Finské úložiště jaderného odpadu zahájilo vrtání depozičních vrtů. Česko dál hledá vlastní cestu

Finské hlubinné úložiště Onkalo vstoupilo do další fáze příprav na ukládání použitého jaderného paliva. Společnost Posiva zahájila vrtání prvního skutečného depozičního vrtu, který se má stát součástí finálního úložiště. Projekt tak přechází od zkušebních prací k infrastruktuře určené pro ostrý provoz.

Vrtání začalo v podzemním komplexu ve skalním masivu Olkiluoto v hloubce přes 400 metrů. První vrt vzniká ve dně již vyraženého ukládacího tunelu a jeho parametry ukazují, jak vysoké nároky Posiva klade na přesnost budoucího provozu. Finsko tak podniká další kroky v projektu, o němž se diskutovalo desítky let. Ten se nyní blíží okamžiku skutečného využití.

Dokončený depoziční vrt má mít hloubku 8,4 metru a průměr 1,75 metru. Jeho střed se přitom po celé délce nesmí odchýlit od svislé osy o více než 25 milimetrů. Pokud by vrt tento limit překročil, nebude možné jej využít pro finální uložení paliva.

První minimálně tři otvory proto projdou nadstandardními kontrolami a budou znovu změřeny ihned po dokončení, ještě před pokračováním v dalších vrtech. Jde o důležitou provozní etapu, protože ověřuje nejen samotnou technologii vrtání, ale také schopnost opakovat ji v podmínkách skutečného úložiště.

Použitý vrtací stroj dodala do Onkala v červnu 2022 německá společnost Herrenknecht AG. Posiva s ním již provedla sérii zkušebních vrtů, nejprve za účasti dodavatele a následně s vlastním týmem. Podle provozovatele zabere vyvrtání otvoru o délce zhruba osm metrů přibližně deset hodin čistého času.

Cílem pro standardní provoz má být dokončení přibližně dvou depozičních otvorů za pracovní týden. Z hlediska budoucí ekonomiky provozu bude právě schopnost udržet stabilní tempo, kvalitu vrtání a kontrolní režim jedním z rozhodujících parametrů.

Úložiště v hloubce 450 metrů

Použité palivo má být v Onkalu ukládáno do skalního podloží v hloubce přibližně 450 metrů. Koncept počítá s těsně uzavřenými železo-měděnými kontejnery, bentonitovou bariérou, jílovým zásypem tunelů, uzavíracími konstrukcemi a okolní horninou.

První ukládací tunel, v němž nyní vrtání probíhá, má délku zhruba 330 metrů a pojme přibližně 30 depozičních otvorů. V celém plánovaném provozním období má vzniknout přibližně 100 ukládacích tunelů o souhrnné délce zhruba 35 kilometrů.

Finsko tím nepřipravuje pouze jednorázové technologické řešení, ale dlouhodobý průmyslový proces. Pro evropský jaderný sektor je podstatné, že Onkalo ukazuje konkrétní cestu od geologického průzkumu přes výstavbu podzemních prostor až k opakovatelnému ukládání paliva.

Licenční rozhodnutí zůstává na vládě

Posiva podle serveru World Nuclear News podala žádost o provozní licenci pro zapouzdřovací zařízení a finální úložiště 30. prosince 2021. Žádost směřuje k provozu od března 2024 do konce roku 2070. Konečné rozhodnutí přísluší finské vládě, přičemž kladné stanovisko regulátora STUK je nezbytnou podmínkou.

STUK zahájil přezkum v květnu 2022 a podle dřívějších informací již konstatoval splnění bezpečnostních požadavků pro vydání provozní licence. Posiva nyní uvádí, že jejím cílem je dosáhnout provozní připravenosti pro zahájení finálního ukládání do konce roku 2026.

Pro Česko je finský postup důležitou referencí

Finské úložiště je o krok blíž ke spuštění, zatímco pro českou debatu zůstává zásadní otázkou výběr lokality, získání důvěry dotčených obcí a nastavení dlouhodobě stabilního harmonogramu. Onkalo ukazuje, že rozhodující není pouze vybrat vhodné geologické prostředí, ale také proměnit desetiletí příprav v provozně zvládnutelný systém.

Pro Českou republiku bude finská zkušenost cenná zejména při hodnocení technického provedení, licenčních postupů a komunikace s regiony. Praktické výsledky z Onkala tak mohou nabídnout důležitý referenční bod pro rozhodování v Česku.