické energie znamená velký přínos pro suverenitu i bezpečnost naší země.
Bylo těžké prosadit vizi velkého ČEZu? Jaký byl poměr sil v Zemanově vládě?
Vznik takzvaného superČEZu jsme ve vládě neschvalovali. To bylo v kompetenci ministerstva průmyslu jako vykonavatele akcionářských práv vůči ČEZu a Fondu národního majetku.
„Small is beautiful“
Minimálně posvěcení premiéra jste ale asi musel mít?
Nešlo o nějaké oficiální posvěcení, ale myslím, že se mi podařilo Miloše Zemana přesvědčit. Dal na nás. Musím říct, že zpočátku Fond národního majetku kopal trošičku bokem, ale jemně řečeno se mi podařilo přesvědčit i představitele Fondu národního majetku. Víte, po devadesátém roce tady někteří politici začali razit heslo „small is beautiful“, tedy „malé je krásné“. To byla teorie, kterou začali prosazovat ve Spojených státech někdy na začátku sedmdesátých let. Jeden ministr bývalé federální a později i české vlády mi vykládal, že pozoroval ve Francii drátěným pletivem rozdělené provozy fabrik, a navrhoval podobné dělení podniků i v Česku. Něco podobného lze dnes spatřit například v areálu okleštěné Škody Plzeň. V pražských Vysočanech pak stojí na místě bývalého areálu ČKD sportovní aréna, na Kladně zase trosky Poldovky.
Mimochodem už v době, kdy jste byl ministrem v Zemanově vládě, vás Václav Klaus na jednom semináři Centra pro ekonomiku a politiku označil za zastánce zcela opačného sloganu: Zatímco ekonom Schumacher tvrdil, že small is beautiful, vy jste se podle Klause stal obhájcem hesla, že big is beautiful…
Na to setkání CEP v Ostravě na Vysoké škole báňské si velmi dobře pamatuji. Tehdejší senátor Mirek Topolánek tam ve chvíli, kdy mu docházely argumenty, prohlašoval, že bych sem chtěl zase přivést milice. Václav Klaus ho kopal pod stolem a říkal mu – prosím tě, buď zticha. Myslím, že o mnohém vypovídá skutečnost, že Američané od toho hesla „small is beautiful“ poměrně rychle ustoupili. Velké průmyslové celky dávají práci dodavatelům, subdodavatelům, výrobcům dílů. Vznikají díky nim různé servisní služby, roste kupní síla, zaměstnanost.
Argumentujete tedy tím, že díky velkým korporacím vznikají i malé podniky? Dá se říct, že nejste a priori proti malým podnikům?
Ano, vznikají malé podniky, rozvíjí se drobné podnikání. Na druhé straně je jasné, že třeba do vývoje motoru se pustí jen jedna firma z mnoha a nebude to žádný malý podnik. Vezměte si jenom to, jaké náklady má firma z automobilového nebo strojírenského průmyslu, pokud se chce uplatnit se svým výrobkem na zahraničních trzích – musí si v zahraničí zaplatit reklamu, distribuční síť, servisní síť, sklady náhradních dílů. Byl jsem zastáncem velkých celků, které jsou schopny zaplatit vývoj, zaměstnat inženýry, podporovat vysoké školství, vytvářet pracovní místa také v dodavatelských firmách. A podobné argumenty platí i pro energetiku. Když budu stavět nový jaderný blok, dám pracovní příležitosti 40 tisícům lidí.
Nové dělení ČEZu?
V současné době zase zaznívají návrhy, že by se ČEZ mohl opět nějakým způsobem dělit. Podle některých teorií by se mohla znovu oddělit výroba v klasických elektrárnách od distribuce a prodeje. To by znamenalo přesný opak toho, co jste dělal vy, když jste v rámci možností opět dával ČEZ dohromady. Jak to vnímáte?
