
Británie vybrala Rolls-Royce SMR jako dodavatele malých modulárních reaktorů
Británie vybrala britskou firmu Rolls-Royce SMR jako dodavatele malých modulárních reaktorů, do jejichž výstavby hodlá v příštích čtyřech letech investovat 2,5 miliardy liber (zhruba 73 miliard Kč). Informovala o tom dnes britská vláda. S firmou Rolls-Royce SMR na vývoji modulárních reaktorů spolupracuje česká společnost ČEZ, která se letos stala akcionářem britského podniku a postupně by v něm měla získat zhruba pětinový podíl.
ČEZ ve spolupráci s Rolls-Royce SMR plánuje do roku 2050 postavit v České republice modulární reaktory o souhrnném výkonu tři gigawatty. Dohodu o strategické spolupráci podepsali zástupci obou společností loni v říjnu.

"Rolls-Royce SMR nám nabízí nejlepší podmínky z hlediska spolupráce i technologie. Vítězství Rolls-Royce SMR v britské soutěži na výstavbu malých modulárních reaktorů potvrzuje naše kroky z října minulého roku," uvedl předseda představenstva a generální ředitel společnosti ČEZ Daniel Beneš.
ČEZ hodlá první malý modulární reaktor vybudovat vedle Jaderné elektrárny Temelín přibližně v polovině 30. let. Další lokality nyní firma posuzuje.
Mohlo by vás zajímat:
Navzdory narativu, který prezentují skupiny zastánců jaderné energetiky, tzv. „malé modulární reaktory“ (SMR) nejsou ani malé, ani modulární – natož cenově dostupné nebo škálovatelné. I když myšlenka výstavby takových elektráren získává na důležitosti, ekonomická stránka tohoto konceptu se téměř nikdy nezmiňuje, s výjimkou několika povrchních prohlášení.
Jediným důvodem, proč nazývat SMR „malými“, je jejich elektrický výkon., což je obvykle méně než 300 MW, na rozdíl od běžných jaderných elektráren (JE) s výkonem v rozmezí 1000 MW – neboli 1 GW.
Dosud bylo postaveno na celém světě: 815 reaktorů přičemž 440 z nich je stále v provozu a dalších 100 je plánováno.
I kdyby byl každý z těchto reaktorů postaven ze stejné sady komponentů, znamenalo by to méně než tisíc tlakových nádob reaktoru, několik tisíc oběhových čerpadel, výměníků tepla a parogenerátorů. Tato čísla zdaleka neznamenají sériovou výrobu.
Neexistuje způsob, jak zlevnit komponenty reaktoru použitím technik „hromadné výroby“; jediný způsob, jak je vyrobit, je nařezat každý plech jednotlivě a poté je svařit buď ručně, nebo v nejlepším případě pomocí programovatelného svařovacího robota.
Stavba reaktorů s menším jmenovitým výkonem je nedělá modulárnějšími než jakýkoli jiný běžný reaktor. Pokud se tyto monstra nebudou vyrábět v desítkách, ne-li stovkách tisíc kusů, lze dosáhnout jen malých úspor standardizací plechů, šroubů, trubek a matek.
Dalším významným prvkem nákladů při výstavbě jaderné elektrárny je samotné místo. Nalezení správného místa a získání povolení k jeho výstavbě je samo o sobě náročný úkol.
SMR jsou méně bezpečné a produkují více odpadu než běžné JE.
Výsledky studií ukazují, že konstrukce malých reaktorů (SMR) chlazených vodou, roztavenou solí a sodíkem zvýší objem jaderného odpadu, který je třeba ukládat a likvidovat, 2 až 30krát.
SMR jsou dokonalým příkladem „špatné odpovědi na špatnou otázku“. Nejsou ani malé, ani modulární, ani levné, natož udržitelné. A co je nejdůležitější, přehlížejí klíčový bod. Tíživý problém, kterému naše civilizace čelí – kromě rozvíjejícího se ekologického kolapsu – je vrchol a pokles dostupnosti cenově dostupných zdrojů , zejména ropy. Toto je problém, na který jaderné elektrárny nenabízejí žádné schůdné řešení, protože výroba většího množství elektřiny neposkytuje žádnou odpověď na ztrátu přírodního životního prostoru ani vyčerpání zdrojů, včetně samotného uranu.
