Dočkáme se doby, kdy bude elektřiny tak málo, že se v jednotlivých čtvrtích Prahy bude znovu zapínat a vypínat elektřina podle předem daného plánu? „Když jsem byl malý, jednotlivé obvody Prahy měly dodávky elektřiny jen v určité hodiny. Klidně se to v budoucnu může stát znovu; jako jedno z opatření, pokud nebudeme schopni včas postavit nové bezuhlíkaté zdroje elektřiny,“ říká v rozhovoru pro server HlidaciPes.org expert na energetiku a někdejší ředitel jaderné elektrárny Temelín František Hezoučký.

Myslíte, že v Česku to bez jaderné energetiky do budoucna nepůjde? 

Přál bych si, aby to šlo, protože dobře vím, že jaderná energetika nemá jenom klady. Avšak za současného stavu poznání je pro nás jaderná energetika jednou z mála cest, která umožňuje scénáře bez vypouštění CO2.

Což je „antifosilní trend“, který prosazuje Evropská unie…

Je k tomu dokonce celosvětová dohoda z Paříže. Spojené státy dlouho vzdorovaly a k takovým dohodám se nechtěly přidat. Nakonec to udělaly a podepsala dokonce i Čína. Tedy dva největší znečišťovatelé atmosféry.

Když vodík, tak do aut

Pro Českou republiku nevidíte cestu, jíž se vydalo Německo: zavírání uhelných i jaderných elektráren a jasná sázka na obnovitelné zdroje?

Jsem také pro obnovitelné zdroje. Každý ušetřený kilogram uranu, uhlí, litr nafty či metr krychlový plynu je v pořádku. Je ale otázka, co unese národní hospodářství. Chcete platit dvě koruny za kilowatthodinu nebo dvanáct korun? Nejde jen o domácnosti, ale o průmysl, který by se tím stal totálně nekonkurenceschopný na světovém trhu.

Třeba Němci jsou ale zatím – zdá se – připraveni platit za zelenou elektřinu vyšší ceny. Nebo si myslíte, že střet s realitou bude pro ně jednou šokem?

Setkal jsem se s dvěma druhy německých expertů na energetiku. Jedni jsou zastánci obnovitelných zdrojů a tvrdí – vždyť u nás v Bavorsku na tom nejsme o nic lépe či hůře než vy v České republice, pojďte do toho s námi. A druzí říkají – jsme z toho nešťastní, protože vláda se rozhodla jít vstříc momentálním náladám obyvatelstva a když to bude potřeba, nebude už snadné „starou“ energetiku znovu spustit. Jsou dny, kdy se Německo chlubí, že celou svou spotřebu pokrylo z obnovitelných zdrojů. Ale to jsou opravdu jen jednotlivé dny v roce.

Německo, v době, kdy byli vládní stranou i zelení, už jednou chtělo jaderné elektrárny zavírat a nakonec od toho ustoupilo. Nemůže se historie opakovat?

Dokud Německo své jaderné elektrárny skutečně neodstaví, tak ta šance je. Švédsko se v minulosti také vydalo bezjadernou cestou. Respektive přijalo zákon, kterým určilo, že elektrárny nechá „dojet“ a tím s jádrem skončí a pak ten zákon v tichosti zrušili. A to jsou na tom mnohem lépe než my, protože mají spoustu elektřiny z vodních elektráren. Přál bych si, aby se to Němcům podařilo. Potřebuje to ale nejenom mít obnovitelné zdroje, ale i levnou akumulaci elektrické energie. A to je zatím problém.

Na druhé straně, když vidíme ten ohromný technologický pokrok za posledních řekněme deset let, je docela možné, že za dalších deset let už dlouhodobé a cenově přijatelné ukládání energie problém nebude… Už nyní se kupříkladu takto vyrábí metan, který se pak v případě potřeby spaluje.

To ano, ale zatím je to všechno velmi ztrátové. Když sečtete všechny účinnosti v řetězci, kdy draze vyrobíte metan nebo vodík a ten pak spalujete, tak jste pod úrovní účinnosti parního stroje. Nějakých dvanáct procent účinnosti. Jedině kdyby se takto získaný vodík využíval k pohonu aut, to by smysl dávalo.

Jaderné elektrárny, které se nyní stavějí ve Francii nebo ve Finsku také vypadají ztrátově – jen jde o ztrátu času a peněz. Stavba trvá dlouho a násobně roste cena… Čím si to vysvětlujete?

V obou případech se staví prozatím největší jaderné bloky, které kdy byly vymyšlené, zhruba 1700 megawatt. Podle informací, které mám z Finska, je tamní nejaderná část hotová, ale problém je s jadernou částí. Francouzi to svádějí na Finy. Finové zase prohlašují, že Francouzi podcenili náročnost finského jaderného dozoru. Potíže, které ale mají Francouzi u sebe doma, ve Flamanville, však ukazují na to, že mají skutečně nějaký problém oni.

Flamanville výstavba EPR reaktoru. Autior: schoella
Výstavba EPR reaktoru v jaderné elektrárně Flamanville. Autior: schoella

ČEZ se bojí zodpovědnosti

Oba ty zmíněné bloky staví Areva, která se potýká s vleklými problémy. Není to i varování směrem k dostavbě jaderných bloků v Česku? Areva byla ostatně vyřazena i z tendru na Temelín…

Myslím, že byla chyba, že byli tehdy vůbec vyzváni, protože pro nás se tak velký blok nehodí. Tím spíše pokud by bývaly byly v Temelíně takové bloky dva. Temelín není připraven na vyvedení tak velkého výkonu a musely by být realizovány velké dodatečné investice. Celý ten způsob výběrového řízení u tak obrovské investice byl ale udělán špatně.

Cesta veřejné zakázky byla v podstatě jen alibi, aby ti, kdo o tom měli rozhodovat, byli pokud možno nezranitelní. Jim nešlo o to, aby se něco postavilo.

Teď myslíte tehdejší vládu nebo management ČEZu?

V zásadě všechny, ale především ČEZ. Se stavbou jaderné elektrárny jsou spojeny velké starosti a velká zodpovědnost. Je to riziko pro ziskovost firmy, pro osobní bonusy a neochota se v tom angažovat trvá. Nevědí, jak to uchopit, v oboru ubývá expertů, a proto se také pracovalo se zadáním, že by se celá elektrárna postavila na klíč. Přitom jsme si my, Čechoslováci, v minulosti všechny jaderné bloky postavili sami. Když máte stavbu na klíč, vždy je dražší.

Takže nyní by měl ideální proces vypadat jak? Vybrat dodavatele, který dodá projekt a jaderné know-how, ale stavební část si postavit z vlastních tuzemských dodavatelů?

Nejenom stavební část. Pokud bychom koupili projekt jaderné části, takový, který by nám vyhovoval z hlediska kritérií vhodných pro ČR – tedy maximálně 1200 megawattů na jeden blok – tak máme možnost si to poskládat sami, protože nejadernou část si umíme sami vyprojektovat i dodat. Naše firmy z oboru potřebují zakázky, na nichž porostou.

Pro dostavbu jaderné elektrárny Dukovany bylo předběžně osloveno devět firem: z Ruska, Číny, Japonska, Jižní Koreje, USA a Francie. Máte svého favorita?

Favorita mám. Když už se vydáte nějakým směrem, nemáte přeskakovat jednou sem a podruhé tam. Nejde jen o to postavit si elektrárnu, ale i o to, že to znovu pohne celým průmyslem. Znovu se naučíme organizovat velké stavby a dodávat pak velké investiční celky i do zahraničí. Pokud bychom stavěli blok či dva vlastními silami, vyroste na tom řada lidí, sehrají se celé kolektivy, naučí se řídit velké stavby, to jsme kdysi uměli a pak jsme z toho vycouvali, nebo spíše – byli jsme vycouváni.

Jaderná elektrárna dukovany
Letecký pohled na JE Dukovany zdroj: ČEZ

Vy tu firmu sice nechcete jmenovat, ale vychází z toho zjevně Rosatom. Neboli ruské technologie. 