Vlastně nevím, jestli podobné návrhy vyplývají z neznalosti, nebo jestli je to záměr. Jan Werich kdysi v jiné souvislosti řekl: zčásti z blbosti, zčásti za cizí peníze. Někdy mi připadá, že se tato Werichova slova naplňují. Dělení ČEZu je velice nebezpečná záležitost. Nebudu přece oddělovat uhelné elektrárny, jaderné elektrárny, distribuci a tak dále. To by znamenalo jediné – že to tady rozmělním, znepřehledním. Tady zjevně nejde o nějakou dlouhodobou vizi české energetiky, ale o okamžité zisky. Pokud jsem rozumný vlastník, rozumný hospodář, musím mít dlouhodobou koncepci. Krátkodobý zisk může z dlouhodobého hlediska znamenat velkou ztrátu. A energetika musí mít strategii až na šedesát let.
Zastánci dělení ČEZu argumentují Německem, kde se velké energetické firmy rozdělily. Oddělilo se to, co už tam považují za starou energetiku…
Takové dělení na starou energetiku a energetiku budoucnosti je velmi pochybné. Každá země má v tomto ohledu svá specifika. My nemáme možnost budovat větrný park někde na moři. A to nemluvím o tom, že tyto větrníky za příznivého počasí dodávají do sítě přebytek elektřiny, až to tady u nás svého času hrozilo v přenosové soustavě blackoutem, zatímco za nepříznivého počasí naopak potřebujete nahrazovat výpadky obnovitelných zdrojů připravenými záložními zdroji. My řešíme dlouhodobou otázku – čím budeme nahrazovat uhlí. U nás bude ještě dlouho nejvýhodnějším zdrojem elektřiny jaderná energetika. Jaderná energetika nevypouští ani oxid uhličitý, ani oxidy dusíku. A vyhořelé jaderné palivo ve skutečnosti není vyhořelé, ale spíše jednou použité. Poté, co budou vyvinuty nové technologie, ho bude možné dál využívat.
Určitý racionální prvek v uvažování těch, kteří chtějí dělit ČEZ, spočívá v tom, že tato společnost se přece jenom potýká s protichůdnými cíli. Na jednu stranu by měl ČEZ plnit energetickou koncepci státu, na druhou stranu má mít co nejvyšší dividendy, což je zájem minoritních akcionářů, ale vlastně často i majoritního akcionáře. Záleží na tom, kdo za něj vystupuje…
Je sice pravda, že hlavním cílem akciové společnosti je podle zákona vytvářet zisk. Nikde už tam ale není rozvedeno, v jakém časovém období. Pokud chci dosahovat vyšší míry zisku, musím současně investovat. To logicky znamená, že někdy je zisk malý, jindy se mohu dostat i do ztráty. Ale v dlouhodobém horizontu může taková ztráta znamenat velký profit. Proto vidím velké nebezpečí ve snahách honem vyždímat z ČEZu nějaké dividendy bez ohledu na to, jak se bude energetika dál rozvíjet. Jestliže akcionáři, včetně státu, dlouhodobě pobírali vysoké dividendy, měli by v určitých situacích ze svých požadavků slevit a koukat také do budoucna, myslet i na příští generace. Zákon ostatně neurčuje ani to, jak má být zisk rozdělován. Může být celý znovu investován, záleží na rozhodnutí valné hromady. Bylo by opravdu šokující, kdyby se upřednostnila nenasytnost akcionářů před dalším vývojem české energetiky. Kvůli momentálním ziskům a krátkodobým řešením přece nemůžeme zlikvidovat jeden z nejvýznamnějších oborů českého hospodářství. Vývoj ve světě je dnes tak rychlý, že pokud zaspíte, jste už prostě mimo.
Není tu ale poměrně velký rozdíl oproti době, kdy jste byl ministrem? Také tehdy tu sice bylo mnoho odpůrců jaderné energetiky, ale nikdo nemohl příliš zpochybňovat to, že investice do nových jaderných elektráren bude po nějaké relativně rozumné době návratná. Dnes to mnozí berou tak, že při současných cenách elektřiny to vlastně návratná investice není.
