Řízení o hlubinném úložiště se budou ode dneška vést podle nových pravidel
Řízení o připravovaném hlubinném úložišti radioaktivního odpadu se ode dneška budou vést podle nových pravidel. Vycházejí z letos schváleného zákona, který upravuje práva a lhůty dotčených obcí v jednotlivých řízeních. Podle zákona bude o umístění úložiště rozhodovat výhradně vláda, ale po předjednání s dotčenými obcemi, kterým kabinet může stanovit kompenzace. Stát by měl místo pro hlubinné úložiště vybrat do roku 2030, v současnosti vybírá ze čtyř lokalit.
Přípravu hlubinného úložiště v Česku má Správa úložišť radioaktivního odpadu (SÚRAO). Ta k tomu dosud vytipovala čtyři lokality. Jde o místa v obcích Horka a Hrádek na Vysočině, Janoch u jihočeského Temelína a Březový potok na Klatovsku. Obce se úložišti brání.
Zákon dává obcím 140 dnů na vyjádření stanoviska k návrhu vlády na umístění úložiště. Vláda původně navrhovala lhůtu 90 dnů. Zákon také ministerstvu průmyslu a obchodu výslovně ukládá povinnost projednat návrh na umístění úložiště s ministerstvem životního prostředí a s občany dotčených obcí na území některé z nich. Norma stanoví rovněž pravidla ústních jednání a primárně vymezuje tzv. účastenství dotčených obcí v řízení o stanovení chráněného území pro hlubinné úložiště. Vláda má zřídit pracovní skupinu pro komunikaci s obcemi, která by měla usnadnit jejich zapojení do přípravy a provozování úložiště.
Obce ovšem nebudou mít právo veta při rozhodnutí o lokalitě. Tuto podmínku požadovala uzákonit Platforma proti hlubinnému úložišti, která sdružuje 52 obcí a spolků. Schválená norma podle platformy neposiluje pozici obcí při procesu spolurozhodování.
Hlubinné úložiště by mělo začít fungovat nejpozději od roku 2050. Aktuální plány SÚRAO, které zahrnují ukládání jaderného odpadu z tuzemských jaderných elektráren včetně tří nových bloků, počítají s náklady až kolem 130 miliard korun, které dál ovlivní inflace a další změny cen. V současnosti správa čeká na povolení pro zahájení rozsáhlého geologického průzkumu na vytipovaných územích. Průzkum by měl výrazně přispět k finálnímu výběru.
Hlubinné úložiště má být podle plánů správy konečným místem pro radioaktivní odpady. V úložišti mají být půl kilometru pod zemí trvale uložené hlavně tisíce tun vyhořelého paliva z jaderných elektráren. Úložiště je podle taxonomie EU podmínkou pro další fungování jaderné energetiky. Kromě Česka připravují svá úložiště i další státy. První hlubinné úložiště ve světě by měli zprovoznit v příštím roce ve Finsku, které pro SÚRAO slouží jako vzor.
Mohlo by vás zajímat:
Kdy začnéme uvažovat a následně realizovat naopak útlum toho jaderné šílenství. Čím větší rozvoj jaderného využití, s tím potencionálně roste nebezpeč z toho plynoucí, které je umocněno lidským faktorem selhání, které lidstvo doprovází co spatřlo světlo světa.
selhání lidstva je fanatické podporování fve a bití se v prsa jak je to ekologické, jednou to ekologické třeba bude s patřičnou akumulací, dnes ani náhodou, můj tip je že dříve bude komerčně využívaná jaderná fúze než bude existovat smysluplná akumulace
Trvalé úložiště je potřeba zejména pro radioaktivní odpady z medicíny, výzkumu a průmyslu.
"Vyhořelé" palivo z JE je ve skutečnosti cenná surovina pro další zpracování a využití zbývající (přes 95 %!) jaderné energie. Stačí se dohodnout s těmi, kdo to umějí.
@Vítězslav Novák 1. červenec 2024, 16:54
A proč se tedy všechna ta vyhořelá cenná surovina s přes 95% zbývající energií dávno znovu nevyužívá?
Protože to není zase tak jednoduché a je levnější "vyrábět nové".
Je to asi podobné jako s recyklací lopatek větrných turbín?
@Antonín Mikeš 1. červenec 2024, 21:22
Možná, ale je to podle mého názoru u jakékoliv recyklace.
Něco se recykluje, protože se to vyplatí a je to levnější než nový materiál.
Něco se recykluje, je to dražší, ale dělá se to z důvodu redukce odpadu, ať dobrovolně nebo povinně.
A něco se nerecykluje, protože to zatím neumíme využít nebo je to extra drahé.
Také je u toho vývoj v čase.
Příkladem budiž snaha využít některé staré haldy hlušiny na novou těžbu.
Využívá se.
Zpoždění ve využívání reprocessovaného paliva a relativní láci výroby nového bez reprocessingu způsobilo jaderné odzbrojování, které dodalo spoustu materiálu a samozřejmě útoky Zelených Khmérů proti jaderné energetice jako celku. Útoky včetně ostřelování experimentálního reaktoru z RPG...
Naštěstí meziskladování "vyhořelého" paliva nezhoršuje jeho vlastnosti, ve skutečnosti čím déle je skladováno, tím jednodušší je posléze manipulace s ním, protože nejaktivnější izotopy se vyzáří a přemění, "vymřou".
Palivo se částečně přepracovává v RF a Francii. Vyrábí se z recyklatu nové palivo. Z recyklatu uranu se spaluje ve VVER, plutonium v rychlých reaktorech, které již se provozují a v RF další stavi. Ve Francii se vyrábí tzv. MOX Palivo pro PWR.
Jenomže z toho recyklátu je zase další odpad. Všechno, co přijde do styku s takto silně radioaktivním materiáem bude opět aktivná. Dá se to eliminovat, ale ne úplně. To je neblahá stránka recyklace. Neumíme aktivní materiály deaktivovat. Jenom uložit a čekat...
Pokud se týče reaktorů IV generace a rychlých reaktorů obecně, díval jste se, kolik se jich postavlo a jaké jsou s nimi potíže? Sodík není voda. Ruský množivý reaktor BN-600 mél za 17 let 27 úniků sodíku, z toho 14 způsobilo požár. To znamená asi jeden požár ročně. To fakt chcete. Je to super bezpečné.
1) Materiál se neaktivuje při styku s radiokativním materiálem, maximálně se jím může kontaminovat ale nikoliv zaktivovat. To by v něm muselo probíhat štěpení.
2) "Jenom uložit a čekat" je značná výhoda oproti jiným průmyslovým toxickým odpadům, kde na rozdíl od radioaktivního odpadu žádné čekání nepomůže. Zvlášť když jde o krátkodobé a střednědobé radioaktivní odpady, kdy to čekání nemusí být ani nijak zvlášť dlouhé. To je právě výhoda recyklace, že se z vyhořelého paliva separují dlouhodobé radionuklady s poločasy rozpadu v tisících let, a znovu se energeticky využijí, takže lze jejich množství razantně snížit, a zbydou štěpné produkty, které mají poločasy rozpadu nejvýš v desítkách let, takže je daleko jednodušší jejich skladování.
3) Nevím kde jste sebral informaci o 14 požárech v BN-600, chtělo by to nějaký zdroj, aby to nevypadalo že jste si to vymyslel. Spíš ale napište, kolik z toho bylo událostí INES a jakých. To dá totiž mnohem lepší představu o závažnosti těch událostí.
MOX palivo se může využívat i v běžných vodovodních reaktorech, nepotřebujeme na to rychlé neutrony. Reaktory BN jsou breedery - jsou určené k výrobě štěpných - tedy v palivu využitelných - izotopů z U238, který štěpný není, zato je štěpitelný.
Žádný z incidentů s únikem roztaveného Na neměl vyšší stupeň závažnosti než 1. Oni totiž ani Rusové nejdou kamikaze a teplo z něj vyvádějí trojstupňově - v primárním okruhu sodík vyvádí teplo z reaktoru a předává ho sodíku v sekundárním okruhu, který teprve předává ve výměníku teplo vodě v terciárním okruhu. Tedy sodík procházející reaktorem nepřijde do kontaktu s vodou ani při narušení hermetičnosti.
Pro sériovou výrobu se počítá se reaktory chlazenými olovem, jako je budovaný BREST-OD-300.
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se