1) Tvrzení "malé modulární reaktory“ (SMR) nejsou ani malé, ani modulární" je nepravdivé. Jestli jsou "malé" je subjektivní, ale modulární jsou, je u nich maximální snaha stavět elektrárnu z modulů vyrobených v továrně a co nejméně prací dělat přímo na staveništi. Ostatně podobná snaha je i u velkých reaktorů.
2) "Cenově dostupné" je opět relativní pojem, ale škálovatelné jsou samozřejmě také, jejich množství není ničím omezené tak jako např. vodní elektrárny vhodými řekami.
3) Není pravda že "ekonomická stránka tohoto konceptu se téměř nikdy nezmiňuje", to by se ale autor, ať už to psal kdokoliv, musel trochu zajímat.
4) Tisíce komponent samozřejmě sériovou výrobu bez problémů znamenají, tedy i toto tvrzení je nepravdivé, zrovna tak jako tvrzení "neexistuje způsob, jak zlevnit komponenty reaktoru použitím technik hromadné výroby" - ty způsoby samozřejmě existují a komponenty zlevňují, to zlevnění je vidět na každé víceblokové stavbě.
5) Tvrzení "stavba reaktorů s menším jmenovitým výkonem je nedělá modulárnějšími než jakýkoli jiný běžný reaktor" je asi jediné pravdivé z celé této slátaniny, akorát nikdo netvrdí opak.
6) Tvrzení "SMR jsou méně bezpečné" je nepravdivé, SMR musí splnit stejné bezpečnostní požadavky jako velké bloky. Tvrzení "produkují více odpadu než běžné JE" je zavádějící, nelze to zobecňovat, množství odpadu v jaderné energetice je obecně velmi nízké a rozdíly nejsou nijak zásadní.
7) Tvrzení že nejsou udržitelné je opět nepravdivé, závěry vědeckých výzkumných center říkají pravý opak než co tvrdí tento "expert".
8) Jaderné elektrárny samozřejmě schůdné řešení dostupnosti zdrojů nabízejí, řada států to řešení velmi úspěšně implementovala.
9) "Ztráta životního prostoru" je u jaderných elektráren jedna z nejmenších ze všech zdrojů, na životní prostor jsou tu mnohem náročnější technologie.
10) Žádné vyčerpání samotného uranu nehrozí, uranu je víc než dost.
Kdo je autor téhle slátaniny?
@ Emil
1.SMR není malý. Vůbec. Na základě svých fyzických rozměrů jsou tyto bestie téměř stejně velké jako v běžné jaderné elektrárně
Ilustrace malého modulárního jaderného reaktoru na lehkou vodu. Buďme upřímní: není to nic jiného než gigantický vodní kotel s připojenou parní turbínou a generátorem
2.Klíčovým konceptem malých modulárních reaktorů (SMR) je jejich tolik vychvalovaná modularita , „vlastnost sestavení ze samostatných částí, které po spojení tvoří ucelený celek“. Na základě této jednoduché kategorizace je každý jaderný reaktor modulární a má mnoho vyměnitelných dílů, od ventilů po čerpadla, záložní generátory a podobně. Žádná z jaderných elektráren provozovaných po celém světě nebyla dodána jako celek, ale byla smontována na místě – jednoduše kvůli své masivní velikosti. Malé modulární reaktory se v tomto ohledu neliší, přičemž pouze Admirál Lomonosov se nejvíce blíží tomu, aby byl „dodán“ v jednom kuse.
Údajná modularita malých modulárních reaktorů (SMR) vychází ze standardizace jejich hlavních komponent, jako je mimo jiné tlaková nádoba reaktoru. Pak lze na jejich výrobu aplikovat průmyslový model hromadné výroby – s velkým podílem prefabrikace v továrnách – a voilà: levná jaderná energie je dostupná pro každého. Vzhledem k tomu, že stavba jaderných reaktorů na míru na místě je drahá, zdá se, že tento koncept dává smysl, ale pouze na papíře.
3.Škálovatelnost? Myšlenka malých modulárních reaktorů (SMR) potlačuje úspory z rozsahu na všech myslitelných úrovních. Jak jsme viděli výše, stavba reaktorů s menším jmenovitým výkonem je nedělá modulárnějšími než jakýkoli jiný běžný reaktor. Pokud se tyto monstra nebudou vyrábět v desítkách, ne-li stovkách tisíc kusů, nelze dosáhnout úspor standardizací.
