Subsaharská Afrika rozšiřuje své exportní LNG kapacity

Těžiště globálního obchodu se zkapalněným zemním plynem se začíná pozvolna posouvat. Zatímco tradiční africká plynová centra v severní Africe, zejména Egypt a Alžírsko, zůstávají důležitými dodavateli, stále větší část nových LNG kapacit vzniká jižně od Sahary. Právě odsud by měla v příštím desetiletí přicházet podstatná část dodatečných objemů pro globální, a zejména evropský trh, píše server Oilprice.

Podle dostupných odhadů by se vývoz LNG ze subsaharské Afriky mohl do roku 2034 zvýšit zhruba o 175 % – z necelých 36 miliard metrů krychlových v roce 2024 na přibližně 98 miliard metrů krychlových ročně. V absolutních číslech nejde o dominanci nad ostatními regiony, ale o významný přírůstek, který postupně mění rozložení sil na trhu.

Projekty, které mění mapu LNG

Růst subsaharské Afriky potvrzují konkrétní investiční rozhodnutí. Nejvýraznější roli hraje Nigérie, která v posledních zhruba 18 měsících schválila plynové projekty za více než osm miliard dolarů. Země rozšiřuje kapacity exportního terminálu Nigeria LNG, buduje nové plynovody a posiluje infrastrukturu potřebnou pro domácí i zahraniční odběr.

Na západním pobřeží Afriky vstoupily Senegal a Mauritánie v roce 2025 mezi vývozce LNG díky společnému projektu Greater Tortue Ahmeyim (GTA). Za projektem stojí především britská BP a americká Kosmos Energy, spolu se státními firmami obou zemí. První fáze s kapacitou zhruba 2,3 milionu tun LNG ročně je v provozu, další rozšíření se připravuje, i když zatím čeká na konečné investiční rozhodnutí.

Ještě větší ambice má východní Afrika. Mosambik disponuje jedněmi z největších plynových zásob na světě a po letech odkladů se zde znovu rozbíhají projekty v hodnotě desítek miliard dolarů. Klíčovou roli hrají evropské společnosti – zejména francouzská TotalEnergies, která vede projekt Mozambique LNG s investicí kolem 20 miliard dolarů, a italská Eni, jež stojí za plovoucím LNG terminálem Coral South. Ten je prvním plovoucím LNG zařízením v Africe a už dnes vyváží plyn na světové trhy.

Tanzanie je pak blízko schválení projektu Likong’o LNG, na němž se podílejí Shell a norský Equinor. Investice by mohla přesáhnout 40 miliard dolarů a stát se největší zahraniční investicí v historii země. První produkce by podle aktuálních plánů mohla přijít ke konci dekády.

Evropa jako hlavní odběratel nových objemů

Význam afrického LNG roste především díky Evropě. Po omezení dodávek z Ruska se Evropa stala jedním z největších světových dovozců zkapalněného plynu a v roce 2025 její dovozy meziročně vzrostly přibližně o 30 %. LNG se postupně stává klíčovým doplňkem i náhradou tradičních plynovodních toků. Cenové signály v roce 2025 navíc vedly k tomu, že značná část flexibilních nákladů směřovala do Evropy spíše než do Asie.

Spojené státy sice zůstávají dominantním dodavatelem s podílem přes 77 % evropských dovozů, nové africké objemy však mají tuto závislost postupně snižovat – zejména ve Středomoří a jižní Evropě.

Růst dovozů se už dnes odráží v cenové dynamice. V roce 2025 se rozšířilo rozpětí mezi cenami LNG a referenčním evropským obchodním uzlem TTF, což naznačuje spíše převis nabídky než akutní nedostatek plynu. To zvyšuje tlak na regasifikační infrastrukturu a vede k větším cenovým rozdílům mezi jednotlivými evropskými regiony.

Příležitost, ale i výrazné riziko

Rostoucí role subsaharské Afriky však není jednoznačně pozitivním příběhem. LNG projekty na kontinentu jsou spojeny s vysokou mírou investičního rizika – od bezpečnostní nestability přes slabé instituce až po politickou nejistotu. I strategické projekty podporované velkými mezinárodními firmami mohou čelit dlouhým zpožděním, růstu nákladů nebo ztrátě veřejné podpory.

Typickým příkladem je projekt Mozambique LNG společnosti TotalEnergies, který byl po islamistickém útoku v roce 2021 zastaven a dodnes čelí bezpečnostním, právním i reputačním problémům. Společnost TotalEnergies sice projekt obnovila, ale stažení financování ze strany Velké Británie a Nizozemska ukazuje, že i projekty považované za pilíře budoucího exportu mohou narazit na bezpečnostní a politické limity v Evropě.

Jedno je ale zřejmé, pokud se současné projekty podaří dokončit, bude se v příštích letech o tocích LNG rozhodovat stále více jižně od Sahary. Nejde zatím o zásadní přepis globální mapy plynu, ale o postupný posun těžiště, který může mít pro Evropu i globální trh dlouhodobě zásadní význam.