Nord Stream 2 naruby - německý trumf vůči Rusům

Němci podporují ruské geopolitické cíle. Tak zní jedna z nejčastějších výtek kritiků rozestavěného plynovodu Nord Stream 2 vůči Berlínu. Nord Stream 2 má zdvojnásobit kapacitu současné přepravní cesty pod hladinou Baltského moře přímo do Německa. Rusko posílí svou roli dodavatele strategické suroviny pro Evropu a nebude se muset spoléhat na tranzit přes země jako Ukrajina či Polsko, s nimiž má velmi napjaté vztahy.

Proč to Němci dělají? A proč se na rozdíl od některých dalších Evropanů neobávají toho, že kvůli plynovodu Nord Stream 2 budou mít Rusové od roku 2020 „velký klacek“, který jim umožní zesílit politický či ekonomický tlak na své odběratele? Ke správné analýze postojů německých zastánců stavby podmořského plynovodu je nutné vzít v úvahu jeden základní poznatek – tito politici, manažeři či analytici vůbec nemají pocit, že by ve vtahu s Ruskem tahal Berlín za kratší konec provazu. Spíše naopak.

Tak kupříkladu německý ministr zahraničí Heiko Maas opakuje dlouhodobý postoj Berlína, podle něhož je Nord Stream 2 především komerční projekt. Zároveň ale uvádí, že si díky němu Německo udržuje politický vliv ve vztahu s Moskvou, a naznačuje, že Berlín může na Rusy tlačit, aby to nepřeháněli se svou konfrontační politikou vůči Ukrajině.

Ukrajinský kompromis?

Kancléřka Angela Merkelová už ostatně získala od prezidenta Vladimira Putina ujištění, že ani po dokončení Nord Streamu 2 Rusové nepřestanou úplně využívat tranzitní plynovod přes Ukrajinu. Pro Kyjev jsou poplatky za přepravu suroviny v dnešní situaci rozvrácené země a strádající ekonomiky zvlášť důležitým příjmem .

Otázkou samozřejmě zůstává, jaké množství plynu přes Ukrajinu reálně poteče a zda to bude stačit aspoň k údržbě plynovodu, který podle řady zpráv rozhodně není v nejlepším stavu. Ať tak či onak, právě německou snahu najít kompromis ohledně ukrajinského tranzitu považuje Berlín za způsob, jak si zachovat tvář.

Tak to nejspíš vidí i nová šéfka nejsilnější strany křesťanských demokratů CDU Annegret Kramp-Karrenbauerová, kterou média dosud řadila mezi odpůrce Nord Streamu 2. Jednou z možností je podle ní snížit objem plynu, který má proudit baltským plynovodem. Dodejme, že kapacita nových potrubí dosáhne 55 miliard metrů krychlových ročně, celkově tedy Nord Stream 1 a 2 bude schopen přepravit 110 miliard kubíků – tedy větší část ruského exportu do Evropy (včetně Turecka, kam míří další ruský plynovod).

Německé první housle

Ministr zahraničí Maas také tvrdí, že kdyby Berlín stáhl svou politickou podporu, Gazprom by s podporou německých a dalších evropských firem Nord Stream 2 stejně dostavěl a německá vláda by jen přišla o svůj vliv. To je sice sporný argument, ale ukazuje na odhodlání Berlína hrát v této záležitosti první housle jak v Evropské unii (kde naráží na odpor Evropské komise, Polska i baltských zemí), tak koneckonců i ve vztazích s Ruskem.

V Kremlu si podle všeho mnozí uvědomují, že rozvrácené vztahy se Západem pro tamní ekonomiku nic dobrého nevěstí a že spolupráce s Německem – podpořená dodávkami plynu – je v tomto ohledu alespoň určitou nadějí. To samozřejmě pozici Německa vůči Rusku posiluje.

Německý vstřícný postoj k plynovodu – který je víceméně nadstranický – dále osvětlují slova opozičního zeleného poslance a někdejšího ministra životního prostředí Jürgena Trittina, že ruské dodávky plynu do Německa znamenají oboustrannou závislost. Přičemž pro Evropu by bylo snazší v případě potřeby najít alternativní dodavatele suroviny, než pro Rusko najít jiné odběratele.

Bez rizika třenic

Ačkoliv se to může zdát třeba Polákům či dalším Evropanům absurdní, pro Němce zní celkem logicky argument, že plynovod Nord Stream 2 posílí celkovou energetickou bezpečnost. Německý politolog Josef Janning tvrdí, že zatímco nový plynovod celkovou energetickou závislost na Rusku nijak nezvýší, Německo bude mnohem méně vystaveno politickým třenicím mezi Ruskem a tranzitními zeměmi.

Nejenom v Německu, ale i jinde v Evropě pořád panuje velká nedůvěra vůči Ukrajině, i když se mnohdy skrývá za oficiálními stanovisky o potřebě této zemi – zmítané konfliktem s Ruskem – pomoci. (Moc se o tom nemluví, ale podobné to je koneckonců i v Česku.) Ať právem či neprávem, Ukrajina je dosud v očích mnohých spojována s oligarchickým systémem, korupcí a nefunkčním státem, u kterého se nelze spolehnout, že se dokáže o svou síť plynovodů náležitě starat.

Na druhé straně je jasné, že bez nějakého kompromisu ohledně ukrajinského tranzitu by celková politika Západu vůči této zemi a podpora tamní ekonomiky zcela ztrácela smysl.

Spolehliví Rusové?

Rusy naopak němečtí energetici vnímají jako v zásadě spolehlivého partnera, který se snažil vždy své závazky v oblasti dodávek surovin splnit. Tady ovšem mnohdy bývá postoj menších středoevropských států úplně odlišný – Rusové si vždy dávali pozor, aby si Němce jako svého hlavního evropského partnera proti sobě nijak nepopudili, zatímco ostatní země pro ně zjevně nebyly takovou prioritou.

Analytik Deutsche Bank Josef Auer uvádí, že po více než 40 let tekly ruské plynové dodávky do západní Evropy bez přerušení, a to i v dobách železné opony. Také poukazuje na silnou liberalizaci evropského plynového trhu, který může potenciálně odebírat surovinu z různých zdrojů.

Trh se zkapalněným plynem LNG se stal do jisté míry globálním – Američané kupříkladu umožnili vývoz plynu, aniž by bylo nutné předem určit jeho přesnou destinaci. (Ceny plynu na různých kontinentech se ale pořád liší.) A v Evropské unii se daří posilovat různá propojení plynovodů. Celková plynárenská infrastruktura tady vypadá docela solidně – přepravních tras, zásobníků i terminálů na zkapalněný plyn je poměrně dost a budují se další.

Levnější plyn

Faktem je, že ruský Gazprom se musel sílící konkurenci na evropském trhu přizpůsobit. Auer připomíná, že dnes už tento plynárenský gigant nemá úplný monopol na export plynu ani v samotném Rusku – do vývozu LNG se zapojují další ruské firmy.

Na druhé straně ovšem Rusové budou mít díky plynovodu Nord Stream 2 levnější přepravní cestu než jejich konkurenti – a to bez tranzitních poplatků. I když budou pod konkurenčním tlakem, budou mít všechny předpoklady v cenové bitvě obstát. Relativně nižší ceny plynu pak budou výhodou pro evropské spotřebitele, což je další klíčový argument německých zastánců Nord Streamu 2.

Studie německé výzkumné společnosti EWI došla k závěru, že díky Nord Streamu 2 nebude nutné dovážet do Evropy tolik LNG a tato menší poptávka povede také k levnějšímu zkapalněnému plynu pro evropské spotřebitele. Studie předpokládá různé scénáře, podle nichž budou v roce 2020 po dokončení baltského plynovodu velkoobchodní ceny plynu v Evropě nižší o 13 – 32% ve srovnání se situací, že by se žádné nové trubky Nord Streamu 2 nepostavily. Spotřebitelé ve všech zemích EU tak údajně ušetří 8-24 miliard eur.

Pro samotné Němce je ovšem tato ekonomická výhoda největší – Spolková republika se stane hubem, plynárenskou křižovatkou a bude z posílené přepravní cesty Nord Streamu těžit nejvíce. Potřebu nového plynovodu navíc posiluje v očích Němců předpoklad, že vzhledem k postupnému odchodu od jádra a volání po útlumu uhelné energetiky budou hrát významnější roli plynové elektrárny.

Česká spojka

Nejde ovšem pouze o Německo. Web oEnergetice už v minulosti upozorňoval, že reálné postoje Němců, Rakušanů, ale i Čechů jsou – pokud jde o Nord Stream 2 – v mnohém podobné, byť ne všichni o nich dávají hlasitě vědět. A němečtí zastánci baltského plynovodu také argumentují, že bude v konečném důsledku výhodný také pro střední a východní Evropu.

Josef Auer například nesouhlasí s výhradami, že Nord Stream 2 povede k rozdělení trhu východní a západní Evropy. Připomíná, že po dokončení navazujícího plynovodu EUGAL k českým hranicím z něj může dále téct přes Českou republiku až 50 miliard metrů krychlových plynu na východ. K tomu nicméně dodejme, že velká část této suroviny poteče přes Česko a Slovensko do velkého rakouského plynárenského uzlu v Baumgartenu a odtud třeba i do Itálie.

Zatím vše nasvědčuje tomu, že se Nord Stream 2 stává realitou, jeho stavba pokračuje a hlasy kritiků ze samotného Německa, jiných evropských států nebo třeba Ameriky nedokážou změnit jasně nastavený směr v Berlíně. Nota bene v situaci, kdy jsou hlasy největších kritiků baltského plynovodu spojovány s jejich vlastními úzkými zájmy. Řada Němců kupříkladu nijak nepochybuje o tom, že prezident Donald Trump především tlačí zájmy amerických vývozců LNG. Postava Donalda Trumpa jako hlavního odpůrce Nord Streamu 2 a jeho kritika německých vztahů s Ruskem je vůbec specifická – lidé, kteří se pohybovali v jeho okolí, dnes čelí stíhání kvůli svým vazbám na Rusko, a není vyloučeno, že se američtí vyšetřovatelé v tomto ohledu zaměří i na samotného prezidenta.

Autor je komentátorem časopisu All for Power.

Zdroj úvodní fotografie: © Nord Stream 2 / Axel Schmidt