JAR prohlubuje spolupráci se zeměmi EU v podpoře zeleného vodíku, na dovoz by se mohla spoléhat i Česká republika
Zástupci Jihoafrické republiky, Nizozemí a Dánska se minulý týden dohodli na spuštění fondu „SA-H2“, který bude podporovat dekarbonizační úsilí této africké země a rozvoj potenciálu, kterým stát disponuje díky ideálním podmínkám pro využití zeleného vodíku. Fond, který by měl obstarat prostředky ve výši 1 miliardy dolarů, je projektem smíšeného financování, přičemž jeho realizaci zaštiťuje partnerství jak veřejných a soukromých podniků, tak mezinárodních i domácích institucí. Tato spolupráce by mohla v budoucnu ovlivnit i vodíkovou strategii České republiky.
Jihoafrická republika pokračuje ve využívání zeleného vodíku, který se vyrábí prostřednictvím obnovitelných zdrojů, a který si zvolila jako důležitý pilíř vlastní energetické tranzice. Možnosti využití jsou především v dopravě, letectví, výrobě ekologické oceli a dalších sektorech. Završením tohoto procesu by mělo být vytvoření funkčního průmyslového řetězce, a především významného exportního centra.
Právě budoucí možné exportní kapacity zeleného vodíku lákají investory ze zemí EU – podobný fond byl již loni zřízen v Namibii. Samotný vodík bude nezbytný pro dekarbonizaci klíčových odvětví průmyslového sektoru.
Evropská unie proto, jako lídr v obnovitelné energetice, rozšiřuje svoje pole působnosti a hledá strategie, jak podporovat mimoevropské státy, které mají optimální podmínky a enormní potenciál, nicméně bez potřebných investic do OZE jej nejsou schopni využít. Tento trend se již osvědčil v oblasti Severní Afriky, například Maroko prokazuje silnou vůli exportovat tuto energetickou komoditu.
Podobným směrem míří i Jihoafrická republika, ačkoliv je stále závislá na 15 stárnoucích uhelných elektrárnách a světově se řadí na 14. místo v produkci oxidu uhličitého. Zemi proto čeká ještě dlouhá cesta, neboť od roku 2011 přidala pouze cca 6 GW instalovaného výkonu obnovitelných zdrojů energie, přičemž v ideálním případě by měla v následujících dvou dekádách budovat obdobné množství výkonu každý rok. Prezident JAR Cyril Ramaphosa zmínil, že finanční náklady se vyšplhají až k 18 miliardám dolarů.
Spolupráci oznámilo i Německo
Kromě zmíněného fondu, vytvoří Jihoafrická republika společnou pracovní skupinu pro rozvoj vodíku s Německem. Cílem této spolupráce bude další realizace projektů spojených s využitím vodíku. Dále se bude jednat především o dvoustrannou výměnu informací, usnadnění přístupu na trh a vytvoření sítě mezi vládami, sektory průmyslu a výzkumnými ústavy mezi zmíněnými státy.
V neposlední řadě spolupráce poskytne vhodné zázemí a podporu komerčním životaschopným projektům, které povedou k uspokojení mezinárodní poptávky s nabídkou potenciálu afrického vodíku. Součástí jsou i plány na vytvoření „vodíkového údolí“ (hydrogen valley), které by mělo zahrnovat 3 dominantní centra v regionech kolem Johannesburgu, Mogalakweny a Durbanu.
Vyjednané dohody by mohly ovlivnit i strategii České republiky
Česká republika se tématem využití vodíku zabývá v rámci jednoho ze svých nástrojů, a to sice Vodíkové strategie. V ní připouští, že navzdory geografickým podmínkám bude v budoucnu nutné spoléhat i na import skrze transevropské systémy vodíkových plynovodů. Jako klíčové země pro odběr identifikuje především státy s vysokým potenciálem OZE, přičemž v rámci mimoevropských lokalit se jedná o státy Severní Afriky či Blízkého východu.
Právě iniciovaná jihoafricko-německá spolupráce by mohla znamenat další z možností odkud importovat vodík. Transport by si však vyžádal nutné technické úpravy jednotlivých částí sítě, což však do budoucna bude zřejmě nevyhnutelné.
Mohlo by vás zajímat:
Je to ta stejná JAR, která sama trpí podstatnými výpadky dodávek elektřiny?