Představitelé dnešního energetického sektoru jsou zřejmě jasnovidci, když dopředu vědí, jaká bude cena elektřiny za pět, za deset, za dvacet let. Já jsem přesvědčen, že celosvětově cena poroste. Mohl bych také poznamenat, že kdyby se u nás dotovala jaderná energetika tak, jak se dotovaly fotovoltaické elektrárny, nemohly by takovéhle debaty vůbec vzniknout. Důležité je ale hlavně to, že pokud nebudou prolomeny těžební limity uhlí a ani nepostavíme nové jaderné reaktory, začneme se potýkat s nedostatkem elektřiny. Z vývozců elektřiny se staneme dovozci. To by rozhodně nesvědčilo naší obchodní bilanci a našemu národnímu hospodářství.
Ve vztahu k tomu, o čem jsme mluvili předtím, mě napadá, že kdyby dnes byl ČEZ součástí EDF, paradoxně by třeba nějaké dělení nepřicházelo v úvahu. EDF čelí současným problémům francouzské energetiky tak, že si přibírá další aktivity.
To vždy záleží na osvícenosti lidí, kteří o tom rozhodují. Teoreticky by nějací jiní majitelé mohli třeba říct, že vzhledem k poklesu cen elektřiny zrušíme celý ČEZ. Nebo – pokud by to byly hlavy osvícené – by se mohli rozhodnout, že si zdroje podrží, protože spotřeba elektřiny bude stoupat. Pokud bude vedení ČEZu osvícené, uvědomí si to bohatství, tu hodnotu, kterou v energetice máme, a bude sektor energetiky dál rozvíjet. Pamatuji si, jak před lety existovaly obrovské špičky v harmonogramu odběru elektřiny, jaké byly rozdíly mezi zimou a létem. Dnes máme všude po světě chladírny a klimatizované budovy. Budoucnost se bez elektřiny neobejde, její spotřeba bude stoupat.
Když jste se loni zúčastnil konference v Plzni k 60. výročí českého jaderného průmyslu, ozývalo se tam volání po atomovém dědkovi 2, který by zase dokázal dotáhnout do konce stavbu nových jaderných reaktorů jako vy. Jak jste tohle vnímal?
Tak to víte, že mi takové věci samozřejmě lichotí.
A ani vám vlastně nevadí ta přezdívka atomový dědek…
Vždy jsem ji vnímal pozitivně. Když jsem jako ministr doprovázel tehdejšího premiéra Zemana na vládní misi do Ruska, Miloš Zeman mě představil Vladimiru Putinovi se slovy – éto naš atomnyj děduška. Nevím, jestli ta přezdívka ve skutečnosti vznikla předtím, nebo se začala šířit až poté, ale nikdy jsem v tom neviděl nic pejorativního. A na té loňské konferenci to pochopitelně bylo také myšleno pozitivně.
Miroslav Grégr
Do historie českého hospodářství se zapsal privatizací mladoboleslavské automobilky Škoda a dostavbou prvních bloků jaderné elektrárny v Temelíně. Prodej Škodovky měl na starosti jako ministr strojírenství a elektrotechniky v české vládě Petra Pitharta, v níž zasedal v letech 1990-91. Na dostavbu Temelína dohlížel jako ministr průmyslu a později i vicepremiér ve vládě Miloše Zemana (1998-2002). Vystudoval Fakultu strojní ČVUT, byl ředitelem Desty Děčín v letech 1962-1969 a znovu v letech 1990-1996 s výjimkou období, kdy působil v Pithartově vládě. Podílel se na ekonomických reformách šedesátých let, později byl krátce vězněn. Předtím než vstoupil do Zemanovy vlády, byl od roku 1996 poslancem za ČSSD.
Autor článku, který také kladl otázky, pracuje jako specialista pro energetické projekty agentury HATcom.
Autor úvodní fotografie: Deník/Divíšek Martin
Mohlo by vás zajímat:
Pěkně se to čte, souhlasím.
