Ambice Indie v oblasti zeleného vodíku podráží nejistá poptávka

Rozvoj vodíkového hospodářství v Indii naráží na nejistotu na straně poptávky, vysoké výrobní náklady, nedostatečnou infrastrukturu a lišící se definice pro zelený vodík v jednotlivých zemích světa. Vyplývá to z analýzy, jejíž výsledky zveřejnil americký Institut pro ekonomiku energetiky a finanční analýzu (IEEFA).

V Indii bylo k srpnu letošního roku v různých fázích rozvoje 158 projektů na výrobu zeleného vodíku. Uvedené projekty, jejichž celková výrobní kapacita činí 11,9 mil. tun/rok, vznikly převážně v reakci na přijetí Národní mise pro zelený vodík (National Green Hydrogen Mission) z ledna 2023, která cílí na roční výrobu zeleného vodíku v Indii ve výši 5 milionů tun (zhruba 167 TWh) do roku 2030. Pro financování této strategie bylo vyčleněno 2,2 miliardy dolarů.

Jak nicméně uvedl institut IEEFA, naprostá většina z uvedených projektů se nachází ve fázi oznámení. To se týká celkem 134 projektů s 94% podílem na celkové kapacitě identifikovaných projektů. Pouze 12 projektů s necelým 3% podílem na celkové kapacitě identifikovaných projektů bylo k srpnu 2025 v provozu.

"Přestože oznámená kapacita převyšuje téměř 2,4násobně vládní cíl, což odráží silný zájem investorů o indický vodíkový příběh, existují obavy o to, kolik kapacity bude skutečně realizováno s ohledem na výzvy při jejich realizaci a rozvoji," uvedla Charith Kondová, energetická specialistka v IEEFA a spoluautorka analýzy.

Nejistá poptávka jako hlavní brzda rozvoje

Mezi hlavní překážky bránící rozvoji uvedených projektů na výrobu zeleného vodíku zařadili autoři analýzy nejistou poptávku, vysoké výrobní náklady, nedostatečnou infrastrukturu (zejména skladovací a přepravní) či lišící se definice pro zelený vodík v jednotlivých zemích.

"Nastavení globálně akceptovaného rámce pro vykazování emisí, zavedení kvót pro nákup vodíku, využití agregované poptávky a rozvoj vodíkových hubů se sdílenou infrastrukturou jsou klíčové pro zajištění dostatečné poptávky a zrychlení spouštění projektů," uvedl institut.

Poptávka po vodíku a jeho derivátech v Indii by měla podle autorů analýzy přicházet ze třech oblastí. Tou první je náhrada takzvaného šedého vodíku vyráběného z fosilních paliv, který je využíván v různých průmyslových procesech. Další je náhrada fosilních paliv v obtížně dekarbonizovatelných sektorech a poslední potom export na zahraniční trhy.

"Podle odhadu průmyslu by celková poptávka po vodíku v Indii mohla do roku 2030 dosáhnout 15 až 20 milionů tun ročně. Vládní cíl pro výrobu zeleného vodíku v objemu 5 milionů tun ročně znamená, že by zhruba 25 až 33 % poptávky mohlo být pokryto zeleným vodíkem," dodal institut.