Domů
Vodík
Na výrobu zeleného vodíku potřebujeme dotace. A to rychle, zní z průmyslu
Ilustrační foto. Foto: Veronika Němcová
Zdroj: Veronika Němcová

Na výrobu zeleného vodíku potřebujeme dotace. A to rychle, zní z průmyslu

Vodík
19 komentářů
14. květen 2024, 18:03
Ekonews.cz

Vodíková strategie Evropské unie počítá během následujících let s rozmachem zeleného vodíku (pocházejícího z obnovitelných zdrojů) a na něj jsou také určeny dotace. Firmy v Česku si nicméně stěžují na jejich těžkou dosažitelnost a pomalý postup státu.

Společnost Orlen Unipetrol plánuje u Litvínova vybudovat obří fotovoltaiku a elektrolyzér. Nicméně protože zelený (přesněji obnovitelný) vodík vyráběný z obnovitelných zdrojů není dnes v porovnání s tím šedým, z fosilních paliv, konkurenceschopný, snažila se o získání dotací.

Ty je ale podle Terezy Nislerové, ředitelky pro evropské fondy společnosti Orlen Unipetrol, velmi obtížné získat. Orlen Unipetrol uspěl až s žádostí o dotaci na 500 milionů korun z Modernizačního fondu. V rámci projektů společného evropského zájmu (IPCEI) je možné žádat o dotaci až 50 procent, ale tam byla společnost neúspěšná. Stejně tak nebyl projekt od Litvínova zařazen mezi strategické projekty pro podporu z operačního programu spravedlivé transformace (z něj má jít zhruba 40 miliard korun na podporu uhelných regionů).

„Myslím, že je to z toho důvodu, že v Česku nejsme schopni vodíkové IPCEI efektivně připravit a zprocesovat. Byli jsme na ministerstvu průmyslu a obchodu (MPO) ve velmi pokročilé fázi procesu schvalování, kdy projekt už byl i notifikován Evropské komisi a potom to vyšumělo ze strany MPO, uvedla Tereza Nislerová.

Podle Mariana Piecha, vrchního ředitele sekce fondů EU na ministerstvu průmyslu a obchodu, je ale důvod neúspěchu žádosti někde na pomezí mezi MPO, Evropskou komisí (která podle něj v půlce procesu řekla, že nechce podporovat infrastrukturní projekty, ale hlavně výzkum a vývoj) a samotným Orlenem.

MPO se podle Piecha bude snažit, aby nová Evropská komise (po volbách) změnila názor a umožnila i využívání šedého vodíku. Podle Mariana Piecha by se tak dala nastartovat infrastruktura, protože tohoto vodíku je dost, a pak by se „pouze“ vyměnil obsah v trubkách.

Vodík
Ilustrační foto

Představitelé průmyslu a vodíkové asociace jsou nicméně skeptičtí k tomu, že se pravidla EU ještě podaří změnit.

Marian Piecha z MPO v této souvislosti zmínil, že test chtějí udělat na podzim, kdy otevřou výzvu na vodíkové elektrolyzéry. „Jsem v této souvislosti opatrný, bude to pokus, zda se vůbec dá vypsat podle pravidel veřejné podpory Evropské komise dotace na elektrolyzéry,“ uvedl zástupce MPO.

„Vodíkové okno“ se zavře

Průmysl naopak volá po tom, aby se Česko pokusilo co nejrychleji využít otevřené dotační okno pro obnovitelné zdroje a tedy i vodík.

„Nemáme luxus čekat. Evropská legislativa a delegované akty definují velmi přísná pravidla pro obnovitelný vodík. Máme tam otevřené časové okno do roku 2028, takže pojďme jej využít, protože díky tomu můžeme za snesitelnějších podmínek nastartovat výrobu a snad i poptávku po vodíku,“ uvedla Veronika Vohlídková za Českou technologickou vodíkovou platformu (HYTEP). Až se toto okno zavře, výrobu vodíku to dále prodraží.

Plynárenská soustava
Ilustrační foto

Tereza Nilsnerová z Orlen Unipetrol s ní souhlasí. „Platné nařízení, které se diskutovalo roky, ukládá, že máme mít zhruba patnáct vodíkových stanic na našem území do roku 2030,“ říká s tím, že stejně tak existují pravidla, kde lze podpořit elektrolyzéry. „Takže na co čekat,“ ptá se.

Veronika Vohlídková za HYTEP k tomu dodala, že podle vodíkové strategie by mělo Česko do roku 2030 dosáhnout na 300 až 400 MW elektrolyzérů. „Do roku 2028 můžeme využít k napájení elektrolyzérů obnovitelné zdroje i starší než tři roky,“ uvádí s tím, že poté už to nepůjde a starší fotovoltaiky a větrné elektrárny nepůjde využít.

Nyní nicméně ještě dojde k aktualizaci zmíněné vodíkové strategii Česka. „Bavíme se, jak vodíkovou strategii zreálnit, naplnit ji zdroji,“ uvedl Piecha.

Petr Holub, vrchní ředitel sekce ochrany klimatu ministerstva životního prostředí upřesnil, že návrh jde teprve do mezirezortního připomínkového řízení a je třeba se podívat na priority.

Ilustrační foto

Do budoucna by měly jít náklady na vodík z obnovitelných zdrojů dolů. Klesají ceny elektrolyzérů a tam, kde je elektřina z OZE levná, by měl být obnovitelný vodík podle odhadů konkurenceschopný v roce 2030.

Obnovitelný vodík má v EU prioritu, protože jeho prostřednictvím lze jak akumulovat energii, tak má jeho prostřednictvím proběhnout dekarbonizace části průmyslu, kde lze emise CO2 snižovat jen těžko a kde může vodík nahradit fosilní paliva (například v ocelářství či petrochemickém průmyslu).

Zatím se ale vyrábí hlavně šedý vodík, v Česku hlavně jako vedlejší produkt v petrochemickém průmyslu. Celková produkce vodíku na světě v roce 2022 činila 95 milionů tun. Podíl toho nízkoemisního tvořil méně než jeden milion tun. Do roku 2030 má podle Global Hydrogen Review výroba činit přes 150 milionů tun.

Evropská komise schválila v roce 2020 Vodíkovou strategii, která popisuje jednotlivé etapy vývoje vodíku do roku 2050 od instalace elektrolyzérů, výroby obnovitelného vodíku, přes import vodíku po jeho využití při vyrovnávání elektrizační soustavy.

Podle ní by celkové investice do obnovitelného vodíku v Evropě mohly do roku 2050 dosáhnout až 470 miliard eur.

Vodík jako jedna část celkové koncepce

Ředitel Public Sector & ESG Strategy Advisory poradenské společnosti PwC Ondřej Ptáček připomíná, že vodík je jen malou součástí Green Dealu a přechodu na nízkouhlíkovou energetiku a i po roce 2030 bude tvořit malou část z celé dekarbonizační cesty.

„Nicméně do roku 2030 musíme mít určité podíly vodíku a k tomu potřebujeme zdroje obnovitelné energie. Z geografického pohledu na tom nejsme nejlépe, a proto součástí funkční vodíkové strategie ČR musí být i plán jeho dovozu. Jak ho budeme převádět pro průmyslové účely z jiných zemí, uvádí expert PwC.

V tuto chvíli jsou rozpracované tři různé strategické dokumenty v oblasti energetiky. Jde o návrh Národního klimaticko energetického plánu, aktualizaci Politiky ochrany klimatu a Českou energetickou koncepci. „Do června chceme balíček tří koncepčních dokumentů předložit vládě ke schválení,“ shrnul Petr Holub.

Do roku 2030 se v nich počítá se zpětinásobením výkonu jak fotovoltaických, tak větrných elektráren, přičemž oba zdroje doplní akumulace na úrovni 15 procent jejich výkonu. A to jak v bateriích, tak ve vodíku.

Vodíková palivová nádrž
Ilustrační foto

Dále je třeba zvážit priority, protože prostředků na podporu vodíku není nekonečně mnoho. „Musíme si říct strategické směry a ty z veřejných prostředků podpoříme. U vodíku myslím, že to je výroba. Otázka je, kolik jí bude, nebude tady takový přebytek čisté elektřiny, aby se vyplatilo to dát do vodíku. Bude třeba podpora procesů v průmyslu, které budou moci využívat vodík,“ uvedl Petr Holub.

Takto by se mělo postupovat i podle experta PwC Ondřeje Ptáčka. Do roku 2030 je třeba investovat jen pro splnění cílů na vodík 115 miliard korun. K tomu je ale třeba, aby průmysl měl jistotu, jaké jsou priority.