Rozhovor velmi pěkný, plný velmi zajímavých a podnětných informací. Je na něm vidět, bohužel, do jaké tragické situace se naše hospodářství v mnoha ohledech dostalo, kroky vedení mnoha firem, zejména státních, jsou podivné, nejviditelnější jsou asi nákupy ČD a jejich lokomotivní park, místo nákupu jednoho typu ve stovkách, nebo masivní modernizace a sjednocení prvků lokomotiv, se jedná jen o jednotky až desítky kusů. Řídit na dálku odkup akcií by si dneska asi nikdo netroufl, stejně jako odmítnout ředitele EDF a přejít k realizaci Super ČEZu. Kdyby se
Pan Grégr má v mnoha věcech pravdu, bohužel dnes, nevím proč, začíná převládat krátkodobé plánování, nejsem příznivcem státních monopolů ve smyslu jediné možnosti jak získat daný statek (ať už je to energie, nebo přeprava), nicméně současné nápady na štěpení ČEZu jsou hloupost, stejně jako prodej doposud výdělečných elektráren. I samotný ČEZ by byl sto si nejspíš na nové bloky našetřit, kdyby se z něj neodváděly dividendy v maximální možné míře.
Momentálně se nám ve státní správě nedostává lidí s vizí a odhodláním, kteří by byly ochotní vytvořit nějakou delší vizi a tu realizovat. Ale to je i tím, jací jsou politici, zvyklí myslet od voleb k volbám, eventuálně na kratší období. Dokud se politici nezmění, není možné aby se výrazně začala zlepšovat situace. Nepotřebujeme jenom někoho kdo prosadí pár bloků jaderek, potřebujeme někoho kdo vytvoří dlouhodobou vizi a přesvědčí o ní politiky.
Jenže můžeme vůbec čekat že politici dobrovolně, či náhodou, takové lidi seženou? Vždyť mnohdy upřednostňují osobní zájem před zájmem státu.
Je otázka co s tím můžeme jako občané dělat.
Ano čez by měl zůstat jako celek jedině silní hráči na trhu přežijí .
Ano, souhlasím, ale pak si nemůže dovolit stavět nové JE, to by ho ekonomicky zruinovalo. Ty může postavit jen nový státní podnik, do kterého stát bude sypat (neustále) peníze (jako Francouzský stát do EDF).
Osobně mám raději dotování , než vydírání nějakou cizí zemí. Bezpečnostní zámek a kamery také nejsou nutnou součástí bytu či domu, ale jak se vám hodí, pokud se dostanete do hledáčku nějakého mistra na vloupání nebo něčeho horšího. Samozřejmě je umění "nedotovat příliš", ale to se těžko stanovuje.
Je to otázka volby, kam a jak směřovat, ale co jsem si během pár týdnů stihl zjistit např. na téma "prodat nebo neprodat Počerady", tak bych byl pro zavření , jakmile bude stát nová nízkoemisní kapacita . Proč? Uhlí je sice naše místní surovina, ale Počerady nejsou modernizované (na rozdíl např. od Ledvic - nízkosirnaté uhlí z Bíliny, Tušimic a Prunéřova - důl Nástup). Podobně by to mělo být u soukromých Chvaletic, Opatovic, Mělník - ty zase mají dlouhé dopravní trasy , ani nestojí v místě zdroje energie - ideální je nahradit jaderkou. Dětmarovice sice mají zdroj poblíž, ale nejsou modernizované a brzy jim ten vypadne zdroj. A tím seznam co by mohlo skončit dřív a co později nekončí. Z tohohle pohledu mi jako laikovi přijde strategie celkem jednoduchá a jsem zvědavý, jak to rozhodnout ti, kteří za to nesou odpovědnost (jestli vůbec) nebo na to zkrátka mají vliv :-).
Pana ministra jsem už tehdy moc nemusel, ani nynějšího prezidenta, ale jednu věc udělali dobře - dostavěli Temelín, který nevisel na ruských dodávkách paliva.
Jakýsi plán na jadernou elektrárnu u Tetova existoval, ale ta je snad ještě vzdálenější než výstavba reaktorů v Blahutovicích.