4.SMR jsou méně bezpečné a produkují více toxického odpadu. Vzhledem k tomu, že reaktory SMR produkují více než desetkrát více oceli aktivované neutrony než reaktory LWR se stejným množstvím energie a vyžadují chemickou úpravu radioaktivního sodíku a roztavené soli jako chladiva, mohou výrazně zvýšit náklady a rizika ozáření spojená s vyřazováním jaderných zařízení z provozu.
https://energyskeptic.com/2022/advanced-nuclear-reactors-no-safer-than-conventional/
https://www.pnas.org/doi/full/10.1073/pnas.2111833119
5.SMR nejsou v žádném směru o nic výhodnější než velké JE. Viz projekt 4 BWRX-300 reaktorů v Darlington, Ontario, který bude stát přes 21 mrd. USD. Tyto náklady jsou mnohem vyšší než náklady, které nezávislí pozorovatelé považují za nezbytné pro široké zavedení SMR. Pro srovnání, nedávno dokončená elektrárna na zemní plyn o výkonu 377 megawattů v Saskatchewanu stála 825 milionů dolarů.
6.Uran.
https://world-nuclear.org/information-library/nuclear-fuel-cycle/uranium-resources/supply-of-uranium
Stručně řečeno: máme jen velmi malé množství vysoce kvalitního, snadno těžitelného uranu a miliardy tun nízkokvalitního, těžko dostupného a obtížně těžitelného kovu rozptýleného po povrchu planety. Stejně jako u každého jiného materiálu, který jsme kdy vytěžili.
Diskuze kolem atomové energie se soustředí pouze na předpokládané výhody, technická rizika během provozu a nevyřešený problém ukládání radioaktivního odpadu. Naopak otázka, jestli se vůbec dá vytěžit dostatek uranu k výrobě energie v současném rozsahu nebo jestli se dá těžba dále zvyšovat, se klade a diskutuje velmi zřídka. O devastujících důsledcích těžby uranu na přírodu a zdraví lidí se mlčí úplně.
Dle prognóz atomové lobby zásoba uranu vydrží ještě na 90 let. Problémem je ale najít ložiska s dostatečnou koncentrací, čili rentabilita těžby uranu a výroby energie z ní(EROEI). Již v tomto desetiletí dojde ke zmenšování objemu těžby uranu. Skrytým problémem je skutečnost, že produkce uranu dostupná dnes pochází z velké části z Ruska a jeho blízkých přidružených zemí. Data ukazují, že v roce 2022 produkci uranu dominovali blízcí spojenci Ruska (55 % z celkové produkce pocházelo z Kazachstánu (43 % z celkové produkce), Uzbekistánu (7 % z celkové produkce) a Ruska (5 % z celkové produkce)). USA (téměř 0 %) plus produkce jejich blízkých přidružených zemí, Kanady a Austrálie, poskytly pouze 24 % světové produkce uranu. Tato nerovnováha mezi Ruskem a jeho přidruženými zeměmi a USA a jejich přidruženými zeměmi by měla být znepokojivá.
Současně dle WNO se v r.2025 vytěží 49.355 tun uranu ročně, což je 74% z roční poptávky 67,517 tU = 79,619 t U 3 O 8
Největším zdrojem dodatečných dodávek byl uran smíchaný s jadernými bombami. EIA uvádí , že USA v letech 1995 až 2013 nakoupily od Ruska velké množství jaderných hlavic za tímto účelem v rámci programu Megatons to Megawatts. EIA rovněž uvádí , že na období 2013 až 2022 byla uzavřena kupní smlouva, která USA umožňovala nakupovat nízko obohacený uran komerčního původu z Ruska, který nahradil část materiálu smíchaných s jadernými hlavicemi. Kromě toho měly USA některé vlastní jaderné hlavice, které mohly smíchat s jinými zdroji. Právě dostupnost dodávek uranu z těchto různých zdrojů umožnila, aby výroba elektřiny z jádra v USA zůstala v období 2004 až 2023 relativně stabilní. Světové zásoby hlavic jsou nyní vyčerpány z více než 85 %, takže zbývá jen velmi málo skladovaného, vysoce obohaceného uranu k rozmělnění (down-mixing)
Recyklace vyhořelého paliva za účelem získání použitelného uranu a plutonia byla provedena pouze v omezené míře. Dosavadní zkušenosti naznačují, že recyklace je spojena s mnoha problémy.
