24. listopad 2016
Aktuální výroba v ČR
Načítání...
Vědci: Soláry ve vesmíru mohou nahradit až 80 % obnovitelných zdrojů v Evropě. Zatím jde pouze o teorii
Zdroj: Pexels
Podle nové studie vědců z King’s College London by vesmírné solární panely teoreticky mohly do poloviny století nahradit až 80 procent pozemních obnovitelných zdrojů energie v Evropě. Technologie s českou stopou vychází z návrhů NASA. Evropská unie má na oblast dokonce program, ale k přenesení plánu do reality je potřeba vyřešit zásadní technické i ekonomické překážky.
Evropa by teoreticky mohla do roku 2050 získávat až 80 procent své obnovitelné energie přímo z vesmíru. Vyplývá to ze studie vědců z King’s College London, která byla publikována v odborném časopise Joule. Podle autorů by systém vesmírných solárních panelů, vycházející z návrhů americké NASA, mohl zároveň snížit celkové náklady na evropský energetický systém až o 15 procent a omezit potřebu bateriového úložiště více než o dvě třetiny.
Vědci vytvořili detailní počítačový model evropské energetické sítě zahrnující 33 zemí, do něhož zadali údaje o předpokládané poptávce po elektřině, výrobě i možnostech skladování. Do simulace následně zapojili koncept tzv. vesmírné solární energie (SBSP – Space-Based Solar Power). Podle výsledků by se ukázalo, že tato technologie dokáže nahradit většinu pozemních obnovitelných zdrojů, které jsou dnes závislé na proměnlivém počasí a střídání dne a noci.
Princip fungování SBSP je ovšem velmi složitý a v dnešní době se stále jedná o sci-fi. Na oběžnou dráhu by byly umístěny obří solární panely, které díky nepřetržitému slunečnímu záření mohou vyrábět elektřinu bez ohledu na denní cyklus či oblačnost. Energie by byla bezdrátově přenášena na Zemi prostřednictvím mikrovln nebo laseru, kde by ji přijímací stanice přeměňovaly zpět na elektřinu a distribuovaly do sítě. Koncept vesmírné solární energie má přitom i český otisk. Poprvé ho navrhl na vrcholu vesmírných závodů v roce 1968 česko-americký letecký inženýr Peter Glaser.
Technologie je stále daleko od reálného použití
Studie zdůrazňuje, že zatímco pozemní obnovitelné zdroje poskytují nepravidelný výkon a vyžadují rozsáhlé kapacity pro ukládání energie, vesmírné panely by mohly fungovat jako stabilní a centralizovaný zdroj v gigawattovém měřítku. Přesto vědci upozorňují, že jejich model nezohledňuje některé specifické problémy spojené s provozem ve vesmíru, například riziko přetížení oběžné dráhy, možnost přerušení přenosu energie či poškození satelitů vesmírným odpadem.
Kromě technické proveditelnosti nicméně hlavní překážkou zůstávají náklady. Technologie by se podle autorů mohla stát ekonomicky konkurenceschopnou nejdříve kolem roku 2050. Náklady na vypouštění a údržbu satelitů jsou dnes mnohonásobně vyšší než u klasických solárních či větrných elektráren. „Existují určitá rizika, která je třeba zvážit, například že satelit ve vesmíru může mít příliš mnoho panelů a stát se nebezpečím pro ostatní objekty na oběžné dráze,“ uvedl hlavní autor studie Wei He z King’s College London.
Evropská kosmická agentura ESA se tématem zabývá v rámci projektu SOLARIS, jehož cílem je během příští dekády otestovat první přenos energie ze solárních panelů na oběžné dráze zpět na Zemi. Návrh počítá s demonstrací na oběžné dráze přibližně v roce 2030, první operační stanicí na geostacionární dráze do roku 2040 a následným přidáváním dalších stanic.
Sdílejte článek prostřednictvím:
Mohlo by vás zajímat
10. červen 2016
9. srpen 2016
25. únor 2024
24. červenec 2025
18. srpen 2025
6. září 2025
10. říjen 2025
Komentáře (8)
Baton David26. srpen 2025, 16:41
Naštěstí zde zůstávají u teorií a drží se při zemi a i při Zemi. Problém je cena za vynášení nákladu na LEO, bordel na LEO - hromada smetí, pozůstatků družic co postupně deorbitují, družicové konstelace mají i několik tisíc kusů družic, orbity nejsou čisté a zhoršuje se to, něco tak velkého jako fotovoltaická elektrárna v kosmu by za chvilku byla jak řešeto, no a další problém je ten bezdrátový přenos, už to někde na Zemi funguje aspoň na pár metrů že to chtějí tahat stovky km nahoru, co spolehlivost zaměřování, havárie, asi nikdo by se nechtěl dostat do cesty svazku koncentrované energie, co rozptyl? průchod atmosférou a vliv na okolí? Věřím že výzva na zvládnutí fúze pro komerční využití je k dokončení podstatně blíže než orbitální elektrárna. Gamechanger co se týče proveditelnosti, funkčnosti a konkurenceschopnosti by byl vesmírný výtah, lana ze superpevného materiálu pokud by byl vodivý tak je přenos zajištěn vedením, jen by muselo být dlouhé, elektrárna by musela být umístěna až na geostacionární orbitě 35000km vysoko. To už je ale reálnější těžit na Měsíci He3 a posílat ho v kapslích na Zem.
