Akcelerační zóny usnadní rozvoj obnovitelných zdrojů

Poslanecká sněmovna projednává návrh zákona o urychleném využívání obnovitelných zdrojů energie (tzv. lex ZOZE), který do českého práva zavádí nové „akcelerační zóny“ pro rychlejší výstavbu solárních a větrných elektráren. Jaké konkrétní výhody přinesou tyto zóny investorům? A podaří se díky nim skutečně urychlit povolování projektů, které energetickému mixu ČR zoufale chybí? Článek nabízí podrobný přehled dosavadních legislativních změn a rozbor očekávaných dopadů lex ZOZE.

Do Poslanecké sněmovny dorazil návrh zákona o urychleném využívání obnovitelných zdrojů energie (tzv. lex ZOZE), kterým se do českého právního řádu transponují klíčová ustanovení směrnice RED III. Součástí návrhu je i právní ukotvení "oblastí pro urychlené využívání obnovitelných zdrojů energie" známějších jako "akcelerační zóny". Podle směrnice RED III mají členské státy vymezit akcelerační zóny ve své územně-plánovací dokumentaci už do 21. února 2026. Vzhledem k šibeničnímu termínu a konci volebního období vláda 24. dubna rozhodla, že návrh předloží v režimu § 90 odst. 2 zák. o Jednacím řádu PS, tj. že bude usilovat o jeho schválení už v 1. čtení.

Účelem akceleračních zón je výrazně zjednodušit a tím pádem urychlit proces povolování solárních a větrných elektráren v oblastech, ve kterých se dají očekávat relativně nejmenší dopady na životní prostředí, veřejné zdraví a další veřejné zájmy. Paradoxní je, že aby se tak mohlo stát v souladu s ústavou a ostatní legislativou, museli úředníci MŽP a MMR, kteří se na návrhu podíleli, přijít s na první pohled složitými právními konstrukty. Mnozí přihlížející proto vznášejí pochyby, jestli dlouho připravované akcelerační zóny svůj účel nakonec splní. Pochyby jsou to pochopitelné i vzhledem k tomu, že lex ZOZE mírně zjednodušuje i stavební řízení mimo akcelerační zóny, čímž navazuje na zákon o JES, lex OZE 1 a nyní projednávaný Lex Plyn, jejichž cílem je zjednodušení výstavby OZE na celém území ČR. 

Větrná elektrárna. Zdroj: Tom Corser / Wikimedia Commons / CC-BY-SA-3.0

Budou tedy investoři do solárních a větrných elektráren nastavením stavebního řízení motivováni k výstavbě především v akceleračních zónách? Pojďme si přislíbený právní režim v akceleračních zónách porovnat s dosavadními legislativními změnami na podporu výstavby OZE.

