EU není úspěšná v komerčním využití technologie zachytávání a uskladňování CO2
Podle zprávy Evropského účetního dvoru byly projekty technologie zachytávání a uskladňování CO2 (carbon capture storage, CCS) spolufinancované EU v naprosté většině neúspěchem. Hlavním důvodem byly volatilní a nižší, než se očekávalo, ceny povolenek a nedostatek koordinace a dlouhodobých strategií v členských státech, které odlákaly investory.
Evropský účetní dvůr zkoumal dva finanční programy v období 2008 – 2017 v Německu, Nizozemsku, Polsku, Španělsku a ve Velké Británii. V rámci Evropského energetického programu pro hospodářské oživení (European Energy Programme for Recovery, EEPR) a Programu rezervy pro nové účastníky 300 (New entrant’s reserve 300, NER300) bylo investorům k dispozici přibližně 3,7 miliardy euro (asi 95,5 miliard korun) na projekty, které měly mj. ukázat komerční životaschopnost CCS. Cílem technologie CCS je zachycení emisí a jejich následné uložení v podzemí.
V provozu je jediný projekt
Auditoři Účetního dvora zkoumali koncepci, řízení a koordinaci finančních programů. V oblasti mořských větrných elektráren program EEPR přispěl k rozvoji. Nicméně v provozu je pouze jediný projekt financován v rámci EEPR, který ale nedosahuje komerční velikosti. Další čtyři projekty pod tímto finančním programem byly ukončeny předčasně a další projekt, v Nizozemsku, získal povolení pro vybudování CCS, ale toto zařízení se nepoužívá.
Program NER300 měl financovat alespoň osm projektů CCS. Když ovšem Evropská komise vyhlásila první výběrové řízení, tak žádný grant nebyl udělen, protože žádný projekt nesplňoval potřebné požadavky. V rámci druhého tenderu byl k financování vybrán jediný CCS projekt. Mezinárodní asociace producentů ropy a plynu (International Association of Oil and Gas Producers) portálu Euractiv řekla, že výsledky zprávy Evropského účetního dvoru jsou vítané, protože poukazují na příliš přísná pravidla programu NER300.
Problémy finančních programů
Evropský účetní dvůr jako hlavní problém definuje nepříznivé investiční podmínky a zároveň nedostatečnou koordinaci mezi službami Komise a ostatními nástroji.
Komplikací byla volatilita trhu s emisními povolenkami. Nižší cena povolenek totiž vedla velké emitenty k tomu, že si raději koupili levné povolenky, než aby investovali do dlouhodobějších opatření. Program NER300 je přitom přímo na systém ETS navázán, protože je financován přímo z prodeje 300 milionů povolenek.
Mohlo by vás zajímat:
No to je překvapení ... snad už tu bublinu někdo propíchne a klimaalarmisté se vrátí do reality.
Úspěšná zatím není a kdo ví jestli kdy bude tato technologie, nikoliv EU.
Souhlasím že carbon capture a storage je blbost. Velký smysl má pouze carbon (CO2) recycling, podobně jako to dělá příroda. Pro lidi to znamená technologie Power 2 X kde X je gas či liquid a power je elektřina z VtE či FVE.
Velmi vymakané CCS už tu funguje dloooouho, jsou to zelené rostliny a fytoplankton. Dělají to s chutí a zadarmo a vyrábějí se samy od sebe. Na člověku je jen, aby do toho cyklu vstoupil a část uhlíku odstranil z oběhu (do půdy, do díry, do ...). Skladovat a odstranit z oběhu uhlík (pevná látka) není problém, CO2 je plyn, s tím problém je.
Jenže když se o to někdo pokusí, tak jej OSN málem ukřižuje, naposledy když se o to někdo snažil, tak si vymysleli kdejaké potenciální nebezpečí aby jej mohli žalovat ze to že do moře vypustil sloučeninu železa v, celkem úspěšné, snaze zvýšit výskyt fitoplanktonu. Pokud by bylo myslím zvoleno vhodné dávkování tak by bylo možné pořešit jak problém s CO2, tak i s ubývající rybí populací, respektive, doufám, by to mohlo vést k vyšší šanci na přežití potěru a jeho dorůstání do dospělosti. Někde mám dokument o průmyslové revoluci v Británii, hlavně se tam věnují železnici, ale i tomu kolem, společenským změnám. V jednom díle byli na rybí burze v Londýně, objemy ryb, které tam denně prošly, kolik se ryb spotřebovalo v Británii, byly obrovské.