Pro Senát a pro Svaz průmyslu a obchodu jsem porovnával jednotlivé nabídky nikoli z ekonomického pohledu, ale z hlediska inženýrského. A z toho mi petrohradský projekt skutečně vychází jako ten, který České republice vyhovuje nejlépe a nejvíce by zaměstnal český průmysl. Přinesl by velké know-how a otevřel i další trhy.

Když jde politikům o “fíčka”

Budete se jako expert v oboru nějak angažovat ve výběru potenciálního dodavatele? Byl jste již osloven?

Oslovil mne státní tajemník pro jadernou energii Ján Štuller s tím, že by chtěl, abych byl v expertním týmu. Ten ale zatím nebyl svolán, takže uvidíme. Když to bude možné, samozřejmě rád pomůžu.

Nemůže vás ale trochu diskvalifikovat právě to, že už máte hotový názor?

Já mám hotový názor na spoustu věcí, ale je to na základě faktů. Na rozdíl od toho, jak leckdy probíhá politické rozhodování, kde je klíčové to, zda je součástí nabídky i nějaké osobní „fíčko“. Takové lidi nepřesvědčím. Mohu přesvědčovat po technické stránce, materiálové stránce, po stránce fyziky a chemie…

Jsem přesvědčen, že naše cesta by měla pokračovat směrem, který známe. Pokud ale někdo nebude chtít být přesvědčen, protože hledá osobní přínosy, tak ho nepřesvědčím. Bavím se s politiky mladší i střední generace a pro řadu z nich je informace, že jsme si všechny jaderné bloky postavili sami, novinkou.

Nemusí jít ale jen o technické parametry, ale i o geopolitiku, kdy současné Rusko může být vnímáno jako problematický partner.

Samozřejmě, že ve věci Ruska mohou rozhodnout politici. Nebude to ale kvůli energetické bezpečnosti. Protože když si koupíte projekt, který si pak stavíte sami, nemůžete mít nic bezpečnějšího. Všechny znalosti vám totiž zůstávají doma a servis si po dobu nějakých 60 – 80 let zajišťujete vlastními lidmi. Kdežto když si to necháte postavit na klíč třeba z Koreje, tak budete všechno desítky let dovážet.

Jak moc berete vážně Číňany a to, jak rychle se naučili stavět i jaderné elektrárny. Měli bychom o čínských firmách jako dodavatelích pro Dukovany aspoň uvažovat?

Myslím, že to není praktické. Těch důvodů je řada. Při přípravě, výstavbě, při čtení dokumentace, když máte jazykovou bariéru, jste na tom špatně,. Mít dokumentaci v angličtině psané Číňany je pro stavbu jaderné elektrárny riskantní. Nemají navíc zahraniční zkušenosti. Dodali nějaké bloky do Pákistánu, protože tam nikdo jiný dodávat nechtěl.

Nevím také, do jaké míry lze důvěřovat kvalitě materiálů. Postavit blok, jehož životnost skončí po třiceti letech, což by se mohlo stát, to si určitě nemůžeme dovolit. Dnes se běžně počítá s životností prověřených jaderných bloků až 80 let.

Chybí tu nový atomový dědek

Působil jste jako ředitel jaderné elektrárny Temelín a šéf stavby. Přiznává se vám, že jste to byl vy, kdo tu stavbu rozhýbal. Když si vzpomenete na veřejnou debatu kolem dostavby jaderných bloků tehdy a nyní, vidíte nějakou paralelu?

Přinejmenším se znovu opakují teze, že je to drahé a zbytečné. Ale je rozdíl, zda někdo argumentuje na základě hlubokého poznání, nebo jen proto, aby našel podporu pro svou víru.

Když poslouchám některé z těch zelených chlapců, v mnohém s nimi souhlasím. Jenže oni pak vždycky někam ideologicky uhnou. Když máme nějakou vizi, energetickou koncepci, měli bychom ji naplňovat a ne čekat, co se bude dít. Není prostě možné nedělat nic.

