Energetický zákon, v celém znění zákon o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), je základní právní normou energetického odvětví, která nabyla účinnost dne 1. 1. 2001. Za dobu své účinnosti prošel významnými novelizacemi, které souvisely především s vývojem celého energetického sektoru a s povinností ČR jako státu EU implementovat do právního řádu předpisy Evropské unie.

Mimo to definuje základní podmínky pro podníkání v energetických odvětích, kterými se pro účely tohoto zákona rozumí elektroenergetika, plynárenství a teplárenství, a související práva a povinností jednotlivých podnikajících osob.

Zákon je rozdělen v základě na dvě významné části. Jedná se o část obecnou, která je společná všem třem výše jmenovaným energetickým odvětvím, a část zvláštní, ve které jsou jmenovány specifické normy pro každé energetické odvětví zvlášť.

Pro veřejnou správu je klíčové, že energetickým zákonem se zřizuje Energetický regulační úřad. V tomto zákoně jsou zakotveny i základní práva a povinnosti energetického regulačního úřadu k jednotlivým účastníkům trhu a státu.

Obecná část energetického zákona

Obecná část energetického zákona upravuje základní vztahy v energetice, které jsou společně pro všechny tři odvětví energetiky. V obecné části je upraven zejména výkon státní správy a licence pro podníkání v energetických odvětvích.

Jelikož se jedná o základní normu energetického práva, použije se subsidiárně i na právní předpisy, které jsou ve vztahu k energetickému zákonu ve vztahu speciality (lex specialis derogat generali).

Základem pro znění zákona je definice podnikání v energetických odvětvích. V prvé řadě se zákon vyjadřuje k tomu, co je podnikání dle energetického zákona a že podnikání v energetických odvětvích je možné pouze na základě licence. V druhé řadě zákon jmenuje ty obory podníkání v energetických odvětvích, na které není licence vyžadována a které činnosti jsou provozovány ve veřejném zájmu.

  • Podnikáním v energetických odvětvích se dle § 3 energetického zákona rozumí: výroba elektřiny, přenos elektřiny, distribuce elektřiny a obchod s elektřinou, činnosti operátora trhu, výroba plynu, přeprava plynu, distribuce plynu, uskladňování plynu a obchod s plynem a výroba tepelné energie a rozvod tepelné energie.

Licence

Znění zákona vyžaduje pro podnikání v energetických odvětvích licenci, která je udělována Energetickým regulačním úřadem. Zákon stanoví pro jednotlivé činnosti dobu, na kterou je licence udělena (5 nebo 25 let) a stanoví, které druhy licencí jsou na území ČR výlučné (licence na přenos, přepravu a činnost operátora trhu).

Zákon jmenuje celou řadu podmínek, které je nutné splnit pro udělení licence na podnikání v enrgetice. Vyplývají zejména ze specifik, které s sebou podnikání v energetice nese. Jedná se o obecné podmínky:

  • Dosažení věku 18 let
  • Svéprávnost
  • Bezúhonnost dle ustanovení Energetického zákona
  • Odborná způsobilost nebo ustanovení odpovědného zástupce

Další ze specifických podmínek pro výkon podnikání v elektroenergetice se vztahují k finančním a technickým předpokladům žadatele o licenci. V tomto případě je důvodem zejména o řádný výkon licencované činnosti, který je obecně vyžadován povahou podnikání v energetických odvětvích.

Výkon státní správy v energetických odvětvích

Výkon státní zprávy (§ 15 energetického zákona)  je svěřen Ministerstvu průmyslu a obchodu, Energetickému regulačnímu úřadu a Statní energetické inspekci. Každý ze jmenovaný subjektů má svěřeny jednotlivé pravomoci.

Ministerstvo průmyslu a obchodu působí jako ústřední orgán státní správy pro energetiku a vykonává zejména následující činnosti, které jsou mu svěřeny energetickým zákonem:

  • Udělování autorizací na výstavbu nových výroben elektřiny
  • Zpracování Národního akčního plánu pro energii z obnovitelných zdrojů a Státní energetické koncepce
  • Vydává vyhlašky k provádění zákonů, je-li k tomu zákonem zmocněn
  • a další dle § 16 Energetického zákona

Energetický regulační úřad, zřízený tímto zákonem, je správním úřadem pro výkon regulace v energetice se sídlem v Jihlavě. Jeho hlavní činností plynoucí ze zákona je:

  • Regulace cen v energetice
  • Vydávání vyhlášek na základě zákonného zmocnění
  • Dozor nad vybranými sektory energetického odvětví
  • Udělování a odebírání licencí na podnikání v energetice
  • Předává národní zprávu o stavu elektroenergetiky a plynárenství Komisi
  • a další dle §17 energetického zákona

Státní energetická inspekce je zvlášť upravena v části čtvrté, konkrétně § 92 – § 95.

