10. září 2025
Řízení o hlubinném úložiště se budou ode dneška vést podle nových pravidel

Řízení o připravovaném hlubinném úložišti radioaktivního odpadu se ode dneška budou vést podle nových pravidel. Vycházejí z letos schváleného zákona, který upravuje práva a lhůty dotčených obcí v jednotlivých řízeních. Podle zákona bude o umístění úložiště rozhodovat výhradně vláda, ale po předjednání s dotčenými obcemi, kterým kabinet může stanovit kompenzace. Stát by měl místo pro hlubinné úložiště vybrat do roku 2030, v současnosti vybírá ze čtyř lokalit.
Přípravu hlubinného úložiště v Česku má Správa úložišť radioaktivního odpadu (SÚRAO). Ta k tomu dosud vytipovala čtyři lokality. Jde o místa v obcích Horka a Hrádek na Vysočině, Janoch u jihočeského Temelína a Březový potok na Klatovsku. Obce se úložišti brání.
Zákon dává obcím 140 dnů na vyjádření stanoviska k návrhu vlády na umístění úložiště. Vláda původně navrhovala lhůtu 90 dnů. Zákon také ministerstvu průmyslu a obchodu výslovně ukládá povinnost projednat návrh na umístění úložiště s ministerstvem životního prostředí a s občany dotčených obcí na území některé z nich. Norma stanoví rovněž pravidla ústních jednání a primárně vymezuje tzv. účastenství dotčených obcí v řízení o stanovení chráněného území pro hlubinné úložiště. Vláda má zřídit pracovní skupinu pro komunikaci s obcemi, která by měla usnadnit jejich zapojení do přípravy a provozování úložiště.
Obce ovšem nebudou mít právo veta při rozhodnutí o lokalitě. Tuto podmínku požadovala uzákonit Platforma proti hlubinnému úložišti, která sdružuje 52 obcí a spolků. Schválená norma podle platformy neposiluje pozici obcí při procesu spolurozhodování.
Hlubinné úložiště by mělo začít fungovat nejpozději od roku 2050. Aktuální plány SÚRAO, které zahrnují ukládání jaderného odpadu z tuzemských jaderných elektráren včetně tří nových bloků, počítají s náklady až kolem 130 miliard korun, které dál ovlivní inflace a další změny cen. V současnosti správa čeká na povolení pro zahájení rozsáhlého geologického průzkumu na vytipovaných územích. Průzkum by měl výrazně přispět k finálnímu výběru.
Hlubinné úložiště má být podle plánů správy konečným místem pro radioaktivní odpady. V úložišti mají být půl kilometru pod zemí trvale uložené hlavně tisíce tun vyhořelého paliva z jaderných elektráren. Úložiště je podle taxonomie EU podmínkou pro další fungování jaderné energetiky. Kromě Česka připravují svá úložiště i další státy. První hlubinné úložiště ve světě by měli zprovoznit v příštím roce ve Finsku, které pro SÚRAO slouží jako vzor.
Mohlo by vás zajímat
22. říjen 2025
29. říjen 2025
29. říjen 2025
13. prosinec 2025
9. prosinec 2025
11. prosinec 2025
11. prosinec 2025
Komentáře (11)
Kdy začnéme uvažovat a následně realizovat naopak útlum toho jaderné šílenství. Čím větší rozvoj jaderného využití, s tím potencionálně roste nebezpeč z toho plynoucí, které je umocněno lidským faktorem selhání, které lidstvo doprovází co spatřlo světlo světa.
selhání lidstva je fanatické podporování fve a bití se v prsa jak je to ekologické, jednou to ekologické třeba bude s patřičnou akumulací, dnes ani náhodou, můj tip je že dříve bude komerčně využívaná jaderná fúze než bude existovat smysluplná akumulace
Trvalé úložiště je potřeba zejména pro radioaktivní odpady z medicíny, výzkumu a průmyslu.
"Vyhořelé" palivo z JE je ve skutečnosti cenná surovina pro další zpracování a využití zbývající (přes 95 %!) jaderné energie. Stačí se dohodnout s těmi, kdo to umějí.
@Vítězslav Novák 1. červenec 2024, 16:54
A proč se tedy všechna ta vyhořelá cenná surovina s přes 95% zbývající energií dávno znovu nevyužívá?
Protože to není zase tak jednoduché a je levnější "vyrábět nové".