„Stále řešíme, kam nasměrovat evropské fondy, ale to je až instrumentárium dole. Nám chybí stanovení priorit, aby firmy měly jistotu, připomněl s tím, že Německo takto postupuje a také dosahuje rychlejších výsledků.
Partnerem tohoto článku je Aliance pro bezemisní budoucnost.

Převzato z internetového portálu EkoNews.cz, webu o byznyse a udržitelnosti.

Mohlo by vás zajímat:

Komentáře(19)
Jaroslav Srba
14. květen 2024, 19:25

Dotace ničí trh a bez fungování trhu skončíme špatně. Aby byly dotace na nesmysly, musíme být všichni okradeni. To se to rozdává z cizího. Zvlášť, když se u toho dá něco poslat domů.

Jan Stehlik
14. květen 2024, 21:30

Šlapnete do pedálu ať se ostatní mohou vézt. Neboli parazitovani.

Jirka Líska
14. květen 2024, 22:06

@Jan Stehlik 14. květen 2024, 21:30

A dotace např. do zdravotnictví, péči o seniory, do vzdělávání, do infrastruktury, do zaměstnanosti, do bezpečnosti a mnoho dalšího je také parazitování?

Jaroslav Srba
15. květen 2024, 08:57

Stát by měl vykonávat služby pro své občany. Od toho tady stát je a vše, co jste vyjmenoval, jsou služby, které stát dělá, protože to prostě jednotliví občané nemohou zajišťovat. Kde při výrobě "zeleného" vodíku vidíte nějakou službu, kterou stát vykonává za své občany ?

Petr Hariprasad Hajič
15. květen 2024, 09:29

Vidím. Zajištění zdravého životního prostředí. Dekarbonizace je kvůli tomu, aby byla planeta i nadále obyvatelná.

Jirka Líska
15. květen 2024, 21:40

@Jaroslav Srba 15. květen 2024, 08:57

Vy jste napsal, že dotace ničí trh.

Nijak jste to dále nespecifikoval, tudíš jsem předpokládal, že myslíte VŠECHNY dotace.

Pokud jste myslel jen na dotace vodík, tak je to trochu něco jiného.

I zelený vodík "vykonává službu" pro občany, záleží na úhlu pohledu.

Vladimír Šťastný
15. květen 2024, 09:30

To si pletete pojmy s dojmy. Zdravotnictví, školství a státní služby obecně, nejsou dotovány, ale placeny z peněz daňových poplatníků, a jsou to věci, na kterých se naprostá většina lidí shodne.

Dotace směřují tam, kam by vůbec neměly v tržním hospodářství jít a v podstatě je to krádež státních prostředků, z které profituje pouze úzká skupina zainteresovaných, přičemž ostatním to nepřináší vůbec nic, mimo to, že za své odevzdané daně nedostávají služby státu, kvůli kterým daně vybírá.

Jirka Líska
15. květen 2024, 09:57

@Vladimír Šťastný 15. květen 2024, 09:30

Tak to bohužel máte hodně zkreslenou a mylnou představu.

Do uvedených odvětví samozřejmě jak národní tak i evropské dotace jdou.

Pavel Svoboda
15. květen 2024, 10:07

Pane Šťastny, pro jedince, kteří nevěří, že lidská činnost způsobuje oteplování planety, a že dekarbonizace je jediná cesta k nápravě, pro ty je vaše definice zcela přesná. Pro ty druhé, kteří berou klimatickou změnu jako největší problém lidstva a dekarbonizaci jako nápravu, nepředstavuje podpora = například dotace do zeleného vodíku, nejmenší problém, naopak, chtěli by, aby do dekarbonizace směřovalo násobně více prostředků než dnes. Protože věří, že dekarbonizace zachrání lidstvo. Obě skupiny popíračů a aktivistů jsou přibližně stejně velké, třetí skupina jsou pak lidé, kterým je to jedno.

Petr Hariprasad Hajič
15. květen 2024, 08:19

Celá tahle přehnaná snaha smrdí dojením peněz. Čím ty elektrolyzéry chceme krmit, když nemáme dost OZE a JE samozřejmě taky ne? Nejdřív je potřeba vybudovat dostatečný převis v obnovitelných zdrojích, může to jít samozřejmě i paralelně, ale tam bych to viděl spíše než jako uplatnění v průmyslu, kde je cena nekonkurenceschopná, jako prvky regulace flexibility elektrické sítě.