Zvláštní část energetického zákona

Zvláštní část energetického zákona se dělí na část elektroenergetiky, plynárenství a teplárenství. Jetliže není řečeno ve zvláštní části něco jiného, užije se na zvláštní část i úprava obecné části.

Elektroenergetika

První část zvláštní části se věnuje elektroenergetice (§ 22- § 54), definuje účastníky trhu s elektřinou, jejich práva a povinnosti a řeší specifické situace, které v elektroenergetice mohou nastat. Mezi takové situace se řadí udělování autorizací, stav nouze a neoprávněná dodávka, odběr, přenos nebo distribuce elektrické energie. Do této části patří mimo jiné i úprava smluv mezi účastníky trhu s elektřinou.

Účastníky trhu s elektřinou podle energetického zákona jsou tyto osoby:

  • výrobci elektřiny (§ 23),
  • provozovatel přenosové soustavy (§ 24),
  • provozovatelé distribučních soustav (§ 25),
  • operátor trhu (§ 20a),
  • obchodníci s elektřinou (§ 30),
  • zákazníci (§ 28).

Každý z účastníků má energetickým zákonem přidělenu řadu práv a povinností, přičemž na zákazníka se mimojiné obdobně vztahují i práva plynoucí z jeho postavení spotřebitele dle Občanského zákoníku.

Smlouvy mezi účastníky trhu s elektřinou jsou speciální úpravou k běžným smlouvám v soukromém právu. S příchodem nového občanského zákoníku dochází k řadě úprav zákona, které cílí především na formu smlouvy a ochranu spotřebitele. V současné době jsou typizované smlouvy pro elektroenergetiku tyto smlouvy:

  • Smlouva o dodávce elektřiny
  • Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny
  • Smlouva o připojení
  • Smlouva o přenosu elektřiny
  • Smlouva o přeshraničním přenosu elektřiny
  • Smlouva o distribuci elektřiny
  • a další typizované smlouvy s Operátorem trhu

Státní autorizace na výrobnu elektřiny je nutná k výstavbě elektrárny o instalovaném výkonu 100 kW a vyšší. V důsledku toho se na ní vztahují specifické požadavky, které je potřeba splnit. Podínky pro udělení autorizace jsou stanoveny především kvůli udržení bezpečnosti dodávek elektřiny a stability sítě. Proto je nutné, aby výrobna která žádá o státní autorizaci byla v souladu se státní energetickou koncepcí, Národním akčním plánem pro energii z obnovitelných zdrojů a plánem rozvoje sítí v ČR. O udělení autorizace rozhoduje na základě písmené žádosti MPO.

Plynárenství

V oblasti plynárenství najdeme obdobnou strukturu, jako v předchozí části,  tzn. elektroenergetice. V prvních paragrafech jsou opět upraveny práva a povinnosti jednotlivých účastníků trhu s plynem, kterými jsou:

  • výrobci plynu (§ 57)
  • provozovatel přepravní soustavy (§ 58 – § 58n),
  • provozovatelé distribučních soustav (§ 59),
  • provozovatelé zásobníků plynu (§ 60),
  • obchodníci s plynem (§ 61),
  • zákazníci (§  62),
  • operátor trhu (§ 20a).

Oproti elektroenergetické sekci je zde navíc zařazen provozovatel zásobníku plynu, což vyplývá z reálné skladovatlenosti plynu, oproti elektrické energii.

Teplárenství

Zákon přímo nejmenuje účastníky trhu s teplem, jako tomu je v elektroenergetice a plynárenství. Účastníci se dají odvodit z ustanovení textu zákona. Jsou jimi držitel licence na výrobu tepla, rozvod tepla a odběratel tepla.

V oblasti teplárenství je upraveno zejména právo na připojení ke zdroji tepla nebo rozvodnému zařízení, aby byl odběr tepelné energie zajištěn každému, kdo o to má zájem. Právo na připojení ke zdroji tepla nebo rozvodnému zařízení má v případě, že má zřízenou tepelnou přípojku, splňuje požadavky stanovené dodavatelem, žadatel je na území výkonu licencované činnosti a dodávka tepla je v souladu s energetickou koncepcí.

Odběratel má právo v případě, že poskytne nezbytné technicke údaje, na uzavření smlouvy o dodávce tepelné energie. Odběratel taktéž musí o uzavření smlouvy o dodávce tepelné energie požádat, musí mít rozvodné zařízení v potřebné stavu a musí být v souladu s územní energetickou koncepcí.

Další ustanovení zákona se věnují především měření tepelné energie, neoprávněnému odběru a tepelné přípojce.

Štítky:

Komentáře

0 komentářů ke článku "undefined"

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *