Připravované akcelerační zóny pro OZE můžou snížit náklady na jejich výstavbu

Akcelerační zóny připravované Ministerstvem životního prostředí mají vymezit území, ve kterém by měl být proces povolování výstavby elektráren kratší než 12 měsíců. Kromě urychlení výstavby OZE mohou jednodušší povolovací procesy také snížit náklady na výstavbu nových zdrojů.

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) připravuje zavedení takzvaných akceleračních zón. Ty by měly zvýšit tempo výstavby nových obnovitelných zdrojů energie (OZE) a napomoci dosažení cílů podílu OZE na konečné spotřebě energie. Na konci října MŽP představilo metodiku pro identifikaci akceleračních lokalit, které jsou vhodné pro výstavbu OZE. V těchto lokalitách by povolování výstavby nových obnovitelných zdrojů energie mělo dle návrhu trvat méně než rok.

Dlouhé povolovací procesy jsou problémem především u větrných elektráren (VtE), které dnes dle předsedy komory OZE Štěpána Chalupy trvají i 10 let. Problém dlouhých povolovacích procesů však není ryze český. Studie ze švýcarské univerzity St. Gallen ukázala, že se tamní developeři VtE také potýkají s problémy, jako jsou dlouhé povolovací procesy, nekonzistentní podmínky pro povolení výstavby a veřejná opozice k výstavbě VtE.  Studie také ukázala, že tyto problémy zvyšují náklady na výstavbu nových VtE a sdruženou cenu elektřiny (LCOE), kterou vyrábí.

Vliv povolovacích procesů na náklady výstavby VtE

Dle studie mohou mít dlouhé a komplikované povolovací procesy vliv na náklady na výstavbu VtE hned několika způsoby:

1. Kromě mezd samotných zaměstnanců, kteří se povolovacím procesům věnují, zvyšují náklady také například služby právníků při jednání s úřady a soudních sporech.
2. Délka povolovacích řízení zvyšuje finanční náklady, jelikož prodlužuje dobu, po kterou se náklady vynaložené při přípravě projektu úročí (cena kapitálu či dluhu, kterým je příprava projektu financována).
3. Změny v parametrech projektů, jako například snížení počtu turbín, mohou vést jak k nutnosti přepracování projektů, tak k menším úsporám z rozsahu.
4. V neposlední řadě pak náklady nepřímo zvyšují rizika spjatá s nejistotou, že mezi zahájením přípravy a zprovozněním nové VtE se změní regulatorní podmínky. Příkladem mohou být změny v poskytování podpory obnovitelným zdrojům, které mohou ovlivnit ekonomiku projektu. Tato rizika se sice nepromítají přímo do nákladů na výstavbu VtE, ale mohou mít za následek vyšší cenu kapitálu či dluhu potřebného k financování developmentu, kterou investoři kompenzují rizika.

Výše zmíněné vlivy povolovacích procesů mohou dle studie zvýšit LCOE malých větrných parků (5-10 turbín) téměř o 32 %. Švýcarská studie tak indikuje, že zavedení akceleračních zón by mohlo mít znatelný dopad i na náklady na výstavbu větrných elektráren a cenu energie z nich i v Česku.

Dopadů plynoucích ze snížení nákladů na výstavbu nových VtE může být mnoho. Nižší náklady mohou dodatečně motivovat investory k výstavbě nových VtE, nebo je například vést k požadování nižší provozní podpory, o kterou soutěží v aukcích vyhlašovaných ministerstvem průmyslu a obchodu.