Komunitní nabíjení aneb jak jezdit za pakatel i bez vlastního zdroje

U majitelů fotovoltaik už výhody elektromobilu rozporuje málokdo. Co když ale fotovoltaiku mít nemůžete? I pro tyto uživatele překvapivě jednoduché řešení existují.

V předchozích článcích jsem rozebíral možnosti využití domácí fotovoltaické elektrárny k nabíjení elektromobilů. Takových instalací bylo k 30.6.2025 bezmála 230 000 a další tisíce přibývají, takže malou fotovoltaiku je už nyní vybaven skoro každý desátý dům. I když se bude tento počet nadále rozrůstat, nedá se očekávat, že by byl tímto systémem vybaven každý objekt. Ať není možné pokrýt střechu panely z finančních, technických, nebo legislativních důvodů, stále existuje nespočet řešení, jak se k levné elektřině částečně dostat i bez nutnosti instalace.

Komunitní energetika

Jedním z řešení je komunitní sdílení elektřiny. Nejčastějším způsobem je režim aktivního zákazníka, kdy se zpravidla skupina majitelů fotovoltaik spojí s několika spotřebiteli do malé komunity. Jde o skupinu až jedenácti předávacích míst, které společně vyrábějí elektřinu a sdílejí ji mezi sebou. Pro efektivní využití tohoto typu sdílení je nutné u účastníků umět alespoň částečně naplánovat spotřebu do doby, kdy ostatní účastníci skupiny vyrábí – časování spotřebičů jako myčka, pračka, bojler, nebo klimatizace do doby okolo . Nicméně ani toto přesunutí nemusí být v případě zapojení větších instalací dostatečné. Pokud se ve skupině nachází 3-4 aktivní výrobci s dnes běžnou 10kWp instalací, nedokážou takové množství energie běžnými domácími spotřebiči využít. Uživatel elektromobilu, ideálně s možností práce z domova, se tak může stát velice žádanou „partií“ do skupiny aktivních zákazníků, protože dokáže velice efektivně uložit část přebytků, které by se jinak nevyužily.

Pokud jde o cenu sdílení, tak tu si určí účastníci komunity sami a může se pohybovat okolo 1-2 Kč/kWh. Odběratelé tak mohou oproti běžným tarifům podobnou částku za kWh ušetřit. Zde je nutné zdůraznit, že se jedná pouze o silovou část elektřiny. Distribuční část platí odběratelé stejně jako v případě klasického tarifu.

Komunitní nabíjení

Sdílení prostřednictvím komunitní energetiky je jednoduché a pohodlné. Jak bylo ale řečeno výše, odběratelé zde platí klasické distribuční poplatky, které se pohybují od cca. 0,8 u tarifů pro elektrické topení až po cca. 4 Kč/kWh u standardních tarifů D01/02d. U různých akumulačních tarifů, resp. Tarifu elektromobilita může nastat u sdílení komplikace ohledně spínání nízkého tarifu, který se nemusí nutně krýt s výrobou v komunitě.

Zde pak přichází ke slovu alternativní způsob sdílení elektřiny ve formě „komunitního nabíjení“. Na rozdíl od domácích spotřebičů lze elektromobilem jezdit, nebo k němu snadno natáhnout nabíjecí kabel. Pokud třeba majitel fotovoltaiky sousedí s uživatelem elektromobilu, nedává příliš velký smysl sdílet elektřinu přes komunitní energetiku a platit za přenos poplatky, když se dá auto jednoduše nabíjet u sousedů, nebo přehodit přes plot „míchačkovou“ prodlužovačku. Zejména novější stavby mají navíc standardně hlavní jistič umístěný ve sloupku na hranici pozemku, aby byl snadno přístupný z ulice. Tyto sloupky jsou často vybaveny třífázovou zásuvkou, nebo jde na sloupek taková zásuvka snadno namontovat. V ulicích tak máme de facto stovky tisíc nabíjecích míst, akorát o nich ještě nevíme. Komunitní nabíjení se tak dá často realizovat pouhým přeparkováním v rámci ulice bez nutnosti zajíždět někomu na dvůr. Ke komunitnímu nabíjení již existují různé skupiny na sociálních sítích, kde se výrobci propojují s případnými zájemci o nabíjení.

