Česká větrná energetika přešlapuje na místě. Ve dvou klíčových oblastech silně zaostává

Evropa v první polovině letošního roku zprovoznila 8,8 GW nových větrných elektráren. Nejvíce nového výkonu přidalo Německo, následované Spojeným královstvím a Španělskem. Česko je ovšem na opačném konci žebříčku. K nejslabším patří hned ve dvou metrikách. Na vině jsou zdlouhavé povolovací procesy a také dezinformace namířené proti větrným elektrárnám.

Evropská větrná energetika v prvním pololetí 2026 pokračovala v růstu. Podle WindEurope přibylo 8,8 GW nového výkonu, z toho 6,5 GW na pevnině a 2,3 GW na moři. V samotné EU-27 bylo zprovozněno 7,1 GW a celkový instalovaný výkon větrných elektráren v Evropě přesáhl 311 GW.

Největší přírůstek zaznamenalo Německo s 3,4 GW, následovalo Spojené království s 789 MW, Španělsko s 612 MW a Francie s 556 MW. WindEurope pro celý rok očekává rekordních 24,1 GW nových výroben a do roku 2030 dalších 148 GW.

Jak je na tom Česko? Právě v evropském srovnání česká čísla vyčnívají. A to negativně. V Česku totiž podle statistik ERÚ letos nepřibyla jediná větrná turbína. Přitom ceny v aukcích jsou až dvakrát vyšší než v sousedních zemích.

Aukce přinesly rekordně drahou podporu

WindEurope zařadila českou aukci dokončenou v první polovině letošního roku mezi šest hlavních evropských aukcí pro větrné elektrárny na pevnině. Z nabízených 360 MW v ní bylo přiděleno 242,5 MW, tedy 67 % objemu. Úspěšné projekty získaly dvacetiletý dvoustranný rozdílový kontrakt s realizační cenou 129,8 EUR/MWh.

Jde o nejvyšší cenu mezi aukcemi pro větrné elektrárny na pevnině, které WindEurope za první pololetí porovnává. Pro srovnání  řecká aukce skončila na 67,4 EUR/MWh, francouzská na 77,1 EUR/MWh, britská na 85,6 EUR/MWh a německé aukce s plovoucí prémií na 50,6 až 55,4 EUR/MWh.

Takové srovnání má své limity. Jednotlivé země používají rozdílné mechanismy, délky podpory, inflační indexaci i pravidla pro připojení do sítě. WindEurope ostatně upozorňuje, že výši realizačních cen neurčují pouze náklady větrných projektů, ale také konkrétní trhy, ve kterých je podpora soutěžena. Rozdíl české ceny vůči většině srovnávaných trhů je ovšem natolik výrazný, že jej lze stěží ignorovat.

Cena nejistoty a dlouhé přípravy

Vysoká aukční cena je přinejmenším zčásti důsledkem rizik, která investoři promítají do ekonomiky projektu ještě před zahájením výstavby. Český trh dlouhodobě zatěžuje nejistota kolem povolování, územního plánování, odporu části obcí i připojení k síti. Trh větrných elektráren také dlouhou dobu brzdila nejistota ohledně podpory - provozní podpora pro větrné elektrárny byla zavedena po téměř deseti letech v druhé polovině roku 2022.

Citlivost trhu na nastavení podmínek ukázaly již aukce v roce 2025. V první výzvě při alokaci 180 MW uspěl jediný projekt o výkonu 4,2 MW, přičemž jedním z důvodů byla podmínka již vydaného stavebního povolení. Po jejím rozvolnění uspělo ve druhé výzvě 23 nabídek o výkonu 242,5 MW.

Aukce tedy mohou vytvořit dostatek rentabilních projektů pro další roky, samy o sobě ale nevyřeší nedostatek lokalit pro výstavbu elektráren. Vyšší požadovaná cena podpory je v tomto prostředí také cenou za dlouhý development projektu, náklady financování a riziko, že harmonogram výstavby naruší právní nebo lokální spor.

Druhé negativní prvenství si Česká republika zajistila v objemu výkonu větrných elektráren, který byl tento rok uveden do provozu. Podle statistik WindEurope nebyla uvedena do provozu žádná větrná elektrárna. To potvrzují také statistiky Energetického regulačního úřadu. Podle těch nebyla letos vydána ještě žádná licence na výrobu elektřiny z větrných elektráren.

Cíl 1,5 GW zůstává vzdálený

WindEurope očekává, že Česko v letech 2026 až 2030 přidá celkem 400 MW větrných elektráren na pevnině a v roce 2030 dosáhne instalovaného výkonu 770 MW. Národní klimaticko-energetický plán přitom počítá s 1 500 MW výkonu větrných elektráren do roku 2030.

I při naplnění současného výhledu by tedy chybělo přibližně 730 MW k domácímu cíli. Česká republika by musela v krátké době výrazně zrychlit přípravu projektů, vymezování vhodných lokalit i povolovací procesy.

Ani akcelerační zóny zatím mnoho optimismu nepřinášejí

Ani současný výhled WindEurope přitom nemusí být samozřejmostí. Kroky státu, které měly přípravu nových projektů zrychlit, zatím investorům příliš příznivý signál nevysílají. Nejvýrazněji je to vidět na přípravě takzvaných akceleračních zón, tedy oblastí, ve kterých mělo být povolování obnovitelných zdrojů jednodušší a rychlejší.

Původní návrh počítal s 94 oblastmi. Po stanovisku ministerstva životního prostředí se měl jejich počet snížit na 61 a dalších patnáct oblastí se mělo ještě zmenšit. Ještě významnější než samotné zmenšení ploch jsou ale dodatečné podmínky, které mají projekty uvnitř zón splňovat. Patří mezi ně například požadavky na systémy pro detekci či odpuzování ptáků a netopýrů, monitoring jejich úhynů nebo v některých oblastech omezení provozu větrných elektráren v době migrace netopýrů.

Podle zástupců oboru tak hrozí paradoxní situace, kdy bude v některých ohledech složitější postavit větrnou elektrárnu uvnitř akcelerační zóny než mimo ni. Například u projektů na nejkvalitnější zemědělské půdě má investor prokazovat, že pro stavbu neexistuje vhodnější alternativa. Právě tato povinnost může podle právních expertů znamenat, že projekty v akceleračních oblastech budou podléhat přísnějšímu režimu než některé projekty mimo ně.

Výhrady k takovému nastavení přitom zaznívají i z Ministerstva průmyslu a obchodu. Resort upozorňuje například na příliš široce nastavená opatření na ochranu ptáků a netopýrů či na výškové limity, které mohou bránit využití moderních turbín. Současná podoba akceleračních zón tak zatím spíše než jednoznačné zrychlení povolování ukazuje, jak obtížné bude současné bariéry české větrné energetiky skutečně odstranit.

Rozvoj větrníků brzdí také dezinformace

Vedle administrativních překážek narážejí nové projekty také na odpor části veřejnosti, který podle analýzy WindEurope zesiluje šíření nepravdivých a zavádějících tvrzení. Analýza sledovala zhruba 43 tisíc příspěvků na hlavních internetových platformách, které dohromady vyvolaly miliony interakcí. Česko přitom nepatří mezi země, kde takového obsahu vzniká nejvíce, jeho dopad je zde ale podle analýzy ve srovnání s ostatními evropskými státy výraznější.

Mezi častá tvrzení patří například údajné výrazné dopady větrných elektráren na zdraví nebo masivní úhyny ptáků. Zástupci oboru upozorňují, že problémem bývá zejména vytržení jednotlivých informací z kontextu a že podobné argumenty se následně přenášejí i do lokálních debat o konkrétních projektech.

Česká větrná energetika tak čelí několika překážkám současně: pomalému povolování, nejistým podmínkám pro nové projekty i odporu části veřejnosti. Pokud se tyto bariéry výrazně nezmírní, může být obtížné naplnit nejen cíl 1,5 GW do roku 2030, ale i podstatně nižší výhled WindEurope počítající se 770 MW.