Co jsem někde četl, tak je možné ještě využít karbonizované biomasy k tomu aby v půdě navázala jednak vodu a jednak právě uhlík. Nějak jsem se k tomu dostal přes stránky CSR, kteří se snaží v USA postavit parní mašinu na biomasu. (csrail. org)
Už delší dobu přemýšlím o tom že by nebylo asi zlé mít někde ve středomoří podél pobřeží nádrže ve kterých by se pěstovaly mořské chaluhy (nebo jak se to jmenuje , na délku to má mnoho metrů), a ty se následně nějakým automatizovaným procesem dále zpracovávaly, ovšem nevím jak z toho levně odstranit přítomnou sůl, tak, aby bylo možné toto zpracovat pro další použití. V obou případech, jak paliva, tak zemědělského užití, by přítomnost sole byl problém, buď by to zasolovalo půdu, což je problém, nebo by to představovalo zbytečný zdroj koroze kovových částí kotlů a spalinových cest.
Co bych ale viděl za zajímavou možnost je prověření možnosti vytvořit hydráty CO2, víme, že existují, ovšem chtělo by to najít způsob jak je levně vytvářet na dně moře. Ovšem co jsem četl, tak CC technologie potřebují na pojmutí 1kg CO2 emise rovné asi 0.1kg, tedy jsme v plusu 0.9kg. Nevím jestli si čísla pamatuji dobře, nebo ne. Nicméně by to bylo myslím dost nadějné pokud bychom zvládli předělat systém obchodování s emisenkami, kde by na straně jedné byly ty, emitované státy, například na 0.75 toho co je území země schopné pojmout v lesích, a zbytek by byl emitován právě dle toho kolik firmy zabývající se CCS byly schopny minulý rok odebrat, tedy by se obchodovalo s tím co už bylo odebráno, to by mělo zabránit spekulacím. Zároveň by, pokud by se daly emisenky koupit i jinými organizacemi a pak nahlásit jejich zrušení (nebo jak se teď hlásí jejich spotřebování), by to mohlo mírně zrychlit pokles emisí CO2.
Já to považuji za recyklování, rostliny i ryby i dobytek zase sníte a to uložené CO2 do cukrů vám zase dá novou energii.
Bylo by zajímavé spočítat kolik CO2 zase musíme nacpat pod zem aby koncetrace klesla pod 400 ppm.
A taky bych kacířsky řekl že když bude na Zemi 10 miliard lidí tak že příroda bude potřebovat trochu více CO2 než tomu bylo v předindustriální době kdy nás ještě bylo na zeměkouli málo. Rostliny, které živí celou biosféru CO2 potřebují. Vzduch (s CO2), voda a slunce= život.
Obnovitelné zdroje energie=život.
Ne zcela souhlasím, sice CO2 bude v jisté formě kolovat, ale dost velký objem jej může být trvalé vázán, zmínil jsem možnost vázat v půdě karbonizovanou biomasu, ta tam bude roky, stejně tak pokud se vytvoří nový humus z mořských chaluh pomocí třeba BPS.
Také nesouhlasím s tím že je dobré řešit problém výživy globálním růstem koncentrace CO2, ale výhodnější bude, dle mne, nasadit hydroponii a ve vertikálních farmách zvýšit uměle koncentraci CO2, třeba i na maximum toho co snesou rostliny, lidé a živočichové, zejména čmeláci, kteří se v těchto užívají k opylování
Ano uznávám, že by to bylo zajímavé, ale mým odhadem je že by muselo být bezpečně uloženo, myslím že hydráty mají lepší naději na toto, jsou stabilní a neměly by okyselovat vodu, v zemi to bude bůh ví co dělat, poměrně dost :D , pokud si to rozebereme, tak bych hádal že by stačilo vzít roční deltu v ppm, a tím podělit roční emise CO2, tím bychom měli mít kolik Gt připadá na jednu ppm atmosferickou, ono se něco ještě rozpouští v moři a půdě. Ale ono by to mělo být spolu nějak provázané, tedy to není problém pro výpočet.
Mě by hlavně zajímalo kolik CO2 uvolnil člověk do atmosféry za celou dobu průmyslové revoluce, kolik je měřený nárust koncentrace CO2 to víme, a ten rozdíl by měl být následek kladné zpětné vazby (skleníkového efektu) a dalších přírodních a slunečních vlivů které ještě neumíme (umíme?) ocenit.
To by měli vědět ti co dělají klimatické modelování.
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se