Norsko směřuje k tomu být evropskou zemí s nejvyššími kapacitami pro ukládání uhlíku. Potvrdili to zástupci norské národní energetické společnosti Statoil – která nedávno změnila název na Equinor. Ten má lépe vyjadřovat budoucí směřování firmy, která hodlá své portfolio výrazněji rozložit na obnovitelné zdroje a jiné nízkouhlíkové technologie. Právě mezi ty se technologie ukládání uhlíku (CCS – carbon capture and storage) počítají a Equinor má s CCS velké plány.

Na projektu přitom Statoil, respektive Equinor, pracuje již poměrně dlouhou dobu. Nyní business developer pro nízkouhlíková řešení, Lamberto Eldering, oznámil plány na masivní rozvoj stanic na dlouhodobé ukládání uhlíku, a to minulý týden na fóru v Bruselu, které se konalo v rámci Týdne udržitelné energetiky EU. Projekt „Northern lights“ bude zastřešovat přepravu zkapalněného CO2 do úložišť u západního pobřeží Norska. Zde bude uhlík přečerpáván do podmořských zvodní obsahujících sůl.

Zjednodušené schéma technologie CCS. Zdroj: Equinor

Eldering na fóru zmínil neúspěšné projekty podobného typu v Nizozemsku a Spojeném království. Ty byly podporovány Unií, ovšem nedávno byly odloženy kvůli vzrůstajícím politickým a finančním nejistotám. Dle něj ale stojí zato technologii dále rozvíjet a v souvislosti s neúspěšnými projekty ve zmíněných státech upozorňuje na možnost transportu CO2 k norskému pobřeží ze všech částí Evropy. Ukázat, že přeprava plynu k uložení je možná, je koneckonců jedním z cílů projektu.

Pilotní fáze projektu bude zpracovávat uhlík oddělený z výroby cementu a spalování odpadu. Zástupce norské konfederace průmyslu Per Anker-Nilsson říká, že po prokázání funkčnosti projektu bude tento odkázán na evropské zákazníky. Doufá, že ostatní evropské země budou schopny plyn k norskému pobřeží dovážet. Na námitku vysokých vstupních nákladů Anker-Nilsson uvedl, že i solární a větrné elektrárny byly zpočátku velmi nákladné a že doufá, že norská vláda pochopí důležitost projektu a poskytne z velké části finance.

Na fóru promluvili o proveditelnosti plánů na větší zavedení CCS její příznivci i odpůrci. Například ředitel skupiny Energy Watch Group Hans-Josef Fell nepředpovídá CCS zářnou budoucnost. Dle něj totiž s rostoucí cenou uhlíku nemá technologie po ekonomické stránce mnoho šancí na úspěch. U některých průmyslových odvětví, jako je například výroba cementu, ovšem s prudkým snižování emisí prozatím počítat nelze. Na toto upozorňovali někteří zastánci technologie CCU (carbon capture and utilization), která zachycené CO2 dále užívá, například jako surovinu v chemických procesech. Evropská komise nyní zvažuje potenciál jak CCS, tak i CCU, vzhledem k jejím strategiím pro dekarbonizaci evropské ekonomiky do roku 2050.

Komentáře

0 komentářů ke článku "undefined"

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *