Solární datová centra na oběžné dráze? Musk chce přesunout AI do vesmíru

Elon Musk přišel s jednou z nejodvážnějších technologických vizí posledních let: vybudovat síť solárně napájených datových center na oběžné dráze Země. Projekt má podle něj vyřešit rostoucí energetickou náročnost umělé inteligence a obejít limity pozemských elektrických sítí. Odborníci však varují před obrovskými technickými i ekonomickými překážkami.

Raketový růst umělé inteligence přináší vedle technologického pokroku i zásadní problém v podobě vysoké spotřeby energie. Moderní datová centra, která provozují velké jazykové modely a další náročné algoritmy, patří mezi největší odběratele elektřiny. V některých regionech už dnes jejich provoz zatěžuje distribuční soustavy a vyvolává otázky, odkud se bude brát energie pro další expanzi.

Právě tento problém chce řešit vizí orbitálních datových center miliardář a zakladatel společností SpaceX a xAI Elon Musk. Svůj plán představil ve větším detailu v nedávném rozhovoru pro podcast Dwarkesh. Plán počítá s rozmístěním rozsáhlé sítě satelitů vybavených výpočetním hardwarem a velkými solárními panely, které by zpracovávaly úlohy pro umělou inteligenci přímo ve vesmíru.

Musk argumentuje tím, že „ve vesmíru je vždy slunečno“ – tedy že solární panely na oběžné dráze nejsou omezeny střídáním dne a noci ani oblačností. Orbitální infrastruktura by tak mohla čerpat téměř nepřetržitý přísun energie. 

Solární energie téměř nonstop a bez omezení počasím

Hlavní energetická logika projektu je jednoduchá - přesunout výpočetní výkon tam, kde je energie nejdostupnější. Na nízké oběžné dráze dostávají satelity výrazně stabilnější přísun slunečního záření než pozemní solární elektrárny.

Na nízké oběžné dráze jsou satelity vystaveny slunečnímu záření přibližně 60–70 % času oběhu, přičemž jeden oblet Země trvá asi 90 minut. Ve vyšších drahách nebo při vhodně navržené konstelaci lze dosáhnout ještě vyššího podílu osvitu. Oproti tomu pozemní solární elektrárny mají roční kapacitní faktor obvykle jen 10–20 % ve střední Evropě a 20–30 % v nejlepších pouštních oblastech. Odpadá problém nočních výpadků i sezónních výkyvů.

Další rozdíl spočívá v absenci atmosférického zeslabení. Atmosféra pohlcuje a rozptyluje přibližně 25–30 % dopadající sluneční energie, což znamená, že fotovoltaické panely ve vesmíru mají k dispozici vyšší a stabilnější tok energie bez vlivu oblačnosti, prachu či ročních období.

Radikální změna paradigmatu, ale i významné překážky

Podle Muska by satelity fungovaly jako distribuovaná „cloudová“ síť. Jednotlivé uzly by byly propojeny optickými (laserovými) spoji a výsledky výpočtů by byly přenášeny zpět na Zemi. Musk dokonce naznačil, že v dlouhodobém horizontu by se vesmír mohl stát nejlevnějším místem pro provoz výkonných AI systémů.

Z energetického pohledu by tak šlo o radikální změnu paradigmatu, kdy místo budování stále větších pozemních datových center napojených na přetížené sítě by vznikla mimozemská výpočetní infrastruktura napájená čistě solární energií. Nadšení však brzdí realita kosmického průmyslu. Magazíny Forbes, Euronews nebo TechCrunch upozorňují, že projekt čelí zásadním překážkám.

První je ekonomika. Vypouštění tisíců či dokonce statisíců satelitů s výpočetním hardwarem by znamenalo enormní náklady, a to i při využití opakovaně použitelných raket společnosti SpaceX. Každý kilogram nákladu na orbitě je drahý a specializovaný hardware pro AI není lehký.

Druhým problémem je samotné vesmírné prostředí. Elektronika na oběžné dráze čelí kosmickému záření, extrémním teplotním výkyvům a riziku mikrometeoroidů. Zatímco v pozemním datovém centru lze porouchaný server rychle vyměnit, servis satelitu je mnohonásobně složitější a nákladnější.

Specifickou výzvou je také chlazení. Přestože se často argumentuje „chladem vesmíru“, ve vakuu se teplo neodvádí prouděním vzduchu, ale pouze sáláním. To vyžaduje rozsáhlé radiátory a precizní tepelný management, což zvyšuje hmotnost i komplexitu systému.

Datacentra na orbitu jako geopolitické téma

Z pohledu energetiky může být orbitální řešení lákavé, z pohledu telekomunikací však vyvstává otázka latence. Přenos dat mezi Zemí a satelitem, byť na nízké oběžné dráze, je pomalejší než komunikace v rámci pozemní optické sítě. Pro některé aplikace – například reálné řízení průmyslových procesů nebo finanční obchodování – může být zpoždění kritické.

Analytici citovaní zahraničními médii proto upozorňují, že i kdyby se orbitální datová centra realizovala, pravděpodobně by doplňovala, nikoli nahrazovala, pozemskou infrastrukturu.

Další rovinu přináší geopolitika a regulace. Euronews upozorňuje, že pokud by se projekt podařilo realizovat především pod hlavičkou SpaceX, mohl by Musk získat bezprecedentní kontrolu nad klíčovou infrastrukturou pro AI a cloudové služby. To vyvolává otázky ohledně konkurence, bezpečnosti i závislosti jednotlivých států na soukromém hráči.

Zároveň je zřejmé, že o vesmírné výpočetní kapacity se začínají zajímat i další mocnosti. Pokud by se koncept ukázal jako životaschopný, mohl by odstartovat novou fázi technologických závodů – tentokrát o solární energii a výpočetní výkon na oběžné dráze.