V minulém roce se zase hodně mluvilo o malých modulárních reaktorech. Reálně se první dokončily nebo se na jejich výstavbě pracovalo v Rusku a Číně. Často však jde o specifické případy určené pro speciální podmínky. Příkladem může sloužit právě plovoucí jaderná elektrárna Akademik Lomonosov. Ostatní projekty jsou zatím dominantně pouze na papíře.
<h2>Projekty dokončené a v realizaci</h2>
Koncem roku 2019 se podařilo uvést do provozu plovoucí atomovou elektrárnu Akademik Lomonosov. Elektrárna začala dodávat elektřinu a teplo ve městě Pevek na severu Sibiře. Jde o jeden z mála projektů malých modulárních reaktorů uvedených do praxe. Po analýze zkušeností s jejím budováním a provozem, připravuje Rosatom komerční nabídky do zahraničí. Zatím sice několik potenciálních zákazníků projevilo zájem, ale ke konkrétní objednávce ještě nedošlo.
V budoucnu by se na základě zkušeností s provozem měly postavit pokročilejší plovoucí elektrárny. Budou využívat nové reaktory RITM-200, který se instalují do nových ledoborců. Na rozdíl od reaktorů KLT-40S, které jsou na elektrárně Akademik Lomonosov, se u nich vyměňuje palivo jednou za 8 až 10 let místo jednou za 3,5 až 4 roky. Hledají se možnosti využívat tyto malé reaktory i na pevnině v Jakutsku a jinde na dálném severu. Na pevnině i v podobě plovoucí elektrárny by je Rosatom chtěl nabízet i do zahraničí, takovou možnost zvažují Filipíny, Brazílie, Saudská Arábie i jiné blízkovýchodní státy nebo Indie.
Na konkrétní realizaci malých modulárních reaktorů pracuje i Čína. V březnu 2019 začaly přípravy k výstavbě malého modulárního reaktoru ACP100 studií environmentálních dopadů stavby. Jde o zmenšenou variantu tlakovodního reaktoru ACP1000. Někdy se tento projekt označuje jako Linglong One. Bude mít pouze 56 palivových souborů, systémy pasivní bezpečnosti a umístěn bude do podzemí. Reálný start projektu pak byl vyhlášen v červenci. Betonáž jaderného ostrova by měla začít na začátku roku 2020 v elektrárně Čchang-ťiang (Changjiang), kde jsou již dva bloky CNP600. Plánují se sem i dva bloky Hualong One.
K dokončení se blíží i malý modulární reaktor HTR-PM v elektrárně Š‘-tao-wan. Jde o vysokoteplotní plynem chlazený reaktor s palivem ve tvaru koulí využívající uranové TRISO částice. Celkový výkon dvou modulárních reaktorů s jednou společnou turbínou bude 210 MWe. Kromě elektřiny bude dodávat i průmyslové teplo s teplotou 750˚C. Pracuje se na jeho větší variantě HTR-PM600. Kulové palivo pro něj se bude testovat i v Rusku.
V březnu 2019 byl podepsán kontrakt na stavbu prvního demonstračního bloku jaderné teplárny ve městě Paj-šan (Baishan). Využil by se bazénový nízkoteplotní reaktor DHR-400 (District Heating Reactor). Pokud by se osvědčil, šlo by o ideální náhradu fosilních zdrojů pro centrální vytápění.
Stejně tak pracuje Čína i na projektu plovoucí jaderné elektrárny, i když jeho realizace nebude před rokem 2021. Čína pracuje i na projektu svého prvního atomového ledoborce, který by měl být podobný těm ruským.
<h2>Připravované projekty malých modulárních reaktorů</h2>
V současné době se zájem o malé modulární reaktory SMR (Small Modular Reactor) zintenzivnil. Projekty jsou však většinou pouze na papíře. U některých se však už začalo s licencováním a hledáním umístění prvních prototypových staveb. Projekty malých modulárních reaktorů lze rozdělit do dvou skupin.
V první jsou reaktory odvozené z klasických velkých reaktorů, tedy nejčastěji tlakovodní reaktory. Jejich příkladem může být projekt NuScale. Tyto projekty mají největší šanci pro brzkou realizaci. Je však otázkou, jak to bude s jejich ekonomickou výhodností.
V druhé skupině jsou projekty někdy i velmi inovativních reaktorů, ať už se jedná o různé typy rychlých reaktorů využívajících k chlazení kapalné kovy nebo reaktory využívající tekuté palivo v podobě roztavených solí. Příkladem velmi inovativního reaktoru je reaktor s postupnou vlnou firmy TerraPower. Zde je však velkou otázkou nastavení posuzování jadernými bezpečnostními orgány. S licencováním takových modelů pro civilní a komerční využití nejsou zkušenosti a pravidla se teprve musí vytvořit.
<h2>Lehkovodní malé modulární reaktory</h2>
Jako příklad reaktoru z první skupiny, který je nejblíže realizaci, může sloužit americký projekt NuScale. Jde o malý modulární tlakovodní reaktor, který obsahuje aktivní zónu, kompenzátor objemu a parogenerátor uvnitř jednoduché nádoby fungující jako kontejnment. Jeden modul má tepelný výkon okolo 200 MWt a elektrický výkon mezi 50 až 60 MWe. Modul má 25 m na délku, 4,6 m v průměru a váží 450 tun. Může se poskládat až 12 modulů dohromady. V tomto případě se dá celkově vyprodukovaný tepelný výkon přeměnit až na 720 MWe. Reaktor by se dal využívat i pro produkci tepla a odsolování.
Na vývoji palivových souborů využívajících kovový uran pro tento reaktor bude pracovat firma Enfission, která je společným podnikem firem Lightbridge Corporation a Framatome. Zatím se testovaly firmou Framatome upravené palivové soubory HTP2 využívající keramický oxid uraničitý. Oproti standardním palivovým souborům jsou kratší.
V dubnu 2018 se dokončila první fáze projednávání licence u amerického úřadu pro jadernou bezpečnost NRC. Posouzení bezpečnostních parametrů reaktoru se předpokládá v září 2020. První prototypová elektrárna s dvanácti modulu by se měla realizovat v INL (Idaho National Laboratory) v Idaho Falls. Jeho stavba by měla být zahájena v roce 2021. Do provozu by měla být uvedena v roce 2027. Předlicenční posouzení reaktoru bylo v roce 2019 zahájeno i v Kanadě.
O možnosti využití tohoto reaktoru uvažuje řada zemí, mezi nimi je například Kanada, Rumunsko, Jordánsko, Saudská Arábie. Do spolupráce na vývoji a uplatnění reaktoru se zapojuje i jihokorejská firma Doosan Heavy Industry. Zájem o spolupráci na vývoji i využívání tohoto reaktoru má i ČEZ.
<figure id="attachment_81148" class="wp-caption aligncenter" style="width: 605px;"><img class="size-full wp-image-81148" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/2-1.jpg" sizes="(max-width: 605px) 100vw, 605px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/2-1.jpg 605w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/2-1-512x289.jpg 512w" alt="Elektrárna s několika NuScale moduly (zdroj NuScale Power)" width="605" height="342" /><figcaption class="wp-caption-text">Elektrárna s několika NuScale moduly (zdroj NuScale Power)</figcaption></figure>
Podobně do této kategorie patří systém SMR-160 firmy Holtec. Spolupracují s ní další firmy, například společnosti Exelon, SNC-Lavalin a Mitsubishi Electric. Jde opět o tlakovodní reaktor s elektrickým výkonem 160 MWe, jehož všechny bezpečnostní systémy jsou pasivní bez pohyblivých částí. Chlazení může fungovat dlouhodobě bez zásahu člověka. Bude umístěn v podzemí.
Postoupil přes první fázi třístupňového posuzování bezpečnostních parametrů u kanadského úřadu pro jadernou bezpečnost. První prototyp by měl být k dispozici také v polovině dvacátých let. Ukrajina má s firmou Holtec velmi dobré zkušenosti nejen při výstavbě suchých úložišť vyhořelého jaderného paliva v areálu Černobylské jaderné elektrárny. Proto se chce zapojit do vývoje, výroby i využívání tohoto reaktoru.
<figure id="attachment_81149" class="wp-caption aligncenter" style="width: 605px;"><img class="size-full wp-image-81149" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/3-1.jpg" sizes="(max-width: 605px) 100vw, 605px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/3-1.jpg 605w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/3-1-512x254.jpg 512w" alt="Reaktor NuScale při přepravě (zdroj Nuscale)." width="605" height="300" /><figcaption class="wp-caption-text">Reaktor NuScale při přepravě (zdroj Nuscale)</figcaption></figure>
Dalším malým tlakovodním reaktorem je SMART (System-integrated Modular Advanced Reactor), na kterém pracuje jihokorejská firma KHNP. Jde o reaktor s tepelným výkonem 330 MWt a elektrickým 100 MWe. Jihokorejci o jejich výstavbě jednají se Saudskou Arábií. Také by měl být k dispozici v druhé polovině dvacátých let.
Posledním příkladem tlakovodního reaktoru je projekt firmy Rolls-Royce z Velké Británie. Jak bylo ukázáno v přehledu, má Velká Británie zájem o využití jaderné energetiky při přechodu k nízkým emisím. Firma Rolls-Royce tak využije koncept svého reaktoru, který instaluje do ponorek a připraví koncept modulárního reaktoru s elektrickým výkonem 440 MWe. Tímto výkonem se však tento reaktor řadí spíše k těm středním. Cílovým datem v tomto případě je pro spuštění prvních bloků rok 2029.
Podobně je na tom varný reaktor BWRX-300, kterou nabízí americko-japonská firma GE-Hitachi. Jde zase o modifikaci velkých klasických varných reaktorů této firmy na výkon 300 MWe. O výstavbu prvního takového bloku má zájem Estonsko i Polsko. Estonsko začalo v roce 2019 vybírat místo, kde by se u nich malý modulární reaktor postavil. Firma slibuje, že první studie bude k dispozici v roce 2020 a reaktor v druhé polovině dvacátých let. I s touto firmou předběžně jedná o možné spolupráci ČEZ.
<figure id="attachment_81150" class="wp-caption aligncenter" style="width: 605px;"><img class="size-full wp-image-81150" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/4-1.jpg" sizes="(max-width: 605px) 100vw, 605px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/4-1.jpg 605w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/4-1-512x288.jpg 512w" alt="Umělecká představa reaktoru firmy Rolls-Royce (zdroj Rolls-Royce)." width="605" height="340" /><figcaption class="wp-caption-text">Umělecká představa reaktoru firmy Rolls-Royce (zdroj Rolls-Royce).</figcaption></figure>
<h2>Inovativní typy malých modulárních reaktorů</h2>
Asi nejzajímavějším a nejznámějším případem inovativního malého modulárního reaktoru je TerraPower Bila Gatese typu TWR (Traveling Wave Reactor – reaktor s postupnou vlnou). Mělo by jít o rychlý malý modulární reaktor chlazený sodíkem. Velmi vysoký stupeň vyhoření jaderného paliva by mu umožnil vydržet až 60 let bez výměny paliva. Palivo by totiž prohořívalo postupně jako svíce. Mohl by se tak umístit pod zem. Je však třeba připomenout, že u tohoto reaktoru je třeba vyřešit celou řadu technologických výzev. Souvisí hlavně s odolností materiálů a celé technologie během extrémně dlouhého provozování bez zásahu zvenčí. Bil Gates plánoval výzkum reaktoru a jeho první realizace v Číně. To ovšem znemožnila obchodní válka mezi USA a Čínou. Otázka realizace projektu se tak stává značně nejistou.
Projekt inovativního typu malého modulárního reaktoru má rozpracovaný i Centrum výzkumu Řež, což je dceřina firmu společnosti ÚJV a.s. v Řeži. Projekt se nazývá Energy Well. Zařízení vysoké sedm a půl metru bude možné přepravit na místo určení v běžném lodním kontejneru. Využíval by kulové palivo TRISO v uhlíkové matrici s obohacením 15 %. Uhlíková matrice slouží pro moderování neutronů. Jde o stejný typ paliva, který se využívá i ve vysokoteplotních plynem chlazených reaktorech. Jako chladivo by se však v případě Energy Well využívaly tekuté soli FLiBe/NaBF4. Pracoval by tak při atmosférickém tlaku a teplotách okolo 700˚ C s přirozeným oběhem chladiva a s vysokou mírou pasivní bezpečnosti. Perioda výměny paliva by měla být sedm let. Jeho výkon by měl být 20 MWt. Projekt tohoto reaktoru čtvrté generace by měl být hotový zhruba za pět let.
Výzkumem možnosti využití tekutých solí pro chlazení reaktoru i v reaktorech s palivem ve formě tekutých solí s uranem či thoriem se kolegové z ÚJV a.s. a CVŘ s.r.o. zabývají už hodně dlouho. Protože je to oblast důležitá i pro pokrok v oblasti urychlovačem řízených transmutačních technologií, pracoval jsem na některých oblastech i s mým bývalým diplomantem. Podrobnosti o využití tekutých solí v různých typech reaktorů lze najít v <a href="http://www.osel.cz/5094-jaderne-reaktory-iv-generace-vyuzivajici-roztavene-soli.html">dřívějším článku</a>.
Zatím nejdále je v této oblasti asi Kanada. Ta má svůj státní projekt podpory malých modulárních reaktorů „Cesty k malému kanadskému jadernému modulárnímu reaktoru“ (Canadian Small Modular Reactor Roadmap). Výzkumná organizace CNL (Canadian Nuclear Laboratories) zároveň v roce 2018 nabídla možnost vybudování pokusného jaderného reaktoru ve svých areálech. Reaktor by se tak měl postavit v areálu laboratoří Chalk River. Ozvalo se zhruba dvacet zájemců, z nichž zatím čtyři postoupili do druhého kola příprav.
První z nich firma GFP (Global First Power) již na konci března 2019 podal oficiální žádost o udělení licence pro stavbu a provoz malého jaderného reaktoru. Reaktor nese název MMR (Micro Modular Reactor). Jde o vysokoteplotní plynem chlazený reaktor s tepelným výkonem 15 MWt a elektrickým 5 MWe. Další reaktor nabízí firma StarCore a jde o vysokoteplotní plynem chlazený reaktor s elektrickým výkonem 14 MWe. Třetí pak nabízí firma Terrestrial a jde o kompaktní reaktor využívající tekuté soli IMSR (Integral Molten Salt Reactor) s elektrickým výkonem 195 MWe. Čtvrtým se pak stal projekt U-Battery, jde opět o vysokoteplotní plynem chlazený reaktor s elektrickým výkonem 4 MWe. Využívat by měl už zmíněné TRISO palivo. Dalším reaktorem v nabídce je kompaktní sodíkem chlazený rychlý reaktor využívající jako palivo kovový uran s označením ACR-100. Jeho výkon by měl být 100 MWe. Je naděje, že alespoň prototyp některého z nich s realizuje. Úřady pro jadernou bezpečnost USA a Kanady se dohodly, že při posuzování bezpečnosti některých z těchto projektů budou postupovat společně.
<figure id="attachment_81151" class="wp-caption aligncenter" style="width: 605px;"><img class="size-full wp-image-81151" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/5-1.jpg" sizes="(max-width: 605px) 100vw, 605px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/5-1.jpg 605w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/5-1-512x289.jpg 512w" alt="Plovoucí jaderná elektrárna Akademik Lomonosov (zdroj Rosenergoatom)." width="605" height="341" /><figcaption class="wp-caption-text">Plovoucí jaderná elektrárna Akademik Lomonosov (zdroj Rosenergoatom).</figcaption></figure>
<h2>Shrnutí situace s malými modulárními reaktory</h2>
Jak je vidět i z tohoto přehledu, tak je okolo malých modulárních reaktorů v současnosti dosti značný ruch. Problém ovšem je, že zatím je to dominantně v oblasti vizí a papírových projektů. Realizace, které by byly ve stadiu výstavby nebo se dokonce blížily dokončení, lze spočítat na prstech a jsou pouze v Rusku a Číně.
Blíže uskutečnění jsou zmenšené verze klasických lehkovodních reaktorů. Jejich autoři většinou předpokládají, že umožní překonat problémy s financováním současných velkých reaktorů. Mým osobním názorem je, že toto očekávání nemusí splnit. Finanční model závisí na cíli, se kterým se reaktor staví. Pokud je jejich cílem přechod na nízkoemisní energetiku a zajištění dlouhodobé stabilní dodávky elektřiny, je použitelný jiný finanční model než v případě, že zdroj buduje soukromý investor za účelem získání zisku v relativně krátkém čase.
V případě prvním, pokud je zajištěna politická a státní podpora, která radikálně sníží cenu pojištění a úvěrů a netlačí na rychlou návratnost, tak je cena produkované elektřiny relativně velmi nízká. To, že se postupně přešlo ke stále větším blokům, nebylo náhodou. Pokud odhlédneme od nákladů financování, je větší blok efektivnější a cena vyrobené jednotky elektřiny je nižší.
Ve druhém případě je vysoká cena financování a pojištění před riziky nedokončení například kvůli politickým vlivům. Zároveň je prioritou rychlá návratnost investic. Tam může mít rozdělení stavby do několika modulů, které se spouštějí postupně, i značný finanční efekt.
Úspěšné však podle mého malé modulární reaktory budou, pokud proniknou do oblasti využití menších lokálních elektráren a tepláren. Důležitou podmínkou je realizace výroby továrním způsobem ve velkých sériích. Podmínkou také je, aby proces licencování u nich byl jednodušší, než je u velkých jaderných bloků. Kdy budou na trhu k dispozici komerční a konkurenceschopné modely, je tak pořád otázkou.
Ještě větší otázkou je proces licencování reaktorů v případě inovativních typů. Zde je většina projektů teprve ve fázi vývoje. Ve „vývoji“ jsou i regulatorní podmínky pro ně. Zde je možnost se dostat blízko koncepce dlouhodobě fungující kompaktní „baterie“, která se vyměňuje jednou za mnoholeté období. To by mohlo přinést zlom v možnosti využití v decentralizované podobě i ekonomice. Zde však bude pravděpodobně potřeba na první komerční modely čekat mnohem déle.
Osobně si však myslím, že i při úspěšném zavedení malých modulárních reaktorů tyto nevytlačí velké reaktory III. generace. Oba typy se budou doplňovat a společně by i v kombinaci s obnovitelnými zdroji měly přispět k přechodu k nízkoemisní společnosti.

