Za objevem ropy na území Československa stál náhodný výbuch plynu

Na první ložisko ropy na území pozdějšího Československa v Gbelích v okrese Skalica se přišlo 10. ledna 1914 při průzkumu, který vyvolal výbuch plynu, který místní zlepšovatel Ján Medlen používal k vytápění svého domku. Následné odborné zkoumání nejprve potvrdilo v místě ložiska plynu a další vrty přinesly překvapivý výsledek, objev velmi kvalitní ropy. Bylo to poprvé, co se ropa prokázala na území takzvané vídeňské pánve, kde se tato surovina těží dodnes.

Medlen vzbuzoval pozornost svých sousedů různými vynálezy již před výbuchem, který mu začátkem roku 1913 zcela zničil hospodářství. Pokoušel se například sestrojit perpetum mobile a asi nejvíce šokoval sousedy tím, že prodal zděděné pozemky a vyměnil je za močálovitou půdu za obcí. Při budování meliorační strouhy objevil plyn, který shromažďoval v sběrné šachtě a jednoduchým potrubím z cihel ho vedl do svého domu. Jednoduché zařízení se sice snažil utěsnit a zajistil také odvětrávání, výbuchu nahromaděného plynu přesto nezabránil.

Tradice těžby ropy na území bývalého Československa je ovšem ještě starší a sahá až do poloviny 19. století, kdy se na severozápadním Slovensku ropa na několika místech dobývala z ručně kopaných, několik metrů hlubokých jam. Ve své surové podobě sloužila například lékárníkům nebo řemeslníkům, kteří ropu používali jako mazadlo a impregnační prostředek na kůže. Průmyslovou těžbu ovšem přinesl až objev ropy v Gbelích.

V Čechách a na Moravě sahá počátek ropného průmyslu už do roku 1899, kdy vznikl první historicky doložený vrt v Bohuslavicích, které jsou dnes součástí Kyjova. Vrt realizoval majitel cukrovaru ve Starém Městě Julius May, těžba ale záhy zanikla. První komerční ložisko ropy potom bylo objeveno v roce 1919 v prostoru vysušeného rybníku Nesyt a v této první těžební lokalitě těžba trvala až do 60. let minulého století. Následně byla zaregistrována těžba ropy Moravskou těžební společností.

Během druhé světové války se oblast stala strategicky významnou pro nacistické Německo a po válce byly všechny ropné rafinerie a vrty znárodněny a vznikly Československé naftové závody (ČNZ) se sídlem v Hodoníně. Po vzniku federace v roce 1969 se podnik rozdělil na Moravské naftové doly a Slovenské naftové doly. Česká i slovenská ropa je sice vysoce kvalitní, její roční těžba však pokrývá pár procent spotřeby a naprostá většina suroviny se dováží.