Je to asi podobné jako s recyklací lopatek větrných turbín?
@Antonín Mikeš 1. červenec 2024, 21:22
Možná, ale je to podle mého názoru u jakékoliv recyklace.
Něco se recykluje, protože se to vyplatí a je to levnější než nový materiál.
Něco se recykluje, je to dražší, ale dělá se to z důvodu redukce odpadu, ať dobrovolně nebo povinně.
A něco se nerecykluje, protože to zatím neumíme využít nebo je to extra drahé.
Také je u toho vývoj v čase.
Příkladem budiž snaha využít některé staré haldy hlušiny na novou těžbu.
Využívá se.
Zpoždění ve využívání reprocessovaného paliva a relativní láci výroby nového bez reprocessingu způsobilo jaderné odzbrojování, které dodalo spoustu materiálu a samozřejmě útoky Zelených Khmérů proti jaderné energetice jako celku. Útoky včetně ostřelování experimentálního reaktoru z RPG...
Naštěstí meziskladování "vyhořelého" paliva nezhoršuje jeho vlastnosti, ve skutečnosti čím déle je skladováno, tím jednodušší je posléze manipulace s ním, protože nejaktivnější izotopy se vyzáří a přemění, "vymřou".
Palivo se částečně přepracovává v RF a Francii. Vyrábí se z recyklatu nové palivo. Z recyklatu uranu se spaluje ve VVER, plutonium v rychlých reaktorech, které již se provozují a v RF další stavi. Ve Francii se vyrábí tzv. MOX Palivo pro PWR.
Jenomže z toho recyklátu je zase další odpad. Všechno, co přijde do styku s takto silně radioaktivním materiáem bude opět aktivná. Dá se to eliminovat, ale ne úplně. To je neblahá stránka recyklace. Neumíme aktivní materiály deaktivovat. Jenom uložit a čekat...
Pokud se týče reaktorů IV generace a rychlých reaktorů obecně, díval jste se, kolik se jich postavlo a jaké jsou s nimi potíže? Sodík není voda. Ruský množivý reaktor BN-600 mél za 17 let 27 úniků sodíku, z toho 14 způsobilo požár. To znamená asi jeden požár ročně. To fakt chcete. Je to super bezpečné.
1) Materiál se neaktivuje při styku s radiokativním materiálem, maximálně se jím může kontaminovat ale nikoliv zaktivovat. To by v něm muselo probíhat štěpení.
2) "Jenom uložit a čekat" je značná výhoda oproti jiným průmyslovým toxickým odpadům, kde na rozdíl od radioaktivního odpadu žádné čekání nepomůže. Zvlášť když jde o krátkodobé a střednědobé radioaktivní odpady, kdy to čekání nemusí být ani nijak zvlášť dlouhé. To je právě výhoda recyklace, že se z vyhořelého paliva separují dlouhodobé radionuklady s poločasy rozpadu v tisících let, a znovu se energeticky využijí, takže lze jejich množství razantně snížit, a zbydou štěpné produkty, které mají poločasy rozpadu nejvýš v desítkách let, takže je daleko jednodušší jejich skladování.
3) Nevím kde jste sebral informaci o 14 požárech v BN-600, chtělo by to nějaký zdroj, aby to nevypadalo že jste si to vymyslel. Spíš ale napište, kolik z toho bylo událostí INES a jakých. To dá totiž mnohem lepší představu o závažnosti těch událostí.
MOX palivo se může využívat i v běžných vodovodních reaktorech, nepotřebujeme na to rychlé neutrony. Reaktory BN jsou breedery - jsou určené k výrobě štěpných - tedy v palivu využitelných - izotopů z U238, který štěpný není, zato je štěpitelný.
Žádný z incidentů s únikem roztaveného Na neměl vyšší stupeň závažnosti než 1. Oni totiž ani Rusové nejdou kamikaze a teplo z něj vyvádějí trojstupňově - v primárním okruhu sodík vyvádí teplo z reaktoru a předává ho sodíku v sekundárním okruhu, který teprve předává ve výměníku teplo vodě v terciárním okruhu. Tedy sodík procházející reaktorem nepřijde do kontaktu s vodou ani při narušení hermetičnosti.
Pro sériovou výrobu se počítá se reaktory chlazenými olovem, jako je budovaný BREST-OD-300.







Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.