Názory

Současný stav v oblasti malých modulárních reaktorů

Jaderná energetika v roce 2019

I s ohledem na to, že na přelomu roku 2019 a 2020 se realizovalo několik kroků k zahájení výstavby nového bloku v Dukovanech, je zajímavé se podívat na současnost a perspektivy jaderné energetiky ve Střední Evropě. Energetiky jejich států mají řadu společných vlastností i odlišností. Je však řada důvodů, aby i kvůli jaderné energetice spolupracovaly a postupovaly koordinovaně a společně.
Kromě Polska všechny státy V4 provozují reaktory VVER440. V Česku jsou čtyři tyto bloky v elektrárně Dukovany, na Slovensku dva provozované bloky v elektrárně Jaslovské Bohunice a dva v provozu a dva ve výstavbě v elektrárně Mochovce a v Maďarsku pak čtyři bloky v elektrárně Paks. Kromě Mochovců všechny bloky byly dokončeny v osmdesátých letech. Zároveň se nedá předpokládat, že by se rychle postavila jejich náhrada. Je tak třeba usilovně pracovat na co nejdelší době jejich bezpečného provozování. Zde budou provozovatelé narážet nejen na technické výzvy, ale také na velmi intenzivní politický tlak z Německa a Rakouska na uzavření těchto bloků. V technické i politické oblasti bude velmi užitečná spolupráce a vzájemná podpora těchto zemí. Technicky a pravděpodobně ekonomicky je určitě možné provozování 50 i 60 let, tedy buď do třicátých, nebo dokonce čtyřicátých let. Kritickým problémem však bude politický odpor Rakouska a Německa.
Zmíněné bloky VVER440 bude potřeba nejpozději do čtvrt století nahradit novými zdroji. Doba výstavby nových jaderných bloků v Evropě je navíc velmi dlouhá. Proto je potřeba co nejdříve pracovat na jejich náhradě. Zároveň však by měly středoevropské státy v rámci celoevropské politiky snižování emisí nahradit své fosilní zdroje nízkoemisními. Podívejme se tak podrobněji na středoevropskou energetiku a její možnosti přispívat ke snížení emisí.
<h2>Středoevropské státy a nízkoemisní energetika</h2>
Všechny zmíněné středoevropské země mají jistě určitý potenciál pro využití obnovitelné energie. Ovšem vzhledem k jejich geografickým podmínkám je tento potenciál omezený. Vodní zdroje mají relativně vysoký příspěvek a potenciál využití na Slovensku, připomenu Vážskou kaskádu. Ten už je však i tam z největší části využit. Možnosti případné nové výstavby jsou už značně omezené a jsou často z ekologických důvodů problematické. Příkladem může být vyrovnávací stupeň Nagymaros, který Maďarsko nakonec nerealizovalo, či přečerpávací elektrárny v horských partiích Česka.
Větrné mořské pobřeží má pouze Polsko, v dalších státech jsou možnosti využití větru značně omezené. Hlavně Polsko a Maďarsko jsou intenzivní zemědělští producenti, i tak však ve výrobě energie lze jen omezeně spoléhat na biomasu. Konkuruje totiž produkci potravin a ekologické funkci krajiny. Při odchodu od uhlí tak pro všechny tyto státy existují pouze dvě možnosti. Buď v budoucnu přejdou na kombinaci plynu a obnovitelných zdrojů, nebo na kombinaci jádra a obnovitelných zdrojů. Nevýhodou plynu je, že je všechny tyto státy dováží. Zároveň je to fosilní palivo, při jehož těžbě, dopravě a spalování se intenzivně produkují skleníkové plyny. Přechod k nízkoemisní energetice tak v těchto zemích může zajistit pouze kombinace jaderných bloků a obnovitelných zdrojů. S využíváním plynu vyvstává hlavně pro Česko, Maďarsko a Slovensko ještě jeden problém. Jde o menší a velmi otevřené ekonomiky závisející na průmyslu a exportu jeho výrobků. Pro zajištění své konkurenceschopnosti tak potřebují zajištění bezpečných dodávek levné elektřiny. S využitím dováženého plynu to půjde těžko.
Česká republika má produkci elektřiny v současnosti okolo 88 TWh a spotřebu 74 TWh, je tak zatím exportérem elektřiny. Z uhlí vyrábí okolo 43 % a jádro zajišťuje okolo 34 % elektřiny. Má čtyři bloky VVER440 v Dukovanech a dva bloky VVER1000 v Temelíně. V nejbližších letech však dojde k odstavení několika uhelných bloků, které nesplní nové přísnější limity na emise. Česko tak přestane být exportérem a postupně začne mít potřebu importu elektřiny. Pokud chce realizovat cestu k nízkoemisní elektroenergetice, bude muset postavit přinejmenším náhradu Dukovan a dostavbu dvou bloků v Temelíně.
Slovensko je na cestě k nízkým emisím nejdále. V současné době je sice mírným importérem elektřiny, produkuje zhruba 27 TWh a spotřebuje 31 TWh. Po dostavbě dvou nových bloků v Mochovcích se však stane exportní zemí. Poslední dvě uhelné elektrárny, které zatím dodávají zhruba 10 % elektřiny, pak bude moci zavřít. Jaderné bloky v elektrárnách Jaslovské Bohunice a Mochovce zde poskytují už nyní okolo 55 % elektřiny. Připomeňme, že vodní zdroje zde dodávají okolo 15 % elektřiny. Slovensko tak v příštích pár letech dokončí přechod k nízkoemisní elektroenergetice. Pak bude potřebovat postavit náhradu za dosluhující bloky v Jaslovských Bohunicích. Slovensko je jedinou zemí v diskutované čtveřici, která má již odstavené jaderné bloky. Ukáže tak, jak je možné bezpečně zlikvidovat dosluhující bloky. Zde by mohlo pomoci získávat zkušenosti i ostatním. Důležité je to hlavně u bloku A1, kde proběhla jaderná havárie.
Maďarsko produkuje 31 TWh elektřiny a spotřebuje jí 44 TWh. Je tak jejím velmi silným importérem, dováží okolo 30 % svých potřeb. Z uhlí produkuje 15 % a z plynu pak 24 % elektřiny. Čtyři bloky VVER440 v elektrárně Paks jí dodávají 50 % výroby elektřiny. Tato země postoupila nejdále v přípravě výstavby nových jaderných bloků. Smlouva o výstavbě dvojice bloků VVER1200 už byla s Rosatomem uzavřena a probíhá příprava staveniště. Zároveň se pracuje na získání povolení ke stavbě. Vybírají se také subdodavatelé jednotlivých částí. Turbínu bude dodávat GE a systém pro kontrolu a řízení Framatom se Siemensem. I to by mohlo urychlit získávání licence. Jsou to totiž firmy s velmi širokými zkušenostmi z Evropské unie.
Polsko má pro přechod k nízkoemisní energetice nejhorší pozici. Jeho výroba a spotřeba elektřiny je zhruba stejná, okolo 165 TWh. Z uhlí získává okolo 80 % elektřiny a z plynu 6 %. Z obnovitelných zdrojů je nejvýznamnější vítr, který dodává 7 % a voda s 1,5 %. Výstavba prvních jaderných bloků je teprve v přípravě.
<figure id="attachment_81098" class="wp-caption aligncenter" style="width: 1178px;"><img class="size-full wp-image-81098" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/2-edited.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/2-edited.jpg 1178w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/2-edited-512x252.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/2-edited-768x377.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/2-edited-1024x503.jpg 1024w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/2-edited-725x356.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/2-edited-800x393.jpg 800w" alt="Jaderná elektrárna Temelín (zdroj ČEZ)" width="1178" height="579" /><figcaption class="wp-caption-text">Jaderná elektrárna Temelín (zdroj ČEZ)</figcaption></figure>
<h2>Pokrok v minulém roce</h2>
Podívejme se na pokrok v jaderné energetice jednotlivých středoevropských zemích v minulém roce. Nejdříve, co se povedlo v Česku. Důležitým úkolem je co nejefektivnější využití stávajících bloků. Jednou z možností jsou dodávky tepla z nich. Tuto službu zatím u nás poskytují v omezené míře.
V polovině března 2019 začal ČEZ budovat horkovod z Temelína do Českých Budějovic. Jeho délka bude 26 km a dokončit jej firma plánuje do dvou let. Dvě potrubí o průměru 80 cm budou nejméně 1,3 m pod zemí. Horkovod povede většinou podél silnice mezi Týnem nad Vltavou a Českými Budějovicemi. Na stavbě by mělo pracovat až 80 lidí. Ztráty tepla by měly být pod 3 %. Měl by zajistit zhruba 30 % tepla potřebného v Budějovicích.
Pokračují přípravy smluv potřebných pro zahájení stavby prvního nového reaktoru. Půjde o blok v Dukovanech. Investory nových jaderných zdrojů v Česku mají být dceřiné firmy energetické společnosti ČEZ – EDU II pro jadernou elektrárnu Dukovany a ETE II pro jadernou elektrárnu Temelín. V současné době se dolaďuje smlouva mezi státem a společností ČEZ o stavbě nového bloku v Dukovanech. Měla by být podepsána a zveřejněna na přelomu února a března. Dohoda má upravit práva a povinnosti obou stran. Soutěž na dodavatele by měla být vypsána v prosinci. Začít stavět by se mohlo v roce 2029 a dokončení by se tak dalo čekat kolem roku 2036. Účast v soutěži zatím předpokládá pět firem: ruský Rosatom, francouzská EDF, jihokorejská KHNP, čínská CGNP a americký Westinghouse.
Pokud by se současné dukovanské bloky provozovaly 60 let, byl by překryv provozu zhruba deset let. Pokud bude výkon bloku okolo 1200 MWe, je pro takový provoz chladící vody dostatek i s rezervou. Navíc se na elektrárně pracuje na snížení spotřeby chladící vody u stávajících bloků.
Pokud vše půjde úspěšně a bude se dále směřovat k nízkoemisní energetice, měla by se během následujících pěti let připravit i dostavba dvou bloků v jaderné elektrárně Temelín.
Slovensko dokončuje dva bloky VVER440. Ty se začaly sice stavět už v roce 1985, v roce 1992 však byla výstavba zastavena. Obnovena byla v roce 2008. Provází ji však velký počet zpoždění. V roce 2019 se už přiblížilo spuštění alespoň jednoho z nich.
Třetí blok elektrárny Mochovce už je dokončený a připravuje se k uvedení do provozu. V průběhu roku 2019 proběhla řada velmi důležitých testů. Klíčové jsou hlavně různé tlakové zkoušky a hydrozkoušky. Při prvních horkých hydrozkouškách se objevily některé nedostatky, takže se od poloviny prosince 2019 uskutečnily opakované testy. Při nich se reaktor a systémy prvního okruhu nahřály na teplotu 260˚C a natlakovaly na tlak 16,8 MPa. Do reaktoru se zavezly tepelné imitátory palivových souborů, které věrně simulovaly hydrodynamické podmínky během provozu.
<figure id="attachment_81099" class="wp-caption aligncenter" style="width: 1179px;"><img class="size-full wp-image-81099" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/3-edited.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/3-edited.jpg 1179w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/3-edited-512x288.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/3-edited-768x433.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/3-edited-1024x577.jpg 1024w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/3-edited-725x408.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/3-edited-800x451.jpg 800w" alt="Jaderná elektrárna Mochovce (zdroj Slovenské elektrárny)" width="1179" height="664" /><figcaption class="wp-caption-text">Jaderná elektrárna Mochovce (zdroj Slovenské elektrárny)</figcaption></figure>
Všechny naplánované testy byly vykonány. Úspěšně se zrealizovaly pevnostní tlaková zkouška primárního okruhu, tlakové zkoušky všech parogenerátorů i zkoušky záložních dieselových generátorů. Slovenský úřad jaderného dozoru tyto zkoušky označil za úspěšné a předběžně jsou hodnoceny jako vyhovující. Pozorovaly se dva nedostatky. Během nové zkoušky úřad zjistil problémy na součásti zařízení, které slouží k udržení stálého tlaku v primárním okruhu bloku. V hermetické zóně, kde jsou umístěna základní technologická zařízení, byla zase snížena kvalita vzduchu. Důvodem patrně byly výpary z použitých nátěrů.
Teď bude důležité, jak se podaří odstranit i tyto problémy. Na tom závisí i doba zavezení palivových souborů. Kdy přesně k tomu dojde, nelze zatím říci. Mělo by to však být v tomto roce.
Po spuštění třetího bloku se bude možné soustředit na dokončení bloku čtvrtého. Zde je však třeba vykonat ještě dost práce. Je tak pravděpodobnější, že jeho spuštění bude spíše dva než jeden rok po zprovoznění třetího.
Rozbíhá se příprava výstavby jaderné elektrárny Paks. Koncem června 2019 se zde slavnostně začalo s výstavbou servisních budov potřebných pro stavbu nových jaderných bloků. Celkově by jich mělo být 80, jde o administrativní budovy, montážní haly, sklady a další.
Polsko se dostalo v roce 2019 pod ještě větší tlak na snížení své uhelné produkce elektrické energie. Masivnější náhrada uhelných elektráren se u něj neobejde bez využití jaderných zdrojů. Dá se předpokládat, že tlak na odchod od uhlí v Evropské unii bude i nadále růst. Polsko tak plánuje v nejbližších letech zahájit výstavbu své první jaderné elektrárny. Do provozu by ji chtělo uvést již v roce 2033. Do roku 2043 by chtělo mít v provozu 6 reaktorů s celkovým výkonem 6 až 9 GWe. Reálný vývoj je však velmi otevřený.
<h2>Jihovýchod Evropy</h2>
S energetikou středoevropského prostoru je úzce provázán i jihovýchod Evropy, který také jadernou energetiku využívá a plánuje ji provozovat i v budoucnu. Bulharsko znovu obnovilo snahu dokončit rozestavěný projekt jaderné elektrárny Belene. Po celý rok 2019 probíhala příprava tendru na investora a dodavatele. Zároveň se Bulharsko snaží zapojit okolní státy, jako jsou například Černá hora a Makedonie. To by umožnilo zlepšit uplatnění výroby této elektrárny.
Do soutěže se podle konečné informace z 31 ledna 2020 přihlásilo pět zájemců: ruský Rosatom, korejská KHNP, čínská CNNC chtějí být strategickými investory a francouzská Framatom a americká GE jako dodavatelé. Silným kandidátem je v ní Rosatom, protože nedokončená elektrárna i s již dodanými komponentami je jeho provenience.
Rumunsko stále uvažuje o rozšíření elektrárny Černá voda a dokončení dalších dlouho rozestavěných bloků. Dlouhodobě jedná s čínskou firmou CNG jako potenciálním investorem. Pořád však je otevřenou otázkou, kdy a kdo nakonec bude bloky v Černé vodě dokončovat.
<figure id="attachment_81100" class="wp-caption aligncenter" style="width: 1179px;"><img class="size-full wp-image-81100" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/4-edited.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/4-edited.jpg 1179w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/4-edited-512x340.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/4-edited-768x510.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/4-edited-1024x680.jpg 1024w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/4-edited-725x481.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/4-edited-800x531.jpg 800w" alt="V Centru výzkumu v Řeži pracují na vývoji inovativního malého modulárního reaktoru Energy Well (zdroj UJV)" width="1179" height="783" /><figcaption class="wp-caption-text">V Centru výzkumu v Řeži pracují na vývoji inovativního malého modulárního reaktoru Energy Well (zdroj UJV)</figcaption></figure>
<h2>Shrnutí stavu v středoevropském regionu</h2>
Jak je vidět z předchozího přehledu, potřebují všechny státy V4 postavit nové bloky. Zvlášť velká potřeba je v Polsku. Je jasné, že zvláště přístup k financování výstavby a výběru dodavatele je rozdílný. Tato fáze je již dokončena v Maďarsku a ostatní státy budou pečlivě sledovat, jak úspěšně probíhá realizace projektu v této zemi. Je otázkou, jestli bude možná spolupráce už v této oblasti. Spojit zakázky by v případě požadavku na větší počet bloků od jednoho dodavatele mohlo vést k lepší cenové nabídce.
Jaderný průmysl je nejvíce rozvinutý v České republice. Je tak zde potenciál vysokého zapojení do případné výstavby v Česku i okolních státech. Spojit síly by bylo výhodné i v oblasti výchovy potřebných odborníků a rozvoji struktur jaderného dozoru, které jsou klíčové pro bezpečnost provozování jaderných zařízení. Rozvoj v této oblasti je nejdůležitější právě pro Polsko, které do klubu států využívajících jadernou energetiku teprve vstupuje.
Český průmysl se intenzivně angažuje v údržbě jaderných bloků i ve východní Evropě. Na Ukrajině jádro zajišťuje okolo poloviny produkce elektřiny. Provozují se tam bloky VVER1000 a VVER440, které naše podniky dobře znají. I to je důvod, proč se pro dostavbu bloků 3 a 4 Chmelnické jaderné elektrárny uvažuje o české firmě Škoda JS. Zahájení stavby se plánuje na rok 2021. Je však velkou otázkou, zda a kdy reálně dostavba proběhne. Pokud by k tomu došlo, byla by to pro český jaderný průmysl velká výzva a také zdroj zkušeností. Vzhledem k tomu, že se pracuje na propojení ukrajinské elektrické soustavy s evropskou soustavou ENTSO-E právě přes oblast spojenou s Chmelnickou jadernou elektrárnou, mohla by tato jaderná elektrárna pomoci v době, kdy začne mít střed a východ Evropské unie problém s nedostatkem stabilních zdrojů.
Na závěr je možné zmínit, že v principu všechny čtyři státy uvažují o možnosti využívat v budoucnu malé modulární reaktory pro výrobu elektřiny i centrální dodávky tepla. I spolupráce v této oblasti bude velmi užitečná. Do vývoje malých modulárních reaktorů se nejvíce zapojilo Česko. Známá je koncepce takového zařízení Energy Well připravovaného výzkumnou organizací ÚJV a.s. v Řeži. Ta v loňském roce získala patent na tento malý modulární jaderný reaktor. Podrobněji se na tato zařízení podíváme za chvíli. Zároveň společnost ČEZ konzultuje možnost spolupráce při zavádění malých modulárních reaktorů NuScale firmy NuSCale Power a BWRX-300 firmy GE Hitachi.
<figure id="attachment_81101" class="wp-caption aligncenter" style="width: 1178px;"><img class="size-full wp-image-81101" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/5-edited.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/5-edited.jpg 1178w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/5-edited-512x235.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/5-edited-768x352.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/5-edited-1024x469.jpg 1024w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/5-edited-725x332.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/5-edited-800x367.jpg 800w" alt="Chmelnická jaderná elektrárna (zdroj Wikipwedie, RLuts)" width="1178" height="540" /><figcaption class="wp-caption-text">Chmelnická jaderná elektrárna (zdroj Wikipwedie, RLuts)</figcaption></figure>

Jaderné elektrárny

Jaderná energetika ve Střední Evropě

V Akademii věd právě proběhl letošní Týden vědy a techniky. Na řadě přednášek se prezentovaly výsledky výzkumů v této instituci. Z pochopitelných důvodů se řada z nich věnovala klimatickému vývoji, jeho rizikům a možnostem cesty k nízkoemisní energetice. Stejně tak začal cyklus prezentací a diskuzí o energetice v Paralelní polis. První panel Energy Meet up proběhl minulý týden.
<h2>Akademie věd k diskuzi o klimatických změnách a energetice</h2>
Týden vědy a techniky Akademie věd, který proběhl předminulý týden, měl podtitul „Věda, svoboda, odpovědnost“ a hlavním tématem byly právě globální hrozby, jako jsou právě třeba klimatické změny. Těmto tématům se věnovala i celá řada přednášek, jejichž <a href="https://www.youtube.com/user/Tydenvedy">záznamy</a> jsou na internetových stránkách akce.
Zúčastnil jsem se <a href="https://www.youtube.com/watch?v=Ugh3T1LyXF0&amp;list=PLAbm7FaHa3u_WpF8wleHPY0Gn_g82mVHt&amp;index=12&amp;t=27s">panelu o energetice</a>, který byl zaměřen na možnosti přechodu k nízkoemisní energetice v České republice. Spolu s kolegy, kteří se zabývají oblastmi spojenými s různými možnostmi produkce a ukládání energie, jsme se pokusili o přehled možností v oblasti fotovoltaiky, využití baterií či setrvačníků při ukládání energie, možnosti produkce vodíku a umělých uhlovodíků, jaderné energetiky, využití spalování odpadu a dalších oblastí. V krátkých prezentacích se Antonín Fejfar zaměřil na situaci ve fotovoltaice, já na možnosti jaderné energetiky. Ladislav Kavan z Ústavu fyzikální chemie J. Heyerovského se zaměřil na oblast baterií a Miroslav Punčochář z Ústavu chemických procesů se soustředil na možnou produkci umělých paliv. Ukládání energie je totiž kritickou slabinou současné energetiky. Jednu z exotičtějších možností v podobě setrvačníků rozebral Jiří Plešek z Ústavu termomechaniky. Spalování odpadů je sice jen okrajovější zdroj energie, jeho hlavní úkol je ekologizace odpadu, ale je dobré je využít. O této možnosti mluvil Michal Šyc z Ústavu chemických procesů.
Diskuze byla moderovaná Pavlou Čapkovou z redakce vědy České televize. Dotazy z publika ji rozproudily v živou a zasvěcenou debatu nad různými možnostmi náhrady fosilních paliv a potenciálnímu příspěvku ústavů Akademie věd k této cestě. Mezi panelisty i diváky se objevovala nejen shoda, ale často i diametrálně odlišné názory. Hlavním cílem všech však bylo rozšířit své znalosti reálné situace a upřesnit své představy o možné budoucnosti české energetiky. To, že beseda nebyla ukončena nedostatkem otázek a témat, ale pokročilým časem, můžete posoudit z <a href="https://www.youtube.com/watch?v=Ugh3T1LyXF0&amp;list=PLAbm7FaHa3u_WpF8wleHPY0Gn_g82mVHt&amp;index=12&amp;t=27s">odkazovaného záznamu</a>.
<figure id="attachment_78153" class="wp-caption aligncenter" style="width: 1182px;"><img class="size-full wp-image-78153" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/11/11.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/11/11.jpg 1182w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/11/11-512x385.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/11/11-768x578.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/11/11-1024x770.jpg 1024w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/11/11-725x545.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/11/11-800x602.jpg 800w" alt="Cesta k nízkoemisní energetice by opravdu neměla jít na úkor ekologické funkci krajiny. I na tom se dosáhla shoda na panelové diskuzi Energie pro budoucnost. Na fotce je nejvýše položené ledovcové jezero u nás. (Foto Vladimír Wagner)." width="1182" height="889" /><figcaption class="wp-caption-text">Cesta k nízkoemisní energetice by opravdu neměla jít na úkor ekologické funkci krajiny. I na tom se dosáhla shoda na panelové diskuzi Energie pro budoucnost. Na fotce je nejvýše položené ledovcové jezero u nás. (Foto Vladimír Wagner).</figcaption></figure>
<h2>První panel o energetice v Paralelní polis (Energy meet up)</h2>
Druhou nedávnou akcí, která se zabývala energetikou, byl první panel zaměřený na tuto tématiku, který proběhl v Paralelní polis. Zde jsem poprvé byl zhruba před půl rokem na besedě mezi vědci a organizátory středoškolských stávek za klima, kterou jsem popsal v <a href="http://www.osel.cz/10498-diskuze-s-organizatory-stavky-pro-klima.html">příspěvku pro server Osel</a>. Tam je i odkaz na <a href="https://www.facebook.com/vejdiven/videos/2521468224548536/">nahrávku této diskuze</a>. I tam se téma energetiky pochopitelně objevilo.
<a href="https://www.facebook.com/vejdiven/videos/1583028738504025/">Záznam současné debaty Energy meet up</a> trvá skoro tři hodiny. Zde jsem se setkal s kolegou Frédéricem Denisem Wertzem, který už delší dobu pracuje ve společnosti Nano Energies obchodující s elektřinou a snažící se zaměřovat na prodej elektřiny a služby v oblasti udržitelné energie. Frédéric se zaměřuje na vytváření virtuálních elektráren. Jiří Kovalovský je environmentalista, jeden z té menší části takto zaměřených lidí, kteří podporují rozvoj a využívání jaderné energetiky. I zde nakonec rozsáhlá debata neskončila z důvodů nedostatku otázek a témat, ale vlivem časových limitů. I to je příslibem, že budou pokračování a vznikne cyklus, který probere i řadu dalších témat, na něž se v prvním večeru nedostalo.
Paralelní polis se zaměřuje do značné míry na fungování společnosti v informačním věku spojeném s počítačovými technologiemi a kyberprostorem. Pro ten jsou bezpečná a stabilní produkce a dodávky elektřiny klíčovou podmínkou existence. Nejen z tohoto důvodu je to tedy pro takové diskuze správné místo.

Komentář ke dvěma rozsáhlejším diskuzím odborníků s veřejností o energetice

Nedávné vyhlášení ministra průmyslu Karla Havlíčka konstatuje, že na základě nového výhledu „Mid-term Adequacy Forecast“ ENTSO-E MAF, vypracovaného organizací ČEPS, čeká Českou republiku do roku 2040 poměrně masivní úbytek výrobních zdrojů energie, který nepůjde nahradit obnovitelnými. Ministr tak zdůraznil nutnost postavit nové jaderné zdroje a to nejen jako náhradu Dukovan, ale další v Temelíně, které nahradí část odstavovaných uhelných bloků.
Je třeba zdůraznit, že skutečnosti prezentované ve zmíněné studii a panem ministrem nejsou žádnou novinkou a překvapením. Vycházejí z faktů, na jejichž základě se připravovala již aktualizace Státní energetické koncepce schválená v roce 2015. A i zde se konstatuje, že je nutné realizovat postupný přechod od uhelné energetiky k nízkoemisnímu mixu s využitím decentralizovaných obnovitelných zdrojů a nových jaderných bloků.
V Česku jsou však možnosti pro nové vodní zdroje už s dominantní části vyčerpány (podrobněji <a href="https://oenergetice.cz/obnovitelne-zdroje/nejvyuzivanejsi-obnovitelny-zdroj-sveta-vodni-elektrarny-jako-dulezity-zdroj-u-nas-i-ve-svete/">zde</a>), energetické využití biomasy konkuruje výrobě potravin a ekologickým funkcím krajiny, jejichž důležitost vystupuje právě v nynější době nutnosti zvyšování její odolnosti proti změnám klimatu (podrobněji <a href="http://www.osel.cz/10370-jaky-je-potencial-vyuziti-biomasy-v-cesku-a-ve-svete.html">zde</a>). V oblasti větrné energie sice jistý potenciál existuje (podrobněji <a href="http://www.osel.cz/9535-vetrne-elektrarny-vcera-dnes-a-zitra.html">zde</a>), ale právě zkušenosti ze sousedního Bavorska s podobnými podmínkami ukazují, že reálně bude značně omezený. V Bavorsku dodávají větrné zdroje jen pár procent jeho potřeb elektřiny. Situaci s výstavbou nových větrných turbín na pevnině v celém Německu v posledních dvou letech označují sami němečtí odborníci za kolaps a katastrofu (viz třeba <a href="https://cleantechnica.com/2019/05/13/collapse-of-german-onshore-wind-is-jeopardizing-german-eu-renewable-targets/">zde</a>). Ani v Německu s jeho intenzivním dotováním a výstavbou nepřekročil podíl solárních zdrojů na výrobě elektřiny 10 %. U nás by dominantně mělo jít o decentralizovaný zdroj (podrobněji <a href="http://www.osel.cz/9682-potencial-vyuziti-fotovoltaickych-zdroju-ve-svete-a-cesku.html">zde</a>).
<figure id="attachment_59984" class="wp-caption aligncenter" style="width: 958px;"><img class="size-full wp-image-59984" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/02/DECK_Leibertingen_Solar_077_72.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/02/DECK_Leibertingen_Solar_077_72.jpg 958w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/02/DECK_Leibertingen_Solar_077_72-512x367.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/02/DECK_Leibertingen_Solar_077_72-768x550.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/02/DECK_Leibertingen_Solar_077_72-725x519.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/02/DECK_Leibertingen_Solar_077_72-800x573.jpg 800w" alt="" width="958" height="686" /><figcaption class="wp-caption-text">Solární elektrárna EnBW v Leibertingenu. Zdroj: EnBW</figcaption></figure>
Pokud tak Česká republika potřebuje nahradit hnědouhelné zdroje, které nyní dodávají přes 40 %, nízkoemisním mixem, nemůže se obejít bez nových jaderných bloků. To je důvod, proč aktualizace Státní energetické koncepce ČR počítá s tím, že se postaví několik bloků v Dukovanech i Temelíně a dosáhne se podíl jaderné elektřiny po roce 2040 na pokrytí spotřeby elektřiny okolo 50 %. Je třeba zdůraznit, že se předpokládala intenzivní práce na realizaci této koncepce, tedy i cesty k výstavbě nových jaderných zdrojů, již od jejího schválení. To je i důvod, proč i pan ministr konstatuje, že situace je velmi urgentní a nyní už spíše po dvanácté.
Snižování instalovaného výkonu uhelných zdrojů však probíhá již nyní a první zlom zaznamenáme už brzy po roce 2022. V té době vypadnou starší uhelné zdroje, které nesplní přísnější ekologické limity. Česká republika už nebude exportérem elektřiny. Celková její roční výroba bude sice odpovídat roční spotřebě, ale pravděpodobně už budeme mít problém s vykrýváním některých částí denních či sezonních diagramů. Do té doby se nestihne postavit téměř nic. Je tak potřeba intenzivně podpořit v rámci možností flexibilitu elektrické soustavy na straně výroby i spotřeby pro překlenutí tohoto kritického období (podrobněji <a href="http://www.osel.cz/9692-mozne-scenare-a-rizika-vyvoje-elektroenergetiky-v-cesku.html">zde</a>).
<img class="aligncenter size-full wp-image-51166" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2018/05/vedeni_21-725x482.jpg" sizes="(max-width: 725px) 100vw, 725px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2018/05/vedeni_21-725x482.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2018/05/vedeni_21-725x482-512x340.jpg 512w" alt="" width="725" height="482" />
Zmiňovaná studie je však ještě urgentnější, protože předpokládá intenzivní rozvoj elektromobility a přechod k elektrifikaci, které povedou k větší spotřebě. Zároveň už vidí méně času pro nutná opatření. V ní popsané dva scénáře reflektují různé možnosti v odstavování uhelných zdrojů. O řadě uhelných elektráren totiž ještě konečné rozhodnutí nepadlo. Jde nejen o elektrárnu Počerady. Oproti popsaným scénářům lze například ještě uvažovat o prodloužení provozování Dukovan na 60 let až do roku 2045. I s tím však lze v každém případě získat pouze jistý odklad, ale nic se nemění na nutnosti co nejdříve vybudovat náhrady za fosilní zdroje.
Naléhavost výzvy pana ministra a studie ČEPS je způsobena i vývojem v okolních státech, hlavně v Německu, kde se také chystá hromadné odstavování fosilních a jaderných zdrojů. Je tak velmi pravděpodobné, že opravdu nebude možné v době, kdy v regionu nesvítí a nefouká, elektřinu odněkud dovézt a ceny tak mohou i dramaticky růst. Zároveň však v době ideální pro produkci větrné a solární energie bude mít Německo velké přebytky. K řešení naší situace tak jen velmi těžko přispějí nové fotovoltaické a větrné zdroje určené pro produkci do sítě. Vzhledem k tomu, že nelze spoléhat na pomoc ze zahraničí, je potřeba, aby vypínání zdrojů u nás bylo rozumně sfázované s realizací jejich náhrady.
<figure id="attachment_46882" class="wp-caption aligncenter" style="width: 700px;"><img class="size-full wp-image-46882" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2018/01/22jaderna-elektrarna-temelin-ma-dva-bloky-vver1000.jpeg" sizes="(max-width: 700px) 100vw, 700px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2018/01/22jaderna-elektrarna-temelin-ma-dva-bloky-vver1000.jpeg 700w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2018/01/22jaderna-elektrarna-temelin-ma-dva-bloky-vver1000-512x343.jpeg 512w" alt="Jaderná elektrárna Temelín má dva bloky VVER1000 (zdroj ČEZ)." width="700" height="469" /><figcaption class="wp-caption-text">Jaderná elektrárna Temelín disponuje dvěma bloky VVER 1000 (zdroj ČEZ).</figcaption></figure>
V současné velmi turbulentní době je těžké předpovídat přesný vývoj. V každém případě však budou následující léta v energetice velmi náročná. Je dobře, že si to pan ministr uvědomuje. Je to vidět i z jeho <a href="https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/karel-havlicek-temelin-dukovany-jadro.A191015_507971_ekonomika_mato">rozhovoru pro server idnes</a>. Ještě důležitější však je, aby pan ministr mohl přejít co nejdříve k realizací konkrétních kroků potřebných pro přechod k nízkoemisnímu energetickému mixu u nás. Jedním z nich je efektivní podpora obnovitelných zdrojů v decentralizované podobě, hlavně v podobě snížení byrokratických překážek. Stejně tak je třeba otevřít možnosti pro zavádění akumulace a inteligentní regulace ze strany výrobců i spotřebitelů. Dalším je příprava finančního modelu, vypsání tendru a zahájení výstavby jaderného bloku v Dukovanech. Mělo by se zároveň vyvinout úsilí o možnost dalšího prodloužení provozu současných dukovanských bloků, pokud to bude bezpečné a efektivní. Ve vytvoření dělné atmosféry a příznivých podmínek pro realizaci cesty k českému nízkoemisnímu mixu by mohla pomoci i uhelná komise (podrobněji <a href="http://www.osel.cz/10723-co-ma-resit-uhelna-komise.html">zde</a>).
Na zmíněných úkolech už ministerstvo pracuje a po jejich uskutečnění se ukáže, jak se bude v praxi dařit v jednotlivých směrech. Zároveň bude možné sledovat vývoj u našich sousedů a jeho dopady. Pokud se bude dařit v oblasti obnovitelných zdrojů tak, jak předpokládají jejich příznivci, nebude potřeba realizovat tolik dalších jaderných bloků a bude stačit menší úsilí v jaderné oblasti. Naopak, pokud se v oblasti obnovitelných zdrojů bude dařit méně, bude možné větší část nízkoemisního mixu realizovat pomocí jaderné energie. Pokud však nyní neotevřeme prostor všem nízkoemisním zdrojům, aby se mohly ukázat jejich možnosti v našich současných podmínkách, budeme opět stát s prázdnýma rukama. Ale to už bude hodně po dvanácté.

Komentář k nedávnému vyhlášení ministra průmyslu Karla Havlíčka

Černobyl – film, realita a současnost - část 2.

Černobyl – film, realita a současnost - část 1.