Největší problém není ani tak že by nebyla kapacita vedení, i kdyby stále byly provozovány uhelné elektrárny, dá se to různě vykompenzovat posílením vedení, vývozem proudu (tady by se nám náramně hodila evropská supersíť, nejspíše HVDC), jenže se tu nenajde nikdo kdo bude do nových JE investovat, bavíme se o investici, pokud by vše šlo dobře a na čas, mezi 600 a 700 miliardami korun, za jeden nový blok v každé z našich jaderných lokalit, čímž by vzrostl jaderný výkon na zhruba 6800MW (počítáno s odstavením současných Dukovan)
Kde sehnat tyto prostředky? To by eliminovalo dividendy ČEZ do státní kasy na minimálně 43 let, pokud by si to měl platit sám. Samozřejmě by se dala stanovit nějaká garantovaná cena atd. ale bylo by to průchodné?
Rozvoj jaderných tepláren je poněkud blokován zákony a dokonce snad i MAAE, která není připravená na malé modulární reaktory, takže z tohoto směru asi také žádné MW nelze zatím očekávat.
Vytápění Prahy se myslím účastní jen 500MWe blok v Mělníce, pokud by šlo jen o to nahradit uhelnou energii ve vytápění za jadernou, teoreticky by na to stačilo něco jako VVER440, jenže to už dneska nikdo nedělá a je otázka, o kolik by byl levnější proti, řekněme, 1000MW bloku.
Nicméně stále zůstává otázkou jak penze na takovou přeměnu energetiky získat, ono to vychází na zhruba 3200Kč na obyvatele po dobu 20 let a přílišné zlepšení proti současnému stavu by nenastalo, o tom by se snad dalo mluvit jenom když by se postavily 2 reaktory v Dukovanech, 2 v Temelíně a jeden v každé z nových lokalit, ale to jsme někde na bilionu korun.
V Mělnické elektrárně je instalována čerpací stanice tepelného napaječe pro Prahu. Původně byla tato čerpací stanice napájena z bloků 50 MW po velké rekonstrukci. Blok 500 MW žádné přímé napojení, bloky 110 MW žádné přímé napojení.
U Tetova mělo jít za Husáka o dva 1000MW bloky, stejně jako u Blahutovic, jj. Přitom obojí je poblíž tras VVN a poblíž míst vysokého odběru a v místech, kde je nyní uhelný zdroj. Peníze se musí najít, lepší, než kupovat od Němců.
Vláďa:
Děkuji za upřesnění situace na Mělnické elektrárně. Tím jsme úplně mimo rozsah dostupných reaktor.
Martin Pácalt:
Původní plány samozřejmě znám, nicméně vážně pochybuji o možnosti stavby všech bloků tak aby k jejich naplnění došlo. Ano lepší by byla situace, kdyby se podařilo životnost Dukovan protáhnout na 60 let, ale je to vůbec možné?
Jistý problém bych viděl v soukromých uhelných elektrárnách, jejich majitelé do nich investovali nemalé prostředky, navíc vlastní doly a je jim i poněkud jedno jestli mají uhlí přepravovat vlakem, nebo ne, zjevně je to pro ně stále dost výhodné. Pokud by měly nové jaderné zdroje tyto elektrárny ohrozit, je myslím dost pravděpodobné že majitelé těchto uhelných bloků budou ochotni financovat protijadernou kampaň. Pokud bude ČEZ pokračovat v prodávání uhelných kapacit, toto nebezpečí jen poroste.
Řešením je aby nové jaderné kapacity, minimálně dočasně neohrožovaly uhelné, to je myslím řešitelné jedině tím že se bude elektřina dát ve velkém množství exportovat. K tomu budeme ale potřebovat dosud neexistující propojení
Pane C, to už je na hlavu. Budem exportovat za situace nízkých cen a přebytku elektřiny v regionu (třeba i se ztrátou). A současně si zde budeme ničit životní prostředí a hromadit jaderný odpad. Tomu doopravdy nerozumím (to už vypadá jako sabotáž).
S tím Mělníkem to je asi takhle (ze stránek ČEZu):
Teplárna Mělník I(Energotrans a. s.) je primárním výrobcem tepla do Pražské teplárenské soustavy. Tepelný výkon přenášený napáječem tepla je 650 MW a ročně zajišťuje dodávku ve výši 9800 TJ.