Je možné odhadnout množství recyklovaného vyhořelého paliva, které se v současnosti provádí. K uspokojení poptávky stávající jaderné energie je zapotřebí přibližně 67,5 tU uranu a že v roce 2022 byl roční nedostatek dodávek přibližně 26 %. Na základě informací, které jsem shromáždil, představuje stávající recyklace uranu a plutonia asi 6 % celkové spotřeby paliva. V roce 2022 by tedy dnešní recyklace vyhořelého paliva mohla tento nedostatek v dodávkách uranu snížit na „pouze“ 20 % roční spotřeby jaderného paliva Vyhořelé palivo se do určité míry recykluje, ale je to nedostačující ve vztahu k potřebnému množství.
Trh s uranem je již několik let ve strukturálním deficitu nabídky. Burzovní spekulanti si mnou ruce, jako např. Uli Pfauntsch ve svých článcích na blogu Rohstoffwelt.de
Tyto výsledky ukazují, že podstatné zvýšení produkce elektřiny z jádra v následujích letech nelze dosáhnout a to kvůli omezeným dodávkám uranu.
Obzvláště doporučitelnou publikací je nejnovější Uranový Atlas. Díky velmi názornému souboru dat opět ukazuje, proč musí uran zůstat v zemi. Jedním z aspektů, který je na této publikaci obzvláště zajímavý, je skutečnost, že ukazuje, jak se uran pro jadernou energii stává stále vzácnějším, a tím potvrzuje předpovědi studie EWG o budoucí globální produkci uranu, která již byla publikována v roce 2006.
V té době převládal a stále převládá názor – zejména v jaderné komunitě –, že uran lze vždy těžit v dostatečném množství, bez ohledu na to, kolik jaderných reaktorů bude postaveno a kolik uranu bude použito na palivové články. Výsledky studie byly jinými instituty často popírány a označovány za nepřesné, protože ukazovaly na nedostatečnou produkci uranu počínaje rokem 2020. Jak však nyní ukazuje nejnovější Uranový atlas, produkce uranu zhruba odpovídá analýzám EWG z roku 2006. Uran se skutečně stává stále vzácnější, což opět ukazuje, že příběh o levné, spolehlivé a bezpečné jaderné energii není nic jiného než pohádka. Za několik let se očekává, že další nedostatek uranu na trhu dále zvýší ceny jaderné energie a že provozovatelé jaderných elektráren vyčerpají jaderné palivo dříve, než se očekávalo.
@Emil
Současně dle WNO se v r.2025 vytěží 49.355 tun uranu ročně, což je 74% z roční poptávky 67,517 tU = 79,619 t U 3 O 8
Největším zdrojem dodatečných dodávek byl uran smíchaný s plutoniem z jaderných bomb.Světové zásoby hlavic jsou nyní vyčerpány z více než 85 %, takže zbývá jen velmi málo skladovaného, vysoce obohaceného uranu k rozmělnění (down-mixing)
Recyklace vyhořelého paliva za účelem získání použitelného uranu a plutonia byla provedena pouze v omezené míře. Dosavadní zkušenosti naznačují, že recyklace je spojena s mnoha problémy.
Je možné odhadnout množství recyklovaného vyhořelého paliva, které se v současnosti provádí. K uspokojení poptávky stávající jaderné energie je zapotřebí přibližně 67,5 tU uranu a že v roce 2022 byl roční nedostatek dodávek přibližně 26 %. Stávající recyklace uranu a plutonia činí asi 6 % celkové spotřeby paliva.
Trh s uranem je již několik let ve strukturálním deficitu nabídky.
Tyto výsledky ukazují, že podstatné zvýšení produkce elektřiny z jádra v následujích letech nelze dosáhnout a to kvůli omezeným dodávkám uranu.
Nesmysl, tyto výsledky nic takového neukazují. Uran je jako každá jiná komodita, s větší poptávkou vzroste i nabídka, otvírají se nové těžební lokality a zvyšuje těžba v těch existujících. Uranu je všude dost.
