Arménie mezi EU a Ruskem: Kreml poukazuje na energetickou závislost

Arménie je malou zemí, na kterou se ovšem pomalu upírá evropská pozornost. Stát, který je součástí Ruskem vedené ekonomické zóny a je zatížen konflikty v regionu, se teď snaží napozicovat jako most „mezi Východem a Západem“. Moskva ovšem v pondělí řekla, že by země mohla přijít o „atraktivní ceny“, které platí za ruský plyn.

Arménie minulý rok přijala zákon, který spustil její přístupový proces do EU, jež je hlavním západním aktérem, ke kterému se Jerevan obrací. Nedávno do Jerevanu zavítala prezidentka Evropské komise Ursula von der Leyenová a prezident Evropské rady Costa. Kavkazský stát také tento týden hostil návštěvu amerického ministra zahraničí Marca Rubia a obě země podepsaly dohodu o strategickém partnerství.

Ve stínu těchto událostí mluvčí Kremlu řekl, že Arménie má v současnosti velmi atraktivní a preferenční cenu za ruský plyn, ovšem v jiných integračních rámcích je to podle něj jiné.

Arménský ministr zahraničí Ararat Mirzojan se snažil situaci uklidnit a řekl, že jeho země nemá zájem na přerušení politických vztahů s Ruskem. „Chceme a budeme pracovat na zachování a prohloubení našich standardních vztahů,“ řekl ruským médiím.

Energetika

Arménská energetika je postavena na plynu. Plyn pokrývá zhruba 56 % celkové spotřeby energie a má přibližně 42% podíl na výrobě elektřiny. Dále pak Jerevan disponuje jadernou elektrárnou, o jejímž rozšíření už delší dobu uvažuje, která pokrývá zhruba 30 %, sérií vodních elektráren (pod 19 %) a solárními elektrárnami (přes 8 %).

Plyn je tak pro kavkazskou zemi nesmírně důležitý. Rusko je ovšem v podstatě jediným dominantním dodavatelem, sousední Ázerbájdžán je přímo nepřátelský. Jedinou alternativou, kterou Arménie má, je zhruba 140 kilometrů dlouhý plynovod, který vede z íránského Tabrízu. S Íránem má Jerevan dvacetiletou dohodu o takzvané výměně plynu za elektřinu, která platí do roku 2029. Funguje tak, že Írán dodá plyn a Arménie na oplátku posílá vyprodukovanou elektřinu zpátky do íránské sítě.

Teherán je pro Arménii druhým největším dodavatelem po Rusku, kapacity k úplnému vyvázání se z ruského plynu ovšem Arménie nemá. A vzhledem k jeho důležitosti i pro výrobu elektřiny tak musí s Moskvou nevyhnutelně jednat.

Válka a politika

Příští týden proběhnou v Arménii volby, i ty tak pravděpodobně povedou vládu k velké opatrnosti. Vládnoucí strana premiéra Nikoly Pašinjana „Občanská smlouva“ je sice podle průzkumů favoritem, má ovšem konkurenci v několika nacionalističtějších a podle některých i proruských stranách.

Energetickou zajímavostí je, že jednu z nich — „Silnější Arménie“ — vede rusko-arménský miliardář a zakladatel Tashir Group. Tashir Group je konglomerát, který mimo mnoho dalšího vlastní arménskou přenosovou soustavu a několik vodních i tepelných elektráren. Firma přitom sídlí v Moskvě. Pašinjan svému vztahu se společností Tashir nepomohl nedávným soudem posvěceným krokem, který přenosovou část holdingu znárodní.

Pašinjan se dostal k moci po arménské "sametové revoluci" v roce 2018 a podařilo se mu vyhrát volby i v roce 2021. Jeho zahraniční politika je charakteristická snahou o „diverzifikovanou zahraniční politiku“, což znamená hlavně postupný posun směrem k Bruselu. Arménie se tak postupně pokouší adaptovat některé evropské normy, v energetice se snaží navyšovat podíl obnovitelných zdrojů, zvyšovat energetickou efektivitu či upravovat standardy jaderné bezpečnosti, tyto snahy jsou také podporovány Evropskou investiční bankou.

Zároveň má ovšem jeho administrativa na krku dva prohrané konflikty s Ázerbájdžánem v letech 2020 a 2023. Ve druhém z nich pak došlo k vyhnání až 100 tisíc Arménů z oblasti Náhorního Karabachu. Premiér teď chce oficiálně změnit ústavu na žádost vítězného Ázerbájdžánu, aby se země vzdala jakýchkoliv vazeb na ztracenou enklávu. To vše tak logicky není příliš populární mezi nacionalistickými Armény.

Na druhou stranu proruským náladám nepomáhá fakt, že v roce 2023 do bojů nijak nezasáhli ruští členové mírových jednotek v oblasti, i když byl Ázerbájdžán podle Arménů agresorem.

Jak ruský tlak ovlivní volby, není jisté, i Pašinjan si však musí být vědom role ruského plynu. Sám Putin mu na jejich setkání v dubnu řekl, že Jerevan platí za 1000 kubických metrů plynu 177,50 USD, zatímco „v Evropě“ by to podle něj bylo 600 USD. Pašinjan už dříve řekl, že cena za plyn je domluvena a její navýšení není možné.