Léto s komunitním nabíjením

Jak jsem popisoval v tomto článku, během letních měsíců se okolo poledne výkupní ceny elektřiny pohybují velice nízko. Zejména o víkendech nebývají výjimkou ceny záporné. Pro mě jako majitele fotovoltaiky je tak komunitní nabíjení zajímavým využitím jinak nepotřebných přebytků. Na jaře 2025 jsem tedy zkusil nabídnout nabíjení i někomu dalšímu. O víkendech jsem tedy domluvený se známým, který si jezdí o víkendech nabít své auto. Pokud svítí, probíhá nabíjení přímo z elektrárny, pokud ne, nabíjí se auto za spotové ceny ze sítě. Jedinou podmínkou je nabíjení zhruba mezi 10 a 16 hodinou, kdy ceny elektřiny od března do října v těchto časech zřídka překročí 2Kč včetně distribuce a ostatních poplatků. Pokud jsou občas ceny vyšší, domluvíme se na jiný den. V praxi to pro řidiče znamená zhruba jednou týdně odvézt auto po domluvě nabít, což zpravidla spojuje s nějakou procházkou okolo. Za toto „nepohodlí“ získává možnost jezdit za cenu do 50 halířů za km. V praxi se tak podařilo za období květen až září nabít okolo 600 kWh elektřiny, což stačilo u příslušného modelu na ujetí 4000 km. Reálně řidič odváží okolo 40-50 kWh nabité elektřiny, některé víkendy odpadají, takže průměrný odběr dosahuje okolo 30 kWh za týden. Na to, že řidič auta nebydlí přímo vedle, je celkové množství poměrně vysoké. Zkrátka dojet pár set metrů se neukazuje jako zásadní překážka. Pokud to některý víkend nevyjde, uživatel má pořád možnost nabít doma. Cena je vyšší, než případě komunitního nabíjení, ale stále výrazně nižší, než při jízdě na benzín.

Sdílený wallbox na dvorku

U popsaného nabíjení pořád zůstává možnost nabít vozidlo doma. Ještě vyšší motivace pak nastane u obyvatel bytových domů, kteří jsou odkázání pouze na dražší veřejné nabíječky. Zejména v menších městech stojí bytové a rodinné domy v těsném sousedství a pro obyvatele bytovek tak může být možnost nabití v okolí velice zajímavá. Při cenách veřejného nabíjení okolo 8 Kč/kWh lze nastavit cenu komunitního nabíjení na 4-5 Kč, přičemž takto vysoké výkupní ceny nelze u fotovoltaiky přes den v žádném případě dosáhnout. Pro majitele rodinných domků může znamenat komunitní nabíjení pěknou finanční příležitostí, jak zvýšit efektivitu domácí instalace.

Stejně mohou postupovat i SVJ. Na obrázku níže je vidět typická bytovka na menším městě. Velká sedlová střecha na jihozápad poskytuje prostor pro desítky kWp panelů. Na dvorku je zároveň dostatek místa pro zřízení komunitního wallboxu. Rozúčtování mezi jednotlivé uživatele je technicky možné pomočí čipů. V takovém případě je možné stanovit velice příznivou cenu za kWh například přes den. Komunitní nabíjení pak může danému SVJ významným způsobem zlepšit ekonomiku společné fotovoltaiky.

Podobná situace nastává i u veřejných budov. Jako příklad lze ukázat ZŠ, kde je areál školy a přilehlého bazénu vybaven FVE o výkonu 120kWp a kogeneranční jednotkou o stejném výkonu. Spotřeba školy i místo na střeše by umožňovala nasazení větší FVE. Zvýšení výkonu ale brání spíše ekonomické důvody, protože v době nejvyšší výroby elektrárny je provoz areálu zásadně omezen – neprobíhá výuka, provoz jídelny je omezen na minimum a provoz bazénu je rovněž omezen z důvodu letní údržby. Zvýšený výkon elektrárny by sice přispěl k větší soběstačnosti i v zimě, ale provoz by zároveň generoval nevyužitelné přebytky v létě, což výrazně snižuje celkovou efektivitu investice. Pokud by se na tomto místě zřídilo komunitní nabíjení se zvýhodněnou cenou o prázdninách a víkendech, dokázaly by se tyto přebytky z velké části využít a celkový výkon FVE by šlo výrazně navýšit.

Z příkladů je navíc patrné, že zdanění provozu elektromobilů nebude moci fungovat na principu zdanění paliva, ale bude nutné hledat jinou formu. Jako nejpravděpodobnější se jeví nějaká forma silniční daně. Tato forma zdanění má ještě další výhody jako je například možnost výše daně podle velikosti vozidla, což by zvýhodnilo menší vozidla, které na ulicích zabírají méně prostoru.