
Vědci: Soláry ve vesmíru mohou nahradit až 80 % obnovitelných zdrojů v Evropě. Zatím jde pouze o teorii
Podle nové studie vědců z King’s College London by vesmírné solární panely teoreticky mohly do poloviny století nahradit až 80 procent pozemních obnovitelných zdrojů energie v Evropě. Technologie s českou stopou vychází z návrhů NASA. Evropská unie má na oblast dokonce program, ale k přenesení plánu do reality je potřeba vyřešit zásadní technické i ekonomické překážky.
Evropa by teoreticky mohla do roku 2050 získávat až 80 procent své obnovitelné energie přímo z vesmíru. Vyplývá to ze studie vědců z King’s College London, která byla publikována v odborném časopise Joule. Podle autorů by systém vesmírných solárních panelů, vycházející z návrhů americké NASA, mohl zároveň snížit celkové náklady na evropský energetický systém až o 15 procent a omezit potřebu bateriového úložiště více než o dvě třetiny.
Vědci vytvořili detailní počítačový model evropské energetické sítě zahrnující 33 zemí, do něhož zadali údaje o předpokládané poptávce po elektřině, výrobě i možnostech skladování. Do simulace následně zapojili koncept tzv. vesmírné solární energie (SBSP – Space-Based Solar Power). Podle výsledků by se ukázalo, že tato technologie dokáže nahradit většinu pozemních obnovitelných zdrojů, které jsou dnes závislé na proměnlivém počasí a střídání dne a noci.
Princip fungování SBSP je ovšem velmi složitý a v dnešní době se stále jedná o sci-fi. Na oběžnou dráhu by byly umístěny obří solární panely, které díky nepřetržitému slunečnímu záření mohou vyrábět elektřinu bez ohledu na denní cyklus či oblačnost. Energie by byla bezdrátově přenášena na Zemi prostřednictvím mikrovln nebo laseru, kde by ji přijímací stanice přeměňovaly zpět na elektřinu a distribuovaly do sítě. Koncept vesmírné solární energie má přitom i český otisk. Poprvé ho navrhl na vrcholu vesmírných závodů v roce 1968 česko-americký letecký inženýr Peter Glaser.
Technologie je stále daleko od reálného použití
Studie zdůrazňuje, že zatímco pozemní obnovitelné zdroje poskytují nepravidelný výkon a vyžadují rozsáhlé kapacity pro ukládání energie, vesmírné panely by mohly fungovat jako stabilní a centralizovaný zdroj v gigawattovém měřítku. Přesto vědci upozorňují, že jejich model nezohledňuje některé specifické problémy spojené s provozem ve vesmíru, například riziko přetížení oběžné dráhy, možnost přerušení přenosu energie či poškození satelitů vesmírným odpadem.
Kromě technické proveditelnosti nicméně hlavní překážkou zůstávají náklady. Technologie by se podle autorů mohla stát ekonomicky konkurenceschopnou nejdříve kolem roku 2050. Náklady na vypouštění a údržbu satelitů jsou dnes mnohonásobně vyšší než u klasických solárních či větrných elektráren. „Existují určitá rizika, která je třeba zvážit, například že satelit ve vesmíru může mít příliš mnoho panelů a stát se nebezpečím pro ostatní objekty na oběžné dráze,“ uvedl hlavní autor studie Wei He z King’s College London.
Evropská kosmická agentura ESA se tématem zabývá v rámci projektu SOLARIS, jehož cílem je během příští dekády otestovat první přenos energie ze solárních panelů na oběžné dráze zpět na Zemi. Návrh počítá s demonstrací na oběžné dráze přibližně v roce 2030, první operační stanicí na geostacionární dráze do roku 2040 a následným přidáváním dalších stanic.
Mohlo by vás zajímat:
Naštěstí zde zůstávají u teorií a drží se při zemi a i při Zemi. Problém je cena za vynášení nákladu na LEO, bordel na LEO - hromada smetí, pozůstatků družic co postupně deorbitují, družicové konstelace mají i několik tisíc kusů družic, orbity nejsou čisté a zhoršuje se to, něco tak velkého jako fotovoltaická elektrárna v kosmu by za chvilku byla jak řešeto, no a další problém je ten bezdrátový přenos, už to někde na Zemi funguje aspoň na pár metrů že to chtějí tahat stovky km nahoru, co spolehlivost zaměřování, havárie, asi nikdo by se nechtěl dostat do cesty svazku koncentrované energie, co rozptyl? průchod atmosférou a vliv na okolí? Věřím že výzva na zvládnutí fúze pro komerční využití je k dokončení podstatně blíže než orbitální elektrárna. Gamechanger co se týče proveditelnosti, funkčnosti a konkurenceschopnosti by byl vesmírný výtah, lana ze superpevného materiálu pokud by byl vodivý tak je přenos zajištěn vedením, jen by muselo být dlouhé, elektrárna by musela být umístěna až na geostacionární orbitě 35000km vysoko. To už je ale reálnější těžit na Měsíci He3 a posílat ho v kapslích na Zem.
Nemyslím, že je to jenom taková sci fi. Elon Musk dokáže vynášet do vesmíru náklady raketami již mnohem levnějí, než bylo zvykem (viz Starlink). Velmi lehké a účinné solární panely na bázi multujunction perovskitů již tady brzy (za 10 let) budou, i ve velkovýrobě=levné, účinné a velmi lehké solární panely.
Ale chce to mír, mírovou ekonomiku, ne válčit.
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se