Milý Emile, tvé falešné domněnky nejsou podloženy fakty. Zde je máš
https://www.nuclear-free.com/files/assets_nuclear_free_foundation/de/download/Uranatlas_2022_WEB.pdf
https://energyskeptic.com/category/fastcrash/peakeverything/uranium/
"Fakta" od Greenpeace a podobných aktivistů. To určitě. "Falešné domněnky" jsou jedině ty vaše.
EMILE, Nedávno jsem narazil na skvělý rozhovor s fyzikem a autorem MV Ramanou, který po vyvrácení řady mýtů o jaderné energii konečně zmínil falešnou ekonomickou stránku stavby a provozu takových reaktorů.
Podívejte se na video „Pro-Nuclear Propaganda and Our Future | M. V. Ramana“ na YouTube
Co si myslet o odborníkovi, který spojuje jadernou energetiku s jadernou válkou? Pokud stát chce jadernou zbraň vyrobí ji i bez jaderných elektráren, pokud ji nechce nevyrobí ji i když JE v provozu má, viz např. Ukrajina.
Ano, jaderné elektrárny, ani velké, ani "malé", nenabízejí řešení do budoucnosti. Jediné řešení je to přírodní: obnovitelné zdroje, především levná a stále levnější fotovoltaika a levné baterie. Velkoseriová, robotizovaná výroba a recyklace.
A sázet stromy a starat se o vodu.
Levná fotovoltaika neexistuje. Existuje jen čínská FVE, která je nástrojem hydridní války čínského komunistického státu, která sleduje svoje cíle a proto je výrazně dotuje a snaží rozšířit do západního světa. FVE znamená spousty otrocké práce - nejde o samotnou výrobu panelů, ale i veškerých surovin včetně těžby uhlí, hliníku apod. Pokud byste vyráběl fotovoltaiku v Evropě s evropskými platy a ceny energií, ekologickými standardy, tak jste cenově na násobku. Můžete maximálně přemýšlet nad tím, co Čína touto diverzní operací s fotovoltaikou sleduje. SMR je cesta jak vyrábět energie vlastní technologiemi. Nadějných konceptů je několik, nejen tento a snad se nám, jak západu, podaří tak snížit náskok, které Rusko a Čína v SMR reaktorech mají. Nemám nic proti FVE, má spousty užití, ale rozhodně není fotovoltaika vyrobená v Evropě levná.
na kolik km2 solárů to pro ČR vychází a s kolika km3 baterií pro překlenutí zimy?
ad PetrD: Vy jste velký zastánce teorie rychlé akce proti globální klimatické změně, na rozdíl ode mne. Ať to stojí majlant.
Tak si musíte uvědomit, že "řešíte" globální problém, ne ČR. A celosvětově plocha zeměkoule nutná k pokrytí 100% výroby elektřiny ve FVE je zcela zanedbatelný čtverec na Sahaře (nebo jiné poušti třeba v Číně, kde už vyrůstá Velká Čínská solární zeď).
I u nás plocha všech střech a podobných míst k využití by stačila dodávat většinu spotřeby naší elektřiny po 8 měsíců v roce.
Plocha není problém.
Co se zimy týče, zase pro 90% světa zima problém není, na severní polokouli žijí na jih od nás. No a nejaký fosil pálit musíte, tak ho nebudou pálit někde mezi obratníky Raka a Kozoroha (kde mají obrovský přebytek slunečního svitu) ale budem ho pálit u násna severu či ve Skandinávii (ale i tam si poradili, naopak vyváží hodně elektřiny z vodních a větrných elektráren).
Takže když chcete řešit klima (stejně nic nevyřešíte) tak to řešte globálně...
A nechte lidi žít, nevnucujte jim náboženství své sekty.
Přesně: nevnucujte lidem náboženství solární sekty.
Problém ovšem je, že solární loby je velmi mocná a pojistila si pro sebe výhody (spolu s ostatními OZE) u EU a tím pádem i u nás.
Dvacet let jste se vysmívali fotovoltaickým elektrárnám. Teď když Vás odsunuly na vedlejší kolej v energetice, tak se chcete zachránit na vlně klimatického alarmizmu. Ale ani rozdmychávání CO2 hysterie jádro nezachrání, je moc drahé a vždy se během 70 let provozování jaderné energetiky vynořila nějaká velká havarie...
Klimatický alarmismus způsobil tak velký a rychlý rozvoj OZE a pomáhal prolobovat všechny ty výhody pro OZE.
