Domů
Názory
Kdo opravdu provozuje greenwashing?
Zdroj: Vladimír Wagner

Kdo opravdu provozuje greenwashing?

Obsah tohoto článku nebyl zpracován ani upravován redakcí webu oEnergetice.cz a článek nemusí nezbytně vyjadřovat její názor.
Začátkem minulého týdne neprošla v evropském parlamentu námitka proti taxonomii, která stanovuje podmínky pro zařazení jaderných technologií k udržitelným a plynu jako udržitelného na přechodnou dobu. Zelení protijaderní aktivisté okamžitě rozběhli další intenzivní kampaň proti jaderné energetice a označují její zařazení do taxonomie jako greenwashing.

Příkladem takového postupu je článek Adama Rektora-Polánka v Deníku Referendum nebo článek Edvarda Sequense „Jaderný greenwashing nakonec zvítězil“ na Ekolistu. Připomeňme, že Edvard Sequens je dlouhodobým bojovníkem proti jaderné energetice už od devadesátých let a patří k těm, kteří nejen v rámci organizací jako Hnutí Calla, Greenpeace, Hnutí Duha a dalších intenzivně bojovali za to, aby se první dva bloky v Temelíně nedokončily a nespustily a jaderná elektrárna v Dukovanech se odstavila co nejdříve, nejpozději po třiceti letech provozu. Pokud by své názory realizoval a prosadil, tak bychom dnes neměly v provozu žádný jaderný blok. Jak by to pak vypadalo s využíváním fosilních paliv u nás a emisemi oxidu uhličitého si myslím dokáže představit každý sám. V evropském kontextu dokázala intenzivní ideologická kampaň mezinárodních organizací tohoto typu zastavit rozvoj jaderné energetiky v Evropské unii a v Německu vedla k Energiewende a odchodu od jádra. V případě Německa, kde se poslední tři z moderních reaktorů, které ještě nejméně dvacet let mohly produkovat nízkoemisní elektřinu, odstaví na konci tohoto roku, se tak dospělo k extrémní závislosti na zemním plynu. I to byl důvod, proč Německo vybudovalo plynovody Nord Stream I a II a stalo se dominantně závislé i v elektroenergetice na ruském plynu.

Rozdíl mezi různými energetickými koncepcemi ukazuje porovnání vývoje ve Francii a Německu. Francie má již několik desetiletí nízkoemisní elektroenergetiku a vzhledem k intenzivnímu využívání elektřiny při vytápění je spotřeba zemního plynu a fosilních paliv v těchto oblastech malá. Právě energetická krize, která v Evropské unii začala po intenzivním zavíráním jaderných a uhelných zdrojů už během letošní zimy a prohloubila se invazí Ruska na Ukrajinu, přiměla Francii k návratu k rozvoji jaderné energetiky a využití plného potenciálu životnosti již postavených bloků. To snad povede ke konci diskuze, jestli a kdy stávající bloky předčasně odstavit, a tím i k odpovídající péči o ně, která předejde problémům, které se u nich nyní objevily.

Česko využívá zemní plyn k výrobě elektřiny v daleko nižší míře, než je tomu v Německu, paroplynová elektrárna Počerady (zdroj ČEZ).

Naproti tomu v Německu je přes 40 % elektřiny produkováno fosilními zdroji, a i pro vytápění se ve velké míře využívají právě tyto, hlavně zemní plyn. Německo trvá na odstavení posledních jaderných bloků na konci tohoto roku. Tím přijde o 6 % produkce elektřiny, kterou budou muset vyrobit dominantně fosilní zdroje. Německo sice plánuje zrychlit výstavbu obnovitelných zdrojů. Zde však bude stále více narážet na odpor obyvatelstva proti stále většímu pokrytí území hlavně ve vnitrozemí stále většími vrtulemi. A ten hlavně v Bavorsku s růstem počtu vrtulí a jejich environmentálními dopady roste. Stejně tak je velký odpor proti stavbě nezbytných vedení velmi vysokého napětí, které mají přivést na průmyslový jih Německa elektřinu z extrémně centralizovaných velkých větrných farem na severním mořském pobřeží. Stejně tak se naráží na to, že dominantní část fotovoltaických panelů se dováží z Asie a projevuje se výpadek v dodávkách samotných panelů i surovin pro jejich výrobu i produkci potřebné elektroniky. V řadě posledních aukcí na dotace pro solární a větrné zdroje se tak nedaří naplňovat nabízený objem. Stále více se také naráží na to, že nejsou potřebné technologie pro akumulaci, bez které se efektivní využití těchto fluktuujících zdrojů neobejde.