Milan Vaněček26. srpen 2025, 17:16
Odpověď na: Baton David, 26. srpen 2025, 16:41
Nemyslím, že je to jenom taková sci fi. Elon Musk dokáže vynášet do vesmíru náklady raketami již mnohem levnějí, než bylo zvykem (viz Starlink). Velmi lehké a účinné solární panely na bázi multujunction perovskitů již tady brzy (za 10 let) budou, i ve velkovýrobě=levné, účinné a velmi lehké solární panely.
Ale chce to mír, mírovou ekonomiku, ne válčit.
Dpetr27. srpen 2025, 08:51
Odpověď na: Milan Vaněček, 26. srpen 2025, 17:16
Myslím, že ten kdo tu největší současnou válku rozpoutal, a jako jediný ji může ukončit, žádný zájem na konci využívání uhlovodíků nemá.
Omega26. srpen 2025, 22:03
Tuhle teorii jsem četl ve scifi z roku 1952. Idea byla velka elektrarna v lagrangeove bode a soustredeny paprsek energie ktery dodaval energii na zem.
A videl jsem i druhy navrh (realnejsi), ze elektrarny obíhaji na LEO a vysilaji na zemi mikrovlny, ktere intenzitou nepresahnou 100W/m2 a na zemi si kazdy proste udela elektrarnu z anten, ktery tuto elektrinu bude sbirat. Jen tomu chybi ten mecenas, co to zasponzoruje
Ivan27. srpen 2025, 08:33
budeme používat všechno, jen ne jaderné elektrárny na výrobu el. energie...
Vítězslav Novák27. srpen 2025, 15:08
Vidím hlavní technický problém v přenosu obrovského výkonu z orbity na Zemi. Už za Reaganových Hvězdných válek byl problém v tom, že mikrovlny nebo laser předají podstatnou část přenášeného výkonu molekulám plynu v atmosféře, ty se excitují a vytvoří turbulentní a opaktní "válec" vzduchu, který další přenos znemožní. Proto se pokoušeli umístit X-lasery na orbitu - jenže tam nastával problém s dostatkem energie, takže to nakonec vypadalo, že ji bude muset dodat malý jaderný výbuch, který nejdřív vyvolá laserový paprsek, ovšem v příštích mikrosekundách odpaří i celý (vlastní) satelit.
V případě elektrárny na orbitě nastane stejný problém s atmosférou, ovšem na rozdíl od laseru/maseru na ničení hlavic by bylo potřeba dodávat výkon dlouhodobě, takže válec excitovaného vzduchu by se neustále obnovoval. Případně by byl přenos pulzní, aby molekuly stihly relaxovat.
Pokud by elektrárna byla na LEO, přibyl by problém s tím, že se oproti povrchu pohybuje a během několika minut zapadne za obzor. Pokud bude na geostacionární dráze, nějakých 36 tisíc km, odpadne tento problém, ale fokusace svazku bude mnohem složitější.
Ale možná hlavní problém bude politický - vlastník takové elektrárny by vlastnil i dokonalé "paprsky smrti", fokusovaný svazek elmag záření s výkonem v GW. Těžko to připustí kdokoli, kdo nebude mít absolutní jistotu, že se jeho vztahy s vlastníkem nevyhrotí. A kdo takobvou jistotu má?
Mex28. srpen 2025, 00:53
Geostacionární pozice a dlouhá prodlužovačka.
Kabelový buben s 50m prodlužkou není zas tak drahý. A stačil by jich necelý milion. Tak pokud by každá rodina v republice na to dala jednu 50m prodlužovačku, a spojíme je dohromady, budeme mít dokonce několik přenosových tras.
Kde je problém?
Pavel30. srpen 2025, 08:01
Odpověď na: Mex, 28. srpen 2025, 00:53
... že se ti ten kabel každou chvíli rozpojí?
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.