Bobe, proč lžete. Ropná krize v sedmdesátých letech a alarmizmus že dojde ropa či jiné suroviny a Černobyl a Fukušima způsobily, že fotovoltaika vyrostla z kuriozity a zdroje elektřiny pro družice v nejrychleji rostoucí zdroj výroby elektřiny ve světě.
Je za tím především úžasný každoroční pokrok ve vědě a technologiích a robotizované výrobě.
A pro JC ("pozvaného") dodávám: fotovoltaika je kompletně recyklovatelná, recyklovatelnost skla, kovů a křemíku je či byla mnohokrát použita ve velkém průmyslovém měřítku.
Jen tu nepatrnou část "plastu" v panelu typicky nerecyklujete.
Ropná krize v 70 letech 20. století nastartovala stavbu JE ve velkém. Ne stavby FVE.
Vždyť to sám píšete: Rychlý rozvoj FV začínající ve 21. století způsobil alarmismus. Jednak ten protijaderný a také ten klimatický. Kdyby nebylo toho klimatického alarmismu, stavěly by se u nás v nedaleké minulosti i nyní hromadně nové superkritické uhelné elektrárny, místo aby se zavíraly a stavěly se FVE a VtE.
Pane Vaněčku,
Na rozdíl od chytrého marketingového klišé se „obnovitelné zdroje“ ani zdaleka neblíží tomu, aby byly obnovitelné – proto se kolem jejich názvu objevují ty strašidelné uvozovky. V nejlepším případě jsou „recyklovatelné“, ale většinou ani to ne. Jednoduše řečeno, mnoho materiálů, ze kterých jsou vyrobeny, není recyklovatelných ani je nelze vyrobit bez použití velkého množství fosilních paliv. Takže zatímco síla slunce a větru zůstává prakticky neomezená, zdroje potřebné k výrobě mnoha základních – ale zcela nerecyklovatelných – součástí větrných turbín a solárních panelů nikoli.
Obnovitelné zdroje energie (OZE) jsou zdroje, které se dokážou samy obnovit nebo jsou dostupné v neomezeném množství, jako je sluneční záření, vítr, voda, biomasa a geotermální energie. Jsou to zdroje, které se na rozdíl od fosilních paliv (uhlí, ropa, plyn) neobnovují a jejich zásoby se mohou vyčerpat, to samé zatím platí pro jadernou energetiku, neboť světové zásoby uranové rudy jsou vyčerpatelné.
Až na to že energie ve formě slunečního záření, větru apod. nám nestačí, potřebujeme ji transformovat na elektřinu, a k tomu potřebujeme zdroje které nejsou dostupné v neomezeném množství, ale jsou taky vyčerpatelné. Obavy o zásoby uranové rudy nejsou o nic víc opodstatněné než o zásoby potřebné získávaní té tzv. obnovitelné energie.
"Jediné řešení je to přírodní: obnovitelné zdroje, především levná a stále levnější fotovoltaika a levné baterie"
Baterie jako přírodní obnovitelný zdroj?
Tak to jste teda pobavil. Ale tak ideologicky to zní hezky. Jak z rudého práva.
Energetiku, nebuďte směšný. Baterie jsou plně recyklovatelný úložný systém k elektřině vyrobené třeba ve fotovoltaické elektrárně.
Baterie nepatří mezi obnovitelné zdoje energetický analfabete.
Energetiku a alfabete, baterie i přečerpávací vodní elektrárny nebudete z energetiky vyřazovat, patří tam, zkrátka někdy potřebujete tu velmi levnou elektřinu třeba z FVE akumulovat
A nevytvářejte si sám hloupé otázky: viz Vaše, cituji: "Baterie jako přírodní obnovitelný zdroj?"
Již se zase odkláníte od tématu příspěvku. To vám sice jde skvěle, ale s tím tady dokazujete jaký jste dezinformátor.
Baterie nepatří mezi obnovitelné zdoje, tak jak jste tvrdil.
Pokud něco bylo hloupého, tak jedině váš příspěvek na který jsem reagoval.
Tento příspěvek byl redakcí odebrán z důvodu porušení pravidel diskuze .
Místo márné snahy se věnujte rajčatům. Tak si možná neutrhnete ostudu jako zde na webu.
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se