Energetická koncepce je poměrně čerstvá, otázka je, zda zase nevznikne nějaká nová…

To je bohužel pravda. Vždycky přijde nová vláda, škrtne energetickou koncepci a ke konci funkčního období představí novou, která se od té původní moc neliší. Jen se ztratily čtyři roky.

Energetika přitom podléhá fyzikálním zákonům, ne politickým – nemůže být občansko nebo sociálně-demokratická.

Vizualizace nových bloků JE Temelín. Zdroj: ČEZ
Vizualizace nových bloků JE Temelín. Zdroj: ČEZ

Jinými slovy myslíte, že mrháme časem?

Myslím, že ano. Existuje metoda prognózy vycházející z historické analogie. Když se podívám na období po dostavbě Temelína 1 a 2 a vidím to přešlapování, kdy každá vláda zásadní rozhodnutí radši přešoupne na tu další vládu.

Obávám se, že to tak bude pokračovat a nakonec budeme mít problém. Z čistého vývozce elektřiny se můžeme stát dovozci. Kvůli tomu, že to nikdo skutečně nechce řešit. Chybí tu druhý „atomový dědek“, který by si to téma vzal politicky za své.

Dokážete si představit, co by bylo, kdyby nebylo Temelína 1 a 2?

Pořád máme uhelné elektrárny, i když i v tom je problém. Protože skutečně se původně slibovalo, že se po spuštění Temelína odstaví uhelné bloky. To se dalo udělat za minulého režimu, v příkazní ekonomice. Dnes už to nikdo nepřikáže. Je kolem toho spousta zájmů, majitelé chtějí těžit za každou cenu. A své zájmy tam má pochopitelně i ČEZ.

Cesta vyrábění peněz – pro sebe

Jak vůbec sledujete problémy ČEZu z poslední doby, hlavně ty neplánované odstávky spojené s kontrolou svarů?

Mrzí mne, že to vůbec nastalo, protože to vede ke ztrátě důvěry nejen v průmysl, ale i v řízení jaderných elektráren. Je to dáno tím, že byla dlouhodobě zanedbávaná údržba. Nejen jaderných, ale i uhelných elektráren.

Představenstvo ČEZ se zajímá jenom o dividendy, už méně o to, že stát potřebuje mít bezpečnou dodávku elektrické práce. Vede to k tomu, že se kupují levné náhradní díly, levně se outsourcují služby, jež byly předtím dělány vlastními lidmi. Je to cesta, jak snižovat náklady vlastního ČEZu, ale jen za cenu vnitřního zadlužování. Jednou se do té údržby bude muset vložit mnohem víc, než kdyby se to dělalo pořádně průběžně.

Hlavním akcionářem ČEZ je stát, není tedy chyba i v dohledu státu?

Je, ale nebylo to tak vždycky. Tyhle časy začaly za generálního ředitele Martina Romana, který byl řekněme politicky velmi obratný. Do jeho období spadá třeba i podivné vyvedení inženýrské firmy I&C Energo mimo ČEZ. Za řadu současných problémů nese vinu tehdejší představenstvo, které od roku 2003 nastoupilo na cestu vyrábění peněz. Zejména pro sebe.

Pokud se skutečně nové bloky jaderných elektráren v Česku začnou stavět, máte expertní odhad, jaká cena za jeden jaderný blok je realistická a pro všechny zúčastněné strany ekonomicky přijatelná?

Pokud by se stavělo na jednom místě, myslím, že velmi rozumná cena za dva bloky by mohla být 250 miliard. Byla by tam výhoda ve společných objektech, společných zařízeních. Za jeden blok odhaduji tak 150 miliard.

Rozhodně nedává smysl stavět jeden blok v Dukovanech a jeden v Temelíně, to by se výrazně prodražilo. Jen pevně doufám, že ČEZ nebude zanedbávat údržbu natolik, aby se musely současné bloky v Dukovanech odstavit dříve, než se podaří dostavět blok nový.

Materiál vznikl pro Ústav nezávislé žurnalistiky. Autor rozhovoru: Robert Břešťan, HlidaciPes.org

Komentáře

0 komentářů ke článku "undefined"

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *