Energetika 2026: Nový realismus v energetice a 30 úkolů pro dalších 30 let

Evropská energetika vstupuje do období, kdy se původně ambiciózní transformační cíle stále častěji střetávají s technickou, ekonomickou a politickou realitou. Neznamená to konec dekarbonizace. Znamená to však konec představy, že ji lze uskutečnit bez ohledu na cenu, čas, dostupnost technologií nebo dopady na průmysl a konkurenceschopnost evropské ekonomiky.

Energetika přestává být pouze environmentálním tématem. Znovu se stává otázkou bezpečnosti, dostupnosti energií, investiční reality a schopnosti udržet průmyslovou výrobu v Evropě. Vedle emisních cílů se do popředí vrací i otázka fyzikální stability soustav, výkonové přiměřenosti, robustnosti sítí nebo dlouhodobé ekonomické udržitelnosti celého systému.

Právě tento posun od deklarací k realizovatelnosti bude hlavním tématem jubilejního 30. ročníku konference Energetika 2026 pořádané společností EGU.

Nový realismus: čeho skutečně chceme dosáhnout?

Evropská komise i jednotlivé členské státy začínají stále otevřeněji připouštět, že původní tempo a rozsah některých dekarbonizačních cílů naráží na praktické limity. Odkládání klíčových rozhodnutí, změkčování některých regulatorních požadavků, debaty o flexibilitě klimatických cílů nebo návrat diskuse o podpoře průmyslu ukazují, že energetická politika vstupuje do nové fáze.

Nejde už pouze o maximalizaci rychlosti dekarbonizace, ale stále více o hledání rovnováhy mezi emisemi, cenou energií, konkurenceschopností a bezpečností dodávek. Energetika se tak po letech vrací k základní otázce: co je v evropských podmínkách skutečně dlouhodobě realizovatelné?

Zkušenosti posledních let navíc ukazují, že energetická transformace není pouze otázkou výstavby nových zdrojů. Stále více rozhoduje schopnost celé soustavy fungovat jako celek — od výroby přes sítě až po trh, flexibilitu a regulační rámec.

Bude dekarbonizace konečně technologicky neutrální?

Debata o budoucím energetickém mixu se postupně posouvá od ideových preferencí k otázce technologické proveditelnosti. Ukazuje se, že jednostranné spoléhání na úzkou skupinu technologií výrazně zvyšuje náklady, investiční rizika i tlak na infrastrukturu.

Řada evropských států proto postupně přehodnocuje svůj přístup k jádru, plynovým zdrojům, kapacitním mechanismům nebo využití CCS a nízkoemisních plynů. Současně sílí pochybnosti o tom, zda lze v krátkém časovém horizontu zajistit dostatek bezemisní elektřiny pro rozsáhlou elektrifikaci průmyslu, dopravy i vytápění.

Současně se potvrzuje, že elektrifikace sama o sobě nemusí být vždy nejefektivnější cestou. Stále významnější roli může sehrát také dekarbonizace plynárenské soustavy prostřednictvím biometanu, vodíku nebo syntetických plynů, a to zejména tam, kde by plná elektrifikace vyvolala extrémní náklady na nové zdroje a sítě. Technologická neutralita tak přestává být politickým sloganem a začíná být ekonomickou nutností.

Sítě jako páteř energetické transformace

Rozvoj výroby i spotřeby elektřiny dnes ve velké části Evropy naráží na limity přenosových a distribučních sítí. Připojovací kapacity se vyčerpávají rychleji, než je možné sítě modernizovat, a rostoucí podíl intermitentních zdrojů zvyšuje nároky na stabilitu i řízení soustavy.

Právě sítě se proto stávají jedním z hlavních faktorů, které budou určovat tempo celé transformace. Zkušenosti některých evropských zemí ukazují, že bez masivních investic může dojít k situaci, kdy rozvoj nových zdrojů a spotřeby začne předbíhat schopnost infrastruktury energii bezpečně přenášet.

Vedle elektrizační soustavy se však do centra pozornosti vrací také infrastruktura plynárenská. Ta nabízí vysokou přepravní kapacitu, významnou akumulační schopnost a potenciál pro budoucí přepravu nízkoemisních plynů. V prostředí rostoucí volatility výroby z OZE bude právě flexibilita představovat jednu z nejcennějších vlastností energetických soustav.

Význam flexibility potvrzují i aktuální analýzy výkonové přiměřenosti nebo obchodních modelů zdrojů poskytujících služby výkonové rovnováhy. Ukazuje se, že vedle bateriových systémů budou i po roce 2030 důležitou součástí systému flexibilní plynové zdroje, zejména pro střednědobé a dlouhodobější regulační zásahy.

Debata o sítích tak už dávno není jen technickým tématem. Jde o otázku, jak drahá bude transformace a zda ji bude evropský průmysl schopen ekonomicky unést.

Trh brzdou nebo stimulem rozvoje?

Vedle zdrojů a sítí se stále výrazněji mění také samotný energetický trh. Rostoucí objem regulace, dotací, kapacitních mechanismů, CfD kontraktů nebo investičních pobídek postupně mění charakter evropské energetiky.

Trh dnes stále častěji nefunguje jako prostor čisté konkurence, ale jako kombinace tržních signálů a regulatorních zásahů. Otázkou proto není pouze to, jaké technologie podporovat, ale také jakým způsobem zajistit, aby výsledný systém zůstal dlouhodobě financovatelný a investičně předvídatelný.

Vedle toho pokračuje diskuse o budoucnosti PPA kontraktů, roli státu při zajištění investic do nových zdrojů nebo o tom, jak nastavit tarifní struktury, tak, aby reflektovaly skutečné náklady soustav a současně nebrzdily rozvoj flexibility a nových technologií.

V čem už nebudeme dělat chybu?

Jubilejní 30. ročník konference Energetika nechce být pouze bilančním ohlédnutím za třiceti lety vývoje české energetiky. Chce především otevřít realistickou debatu o tom, jaké chyby už Evropa ani Česká republika nemohou opakovat.

Energetika dnes potřebuje méně sloganů a více systémového uvažování. Potřebuje realistické investiční plány, technologickou neutralitu, robustní infrastrukturu a otevřenou diskusi o skutečných nákladech transformace.

Konference Energetika 2026: Nový realismus v energetice – 30 úkolů pro dalších 30 let se uskuteční 23.–24. září 2026 v brněnském Hotelu Passage. Čtyři odborné bloky a závěrečný diskusní panel otevřou témata, která budou rozhodovat o podobě české i evropské energetiky v dalších dekádách.