1. Lex OZE 1 (zák. č. 19/2023 Sb. účinný od 24.1.2023) označil výrobny z OZE o výkonu 1 MW a více za veřejnou technickou infrastrukturu. Od té doby je možné tyto výrobny povolovat v nezastavěném území, pokud jsou v souladu s charakterem území a územně plánovací dokumentace nevylučuje. To umožňuje na většině území ČR instalaci výroben elektřiny z OZE o výkonu MW a více bez nutnosti předchozí změny územního plánu.
2. Nový stavební zákon (zák. č. 283/2021 Sb. účinný od 1. 1. 2024) zařadil solární elektrárny s výkonem 5 MW a výše a ostatní obnovitelné zdroje s výkonem 1 MW a výše mezi tzv. vyhrazené stavby. Vyhrazené stavby povoluje jen specializovaný Dopravní a energetický stavební úřad, čímž zákonodárce sledoval zlepšení, kvalitativní sjednocení a v případě dostatečných kapacit i zrychlení posuzování záměrů OZE. Nový stavební zákon také stanovil zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí ve stavebním řízení, které lze prodloužit jen odůvodněně zvláštním usnesením.
3. Novela zákona EIA (zák. č. 465/2023 účinný od 1. 1. 2024) přidala pravidlo, že u větrných elektráren o max. 3 stožárech (cca do 15 MW) se nevyžaduje posudek EIA ani zjišťovací řízení, nejsou-li současně splněny i další podmínky v bodech 7a-c přílohy č. 1 zákona (především vzdálenost k nejbližšímu chráněnému prostoru staveb, ad.). 
4. Zákon o jednotném environmentálním stanovisku (zák. č. 148/2023 Sb. účinný od 1. 1. 2024) zavedl princip jednoho razítka při environmentálním posuzování záměrů, což pozitivně dopadlo i na investory do velkých OZE.
5. Nařízení Evropského Parlamentu a Rady č. 2022/2577 (účinné 22. 12. 2022 - 30. 6. 2025) doplnilo pravidlo, že výrobny z OZE už v řízení podle unijních směrnic o stanovištích, vodách a ochraně volně žijících ptáků nemusí prokazovat, že jsou stavbami převažujícího veřejného zájmu. Mělo jít o přechodnou úpravu do doby, než členské státy transponují směrnici RED III.  
6. Lex Plyn (ST 883, schválen PS ve 3. čtení 23.4.2025) v případě jeho vyhlášení prohlásí větrné elektrárny s výkonem 15 a více MW za stavby pro energetickou bezpečnost (stejně jako jaderné elektrárny). U staveb pro energetickou bezpečnost se v souladu se zákonem č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury (dříve "liniový zákon"), omezuje správní řízení na minimum: zkracují se lhůty pro vydávání závazných stanovisek a rozhodnutí, omezuje právo na odvolání a soudní přezkum. V souladu s pozměňovacím návrhem Ivana Adamce nebude pro tyto stavby potřeba ani další posuzování krajinného rázu, pokud ten už byl posouzen v rámci EIA (elektrárny do 3 stožárů už tyto výhodu za určitých okolností měly i dnes).

Pojďme se nyní zaměřit na větrné elektrárny, které energetickému mixu ČR tolik chybí, a porovnat podmínky jejich výstavby s jiným na okolí náročným energetickým zařízením, např. spalovnou odpadů. Pokud si všechna zvýhodnění dáme pod sebe, jako jsem to udělal já v Tabulce č. 1, vidíme, že větrné elektrárny do 3 stožárů (přibližně okolo 15 MW) se oproti spalovně těší několika privilegiím. Větrné elektrárny o výkonu 15 MW a více se v případě schválení poslanecké verze Lex Plyn budou těšit celé řadě dalších privilegií procesního charakteru. Lex ZOZE navíc v § 29 (vládní verze) počítá s tím, že investoři do OZE obecně na celém území nebudou muset získávat zvláštní povolení podle zákona o ochraně přírody a krajiny, pokud přijme dostatečná opatření na ochranu volně žijících ptáků a zvláště chráněných živočichů. 

7-10 let. Tak dlouho podle často uváděných údajů v průměru trvá celý povolovací proces větrných elektráren v České republice. Jen investoři vědí, jak vypovídající tento průměr skutečně je. A jen investoři vědí, jakou časovou a finanční úsporu pro ně výše uvedené změny znamenají, resp. budou znamenat, pokud budou navržené změny schváleny. V řadě případů nepomáhají ani tak kratší lhůty jako spíše vyloučení toho, že se proces zasekne u nespolupracujícího dotčeného orgánu nebo zavaleného soudu. Dvě zásadní stavebně-právní bariéry výstavby velkých větrných parků - požadavek změny krajských zásad územního rozvoje a požadavek posudku EIA - však zatím zůstaly beze změny. Tyto novinky přináší až akcelerační zóny.

Zdroj: Unsplash

Větrné parky s instalovaným výkonem 15 MW a více budou mít v akceleračních zónách stejné výhody jako mimo ně. Navíc ale budou mít 5 dalších výhod vyplývající z návrhu zákona ZOZE, kterým se transponují čl. 16 a násl. směrnice RED III: 

1. Hodnocení EIA ani zjišťovací řízení se automaticky neprovádí. Krajský úřad jen provede základní screening, jestli záměr není v těsné blízkosti státních hranic anebo jestli nepovede k významným nepředvídaným nepříznivým vlivům na životní prostředí a veřejné zdraví, které nelze vyloučit dodatečnými podmínkami. Pokud tyto podmínky splněn nejsou, EIA není potřeba. Pokud ano, posudek EIA bude vypracován souběžně s postupem vedoucím k JES. Na EIA a JES bude mít úřad 6 měsíců s možností prodloužení o dalších 6 měsíců. 
2. Podmínky pro vyjádření souhlasu se záměrem budou v akcelerační zóně předem známy. Podmínky pro udělení kladného JES, stejně jako podmínky pro odnětí půdy ze zemědělského nebo lesního fondu a další předpoklady úspěšné žádosti budou investoři předem znát. Stanoví je územní opatření vydané pro každou zónu zvlášť na základě předchozího koordinovaného mapování území, vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území, biologického hodnocení, SEA a stanovisek dotčených orgánů. Stavebníkovi postačí doložit, že jeho záměr je v souladu s územním opatřením.
3. Neposuzuje se soulad záměru se všemi právními předpisy, ale jen s podmínkami v územním opatření vydaném pro danou akcelerační zónu. Záměry mimo akcelerační zónu musí obdržet různá kladná stanoviska od orgánu ochrany přírody nebo orgánu ochrany lesa (pokud jsou na lesním pozemku). V akcelerační zóně postačí jen kladné jednotné environmentální stanovisko, které tyto aspekty projektu zohlední.
4. Pevná lhůta pro rozhodnutí stavebního úřadu. Stavební úřad povolení do 60 dnů buď vydá, nebo nevydá. Lhůtu si však nemůže opakovaně prodlužovat, jako je to možné mimo akcelerační zóny. 
5. Umístění záměru bude předjednáno se samosprávami. Obce a kraje budou počítat s tím, že v akcelerační zóně se elektrárny pravděpodobně objeví. Na vymezení zón budou přímo či nepřímo participovat. Teoreticky může dojít k situaci, kdy obce nebo kraje s akcelerační zónou nejsou ztotožněny a umísťování záměrů na daných plochách vyloučí ve své územně plánovací dokumentaci (§ 122 odst. 3 stavebního zákona). Pokud tam však akcelerační zónu vymezí nadřazená dokumentace (Zásady územního rozvoje pro obec, Územní rozvojový plán pro kraj), platí, že "vyšší bere". . Ale jak říkám, v praxi bude stejně nemožné umísťovat záměry bez svolení obcí a krajů, které buď přímo rozhodují anebo se vyjadřují k navazujícím řízením. Většina z nich bude s akceleračními zónami po předchozím předjednání počítat. 

Toto jsou základní výhody, které budou mít podle návrhu zákona ZOZE záměry větrných parků v budoucích akceleračních zónách. Pokud jako investor půjdu do akcelerační zóny a svůj projekt připravím přesně podle požadavků územního opatření, můžu očekávat, že pokud se něco zásadního nezmění, tak (a) neproběhne posouzení EIA, (b) nebudu si muset shánět souhlasy podle dalších zákonů, (c) dostanu kladné JES, (d) stavební úřad rozhodne do 60 dnů a (e) k dořešení s krajem a obcemi bude jen minimum věcí. Tedy vždy úspora buď času, peněz, nebo investorových nervů. Z toho mi plyne, že návrh zákona ZOZE skutečně zrychluje a zjednodušuje výstavbu v akceleračních zónách a motivuje do jejich využívání.

Zdroj: Unsplash

Na druhou stranu představa, že se investoři do akceleračních zón "pohrnou", mylně předpokládá, že tam ještě nejsou. Investoři sami mají poměrně dobrý přehled o tom, na jakých místech se kombinují vhodné přírodní podmínky s minimem veřejnoprávních a soukromoprávních bariér. Ať budou finální akcelerační zóny vypadat jakkoli, je pravděpodobné, že pokud tam vhodné (technické) podmínky skutečně jsou, investoři už si tam rezervují kapacitu v síti, domlouvají věcná břemena a podporu samospráv, příp. už tyto kroky mají za sebou. V případě větrných elektráren může jít v roce 2026 o lokality pro 300-500 nových výroben instalovatelných do roku 2030. Pokud akcelerační zóny skutečně urychlí povolování na těchto místech, přispěje Česká republika nejen k naplnění závazků podle RED III, ale především k dosažení klimaticko-energetických cílů a snížení cen elektřiny pro spotřebitele.

Martin Abel, analytik AMO klima