Pokud je mi známo, tak za regulaci se platí obrovské peníze. Loni to bylo až 400kč! za kWh. Jelikož má zelený vodík běžně cenu kolem 100-200Kč/kg (šedý 25-50Kč/kg), na který je potřeba asi 50-60kWh, tak na tom se dá dost slušně vydělat. Výrobce dostane zaplaceno za regulaci a ještě může klidně pod cenou prodat a pořád na tom dost vydělá.

Galipoli
16. květen 2024, 08:57

Cena 1 kg vodíku je 499 Kč (Orlen). Ale i před tím zdražením (do 1.1.2024) se prodával 1 kg vodíku za 279 Kč. A to je vodík ze zemního plynu nebo z ropných zbytků. Tedy ten „levný".

A (hlavně) vodík potřebujeme jinde. Např. pro výrobu amoniaku.

Emil
16. květen 2024, 09:11

Prosím odkaz, kde se dá zelený vodík koupit za 100-200Kč/kg. Skutečná cena je zhruba dvojnásobná:

"Průměrná výrobní cena RFNBO bez dotační podpory vychází okolo 13 eur/kg, a to bez dodatečných nákladů na dopravu do místa spotřeby. S využitím evropských dotací lze cenu srazit na 11 eur/kg, jenže to nestačí."

ekonomickydenik.cz/evropska-unie-zprisnila-pozadavky-na-zeleny-vodik-prodrazi-to-jeho-vyrobu-i-cenu-varuje-orlen-unipetrol/

Richard Vacek
15. květen 2024, 10:33

Má zelený vodík šanci, aby byl v dohledné budoucnosti konkurenceschopný? Jinak se jedná o mrhání vzácnými zdroji, které budou chybět jinde.

Jenyk
15. květen 2024, 10:46

Nemá. Energetická a i ekonomická efektivita je zoufalá, orientačně 25% vložené energie se podaří získat zpět.

Petr Hariprasad Hajič
15. květen 2024, 15:28

Samozřejmě, že má. OZE jsou už dnes samy o sobě levné a elektrolyzéry (dle typu) už taky. Probíhá v oblasti vývoje elektrolyzérů dost rychlý výzkum a vývoj. Je v tom obrovský dřímající potenciál, který se projeví velmi rychle jakmile bude poptávka. Nabídka je velká.

Jaroslav Srba
15. květen 2024, 19:08

Možná, že investiční náklady klesnou, ale provozní náklady se již moc nesníží. Účinnost bude pořád žalostná. Ale když si myslíte, že elektřina pro elektrolýzu bude zadarmo....Navíc vyrábíte produkt, který bez užitku vypouštíte do atmosféry. Kdyby alespoň bylo možné nějak efektivně vodík zkapalnit, ale to je velký problém. Stlačování vodíku na 70+ MPa a jeho přeprava při tomto tlaku ? Celé to snižuje efektivitu k nule. Příprava DeMi vody pro elektrolýzu také není zadarmo.

Galipoli
16. květen 2024, 09:30

A co se změní, když cena elektrolyzérů poklesne? Změní se snad (rozuměj - sníží) množství energie na výrobu 1 kg vodíku (50 - 60 kWh)? Nebo se zvýší spalné teplo vodíku (141,9 MJ/kg t.j. 39,4 kWh)? (teoretická účinnost je 39,4/55*100=71,6 [%])

A kde máte náklady na stlačení a skladování vzniklého vodíku? A kde ho budete skladovat? Při množství, které EU předpokládá?

A co budete dělat se vzniklým kyslíkem? Kterého bude mít 8 kg na každý vyrobený kilogram vodíku?

Omega
15. květen 2024, 10:41

Jen ekonomika - při ceně elektřiny 50EUR/MWh vychází vodík na zhruba 3200kč/20kg (160kč/kg) a to bez započtení ceny a odpisů elektrolyzéru.

Na tomhle se funkční business model hledá těžko.

Luke G
15. květen 2024, 12:10

I po drastickém zlevnění solárních panelů se velké FVE elektrárny soutěží za 50+EUR/MWh. Bude to stačit, aby byl zelený vodík konkurenceschopný ? Pak už stačí kromě čínských panelů přikoupit čínské elektrolyzéry a bude hej.

Komentáře pouze pro přihlášené uživatele

Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.

V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.

Přihlásit se