Pan Josef Patočka napsal v Deníku Referendum článek, který je inspirován seriálem Černobyl. Trochu paradoxem je, že i podle režiséra dané série není jeho dílo tolik o jaderné energetice, ale spíše o nutnosti neskrývat fakta, nezatajovat je, otevřeně diskutovat o všech hlediscích a to z různých pohledů. A právě toto poselství je určeno nejvíce právě takovým lidem, jako jsou v redakci Deníku Referendum.
Šéfredaktorem Deníku Referendum je Jakub Patočka, který je otcem autora <a href="http://denikreferendum.cz/clanek/29700-cernobyl-pribeh-jehoz-pravdu-ani-dana-drabova-pod-koberec-nezamete">zmíněného článku</a>. Ten zaujímá ostře protijaderný postoj a i v řadě jiných oblastí pak striktně svůj osobní postoj vnucuje jako dogma tomuto deníku. Protože se v něm objevují velmi jednostranné články s řadou zatajení faktů v oblasti energetiky, pokusil jsem se zde kdysi publikovat trochu jiný pohled a předkládat ty chybějící skutečnosti. Právě na příkaz pana šéfredaktora mi však bylo sděleno, že nic, co by plně neodpovídalo těm nejdogmatičtějším pohledům organizace Greenpeace, zde nikdy publikováno nebude. Tento postoj, že se zavřou oči před tím, co se jim nelíbí, a zcenzuruje se vše, co neodpovídá jejich ideologickým dogmatům, je přesně to, co se v seriálu Černobyl kritizuje a co bylo i jednou z příčin této havárie.
Nepovažuji za příliš účelné se k panu Patočkovi vyjadřovat, ale v článku mě jmenoval a osobně napadl. Proto bych si přece jen dovolil na článek reagovat. Seriál Černobyl je podle mě velice dobré a zdařilé dílo. Problematice jaderných havárií a událostí v Černobylu a Fukušimě se věnuji řadu let. Takže mi je jasné, že ne všechno je tam přesně tak, jak se událo nebo mohlo stát. Film musí obsahovat zjednodušení, aby byl pro diváka srozumitelný a koukatelný. I když se tedy popáleniny z nemoci z ozáření objevují až po řadě hodin, ve filmu vznikají okamžitě. Řada dějů musí být zkrácena, zjednodušena, hodně podrobností musí být vynecháno. Skutky řady lidí musí být shrnuty do jedné osobnosti, se kterou se pak divák může sblížit. Na druhé straně jedním z nejsilnějších momentů filmu je podle mě doba devadesáti sekund, na kterou jsou vyslány skupinky vojáků, kteří jsou označováni jako bioroboti, na střechu, kde odklízejí úlomky grafitu z aktivní zóny reaktoru. Ta trvá přesně zmíněných devadesát sekund.
<figure id="attachment_72405" class="wp-caption aligncenter" style="width: 1200px;"><img class="size-full wp-image-72405" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/2.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/2.jpg 1200w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/2-512x239.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/2-768x358.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/2-1024x477.jpg 1024w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/2-725x338.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/2-800x373.jpg 800w" alt="Podobná situace zobrazená v seriálu Černobyl (zdroj HBO)." width="1200" height="559" /><figcaption class="wp-caption-text">Podobná situace zobrazená v seriálu Černobyl (zdroj HBO).</figcaption></figure>
Dalším zdrojem nepřesností jsou rozporné informace, které se dají dohledat nejen na internetu. Příkladem jsou tři zaměstnanci elektrárny, označování běžně jako potápěči, kteří se brodily v suterénu radioaktivní vodou. Jejich úkolem bylo otevřít ventily a umožnit odtok vody, která se nahromadila pod reaktorem. V případě, že by se sem protavilo korium vzniklé roztavením aktivní zóny, hrozil další parní výbuch a další zvýšení emisí radioaktivních látek. Na konci pátého dílu se vysvětluje, že se dlouho mělo za to, že tito skuteční hrdinové brzy po havárii zemřeli. O takovém jejich konci je i velké množství zdrojů na internetu. Přesto ve skutečnosti žili dlouho po těchto událostech a dva by měli být naživu i v současnosti. I já jsem se ve své <a href="https://www.youtube.com/watch?v=Gyt2rd3Gl4A">přednášce o havárii v Černobylu</a> a o současné situaci v těchto místech, kterou jsem měl před třemi lety pro Pátečníky, přiklonil k nesprávné verzi.
Osobně si myslím, že dané nepřesnosti nijak nesnižují kvalitu série. Každému opravdu velmi doporučuji se na toto filmové zobrazení havárie v Černobylu podívat. Podle mě jsou hlavně v pátém dílu velmi dobře a srozumitelně vysvětleny technické i společenské příčiny havárie. I zde lze vytknout některé nepřesnosti, ale ty lze v případě zájmu korigovat prostudováním dalších informačních zdrojů. Je velmi zajímavé si přečíst, co <a href="https://slate.com/culture/2019/06/chernobyl-finale-hbo-miniseries-craig-mazin-interview.amp?__twitter_impression=true">říká o poselství filmové série její autor</a>. Jeho další názory lze najít i v jiných vystoupení. Za hlavní sdělení považuje poukázání na neblahý vliv toho, že budeme z různých důvodů zavírat oči před skutečnostmi, protože se nám nehodí. A dokonce je zatajovat, cenzurovat a diskuzi o nich potlačovat. Že to není otázka jen bývalého Sovětského svazu, dokumentuje právě autor na tom, že ve stejném roce jako Černobyl došlo i k havárii raketoplánu Challenger. A i zde se na havárii se smrtelnými následky značně podílelo i zavírání očí před indiciemi upozorňujícími na možné problémy.
Toto sdělení televizní série i samotné černobylské havárie ovšem pánové Patočkové absolutně nechápou a nepřijímají. Oni zavírání očí před skutečnostmi, které se jim nehodí do jejich ideologického pohledu, považují za něco přirozeného. Cenzuru informací a zákaz jejich publikace či prezentace tam, kde toho mohou dosáhnout, za něco užitečného a velmi pozitivního.
Jaderné technologie mají svá negativa a rizika, stejně jako ostatní energetické zdroje. Je důležité, aby se o nich vědělo a analyzovaly se. I proto je velmi užitečné, že se natočil seriál o Černobylu a vyvolal takový zájem. I kvůli tomu mám přednášky a články o těchto tématech a otevřeně o nich diskutuji. Naopak Jakub a Josef Patočkové rizika a problematické aspekty jiných zdrojů nejen nechtějí diskutovat, ale dokonce diskuzi v místech, kde toho dokáží dosáhnout, zakazují a informace cenzurují.
Názory na vhodnou energetickou koncepci a možnosti, které máme pro přechod k nízkoemisní energetice, se mohou lišit. Mohu mít chybné informace a mohu se mýlit já. Jako jsem mýlil v případě třech „potápěčů“ v Černobylu. Mohou se mýlit jiní. Ovšem mělo by být přirozené fakta o problémech předkládat, srovnávat je a diskutovat. Aby každý mohl nad nimi přemýšlet a utvořit si svůj názor.
<figure id="attachment_72409" class="wp-caption aligncenter" style="width: 800px;"><img class="size-full wp-image-72409" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/3.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/3.jpg 800w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/3-512x337.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/3-768x505.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/3-725x477.jpg 725w" alt="Ani velká část solární energie nedodávají malé decentralizované zdroje. Německá fotovoltaická elektrárna Krughütte s výkonem 29,1 MW (zdroj Parabel GmbH)." width="800" height="526" /><figcaption class="wp-caption-text">Ani velkou část solární energie nedodávají malé decentralizované zdroje. Německá fotovoltaická elektrárna Krughütte s výkonem 29,1 MW (zdroj Parabel GmbH).</figcaption></figure>
Josef a Jakub Patočkové propagují německou cestu náhrady jaderných a uhelných zdrojů zdroji plynovými, vodními, biomasou, fotovoltaikou a větrnými turbínami. Podívejme se, s jakými riziky, o kterých se v Deníku Referendum psát nesmí, jsou spojeny tyto zdroje.
Německo intenzivně pracuje na realizaci plynovodu Nord Stream 2, velkou část elektřiny z jádra u něj nahradí plyn. Tuto náhradu propagují zelení aktivisté i u nás. V současné době si připomínáme třicáté výročí takzvané Ufa katastrofy, nebo také výbuchu plynového jezera smrti. K tomu došlo v Sovětském svazu tři roky po Černobylu. Asi 50 km od největšího baškirského města Ufa se trhlinou v plynovodu rozlila obrovská kaluž plynu do širokého okolí. Jeho potrubí mělo původně sloužit pro přepravu ropy a nevydrželo tlak, který je potřeba pro přepravu zkapalněného plynu. Nešťastnou náhodou se na trati transsibiřské magistrály, jejíž násep byl zhruba kilometr od potrubí, potkaly v nevhodnou dobu dva dlouhé osobní vlaky, které se skládaly z 38 vagónů a zajišťovaly dopravu mezi Novosibirskem a letoviskem Adler. Bylo v nich 1284 cestujících včetně 383 dětí. Při míjení začaly brzdit a došlo k zapálení plynového jezera. Síla exploze byla srovnatelná s největšími bombami. Celkově zahynulo 575 lidí a více než 800 bylo zraněno. Šlo o nejhorší železniční katastrofu v Evropě od konce první světové války. Velká řada dalších havárie plynovodů nebo explozí plynů, i když ne s tak katastrofálními následky, by se dala vyjmenovat. Relativně běžné jsou i výbuchy nebo jiné havárie spojené s produkcí bioplynu (viz například <a href="https://www.bozpinfo.cz/josra/bezpecnost-bioplynovych-stanic">zde</a>).
<figure id="attachment_72410" class="wp-caption aligncenter" style="width: 1200px;"><img class="size-full wp-image-72410" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/4.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/4.jpg 1200w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/4-512x288.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/4-768x432.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/4-1024x576.jpg 1024w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/4-725x408.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/4-800x450.jpg 800w" alt="Větrná farma blízko Dardesheimu ve východním Německu (zdroj PtrQs/wikipedia)." width="1200" height="675" /><figcaption class="wp-caption-text">Větrná farma blízko Dardesheimu ve východním Německu (zdroj PtrQs/wikipedia).</figcaption></figure>
I havárie přehrad s velkými počty obětí nejsou tak výjimečnou událostí a počet obětí může přesahovat tisíc. A nemusí jít o tu největší katastrofu, která je spojena s protržením kaskády přehrad v Číně. Při protržení přehrady Fujinuma, které iniciovala stejná přírodní katastrofa jako havárii ve Fukušimě, tak například zahynulo více lidí než při havárii elektrárny.
České zelené aktivistické organizace propagují jako nejdůležitější zdroj náhrady uhlí a jádra biomasu. Ovšem zvýšení produkce bioplynu a masivní náhrada uhlí biomasou při výrobě elektřiny vedou k intenzifikaci zemědělství a dovozu dřevní hmoty ve velkém na obrovské vzdálenosti. Ovšem z environmentálního hlediska by se měla krajina před intenzivním zemědělstvím a <a href="https://oenergetice.cz/nazory/dovezena-drevni-hmota-nahrazuje-uhli-nejen-dansku-schyluje-se-k-dalsimu-zelenemu-prusvihu/">les před masivní těžbou</a> spíše chránit.
Přechod k intenzivnímu využití větrné elektřiny nevede v Německu k decentralizaci výroby elektřiny, ale naopak k její ještě větší centralizaci a přepravě na daleko větší vzdálenosti. Nejen na prosazení potřebných vedení vysokého napětí je potřeba ekvivalentní centrální moc. Na pevnině už začíná být hustota a velikost větrných turbín v příhodných místech tak velká, že začíná lidem velmi vadit a <a href="https://oenergetice.cz/nemecko/nemecke-aukce-vetrne-elektrarny-drhnou-chybi-projekty-ceny-se-stale-drzi-vysoko-u-maxima">velmi těžko se prosazuje</a>. Stejně tak hlavní nárůst výkonu solárních panelů je v Německu nyní ve velkých farmách pokrývajících velké plochy i zemědělských půd.
I přes obrovské úsilí a náklady, které do své Energiewende Německo vložilo, ve snižování emisí dramaticky selhává oproti zemím, které si vybraly cestu mixu jádra a obnovitelných zdrojů. I v dobách nejhorších z hlediska emisí pro Francii a nejlepších pro Německo má Francie násobně menší emise CO2 na jednotku vyrobené elektřiny.
<figure id="attachment_72411" class="wp-caption aligncenter" style="width: 1125px;"><img class="size-full wp-image-72411" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/Co2.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/Co2.jpg 1125w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/Co2-512x320.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/Co2-768x480.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/Co2-1024x640.jpg 1024w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/Co2-725x453.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/Co2-800x500.jpg 800w" alt="Zobrazení emisí oxidu uhličitého na jednotku vyrobené elektřiny pro dané evropské státy v roce 2018. Každý bod reprezentuje jednu hodinu v místě daném množstvím elektřiny dodaným v dané hodině (osa x) a emisí CO2 na jednotku vyrobené elektřiny (osa y)." width="1125" height="703" /><figcaption class="wp-caption-text">Zobrazení emisí oxidu uhličitého na jednotku vyrobené elektřiny pro dané evropské státy v roce 2018. Každý bod reprezentuje jednu hodinu v místě daném množstvím elektřiny dodaným v dané hodině (osa x) a emisí CO2 na jednotku vyrobené elektřiny (osa y).</figcaption></figure>
To je jen pár z faktů, které se nesmí na stránkách Deníku Referendum objevit. Jak jsem psal, každý ze zdrojů energie má svá pozitiva a negativa. A má svá rizika. Jedině, když o nich budeme vědět, budeme je analyzovat a diskutovat, tak můžeme tato rizika zmírnit. To je důvod, proč by se neměla fakta cenzurovat a neměly by se před nimi zavírat oči. Také proto je třeba diskutuji v už zmíněné <a href="https://www.youtube.com/watch?v=Gyt2rd3Gl4A">přednášce o Černobylu</a> a <a href="https://www.youtube.com/watch?v=_vMzfEBy3cI">přednášce o Fukušimě</a> pro Pátečníky.
Pan Josef Patočka mi ve svém článku vyčítá, že píši o úspěchu Číny v oblasti jaderné energetiky: „Český jaderný fyzik Vladimír Wagner publikoval nedávno na serveru oEnergetice.cz téměř oslavný článek s titulkem „<a href="https://oenergetice.cz/nazory/konecne-se-alespon-cine-buduji-jaderne-reaktory-bez-zpozdeni/">Konečně se alespoň v Číně budují jaderné reaktory bez zpoždění</a>“. Přestože si k tomu vybral příhodně zrovna třicáté výročí masakru protestujících na náměstí Nebeského míru, otázku, proč je to právě jedna z nejnesvobodnějších zemí na světě, kde se jeho zamilované technologii daří nejlépe, si nepoložil.“ To, že vidím, že Čína je úspěšná v řadě oblastí, nejen při budování jaderných zdrojů, opravdu neznamená, že bych souhlasil s nedemokratickými postupy jejího vedení. Pokud nebudu vidět vlivem ideologického prizmatu úspěchy svého ideologického soupeře a nedokážu se z nich poučit, tak se mohu dostat do opravdu velkých problémů. Do ještě větších se dostanu, pokud si budu zastírat problémy u sebe a nedokážu se z nich poučit. A přesně takovým svým myšlením a pohledem připomínají pánové Patočkové sovětské aparátčíky, které ve svém díle popisuje autor série Černobyl. Pokud by mohli zavádět cenzuru a jednostranný pohled podle svých představ nejen v Deníku Referendum, zákonitě by to vedlo k tragickým koncům. Přesně na to se snaží Craig Mazin upozornit.
Úvodní fotografie: Dekontaminace střechy a odstraňování zbytků grafitu z aktivní zóny v reálu (zdroj Igor Kostin, <a href="http://www.chernobylgallery.com/">http://www.chernobylgallery.com</a>)

O čem je seriál Černobyl?

V Číně zahájili testy za studena prvního referenčního bloku HPR1000 (Hualong One). Budování tohoto reaktoru probíhá v předstihu před plánem a i u ostatních bloků tohoto typu jde zatím výstavba velmi dobře. Zdá se, že by se HPR1000 mohl stát vlajkovou lodí Číny v oblasti reaktorů III. generace.
Pokročilý tlakovodní reaktor je vyústěním cesty k jednotné čínské koncepci. Primární chlazení zajišťují tři chladící smyčky s hlavními cirkulačními čerpadly a parogenerátory. Aktivní zónu tvoří 177 palivových souborů, odstávky pro výměnu paliva jsou v intervalu 18 až 24 měsíců. Tepelný výkon je okolo 3100 MWt, hrubý elektrický okolo 1160 MWe a čistý pak 1090 MWe. Účinnost je tak zhruba 36 %. Reaktor s dvojitým kontejnmentem, důrazem na pasivní prvky a předpokládanou životností překračující 60 let splňuje všechny nároky na zařízení III+ generace.
Jde o národní projekt sjednocující koncepce dvou hlavních čínských firem CGN (China General Nuclear Power Corporation) a CNNC (China National Nuclear Corporation). Výsledný blok HPR1000 (CGN) a Hualong One (CNNC) se mírně liší. Firma CGN buduje dvojici své varianty tohoto bloku jako Fang-čcheng-kang (Fangchenggang) 3 a 4. Ty mají být také referenčními bloky pro elektrárnu Bradwell B. Fang-čcheng-kang 3 se začal budovat v prosinci 2015. Firma CNNC využila svou variantu pro konstrukci bloků Fu-čching (Fuqing) 5 a 6. Výstavba prvního z nich byla zahájena v květnu 2015.
<figure id="attachment_72096" class="wp-caption aligncenter" style="width: 1024px;"><img class="size-full wp-image-72096" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/obrázek-1.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/obrázek-1.jpg 1024w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/obrázek-1-512x300.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/obrázek-1-768x450.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/obrázek-1-725x425.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/obrázek-1-800x469.jpg 800w" alt="Schéma reaktoru Hualong One: 1 – kontejnment, 2 – reaktorová budova, 3 – reaktor, 4 – parogenerátory, 5 – cirkulační čerpadla, 6 – Kontrolovaná budova, 7 - Jaderná pomocná budova, 8 – Sklad paliva, 9 – Strojovna s turbínou, 10 – turbína (zdroj GNS)." width="1024" height="600" /><figcaption class="wp-caption-text">Schéma reaktoru Hualong One: 1 – kontejnment, 2 – reaktorová budova, 3 – reaktor, 4 – parogenerátory, 5 – cirkulační čerpadla, 6 – Kontrolovaná budova, 7 – Jaderná pomocná budova, 8 – Sklad paliva, 9 – Strojovna s turbínou, 10 – turbína (zdroj GNS).</figcaption></figure>
Původní úvahy z roku 2016 byly, že se palivo do reaktoru Fu-čching 5 zaveze v lednu 2020. Ovšem současný předstih budování slibuje, že by to mohlo být už v tomto roce. Testy za studena totiž začaly o 50 dní dříve, než se plánovalo. To by znamenalo dokončení reaktoru za 4,5 roku. Pokud se bude stejně úspěšně vyvíjet situace na bloku Fu-čching 6, a zatím to tak vypadá, bude to pro první referenční bloky reaktoru III. generace docela výjimečná situace.
Firma CGN měla s výstavbou bloků Fang-čcheng-kang 3 a 4 na počátku problémy a zdržení při betonáži. Ta byla totiž zadána firmě, která je v dané oblasti nováčkem. Toto zdržení se sice postupně zkracuje, ale pořád ještě reprezentuje zhruba půl roku. Na druhé straně však Čína, která plánuje zintenzivnit budování jaderných zdrojů doma i v zahraničí, potřebuje zapojit do tohoto odvětví nové kapacity. Bude zajímavé sledovat, jak rychle po blocích Fu-čching se spustí ty v Fang-čcheng-kang. V každém případě však i ony pravděpodobně budou mít dobu výstavby blízkou pěti letům. Pokud se taková délka stavby bude dosahovat standardně, je to přesně to, co by měly reaktory III. generace přinést.
Že by taková rychlost měla být dosažitelná i v zahraničí, ukazuje průběh výstavby dvou reaktorů typu Hualong One v pákistánské elektrárně Karáčí. Tam probíhá stavba bloků 2 a 3 této elektrárny velmi dobře, u druhého bloku začala v srpnu 2015 a třetího v květnu 2016. U spouštění prvních bloků v zahraničí se dá čekat větší časová náročnost. Pokud by se podařilo druhý blok dokončit už v příštím roce, byl by to velmi velký úspěch. Stavba dalšího reaktoru Hualong One se v Pákistánu připravuje v elektrárně Chašma (Chashma).
V samotné Číně se připravuje zahájení budování reaktorů HPR1000 (Hualong One) na několika místech. Již v tomto roce nebo na přelomu let 2019 a 2020 by měla být zahájena betonáž hned čtyř nových bloků. Jedná se o Čang-čou (Zhangzhou) 1, Čchang-ťiang (Changjiang) 3 a 4, které bude budovat CNNC, i Huizhou/Taipigling 1 realizovaný firmou CGN. V plánu a přípravě je pak řada bloků tohoto typu, například Fang-čcheng-kang 5 a 6, Čang-čou 2,3 a 4 i Nindge (Ning-te) 5 a 6. Po úspěšném dokončení referenčních bloků by se zahajování výstavby nových mohlo zrychlit.
<figure id="attachment_72097" class="wp-caption aligncenter" style="width: 1385px;"><img class="size-full wp-image-72097" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/obrázek-2.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/obrázek-2.jpg 1385w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/obrázek-2-512x288.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/obrázek-2-768x432.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/obrázek-2-1024x576.jpg 1024w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/obrázek-2-725x408.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/06/obrázek-2-800x450.jpg 800w" alt="Stavba bloků Fu-čching 5 a 6 (zdroj Fuqing Nuclear Power Plant/CNNC)." width="1385" height="779" /><figcaption class="wp-caption-text">Stavba bloků Fu-čching 5 a 6 (zdroj Fuqing Nuclear Power Plant/CNNC).</figcaption></figure>
Důležitým krokem k expanzi Číny do Evropy je nedávné spuštění druhého reaktoru EPR v elektrárně Tchaj-šan (Thaishan). Štěpná řetězová reakce se zde rozběhla 28. května 2019. Dva bloky EPR zde byly dokončeny ve spolupráci francouzské firmy EDF a čínské CGN. Jsou to první dva reaktory tohoto typu, které se dostaly do provozu. Doplňme, že dva další dokončované bloky by se mohly rozběhnout do konce roku nebo na přelomu let 2019 a 2020. Palivo do aktivní zóny reaktoru Olkiluoto 3 by mělo být umístěno v červnu, pokud se podaří instalovat včas asfaltové tlumiče vibrací. V říjnu 2019 by mohl začít vyrábět elektřinu, ale spíše to bude až na rozhraní let 2019 a 2020. Do bloku Flamanville by mohlo být zavezeno palivo do konce roku 2019.
Spolupráce firem EDF a CGN realizuje i další dvojici bloků EPR v elektrárně Hinkley Point C. Po dokončení projektu v Číně se bude možné soustředit na projekty ve Velké Británii. Zde by tyto firmy chtěly ještě realizovat dva bloky EPR v elektrárně Sizewell C a také dva bloky Hualong One v elektrárně Bradwell B. Na přípravě obou těchto projektů se intenzivně pracuje a jejich úspěšná realizace by mohla otevřít cestu reaktoru Hualong One na evropský energetický trh.
Licenční řízení ve Velké Británii se na konci roku 2018 posunulo z druhé fáze do třetí. V první fázi a druhé fázi byly posuzovány základní bezpečnostní vlastnosti a dopady na životní prostředí. Nebyly nalezeny žádné problémy v těchto oblastech. Návrh tak postoupil do třetí fáze generického hodnocení konstrukce (GDA). Ve třetí fázi hodnocení bude návrh posuzován pečlivěji a opět se bude moci k jednotlivým krokům hodnocení vyjádřit veřejnost. Dokončení celého řízení GDA se předpokládá v roce 2021. Pracuje se také na licenci EUR (European Utility Requirements) pro tento reaktor.
Hualong One v překladu znamená Čínský drak 1. Zdá se, že nový čínský reaktor má název případný a mohl by se v čínském i světovém kontextu stát rychlým drakem, který pomůže rozběhnout renesanci jaderné energetiky. Čína je jedním z největších emitentů oxidu uhličitého. Úspěch Čínského draka 1 v Číně i v dalších intenzivně se rozvíjejících zemích by mohl být spolu s rozvojem dalších nízkoemisních zdrojů klíčem k razantnímu snižování využívání fosilních zdrojů. A také k celkovému zlepšení ekologické situace, dostupnosti elektřiny i životní úrovně v nich.
<hr />
Poznámka: Nedávno jsme měli s Honzou Horáčkem z Ústavu fyziky plazmatu povídání o budoucnosti využití jaderné energie v Science Café. Nejdříve Honza o fúzi a pak já o štěpných reaktorech. Záznam je zde: <a href="https://slideslive.com/38916074/co-prinese-nova-era-jaderne-energie">https://slideslive.com/38916074/co-prinese-nova-era-jaderne-energie</a> .
Psáno pro servery oEnergetice a Osel
Úvodní fotografie: Elektrárna Tchaj-šan má nyní v provozu dva bloky EPR (zdroj CGN)

Konečně se alespoň v Číně budují jaderné reaktory bez zpoždění

V poslední době jsou díky stávkám za klima stále více slyšet se svými požadavky mladí aktivisté. V souvislosti s tímto hnutím se také objevují názory, že nejen politici, na které se primárně Greta Thurnbergová a její následovníci obracejí, ale i vědci svým vyčkáváním a nečinností selhávají. Podívejme se na opodstatněnost těchto výtek podrobněji.
Příkladem takové kritiky může být <a href="https://www.reflex.cz/clanek/placena-zona-archiv-hlavni-clanky/95168/sestnactileta-aktivistka-greta-thunberg.html">nedávný článek</a> Veroniky Bednářové v Reflexu: „Šestnáctiletá aktivistka Greta Thurnbergová“. Ten se zaměřuje nejen na osobnost Grety Thurnbergové, ale hlavně na dopady hnutí, které bylo jejím prostřednictvím iniciováno. Kromě velkého obdivu k samotné Gretě autorka vyslovuje na závěr názor, že tím, kdo na rozdíl od Grety a jejích následovníků selhává, je „vědecká komunita, akademici, univerzitní profesoři, specialisté na ekologii a globální problémy, kteří místo toho, aby zahltili politické reprezentace svých zemí konkrétními lokálními fakty a jasnými požadavky, jen opatrně souhlasně kývají hlavami, víceméně mlčí a vyčkávají, jaká konkrétní řešení tedy z dívky a dalších celosvětově stávkujících středoškoláků vypadnou. Šestnáctileté dítě jim přitom svým prostým heslem „Dělejte něco“ připravilo ideální půdu k širší veřejné diskuzi a nastavilo zrcadlo dosavadnímu ekologickému snažení.“
<figure id="attachment_71575" class="wp-caption aligncenter" style="width: 648px;"><img class="size-full wp-image-71575" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/05/1-1.jpg" sizes="(max-width: 648px) 100vw, 648px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/05/1-1.jpg 648w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/05/1-1-512x425.jpg 512w" alt="Iniciátorkou stávek za klima se stala Greta Thurnbergová (zdroj její facebook)." width="648" height="538" /><figcaption class="wp-caption-text">Iniciátorkou stávek za klima se stala Greta Thurnbergová (zdroj její facebook).</figcaption></figure>
Stejně jako Veronika Bednářová i další autoři však v tomto případě neberou v úvahu jednu důležitou skutečnost. Emotivní a spektakulární akce aktivistů prezentujících jednoduchá hesla mají nesrovnatelně větší ohlas a dopad, než racionální doporučení vědců postavená na vědeckých faktech, která většinou nemohou být jednoduchá a jednoznačná. Velmi často je posuzovaná problematika komplikovaná, naše znalosti jsou neúplné a s řadou neurčitostí a také možných řešení může být vícero. Každé z nich má své kladné i záporné stránky a rizika. A to platí v míře vrchovaté i pro problematiku klimatických změn, jejich antropogenního ovlivnění a možnostech snížení jejich dopadů pomocí omezení emisí nebo zvýšení odolnosti vůči nim. Vědecká vyjádření a doporučení jsou tak méně slyšitelná, méně jednoznačná a ne tak jednoduchá, jako často ideologicky postavená a velmi zjednodušená vyhlášení aktivistů. Zvláště, když jsou podána extrémně razantně a naléhavě.
To, že i hesla a zdůvodnění, na kterém svou kampaň staví Greta Thurnbergová a hnutí stávky za klima, jsou hodně vzdálená od reality, kterou popisují vědci klimatického panelu IPCC, <a href="https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/ladislavn-metelka-nepravdive-zduvodneni-studentske-stavky-za-klima">zdůrazňuje třeba i klimatolog Ladislav Metelka</a>. Intenzivní kampaň vedená třeba s dobrými úmysly, ale bez toho, aby se opírala o reálná vědecká fakta, může vést k úplně opačným výsledkům. Ukazuje to i výsledek kampaně environmentálních organizací. Jejich kampaň za snížení emisí je dominantně postavena na protijaderném aktivismu. Za podporu využití jaderné energie k výrobě elektřiny u nás udělily řadu anticen Ropák a na klimatické konferenci v Paříži udělily tyto aktivistické skupiny anticenu Pinokio francouzské firmě EDF právě za využívání jaderné energie.
Ovšem výsledek srovnání emisí oxidu uhličitého ve Francii, která navzdory výzvám environmentálních organizací využívá kombinaci jaderných a obnovitelných zdrojů, a Německa, kde se environmentálním organizacím podařilo prosadit svoji vizi energetické koncepce, je více než jasný. Lze to velmi pěkně dokumentovat na grafu emisí oxidu uhličitého na jednotku vyrobené elektřiny. V něm je zobrazen výsledek emisí z elektroenergetiky za celý minulý rok 2018. Každý bod reprezentuje jednu hodinu produkce elektřiny v dané zemi. Jeho poloha v ose x ukazuje počet MWh vyrobený v dané hodině, tedy i průměrný výkon v dané hodině. Na ose y pak je ukázáno množství oxidu uhličitého emitovaného na jednotku vyrobené elektřiny.
<figure id="attachment_71576" class="wp-caption aligncenter" style="width: 1372px;"><img class="size-full wp-image-71576" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/05/2v.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/05/2v.jpg 1372w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/05/2v-512x328.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/05/2v-768x492.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/05/2v-1024x656.jpg 1024w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/05/2v-725x464.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/05/2v-120x77.jpg 120w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/05/2v-800x513.jpg 800w" alt="Zobrazení emisí oxidu uhličitého na jednotku vyrobené elektřiny pro dané evropské státy v roce 2018. Každý bod reprezentuje jednu hodinu v místě daném množstvím elektřiny dodaným v dané hodině (osa x) a emisí CO2 na jednotku vyrobené elektřiny (osa y)." width="1372" height="879" /><figcaption class="wp-caption-text">Zobrazení emisí oxidu uhličitého na jednotku vyrobené elektřiny pro dané evropské státy v roce 2018. Každý bod reprezentuje jednu hodinu v místě daném množstvím elektřiny dodaným v dané hodině (osa x) a emisí CO2 na jednotku vyrobené elektřiny (osa y).</figcaption></figure>
Z grafu je jasně vidět, že Francie má vždy mnohonásobně nižší emise než Německo. Produkce oxidu uhličitého těchto zemí je jasně oddělená. I v době, kdy na tom byla Francie s emisemi nejhůře, produkovala jich násobně méně než Německo v době, kdy na tom bylo s emisemi nejlépe, tedy když hodně foukalo a svítilo slunce. Je také třeba připomenout, že Německo stále produkuje přes 10 % elektřiny z jaderných bloků. Francie má už nyní minimum uhelných elektráren a chce je úplně odstavit v roce 2022, do roku 2050 pak chce být uhlíkově neutrální. Německo doufá, že uhelné bloky zavře do roku 2038. Ovšem i poté bude velmi intenzivně využívat fosilní zdroje v podobě elektráren na zemní plyn. Ten sice při spalování produkuje dvakrát méně oxidu uhličitého než uhlí, ale v případě započtení emisí skleníkových plynů při jeho těžbě a dopravě, není z tohoto hlediska příliš velkou výhrou. Energetická koncepce prosazená environmentálními organizacemi tak z hlediska omezování emisí skleníkových plynů úplně selhala. To nedávno jasně <a href="https://oenergetice.cz/zivotni-prostredi/merkelova-nemecko-se-muze-stat-uhlikove-neutralnim-pri-vyuziti-technologie-ukladani-uhliku/">přiznala i Angela Merkelová</a>, když vyhlásila, že uhlíkové neutrality bude v roce 2050 možné v Německu dosáhnout jen v případě, když se podaří zavést technologie záchytu a ukládání oxidu uhličitého (technologie CCS). Je dobré připomenout, že tyto technologie nejsou zatím dostupné a z hlediska ekologického i ekonomického jsou značně problematické. Podobně jako Francie je na tom v emisích díky mixu jádra a obnovitelných zdrojů i Švédsko. Naopak Itálie a Polsko jsou bez jádra a podobně jako Německo s vysokými emisemi skleníkových plynů.
<figure id="attachment_71577" class="wp-caption aligncenter" style="width: 800px;"><img class="size-full wp-image-71577" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/05/3-1.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/05/3-1.jpg 800w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/05/3-1-512x377.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/05/3-1-768x565.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/05/3-1-725x534.jpg 725w" alt="V Německu budou uhelné elektrárny v provozu ještě hodně dlouho, hnědouhelná elektrárna Neurath (zdroj RWE)." width="800" height="589" /><figcaption class="wp-caption-text">V Německu budou uhelné elektrárny v provozu ještě hodně dlouho, hnědouhelná elektrárna Neurath (zdroj RWE).</figcaption></figure>
Právě z tohoto důvodu je velmi důležité, aby se studentští aktivisté o téma zajímali a věděli, za co se reálně zasazují. Vzhledem k důležitosti této tématiky je potřeba ji na seriózní a dostatečné odborné úrovni, i když odpovídajícím způsobem populární formou, prezentovat široké veřejnosti. Právě proto jsme s řadou kolegů připravili dostatečně komplexní, ale zároveň srozumitelný přehled problematiky spojené s možnými klimatickými změnami, jejich dopady a dostupnými opatřeními ke zvýšení odolnosti Česka vůči nim. Pod vedením Václava Cílka a Alexandra Ače jsme napsali knihu <a href="https://www.kosmas.cz/knihy/241338/vek-nerovnovahy/">Věk nerovnováhy (klimatická změna, bezpečnost a cesty k národní resilienci)</a>. Vzhledem k velice pestrému složení autorského kolektivu je možné jasně vidět, že v řadě otázek není ani ve vědecké komunitě jednotný názor a často se i z principu objevuje více možných cest. Kniha je dobrým začátkem pro získání přehledu základních poznatků a zahájení studia a uvažování o této složité problematice. Zajistí čtenáři jistou imunitu proti primitivním zjednodušeným heslům, která se objevují v aktivistických kampaních a internetových diskuzích. Kniha vyšla v nakladatelství Academia a na pulty knihkupectví se dostává nyní. I když byla dokončena již na přelomu let 2016 a 2017, její vydání se zdrželo. To však vadí minimálně, protože právě v současné době stávek za klima je toto shrnutí problematiky klimatické změny velmi aktuální a potřebné.
<figure id="attachment_71578" class="wp-caption aligncenter" style="width: 250px;">
<figure id="attachment_71595" style="width: 869px" class="wp-caption aligncenter"><a href="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/05/vek-nerovnovahy.jpg"><img class="wp-image-71595 size-full" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/05/vek-nerovnovahy-e1558347371204.jpg" alt="" width="869" height="396" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/05/vek-nerovnovahy-e1558347371204.jpg 869w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/05/vek-nerovnovahy-e1558347371204-512x233.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/05/vek-nerovnovahy-e1558347371204-768x350.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/05/vek-nerovnovahy-e1558347371204-725x330.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/05/vek-nerovnovahy-e1558347371204-800x365.jpg 800w" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Václav Cílek, Alexandr Ač a kol.: Věk nerovnováhy (klimatická změna, bezpečnost a cesty k národní resilienci)</figcaption></figure></figure>
I tato kniha dokumentuje, že se odborníci snaží předkládat své návrhy a diskutovat problematiku s politiky i veřejností. A to ne až po zahájení stávek za klima. Sám se dost zaměřuji na oblast energetiky, která je pro řešení snížení emisí opravdu důležitá. Je třeba zdůraznit, že odborníci se svými doporučeními se například v rámci druhé Pačesovi komise podíleli i na přípravě současně platné aktualizace státní energetické koncepce. Právě v jejím rámci, ale s širším kolektivem autorů, jsme pro širší veřejnost připravili přehled české energetiky „<a href="https://www.kosmas.cz/knihy/191560/perspektivy-ceske-energetiky/">Perspektivy české energetiky</a>“ z roku 2014 a navazující monografii „<a href="https://www.kosmas.cz/knihy/248548/ceska-energetika-na-krizovatce/">Česká energetika na křižovatce</a>“ z roku 2018.
Nejen zkušenosti v Německu ukazují, že bez jaderné energetiky se i při extrémním finančním a dalším úsilí snižování emisí příliš nedaří. U nás nemáme větrné mořské pobřeží, takže opravdu nemůžeme nízkoemisní energetiku dosáhnout bez jaderných elektráren. Jaderné zdroje energie, stejně jako všechny ostatní zdroje, mají své výhody, negativa i rizika. Asi největším rizikem je v tomto případě havárie a její dopady. O tom jsme se přesvědčili v Černobylu v roce 1986 a ve Fukušimě v roce 2011. Podrobný rozbor fukušimské havárie vyvolané jedním z největších zemětřesní a cunami je v knížce z roku 2015 s názvem „<a href="https://www.kosmas.cz/knihy/208683/fukusima-i-pote/">Fukušima I poté</a>“. Racionální analýza a diskuze tohoto rizika jsou velmi důležité, protože právě ono bylo jedním z hlavním důvodů, na kterém protijaderní aktivisté postavili svojí v Německu úspěšnou protijadernou kampaň.
<figure id="attachment_71579" class="wp-caption aligncenter" style="width: 1385px;"><img class="size-full wp-image-71579" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/05/5.png" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/05/5.png 1385w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/05/5-512x166.png 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/05/5-768x248.png 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/05/5-1024x331.png 1024w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/05/5-725x235.png 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/05/5-800x259.png 800w" alt="Knihy rozebírající pro odbornou i širší veřejnost různé aspekty energetiky: „Perspektivy české energetiky“, „Česká energetika na křižovatce“ a „Fukušima I poté“." width="1385" height="448" /><figcaption class="wp-caption-text">Knihy rozebírající pro odbornou i širší veřejnost různé aspekty energetiky: „Perspektivy české energetiky“, „Česká energetika na křižovatce“ a „Fukušima I poté“.</figcaption></figure>
Environmentální organizace zhodnotily, že rizika emisí oxidu uhličitého a klimatických změn jsou mnohem nižší než u jaderné energetiky. Německo teď ukazuje, k čemu takové rozhodnutí vede. Zároveň je vidět, kam vede nutnost výstavby velkého počtu větrných turbín a velkých rozloh fotovoltaických panelů. Lze také zhodnotit dopady zvýšené centralizace, kdy je nutné postavit dlouhá vedení, která zajistí dopravu velkých výkonů z velkých větrných parků na severu do průmyslových podniků a velkých měst na jihu Německa. Ukazuje se, že získání akceptace těchto negativních dopadů německé energetické koncepce u obyvatelstva nemusí být jednoduché. I to vede k tomu, že se výstavba obnovitelných zdrojů v Německu v posledních letech znatelně zpomaluje a tím i rychlost náhrady odstavovaných jaderných zdrojů a snižování emisí (viz třeba <a href="https://oenergetice.cz/nemecko/nemecke-oze-maji-i-negativni-rekordy-vystavba-vetrnych-elektraren-letos-nejslabsi-od-roku-2000/">zde</a> a <a href="https://oenergetice.cz/nemecko/nemecke-aukce-vetrne-elektrarny-drhnou-chybi-projekty-ceny-se-stale-drzi-vysoko-u-maxima/">zde</a>).
To, že cesty k nízkým emisím mohou být různé a každá z nich má své klady i zápory jsem se snažil organizátorům stávky za klima u nás vysvětlit diskuzním pořadu v cyklu Enviro Meetup v Paralelní Polis (lze si jej přehrát <a href="https://www.facebook.com/vejdiven/videos/2521468224548536/">zde</a>). Své dojmy z této debaty jsem popsal v <a href="https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/vladimirn-wagner-diskuze-s-organizatory-stavky-pro-klima">článku</a>, který byl i součástí rozsáhlejší <a href="https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/debata-ke-studentske-klimaticke-stavce">debata</a> k problematice stávky za klima, která proběhla na environmentálním serveru Ekolist. Pokračování debaty Enviro Meetup by mělo proběhnout ve <a href="https://www.ff.cuni.cz/udalost/enviro-meetup-stavka-za-klima-studenti-vedci-vol-ii/">čtvrtek 23. května</a>. Rozsáhlejší diskuzí vědců s veřejností byl i panel klimatické změny v rámci <a href="https://www.sisyfos.cz/clanek/1303-program-2019">pochodu za vědu</a>, který proběhl 4. května. I jeho nahrávka by se měla časem objevit na internetu.
V předchozích řádcích jsem se pokusil dokumentovat na několika akcích a počinech, kterých jsem se osobně účastnila a které ukazují, že se čeští vědci snaží s politiky a veřejností o problémech okolo klimatických změn diskutovat a nabízet možná řešení. A podobných akcí, které pořádají k dalším oblastem spojeným s tímto tématem jiní odborníci, je celá řada. Jde o komplikovaný problém, v jehož poznání máme řadu nejistot. Pro jeho řešení se nabízí řada různých cest, které každá má svá pozitiva i negativa. Proto se i pohledy různých vědců mohou lišit. Je tak důležité, aby i politici a veřejnost o různých možnostech přemýšleli a snažili se utvořit si svůj znalý postoj k danému problému. K tomu by jim měla pomocí již zmíněná publikace nakladatelství Academie „<a href="https://www.kosmas.cz/knihy/241338/vek-nerovnovahy/">Věk nerovnováhy (klimatická změna, bezpečnost a cesty k národní resilienci)</a>“, která právě vychází.
<hr />
Psáno pro Ekolist, Osla, Neviditelného psa a oEnergetice.