Elektrárna Mělník II zajišťuje kromě výroby elektřiny i dodávku tepla. Obě komodity vyrábí stejně jako teplárna Mělník I ve společném, tzv. kombinovaném cyklu, což vede k podstatně vyššímu využití paliva a tím k energetickým úsporám s pozitivním vlivem na životní prostředí.
Teplo je dodáváno horkovodem do města Mělník a obce Horní Počaply, dále odběratelům v areálu a v blízkosti elektrárny. Celková roční dodávka je cca 500 TJ při max. výkonu 80 MW.
Od roku 2014 je v provozu tepelný propoj mezi výrobnami Mělník I a Mělník II. Tepelným propojem lze z Mělníku II dodávat tepelný výkon až 120 MW tepelných do Pražské teplárenské soustavy. Tím se zvýšila spolehlivost a bezpečnost dodávek tepla do hlavního města Prahy.
Pane Vaněčku, podívejte se do mého předchozího příspěvku, kde mluvím o tom že by se nám hodila, za téměř všech okolností dálková přenosová soustava, tím se nám mírně omezí regionalizace v rámci EU.
Prostě je problém co s těmi uhelnými elektrárnami v soukromých rukou, nedá se jen tak prostě nařídit, bez nebezpečí arbitráží, jejich uzavření (navíc je mi proti srsti takový zásah do vlastnických práv). A pokud bude dále ČEZ elektrárny prodávat, pak tento problém poroste. Pokud prodá Dětmarovice, novému majiteli bude srdečně jedno jestli je to uhlí z Paskova, někde z Katovic, nebo je doveze z druhé strany planety (pokud se to vyplatí)
V případě že by současné uhelné kapacity byly přímo ohroženy jadernými, mohli by jejich majitelé, myslím je to velmi pravděpodobné, spustit velkou protijadernou kampaň, která by mohla rozvoj JE stopnout.
Vzhledem k naší legislativní situaci a veřejnému mínění není navíc myslí možné aby došlo k obnovení výstavby velkých, tzv. utility scale, instalací OZE, které jediné se zatím cenou alespoň mírně přibližují parním elektrárnám, eventuálně velkým spalovací motorům. Energetiku prostě nelze založit na domácích a dalších střešních FVE instalacích s cenou >200$/MWh (pamatuji-li se dobře na Lazardovic report), u těch, které se pohybují v rozmezí <100$/MWh, se uvažovat dá. 200$/MWh by bylo až moc drahé. Ne pokud to spálíte Vy jako majitel, ale pokud by se na tom měla stavět energetika, je to celkem dost problém. K tomu se budou potřebovat i za deset let ony velké instalace, na které se tu tak plive. Ty jediné asi mají dost potenciálu OZEnergetiku učinit reálnou. Prostě co je malé to je hezké asi v energetice neplatí.
Celkem by bylo zajímavé srovnat podporu pro JE a velké instalace OZE, například FVE přes 10MW, parky větrníků přes 30MW atd.. Od toho se dá třeba hádat vůbec realizovatelnost nejaderného scénáře.
Vezměme jako výchozí rok 2020, pokud všechno půjde dobře a vybere se dodavatel nových bloků a vyřešilo se co nejlevnější financování, mohly by první roky najet v roce 2030/5, možná. Teoreticky tou dobou mají končit Dukovany, jenže...
Jednak by nové bloky do sítě přidaly dalších 600-1200MW navíc, ale také je možné že se neodstaví celé Dukovany, nebo že se přece jenom bude stavět jen v Temelíně a Dukovany se protáhnou na 60 let... Zároveň uhelné elektrárny, některé, prošly nedávno rozsáhlými modernizacemi (uvidíme jak se na tom podepíše současné opatření EU ohledně NOx), které by mohly umožnit jejich provoz minimálně do roku 2045 či déle. Takže by se nám tu mohlo sejít klidně (minimálně) 2600-3200MW z nových bloků, cca 2000MW z Temelína a 1500-2000MW ze současných Dukovan, spolu s výkonem modernizovaných uhelek, které nebude snadné odstavit. To všechno v silně přebytkovém regionu. V případě "komplexní obnovy a rozšíření" se budeme bavit o výkonu 3x2400-3200MW(dle typu reaktoru) + 2000MW jen z JE a k tomu se tu budou motat elektrárny tepelné (pravda je že to se ale bavíme o období 2035-2055) Ale minimálně nějakou dobu tu bude nepříjemný souběh.
