25. duben 2025
Výstavba elektrolyzérů v Německu vázne, v realizaci je zlomek potřebných projektů

Německo si v oblasti rozvoje vodíkové ekonomiky stanovilo ambiciózní cíle, podobně jako na poli obnovitelných zdrojů či bateriové akumulace. Zatímco výstavba větrných i solárních elektráren pokračuje a rozvoj bateriových projektů nabírá na obrátkách, v případě projektů spojených s výrobou zeleného vodíku je situace zcela opačná. Podle analýzy tamního Institutu pro energetický výzkum Kolínské univerzity jsou v Německu v provozu zařízení o výkonu méně než 200 MW, cíl pro rok 2030 však činí 10 GW.
Rozvoj vodíkové ekonomiky je jedním ze stěžejních prvků dekarbonizace německé energetiky a tamního průmyslu. Hlavní roli má v tomto případě hrát zelený vodík, který bude vyráběn elektrolyzéry za pomoci elektřiny pocházející z obnovitelných zdrojů. Větší část německých potřeb v oblasti klimaticky neutrálního vodíku a jeho derivátů má sice pokrývat dovoz, domácí výroba je i přesto stěžejní pro dosažení klimatických cílů země.
Podle analýzy Kolínského Institutu pro energetický výzkum (EWI) je v současné době ve výstavbě či disponuje konečným investičním rozhodnutím celkem 22 projektů o výkonu 1,3 GW. Tato zařízení by měla zahájit provoz do konce roku 2027. Nicméně jejich realizace, či přinejmenším termín uvedení do provozu, je nejasná. Zpráva podle zpravodajského serveru Clean Energy Wire totiž rovněž uvádí, že u 14 z 20 zařízení, které by měly zahájit provoz v tomto roce, zatím nebyla zahájena výstavba.
„Za současných podmínek je pravděpodobné, že 10GW cíl stanovený v národní vodíkové strategii nebude dosažen,“ uvedla pro německý deník Handelsblatt Ann-Kathrin Klaasová, expertka v oblasti vodíku u EWI.
Podle serveru rovněž německé ministerstvo hospodářství loni na podzim po zveřejnění monitorovací zprávy o průběhu transformace energetického sektoru uvedlo, že cíl pro rok 2030 v podobě 10 GW výkonu v elektrolyzérech zruší. Namísto toho by měla být nová strategie více flexibilní, avšak její návrh ministerstvo zatím nezveřejnilo.
Ministerstvo dále uvedlo, že plánuje revidovat programy na podporu rozvoje vodíkové ekonomiky a zřejmě bude více spoléhat na dovoz klimaticky neutrálního vodíku ze zemí s vyšším potenciálem pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, tedy například z Maroka. Již předchozí německá vláda počítala s dovozem na úrovni 50 až 70 % domácí poptávky, nicméně tento podíl se může změnit.
Mohlo by vás zajímat
4. červenec 2025
15. červenec 2025
30. říjen 2025
22. prosinec 2025
28. prosinec 2025
27. únor 2026
28. únor 2026
Komentáře (10)
Hm hm hm, čim to jenom muze byt ??? Nejsem si jist, kdo ze si ty cile vlastne stanovil. Jestli to bylo "Nemecko" nebo to byla "komise". Ale jestli se nepletu, vodikovody uz se buduji. Aby to nakonec nedopadlo tak, ze vodikovodem budou jezdit emigranti s kolečkama, na nich budou mit par flašek s vodikem, a az dojedou do cile, tak tam zustanou. A jeste se nakonec ukaze, ze v tech flaskach zadny vodik nebyl.
Taková klasická zelená legenda je, že se budou vyrábět z přebytků elektřiny z OZE. Tyto přebytky tam ale trvale nejsou a elektrolyzéry nejde 3 dny provozovat a pak 5 dní ne, potřebují stálý příkon.
Proto potřebujeme baterie. Pro rychlé krátkodobé ukládání SVR a vodík (a jeho stabilnější deriváty) pro dluhodobé ukládání. Obě technologie se doplňují. Je to takové puzzle. Několik druhů OZE + baterie + vodík = stabilní dodávky po celý rok. Je to stejné jako u JE. To je taky puzzle (reaktor, chladící okruhy, turbínový okruh, zásobníky vody pro chlazení, chladící věže...). Takže je tam tolik technologií, které je potřeba sladit, že to dopadá podobně. Rozdíl je jen v tom, že zatímco JE se staví dlouho a celá na "klíč", tyto hybridní OZE technologie se dají stavět s určitým rizikem nerovnováhy sítě i postupně rychle a oddděleně.
Nesmysl, dlouhodobé přebytky OZE v Německu pro výrobu vodíku neexistují.
A navíc několikadenní dunkeflaute bateriemi nepřekonáte, to by byla ekonomická sebevražda. Baterie jsou vhodné pro FVE na vyrovnání den-noc.
Zásadní rozdíl je v tom, že u JE je to všechno pohromadě a prodává se finální produkt - elektřina za rozumnou cenu se spolehlivou dodávkou.
Kdežto u OZE máte VtE, nebo FVE často zcela bez akumulace (a chlubí se jak levně vyrábějí, ale s dotacemi), pak máte samostatné BESS opět s dotacemi a pak ještě (ale spíše nemáte)samostatné elektrolyzéry s dalšími dotacemi a teprve potom vodíkovou paroplynovou elektrárnu, jak jinak, než s dalšími dotacemi a s cenou elektřiny z ní astronomickou.
Čas umělých paliv ještě nenastal.
Opět vidíme jak krásné sny narážejí na realitu.
Ještě před několika lety (před 2022) šlo o rechnologické odvětví, o kterém v podstatě nikdo neslyšel. Zabývali se jím jen vizionáři. Koukal jsem na data. Produkce v Německu pomalu roste. Když začínala Energiewende, tak podíl výroby solární energie ve 2010 byl někde kolem 2%. V roce 2025 je to asi 18% Pokdobný postupná nárůst očekávám i u vodíku. Rozdíl je v tom, že EU nikdy nebyla nezávislá na sppotřebě zemního plynu. Dovoz plynu se jen přeorientuje ze států, které mají dostatek těženého plynu na státy, které budou vyrábět levně zelený vodík a jeho deriváty.
Ovšem základy všech těch technologií od FV, po eletrolyzéry, plynové (vodíkové) spalovací motory, akumulátory, palivové články jsou z 19. století a už tehdy byly k dispozici funkční celky.
Například první střešní FVE je ze stejného roku, jako první parní turbína. Vůbec první komerční spalovací motory byly plynové (na svítiplyn), atd.
A to budou které? Ty státy s levným vodíkem?







Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.