Korejci nezachrání Westinghouse, ale zahajují „jaderný“ útok v Evropě – včetně Británie a Česka

Finanční krize japonské společnosti Toshiba a její americké dcery Westinghouse nahrává velkým globálním ambicím Jižní Koreje v jaderné energetice. A Korejci nyní dávají najevo, že mají přesně spočítáno, jak se do světové „atomové“ špičky nejlépe dostat.

S korejskými ambicemi dosud mnozí pozorovatelé spojovali také naděje společnosti Westinghouse, která společně se svou japonskou matkou prochází největší krizí ve své historii. Kdyby Korejci americkou firmu koupili, mohli by tak zabránit jejímu hrozícímu bankrotu. Japonské majitele by ve Westinghousu „pouze“ vystřídali vlastníci z jiné země, která udržuje přátelské vztahy se Západem – a především Spojenými státy. Kupříkladu čínské či ruské majitele by v Americe vítali s mnohem menším nadšením.

Jenže velká korejská společnost KEPCO, kterou většinově ovládá stát, teď dala najevo, že o Westinghouse nemá zájem. Šéf této korejské energetické korporace Čo Hwan-eik zato prohlásil, že KEPCO má zájem o převzetí dosavadního většinového podílu Toshiby v britské jaderné elektrárně Moorside, kde se chystá stavba tří nových reaktorů. KEPCO by se tak stalo se 60procentním podílem lídrem konsorcia NuGen, které bude provozovatelem elektrárny, zatímco zbývající podíl patří francouzské společnosti Engie.

Brána do Evropy

List The Korea Times už prezentoval tuto akvizici společnosti KEPCO jako téměř hotovou věc. Podle dalších zdrojů se čeká pouze na předložení nabídky ze strany Toshiby, která ještě musí doladit některé záležitosti ohledně prodeje s britskou vládou. Poslední zprávy každopádně potvrzují, že Toshiba a KEPCO o podobné transakci skutečně intenzivně jednají.

Ať tak či onak, šéf korejské korporace fakticky vysílá signál, že KEPCO už zahajuje svůj připravovaný nástup v Evropě. Branou na starý kontinent by se měla stát Británie, Korejci ale projevují zájem o stavbu svých jaderných elektráren také v dalších evropských zemích – včetně Česka.

Rozdíl je pouze v tom, že zatímco o britský trh se zajímá přímo společnost KEPCO, potenciální projekty v kontinentální části Evropy (opět včetně Česka) má od loňského roku na starosti dceřiná firma této korporace – konkrétně společnost Korea Hydro and Nuclear Power (KHNP). Právě KHNP projevila zájem o stavbu nových reaktorů v Dukovanech či Temelíně a nedávno se zúčastnila konzultací v Praze, podobně jako další světové firmy.

Český vládní zmocněnec pro jadernou energetiku Ján Štuller v rozhovoru pro web oEnergetice upozornil, že Korejci dokonce nabízejí dva typy reaktorů – známější APR-1400 a menší APR-1000. Mimo jiné tak vycházejí vstříc očekávaným preferencím české strany, která by mohla zvláště v Dukovanech upřednostnit spíše menší reaktory.

Mezi lídry exportu

Převzetí britského projektu od Toshiby může pro Korejce znamenat výjimečnou událost nejen z hlediska jejich zájmu o evropský trh, ale také vzhledem k jejich globálním ambicím. Korea se chce do roku 2030 zařadit mezi trojici největších světových exportérů jaderných reaktorů. V Soulu podle všeho předpokládají, že pak budou soupeřit se dvěma velmocemi, které o sobě nyní dávají v jaderné energetice hodně vědět – tedy s Ruskem a Čínou.

Korejci ale zatím naplňovali své plány se střídavými úspěchy. V roce 2009 získali první velký zahraniční kontrakt na stavbu čtyř jaderných reaktorů ve Spojených arabských emirátech a zatím se zdá, že tento projekt bude úspěšný. KEPCO si tak může vylepšit svou pověst v době, kdy jsou projekty západních firem jako Westinghouse, a zvláště francouzské Arevy, terčem kritiky kvůli obrovskému navyšování rozpočtu a zpožďování staveb.

Po úspěchu v Emirátech ale Korejci dlouho nemohli získat další zahraniční projekt. Nyní jednají o možné stavbě nových bloků v Jižní Africe a Saúdské Arábii.

Riskantní Westinghouse

Zatímco převzetí konkrétního projektu od Toshiby zcela zapadá do korejské strategie, ovládnutí firmy jako Westinghouse si KEPCO zřejmě vyhodnotilo jako riskantní záležitost. Převzetí Westinghousu, kterému se velmi nevyplatila dřívější akvizice stavební firmy Chicago Bridge & Iron, by v sobě skrývalo řadu nejistot – ať už jde o nejasné vyhlídky ohledně dalších projektů americké firmy na světových trzích či pochybnosti, zda by tak či onak „očištěný“ Westinghouse přinášel z finančního hlediska už jen samá pozitiva.

Korejci v současnosti sázejí na to, že disponují vlastní technologií. Ironií osudu ale tuto technologii v minulosti získali z významné části také díky převzetí know-how právě od Westinghousu.

Šance pro Česko?

Web oEnergetice již dříve upozorňoval, že podle korejských představ by mohla získat širší záběr i jejich spolupráce s Českem. Korejci (stejně jako další světové firmy v jaderné energetice) mluví o „výhodné geografické pozici“ Česka v centru Evropy. Také si jsou podle všeho vědomi dlouholeté tradice českého jaderného průmyslu.

To může být poměrně důležité, pokud by Korejci získali zakázku kdekoliv v Evropě a rozhodli by se, že nemusí nutně dovážet všechny díly ze své vlasti přes půl zeměkoule. Skutečný rozsah podobné česko-korejské spolupráce samozřejmě nelze předvídat, mnohé české firmy pořád vidí větší šance u Rosatomu, se kterým je pojí historické vazby. Přinejmenším je ale možné konstatovat, že podobný zájem o spolupráci s Čechy už zástupci korejských firem v Praze docela věrohodně prezentovali.

Faktem také je, že Korejci loni potvrdili svůj záměr vytvářet strategická partnerství se světovými jadernými firmami, která mají přispět právě k posílení exportu a schopnosti vycházet vstříc rozmanitým požadavkům importérů.

Autor pracuje jako konzultant a specialista pro energetické projekty agentury HATcom.