Jediné řešení je tedy tu elektřinu nějak dostat pryč. Nabízí se myslím využít odstavení elektrárny Dürnrohr a "obsadit" zdejší kapacitu pro export, využít plně vedení do rozvoden Bisamberg, Stupava a Křižovany. Pokud ale Slovensko začne stavět zdroj pro náhradu V1 (po dokončení EMO 2/2) další zdroj, řekněme 1x 1200MW, zase bude růst tlak. Proto by se myslím hodilo budovat třeba dvojité HVDC vedení zhruba v trase Sokolnice - Senica (NP) - Križovany (P) - Gabčíkovo (NP) - Györ (P) - Paks (P) - Novi Sad (NP) - Obrenovac (P). Tím by se spojil poměrně dobře zásobený region s regionem poněkud deficitním.
(P - připojeno, NP - nepřipojeno, jen průchod kolem)
Ano samozřejmě se bude dát načasovat spouštění tak aby se případné nové jaderky co nejméně kryly s existencí uhelek, ovšem v případě že by se šlo do OZE, pak takováto linka a posílení schopností importu a exportu je nutné. I později by takovéto posílení spojení vedlo k stabilnější síti.
Ten návrh má za cíl zejména co nejvíce eliminovat případné problémy, které by růstem výkonu "nade všechny meze" mohly nastat. V případě OZEnergetiky bude potřeba schopnost exportovat do vzdálenějších regionů tak jako tak. V případě JEnergetiky by takováto exportní kapacita mohla zase pomáhat řešit letní přebytek výkonu možností jej vyvézt až na Balkán, kde v létě bývá (údajně) problém s vodními elektrárnami a nejspíše bude růst spotřeba energie jak se budou zvyšovat teploty a růst využití klimatizací.
U Mělníka a Chvaletic mluvím o ideální náhradě jadernou elektrárou-teplárnou jenom proto, že např. historickou Prahu nikdy nebude technicky možné zateplit a tak by se při jejích "krmení" teplem v zimě nedaly použít nízkohustotní zdroje (FVT na topení), protože domy mají jednoduše vysoké tepelné ztráty - to funguje max. u pasivních novostaveb. A vytápět dřevem by byla vysoká zátěž na okolní lesy nebo by se dřevo a biomasa dovážely z vzdálenějších míst.
A ten vzduch ve městě by zas trochu zhoustl a slunko by připomínala jen světlá tečka. Opravdu bych chtěl vidět Prahu v době vytápění každé místnosti uhlím, ale nerad bych se do toho stavu vrátil..
Ona také biomasa není bez emisí škodlivin. Jsou sice menší než uhlí, ale přece jern jich je v závislosti na kvalitě paliva a kotle dost.
Pokud myslíte lokální znečištění prachem a podobně tak ano, jinak jsou z pohledu bilance CO2 neutrální. A nevím jak vy, ale já mám celkem rád vesnice a města , kde voní spálené dřevo z komínů, i když ta "vůně" může znamenat jemné prachové částice, je to přece jen produkt přírodní a současně bez uhelné radioaktivity. O porovnání dopravních vzdáleností pro převoz dřeva a uhlí se nebudu pokoušet :-), to je nabíledni .
Jen jedna poznámka: EDF je typově podobná společnost jako ČEZ. Většinově ji ovládá stát, má minoritní akcionáře, její akcie jsou na burze. Rozdíl je v tom, jakým způsobem v ní uplatňuje svůj vliv stát jako většinový vlastník.
Ano souhlasím, zvlášť ta poslední věta je přesná. Ve Francii stát řídí EDF, u nás ČEZ řídil (a asi ještě řídí) stát.
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se