Novozélandský Frank Energy končí kvůli nejisté budoucnosti s dodávkami plynu

Dodávky zemního plynu domácnostem postupně klesají v důsledku změn poptávky a přechodu k alternativním zdrojům. Snižující se počet odběratelů zvyšuje náklady na provoz plynárenské infrastruktury. Klesající spotřeba zemního plynu a vodárenský efekt již ovlivňují rozhodování dodavatelů na Novém Zélandu a podobný vývoj může být relevantní i pro Evropu.

Začátkem tohoto roku přestal novozélandský dodavatel energií Frank Energy, který je součástí jedné z největších novozélandských energetických spoelčností Genesis Energy, dodávat svým zákazníkům zemní plyn. Mluvčí Frank Energy při oznamování tohoto rozhodnutí argumentoval klesající dlouhodobou poptávkou po zemním plynu a nejistotou ohledně jeho budoucí dostupnosti a ceny.

Dodávky zemního plynu domácnostem jsou podle Paula Fugeho, vedoucího B2C části neziskové organizace Powerswitch, poskytující informace a poradenství v oblasti energetiky, na ústupu kvůli „začarovanému kruhu“. Patnáctiprocentní nárůst cen za přepravu zemního plynu koncovým zákazníkům v minulém roce byl podle Fugeho důsledkem odklonu domácností od zemního plynu směrem k elektrifikaci. Klesající počet odběratelů totiž musí hradit náklady na stále stejnou infrastrukturu pro přepravu zemního plynu.

„Spotřebitelé zemního plynu by mohli platit až o 700 $ (zrhuba 9 000 Kč) ročně více jen za připojení k plynárenské síti,“ říká Fuge.

Odklon od zemního plynu ve světě

Vodárenský efekt, tedy klesající počet zákazníků, kteří se podílejí na úhradě nákladné a předimenzované infrastruktury, je potenciálním problémem v oblasti zemního plynu po celém světě.

Ve Velké Británii lze podle politicko-analytické zprávy z UCL očekávat rostoucí ceny za přepravu zemního plynu v důsledku vodárenského efektu způsobeného rostoucí adopcí tepelných čerpadel. Ta podle zprávy získávají dominantní postavení v oblasti rezidenčního vytápění.

Podle autorů je úkolem vlády a regulátora zaujmout postoj, který ochrání zákazníky – zejména ty zranitelné – před rostoucími náklady na distribuční infrastrukturu pro zemní plyn, které se budou promítat do účtů za energie.

Další výzvou je budoucí využití distribuční infrastruktury nebo její případné vyřazení z provozu a způsob jejího financování. Podle zprávy Climate Change Committee nemá vodík – který by mohl být přepravován částí nadbytečné infrastruktury – „žádnou roli“ v budoucnosti vytápění. Předimenzovaná přepravní infrastruktura tak bude muset být buď nadále provozována, přesměrována k jinému využití, nebo postupně vyřazena. Provoz i vyřazení této infrastruktury si však vyžádají finanční prostředky – buď od zbývajících zákazníků, nebo od státu, tedy daňových poplatníků.

V rozhovoru spoluautorka zprávy Katrina Salmonová doplnila, že žádná z evropských zemí podle dostupných informací zatím nezaujala jasný postoj k problému vodárenského efektu v distribuci plynu, a to ani na úrovni regulátora trhu, ani vlády.

Situace v Česku

Také v Česku dochází k rostoucí adopci tepelných čerpadel, která konkurují plynovým kotlům v oblasti rezidenčního vytápění. Mezi lety 2020 a 2024 vzrostl podíl nově dokončených rodinných domů a bytů vytápěných tepelnými čerpadly ze 13 % na 28 % ze všech zkolaudovaných bytů v daném roce.

Objem zemního plynu spotřebovaného domácnostmi v ČR může dále klesat i v důsledku rostoucí energetické účinnosti budov – například díky investicím do zateplování.

Na druhou stranu by měl zemní plyn hrát čím dál větší roli jakožto přechodné palivo v centrálním zásobování teplem v důsledku probíhajícího odklonu od uhlí. Odklon od uhlí v sektoru výroby elektřiny může současně znamenat potřebu výstavby několika gigawattů nových plynových elektráren, které budou vyrábět elektřinu v době nízké výroby z obnovitelných zdrojů energie.

Je tedy možné, že pokles spotřeby zemního plynu bude více než vyrovnán nárůstem spotřeby zemního plynu v teplárenství a sektoru výroby elektřiny.