Každá dovozová energie, ať je v jakékoliv formě, bude vždycky drahá a závislosti se tím navíc nevyhneme, což sebou přináší další rizikovost v nestabilitě. S jakýmkoliv fosilem je celosvětová tendence se ho max. zbavit, s velkým jádrem, které nemůže být dostatečně chráněné v současném a s budoucím dlouhodobém horizontu to také nemůže být výhra. Přijatelné na přechodnou dobu snad jenom malé modulární reaktory, na kterých se intenzívně celosvětově pracuje, které jsou umístitelné v podzemí pro nejhorší situaci, na kterou se bojíme pomyslet. Takže je jediné východisko v celém spektru v OZ. Brojíme např. proti větrným elektrárnám a při tom je to menší zlo než inflace jíž jsme postižený.
Vodík, respektive zelený amoniak, methan nebo methanol, které se nejspíše budou reálně dovážet, jsou už vysoce standardizované průmyslové výrobky, kde na výrobu stačí vzduch, voda a energie, které se dají ve velkém produkovat ve velké části světa. Právě diverzifikace zdrojů a konkurence mezi nimi vám zajistí mnohem stabilnější a předvídatelnější ceny než ropa nebo plyn. Navíc jsou skladovatelné v prakticky libovolných objemech.
To, že MeOH, metan i NH3 jsou „vysoce standardizované průmyslové výrobky" je pravda. Jenže (např) MeOH se vyrábí reakcí vodního plynu (z uhlí a vodní páry) s vodíkem (ze zemního plynu). Amoniak se vyrábí obdobně - zdroj vodíku ze zemního plynu parním reformingem. Máte spočítanou cenu na 1 kg produktu (NH3, MeOH) pokud byste používal elektrolytický vodík a (např) CO2 ze vzduchu?
Dobrý den,
Hmmm, JAR, export vodíku...
Není to ta země na nejjižnějším výběžku Afriky? Ta co tam utlačovaní převzali otěže vlády nad utlačovateli, svatý Mandela, a nyní tam vládne nádherný duhový ráj plný náhrdelníků svobody?
Zemi kde díky nerostnému bohatství diamantů, zlata a dalších kovů, uhlí, ... je tak bohatá. Zemi kde energetika stojí na uhlí, které ještě exportují, ropu vozí ve velkém z Iránu, zemní plyn tam jede ve velkém... Hmm, to bude tak čistý vodík. A z druhé polokoule, to se sem tak dobře a rychle poveze...
K zemi hleď!
Heil Gréta!
Ať žije Gaia!
Brave New World!
Ale no tak! Jak si dovolujete používat fyzikálně podložené argumenty?
To je od Vás nekalé. Vždyť u zelených projektů EU přeci o fyzice nehovoříme!
Toto se Vám objeví v zeleném kádrovém posudku.
Jaké fyzikální argumenty? Já tam nenašel ani jeden.
Asi další tunel jak připravit naivní Evropany o peníze.
Také bych si vyjel v zimně do JAR na nějaké to jednání. Mohla by to být hezká "služební" dovolená. K ničemu jinému to nebude.
Problém je asi v tom , že JAR jako vývozce uhlí bude vyrábět vodík právě z něho EU tento vodík nazývá černý nebo hnědý podle typu uhlí z kterého se vyrábí jenže to samozřejmě není dekarbonizace to je idiocie. Je mnohem lepší pálit domácí uhlí než dovezený vodík z JAR a uhlí na špičkové zdroje používané řádově 60 dní v roce máme na stovky let. Přečerpávací el. je nutno stavět musíme mít akumulaci různých typů nejméně na 24 hodin , pak bude síť dobře fungovat i s mixem OZE + jádro.
Jen je jaksi problém s umístěním nových přečerpávacích nádrží.
Nevím proč.
Za sebe bych řekl, ať klidně odbagrujou špičku Lysé i s vysílačem.
Pokud v nádrži bude možné provozovat třeba šlapadla, a půjde koupit kvalitní zmrzlina, tak jim řada lidí ješte i zatleská...
Toliko k hyzdění krajiny.
Plán na PVE existoval o dva kopce vedle, na Slavíči, přímo na přehradou Morávka, 10km od velké trafostanice v Nošovicích. Je to takový zašitý kopec, kde není nějaký velký cvrkot a zvládla by se tam bez potíží i 2x větší PVE než jsou Dlouhé Stráně.
Jenže chyběl a chybí investor ochotný do toho vrazit svoje prachy a absolvovat povolovací martyrium za účasti CHKO Beskydy.
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se