Protijaderná kampaň zelených aktivistů, příklon evropských politiků k jejich ideologii a neuvážený odchod od domácího uhlí bez zajištění náhrady pomocí nízkoemisních zdrojů přivedly Evropskou unii, a hlavně Německo, k extrémní závislosti na ruském zemním plynu a současné energetické krizi. Pokud Evropská unie nezačne čelit jejich greenwashingu a neobnoví své kompetence v oblasti jaderné energetiky, nepodaří se zde vybudovat nízkoemisní energetiku a splnit cíle na snižování emisí skleníkových plyn.

Zařazení jaderných zdrojů do taxonomie udržitelných zdrojů je jen prvním malým krokem na této cestě. Obecně nejsem úplně přesvědčen o účelnosti takového typu taxonomie, zvláště, když je ve větší míře vytvářena na ideologických a politických základech, než na základě technologických a vědeckých poznatků. Dost často navíc umožňuje nejednoznačnou či nepříliš srozumitelnou interpretaci požadavků na schválené zdroje. To vede k značnému nárůstu byrokracie i podhoubí pro korupci. Pochopitelně bude vše záviset na konkrétní realizaci a uplatnění této taxonomie, a také, kde všude bude vyžadována. Když už však byla tato taxonomie zavedena, a má se týkat hlavně financování, tak je pro jadernou energetiku klíčové zařazení do ní. Velké investice jsou totiž nejvíce závislé na financování a dosažitelné ceně peněz.

Je potěšující, že i tak protijaderní europoslanci jako je Luděk Niedermayer nakonec námitku proti zařazení jaderné energie do taxonomie nepodpořili. Naopak, jako extrémně protijaderná strana se ukázali vládní Piráti. Všichni jejích europoslanci, jako jediní z těch českých, pro námitku hlasovali. Snažili se to zamluvit tím, že dominantně to bylo dáno odporem proti dovozu plynu z Ruska. Ovšem už nevysvětlili, jak tedy po potopení jaderné energetiky budou tu nízkoemisní energii produkovat. Právě jaderné bloky by mohly z významné části zemní plyn nahradit. Piráti dobře ví, že plyn lze dovážet i odjinud než z Ruska. Zároveň ví, proč došlo ke spojení plynu a jádra, a jak křehká a problematická je dohoda v Evropském parlamentu o těchto otázkách. A také vědí, že strany Zelených, v jejichž klubu jsou, námitku cílily dominantně právě proti jaderné energetice. Pirátští europoslanci nevysvětlili, jak by řešili situaci se ztížením a prodražením cesty k financování pro jadernou energetiku, když by se taxonomie nepřijala. Zvláště v případě Česka, které předpokládá výstavbu nových jaderných bloků i financování údržby a vylepšování těch existujících, a bez jaderné energetiky se při cestě k nízkým emisím neobejde.

Mám dojem, že nejen pirátští poslanci nedokáží domýšlet dopad svých činů. Předchozí části prezentují fakta jasně dokazatelná čísly třeba právě při srovnání energetiky Francie a Německa. Nyní si dovolím jeden osobní názor. Nejsem politolog, takže nedokáži posoudit, jak blízký je realitě. Myslím si však, že v případě, kdyby byl německý energetický mix podobný tomu francouzskému a Německo i celá Evropská unie by právě i vlivem ideologické protijaderné kampaně zelených organizací a obecně zelené ideologie nebyla tak silně závislá na ruském plynu i dalších fosilních surovinách, neodvážil by se Putin a Rusko rozpoutat tuto válku na Ukrajině. Putin předpokládal na Ukrajině rychlé vítězství, ne takto dlouho válku. Zároveň předpokládal, že Německo kvůli jeho silné závislosti na ruských fosilních palivech nutných pro realizaci Energiewende bude silně odrazovat od podpory Ukrajiny a zaručí zdrženlivý postoj u celé Evropské unie.

Evropa nutně potřebuje obnovit své kompetence v budování jaderných reaktorů, výstavba dvou bloků v elektrárně Hinkley Point C (zdroj EDF).

Podívejme se, jak vypadá ideologizace a greenwashing v podání Edvarda Sequense v jeho příspěvku. Pan Sequens uznává, že jaderné zdroje jsou nízkoemisní, zdůrazňuje však, že mohou být ještě jiné environmentální dopady, které je třeba vzít v úvahu. Ovšem různé environmentální dopady mají nejen jaderné, ale také obnovitelné zdroje. A některé z nich mají environmentální dopady docela dramatické. Uhelná produkce, a částečně i jaderná, se v některých evropských státech nahrazuje masivním spalováním biomasy. V řadě případů jde o velké elektrárny spalující dřevo dovezené přes oceán. Environmentální dopady masivního využívání spalování biomasy jsou dramatické. Spalování biomasy konkuruje produkci potravin i environmentální funkci krajiny. A řadu environmentálních dopadů mají i další obnovitelné zdroje. Podívejme se, jaké konkrétní problematické stránky zmiňuje Edvard Sequens u jaderné energetiky.

 

  1. Existující riziko jaderné havárie s dramatickými následky pro životní prostředí a lidské zdraví.“ Má pravdu v tom, že v případě jaderného bloku není vyloučená i velká havárie s únikem radioaktivity. V historii jaderné energetiky však nastaly pouze dva případy, Černobyl a Fukušima, kdy došlo k dramatickým dopadům na životní prostředí, a pouze v případě Černobylu došlo i k dramatickým dopadům na lidské zdraví. A i tam to byly dopady ve srovnání s jinými přírodními a průmyslovými katastrofami dost omezené. Podrobněji je srovnání dopadů v Černobylu a Fukušimě popsáno v článku z doby krátce po havárii ve Fukušimě. Zároveň je třeba připomenout, že havárie ve Fukušimě I byla následkem jedné z největších přírodních katastrof, jejíž dopady daleko převýšily dopady samotné havárie elektrárny. A nyní, po necelých dvanácti letech, začala revitalizace a návrat obyvatel i nejsilněji zasažených oblastí v blízkosti elektrárny. Dále je třeba připomenout, že u obnovitelných zdrojů, hydroelektráren, došlo k více haváriím s daleko většími dopady na lidské zdraví i životní prostředí. Jmenujme třeba tu největší na kaskádě přehrad v Číně. U některých zdrojů je sice počet mrtvých při havárii malý, ale pravděpodobnost havárie je naopak relativně vysoká. Zmiňme třeba exploze či jiné havárie u bioplynových stanic. Pokud tak vezmeme počet obětí nebo škody v celém životním cyklu zdroje přepočtený na jednotku vyrobené energie, tak jaderné zdroje vycházejí stejně i lépe, než je tomu u obnovitelných zdrojů
  2. Jaderné elektrárny vyžadují velmi velké množství vody pro svůj provoz, zejména chlazení. Snížená dostupnost chladící vody, která je také důvodem pro omezení výkonu plánovaného nového reaktoru v Dukovanech, vede v zahraničí periodicky ke snížení nebo dokonce přerušení výroby elektřiny v posledních letech, přičemž klimatická změna přinese v Evropě ještě více sucha.“ Je třeba zdůraznit, že tato voda z krajiny nezmizí, ale odpaří se a jinde o to více zaprší. Je to vlastně umělý malý vodní cyklus. Jaderné bloky je třeba stavět u odpovídajícím způsobem dimenzovaných vodních zdrojů. A pochopitelně je potřeba i technologii chlazení využít odpovídající. Je tak třeba využít k chlazení chladící věže i v případě umístění u velkých řek. V tom případě by se některé francouzské bloky nemusely v létě odstavovat. Podobně lze využít dokonce i suché chlazení. Je to náročnější a nákladnější, ale lze tak řešit nedostatek vodních zdrojů i případný vliv klimatických změn. Ovšem podobný problém mají i jiné tepelné zdroje, tedy i ty na biomasu nebo spalování zelených plynů.
  3. Těžba uranu způsobuje výrazné znečištění životního prostředí. Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) uvedl, že dopady těžby a zpracování uranu jsou srovnatelné s uhlím. Sanace uranových dolů v řadě zemí světa je stále nevyřešeným problémem. Těžba a upracování uranové rudy po sobě zanechaly škody velkého rozsahu i v České republice, která byla nucena na jejich sanace od roku 1989 vynaložit přibližně 50 miliard korun a dalších 60 miliard ještě vydá“. Těžba uranu má negativní účinky. Ovšem objem vytěženého materiálu a počet těchto dolů je o několik řádů nižší než u fosilních paliv. Zároveň je třeba zmínit, že objem vytěžených materiálů a environmentální dopady jsou v tomto případě u obnovitelných zdrojů srovnatelné, či spíše i větší právě u obnovitelných zdrojů. Zvláště, když k tomu připočteme potřebu akumulace. Stačí připomenout dopad těžby lithia, vzácných zemin, či kobaltu a dalších materiálů nezbytných pro větrnou a solární energetiku i baterie. Vyhořelé palivo lze navíc i recyklovat, a tak výrazně snížt nároky na těžbu uranu.

První trvalé geologické úložiště vyhořelého jaderného paliva se dostává do provozu ve Finsku (zdroj Posiva).

  1. Navzdory desítkám let vývoje jaderného odvětví zůstává problematická otázka nakládání s vyhořelým jaderným palivem a dalšími vysoko radioaktivními odpady, které zůstanou nebezpečné pro biosféru po další statisíce let. Hledání místa pro hlubinné úložiště v České republice se potýká s nesouhlasem dotčených obcí pro zásadní dopady do životů jejich obyvatel a rizika pro podzemní vody.“ Se zacházením s vyhořelým jaderným palivem není žádný technický problém. Jeho objem je velice malý. Celý vyprodukovaný objem za dobu životnosti jaderné elektrárny lze uložit v relativně malém přechodném úložišti v areálu elektrárny. Zde je pod velice přísným a pečlivým dozorem. Zatím nikdy v této oblasti nenastal problém. Navíc lze v případě intenzivního využívání jaderné energetiky počítat s jeho přepracováním a zmenšením jeho objemu i radiochemické nebezpečnosti. I metoda případného konečného uložení byla úspěšně demonstrována ve Finsku a na podobném konečném úložišti se pracuje i ve Finsku. Zde je možné ukázat, a třeba i pozůstatky přírodního reaktoru v Gabonu jasně demonstrují, že takové geologické úložiště je bezpečné. Zároveň lze na příkladu takového úložiště potvrdit, že taxonomie je hodně postavena na politice bez ohledu na technologickou realitu. Je třeba zdůraznit, že o taxonomii zaměřené na jaderné zdroje existuje ve sdělovacích prostředcích celá řada dezinterpretací. Rozebíral jsem to podrobněji v článku na Ekolistu. V případě jaderných zdrojů nejde například o přechodnou dobu jejich využívání a časové limity pro konkrétní podmínky jen zajišťují stabilitu na danou dobu pro investory. Průběžně by se měly dané podmínky posuzovat podle technologického vývoje. Mohou pak zůstat i po daném časovém limitu nebo se změnit. Celkově by měla být taxonomie zaměřena na uplatnění co nejlepší technologie z pohledu udržitelnosti a environmentálního dopadu. To znamená, co největší zaměření na recyklaci vyhořelého paliva. Připomeňme, že vyhořelé palivo vytažené z aktivní zóny musí nějaký rok chladnout v bazénu, pak i desetiletí v suchém přechodném úložišti ve speciálním kontejneru a pak teprve může jít na recyklaci. V případě, že by mělo jít vyhořelé palivo bez recyklace do geologického úložiště, tak by mělo počkat v suchém přechodném úložišti ještě déle. I současné recyklované palivo typu MOX a REMIX může být recyklováno vícenásobně, i když celkový počet recyklací je omezen. Než je tak možné i nerecyklované vyhořelé palivo uložit do trvalého úložiště, uplyne řada desetiletí. To je důvod, proč se s trvalým geologickým úložiště u nás nepočítalo před rokem 2065. Pokud bychom počítali s recyklací, posunuje se jeho potřeba ještě mnohem dále ke konci století. Navíc by se recyklací mohl i dramaticky zmenšit objem silně radioaktivního odpadu, a pak by v případě společné politiky Evropské unie nemuselo být takové úložiště v každém státě Evropské unie. Požadavek vybudovaného trvalého úložiště do roku 2050 pro každý stát využívající jadernou energetiku je tak v taxonomii spíše absurdní. Je tam prosazen protijadernými aktivisty, kteří tak doufají zabránit výstavbě nových jaderných bloků. Pokud se tak v budoucnu přistoupí k vytváření taxonomomie podle reálných vědeckých a technologických znalostí, tak by se právě tato podmínka měla zrušit.
  1. Jaderná energetika je spojena s nebezpečím šíření jaderných materiálů zneužitelných pro jaderné zbraně prostřednictvím civilních jaderných programů.“Je třeba zdůraznit, že čerstvé a ani vyhořelé jaderné palivo z elektrárenských jaderných bloků nelze využít pro výrobu jaderné zbraně. Ve vyhořelém palivu je po dlouhodobém pobytu v aktivní zóně reaktoru, která se realizuje v případě elektrárenského bloku, široká směs izotopů plutonia, kterou nelze použít pro výrobu jaderné zbraně. Příspěvek širokého využití jaderných technologií může jistě zvýšit riziko šíření vojenských jaderných technologií, které je však jinde podstatně větší než v Evropské unii. Jsou země, které měly jaderné zbraně dříve než jadernou energetiku. Rozvoj jaderné energetiky v Evropské unii navíc toto globální nebezpečí nenavýší.
Štítky:Názor
seznam

Mohlo by vás zajímat:

Komentáře(25)
Rejpal
16. červenec 2022, 00:31

ěkný článek je v něm mnoho pravdy. Ale přece jen mě tak něco chybí když mluvíme o OZE třeba o FV panelech pak FVE na střeše je asi nejekologičtější zdroj energie který známe. Pokud se využívají rozumně / ne na tom stavět energetiku / tak jsou to velmi dobré zdroje a cenově na tom nejdou hůře než nové JE. Co se akumulace týče pak autor má samozřejmě pravdu , ale jen z poloviny s tím jak bude přibývat elektromobilů bude přibývat i akumulace v síti a to nezávisle na OZE takže při rozumné energetické politice - kterou zatím nemáme lze do sítě levně zaintegrovat poměrně velké množství FVE aniž by to znamenalo nutnost budování nějaké velké akumulace. Samozřejmě většina výroby el. energie v našich podmínkách není ekonomicky realizovatelná jinak než pomocí jaderných el. a odpadním teplem z nich je třeba vytápět města. V každém případě ani jaderné elektrárny nejsou všespásné a nezajistí samy o sobě úplný přechod od fosilních paliv, protože je není možné ekonomicky využít pro nárazovou spotřebu v době velkých mrazů a tak stejně jako OZE potřebují množství záložních dnes typicky fosilních zdrojů plný přechod na el. energii není kvůli nárazové spotřebě v zimě při současném stavu izolace budov a otopných soustav vůbec možný. Bohužel OZE a JE nejsou v sítí komplementární.

Ladislav Novák
16. červenec 2022, 10:47

Nepapouškujete nám tady jen zelenou propagandu?

"... FVE na střeše je asi nejekologičtější zdroj energie který známe. Pokud se využívají rozumně / ne na tom stavět energetiku / tak jsou to velmi dobré zdroje a cenově na tom nejdou hůře než nové JE. ..." - to je zjevný nesmysl!

Dál to asi nemá cenu komentovat:

"...s tím jak bude přibývat elektromobilů bude přibývat i akumulace v síti a to nezávisle na OZE ..."

8-O

Milan Vaněček
16. červenec 2022, 11:40

Pane Wagnere, místo ideologických řečí a polemik raději sledujte současnou realitu. Teď je zde na Oenergetice výborné srovnání okamžitých cen na burse

oenergetice.cz/energostat

a podívejte se i na

agora-energiewende.de/service/agorameter/chart/power_generation/13.07.2022/16.07.2022/today/

Vidíte vysoké ceny v jaderné Francii, nízké okamžité ceny v Německu a Švédsku (protože fouká a v Německu je důležité že i dost svítí slunce).

Včera jste si mohl přečíst jak švédské JE omezují výrobu, protože Švédsko má hodně elektřiny z OZE a neustále svůj podíl zvyšuje. Ale nezlikvidovalo nesmyslně ihned JE, jako Němci. A je vidět, že v létě (vlastně po celý půl rok) JE už brzy budou zcela vytlačeny z trhu kvůli rostoucím OZE. Horko a nízké ceny jádru nesvědčí.

Vidíte, že

1) rostoucí podíl OZE, úžasný technický pokrok, je vidět v nízkých cenách elektřiny

2) jakékoliv politické (ideologické) zásahy a nejvíce válka, silně zvyšují ceny elektřiny

Co "zvítězí", technický pokrok nebo politika a ideologie?

Emil
16. červenec 2022, 16:45

Letos máme za sebou zatím přes 4700 hodin a z toho celkem přibližně 100 hodin, kdy byla v Německu cena elektřiny nižší, než jsou variabilní výrobní náklady jaderných elektráren. Takže jak jste přišel na to, že "JE už brzy budou zcela vytlačeny z trhu kvůli rostoucím OZE"? Zdá se že horko spíš nesvědčí vám.

Z toho energostatu je jasně vidět, že nejvyšší ceny elektřiny jsou v Itálii, což kupodivu nezmiňujete, asi proto že se nedají svést na jádro, a také je vidět, že vysoké ceny jsou i v zemích s Itálií sousedících (Švýcarsko, Francie), které mají dobré propojení na Itálii, takže Itálie zvyšuje ceny elektřiny i tam.

Milan Vaněček
16. červenec 2022, 18:40

Je vidět že Emil nečte (resp čte ale nekomentuje) fakta, která se mu nelíbí. Jedná se o včerejší článek, anoncovaný zde na webu v rubrice Monitoring: "Švédský paradox. Omezují výrobu levné elektřiny, přitom Evropu drtí ceny energií"

idnes.cz/ekonomika/zahranicni/energie-elektrina-ceny-svedsko-unie-cesko-jaderna-elektrarna-vyroba-omezeni.A220715_161953_eko-zahranicni_ihal

O něm jsem psal, cituji z něj tu realitu:

"První ze dvou reaktorů elektrárny Forsmark severně od Stockholmu v pátek ráno pracoval na 69 procent, druhý pak na 89 procent kapacity, uvedl provozovatel elektrárny, firma Vattenfall. Místní ceny elektřiny dnes v aukci na regionální burze Nord Pool klesly nejníže od listopadu 2020.

„Vlastníci kapacitu z důvodů situace na trhu upravili směrem dolů,“ uvedla mluvčí společnosti Anna Wallrudová. „Bude tomu tak až do odvolání,“ dodala.

Omezení je sice dočasné, upozorňuje však na kontrast se situací jinde v Evropě. Vlna veder omezuje produkci ve Francii a německé uhelné elektrárny mají nedostatečné zásoby paliva kvůli nízkým hladinám řek.

Elektřina ve Skandinávii zlevnila díky solidnímu větru, který zvyšuje produkci větrných elektráren, a také díky tomu, že tamní obyvatelé odjíždějí na letní dovolenou. Cena elektřiny je tam nyní 9,35 eura (230 Kč) za megawatthodinu, zatímco ceny ve Francii jsou čtyřicetkrát vyšší."

TAK TO JE REALITA. Já jsem na to upozorňoval už před lety a opakuji to neustále: Toto nastane všude v EU, někde teď, jinde za pár let, jinde třeba za 10 či 20 let. Ale určitě dříve, než bude u nás postaven nový reaktor v Dukovanech,

resp. dříve než bude splacen, bude po většinu roku likvidován konkurencí obnovitelných zdrojů energie. (jen se nedívejme na Německo, tam od ledna bude srovnávání s jadernou energetikou bezpředmětné).

To je realita.

Emil
16. červenec 2022, 20:08

Každý si může přečíst o čem kdo psal. Zdaleka to nebylo jen o údajném "švédském paradoxu", jak se každý může přesvědčit. Ve skutečnosti je to však jen bouře ve sklenici vody, ze které se tu snaží Vaněček úplně scestně vyvozovat nějaké dlouhodobé trendy. Přitom pohledem na ten samý energostat, na který Vaněček odkazuje, je vidět, že od středy, kdy byly ceny ve Švédsku ještě vysoko nad 100 €/MWh, došlo ve Švédsku ke snížení výkonu jaderných elektráren v pátečním minimu o pouhých 9 %, aktuálně je to méně než 6 %. Poprvé od listopadu klesly ceny na pár dní k nule a Vaněček v extázi věští konec jaderné energetiky, že ale měli čtyři dny zpátky ceny přes 400 €/MWh už ignoruje. V Evropě se momentálně děje pravý opak toho na co Vaněček upozorňoval už před lety.

Milan Vaněček
16. červenec 2022, 20:57

Emil vidí "bouři ve sklenici vody" (opravdu silný argument). Já zase vidím, že každý další rok bude mít Švédsko více VtE a FVE. Každý další rok, 2023, 2024, 2025, .....

Emil
16. červenec 2022, 21:35

Argument není bouře ve sklenici vody, argument je snížení výkonu o 6-9 % na pár dní, ze kterého Vaněček vytváří trendy. Ty FVE ve Švédsku jsou snad (špatný) vtip, a o tom jak VtE ve Švédsku "vytlačují" jádro nejlépe vypovídá tento výstižný obrázek:

twitter. com/kallemets/status/1488546961041014787/photo/1

Nehledě na to, že se ty VtE staví především na severu ale největší poptávka po elektřině je naopak na jihu, proto také mají Švédové čtyři obchodní zóny a průměrný rozdíl mezi severními zónami a tou jižní ve spotových cenách je letos 88,33 €/MWh. To svědčí o tom, že se Švédům nedaří elektřinu z VtE na severu dostat v potřebném objemu na jih, kde je potřeba.

Milan Vaněček
17. červenec 2022, 08:54

Emilovo počtářské eskamotérství je opravdu úžasné. Z reality: "První ze dvou reaktorů elektrárny Forsmark severně od Stockholmu v pátek ráno pracoval na 69 procent, druhý pak na 89 procent kapacity"

vykouzlí,

cituji: "snížení výkonu o 6-9 % na pár dní,"

To je opravdu již nejvyšší škola manipulace. (ještě by to mohlo být "lepší", kdyby ten pokles výkonu o 31% zprůměroval třeba za poslední měsíc či rok).

Já vím, jsou to prvé vlašťovky, ty ještě jaro nedělají, ale za nějaký čas to jaro přijde naplno, Emile.

Vladimír Wagner
17. červenec 2022, 09:36

Pane Vaněčku, tak se napřed zkuste alespoň trochu zamyslet, a pak teprve něco pište. Takže si trochu rozeberme realitu. Jestliže má Švédsko pět jaderných reaktorů s celkovým dostupným výkonem 6880 MWe, tak pokles u dvou z nich v novináři prezentovaném největším příspěvku k regulaci větrných elektráren (Forsmark 1 na 69 % a Forsmark 2 na 89 % kapacity) vede k poklesu jaderného výkonu o 6 %. Pokud započítáme, že některé bloky mohou být v plánované odstávce, dostaneme i 9 %. Takže je jasné, že Emil správně mluvil o celkové potřebě snížení v jaderném sektoru během těch pár dní, kdy bylo potřeba reagovat na ideální podmínky ve větru.

Pokles produkce v jaderném sektoru na pár dní (spíše hodin) nepřesahující 10 % opravdu nemá na ekonomiku jaderné energetiky vliv. U větrných a solárních zdrojů jsou výkyvy v produkci vlivem různého počasí dramaticky větší. Zároveň daná epizoda ukazuje, že lze jaderné bloky velice dobře využívat k regulaci (na rozdíl od tvrzení vás a některých dalších bojovníků proti využívání jádra).

Švédsko má tak díky kombinaci jádra a OZE nízkoemisní energetiku (emise jsou více než o řád nižší než v Německu) a také zajištěnu levnou elektřinu (opět na rozdíl od Německa, které navíc svou drahotu vyváží i k sousedům, i nám). Celou dobu tvrdíte, jak jsou ti Němci perfektní, jak mají tu Energiewende promyšlenou a jak to u nich jde ideálně. Teď vidíme (a v budoucnu to bude více a více) ŕealitu.

Vladimír Wagner
17. červenec 2022, 09:38

Omlouvám se za překlep, těch reaktorů ve Švédsku je šest.

Milan Vaněček
17. červenec 2022, 11:17

Pane Wagnere, já píši o "první vlašťovce, která ještě jaro nedělá", o jedné elekrárně, o které jsou ta citovaná data. Samozřejmě, zatím se to ještě na celé švédské energetické soustavě nepozná, ale za 10 let těch větrných elektráren bude mít Švédsko mnohem, mnohem více.

A já jsem jen poukázal na vzniklou realitu (2022), která bude za 10 let mnohem výraznější

a za 20 let zcela viditelná v celé švédské či EU energetice.

V německé ne, tam dali na ideologii a na bezpečnost (proti efektu Japonsko 2011) a budou od 2023 bez jádra.

A že ten efekt nastane (vytlačení JE z trhu elektránami VtE a FVE, o tom píši již tak 5 let....). Já se toho nedočkám, Vy jste mladší, po roce 2040 uvidíte, že jsem měl pravdu.

Emil
17. červenec 2022, 11:32

Jaká první vlaštovka? Že se čas od času objevují záporné nebo nulové ceny elektřiny není žádná novinka, je to jev který trvá už řadu let a v minulých letech byl daleko výraznější než letos, kdy se objevuje oproti předchozím rokům jen sporadicky. Naopak jsou nový normálem ceny v řádu stovek €/MWh, takže trend je úplně opačný. Pár procent hodin v roce se zápornými cenami žádný zdroj základního zatížení nemůže ohrozit, naopak na něm může ještě víc vydělat, protože svou dávno prodanou elektřinu za kladné ceny nevyrobí a místo ní si nechá zaplatit za to, že "nakoupí" tu co nikdo nechce ani zadarmo.

Martin P
18. červenec 2022, 15:29

Pane Vaněčku, do té bilance si započítejte i to, že přebytky elektřiny budou stále víc spotřebovávány do P2G a P2L a podobných způsobů uložení energie. A jak se ukazuje, takové Porsche hodně prošlapává syntetický benzín. Opravdu nemám pocit, že by Evropu v létě, natož v zimě čekala éra "plonkového" elektrického proudu, který není kam dát nebo jak spotřebovat. ;-)

hellokitty
16. červenec 2022, 14:44

"Je třeba zdůraznit, že tato voda z krajiny nezmizí, ale odpaří se a jinde o to více zaprší." - tak ako to ze sa ceska krajina potyka s coraz vacsim suchom? krajina straca schopnost vodu zadrziavat pokial ste si to nevsimli, to ze naprsi a hned sa to vypari je dost nanic, odporucam odkrutit si par suchych rokov na zahrade, aby ste vedeli, ze "maly vodny cyklus" nas nezachrani

Josef
16. červenec 2022, 20:27

autorova konstrukce jak by vypadaly emise pokud by nebyla spuštěna JETE a JEDU ukončena po 30ti letech provozu je zavádějící, protože výkon JETE šel bohužel na export a ke snížení emisí nedošlo. A co se týká emisí tak naše emise při výrobě elektřiny jsou vyšší než v Německu....

Emil
16. červenec 2022, 21:20

Dnes jsou naše emise přibližně 820*0,4 + 12*0,4 + 490*0,08 + 130*0,12 = 387,6 gCO2/kWh (data za loňský rok), když vynecháme jádro, je to 820*0,58 + 490*0,13 + 130*0,19 = 564 gCO2/kWh, tj. o 45 % vyšší měrné emise.

Josef
16. červenec 2022, 22:14

Němci, jedou téměř bez jádra....

Emil
16. červenec 2022, 22:24

Němci jedou téměř bez jádra, a tak s astronomickými náklady dosáhli toho, že mají emise skoro stejné jako my, přitom se stejnými náklady mohli dosáhnout emisí jaké má Švédsko nebo Francie.

Milan Vaněček
17. červenec 2022, 09:19

Ano, mohli. Ale zato mají jistotu že se vyhnuli efektu "Japonsko 2011", kdy najednou přišlo Japonsko o cca 30% kapacity výroby elektrické energie.

A na současné Francii vidíme, jak je důležité a nákladné bojovat s tím, aby u nich nenastal podobný efekt.

Emil
17. červenec 2022, 11:11

Takže se Němci "moudře" vyhnuli potenciální ztrátě 30 % "kapacity výroby elektrické energie" v případě, že území Německa zasáhne ničivá vlna tsunami tím, že místo toho postavili zdroje, které pravidelně ztrácejí i přes 90 % "kapacity výroby elektrické energie", a tak jsou ze značné části zálohovány ruským uhlím a plynem, o které možná přišli úplně. To je zhruba stejně moudré rozhodnutí jako se vyhnout možné srážce se srnkou "pro jistotu" nárazem do stromu...

Milan Vaněček
17. červenec 2022, 11:25

U Francie by to bylo přes 70%, to by bylo vážné. Chybou Němců je že odstavili zdroje dříve než za ně postavili rovnocennou náhradu. To je to "vítězství ideologie", o kterém píši. To Švédi neudělali (i když to jistou dobu chtěli). A tak na Švédsku je nyní možno studovat jak bude EU vypadat v budoucnosti.

U Švédska či Švýcarska bych se efektu "Japonsko 2011" neobával, to není o tsunami jak sám dobře víte.

Emil
17. červenec 2022, 11:36

Kdyby území Francie zasáhla tsunami jako Japonsko, tak by to skutečně bylo vážné. Ale myslím že Francouzi s klidným svědomím "risknou", že se to nestane.

Milan Vaněček
17. červenec 2022, 14:24

To, že Fukušima 1 skončila katastofou a nedaleko (11 km, též zalita tsunami) ležící Fukušima 2 žádnou katastrofu nezpůsobila, není "vina či zásluha tsunami". Reaktor bezprostředně vydrží zemětřesení i tsunami.

Chyba byla v TEPCO (taky proto 4 vrcholní manažeři byli odsouzeni) a obsluze Fukušimi 1.

Francii nehrozí tsunami, ale (však víte co, nebudu se zde stále opakovat). To je to beznadějné, že se někteří stále nechtějí poučit a zastírají možné (ale málo pravděpodobné) problémy. Jenom zdvojování či ztrojování možností chlazení reaktoru nestačí....

Už se do toho Emile nezamotávejte.... Je to čistá fyzika.

Emil
17. červenec 2022, 16:04

Výrok soudu nic o tom, že chyba byla v "obsluze Fukušimi 1" neříká. Soud posuzoval chování manažerů společnosti TEPCO, kteří měli od roku 2008 v ruce zprávu, která říkala, že tsunami o výšce až 15,7 metru by mohla zasáhnout elektrárnu, přesto však rozhodnutí o stavbě hráze odkládali. Soud rozhodl, že vedoucí pracovníci neplnili své povinnosti a pokud by byly provedeny práce na odolnosti proti tsunami, aby se zabránilo zaplavení hlavních struktur, mohlo by TEPCO zabránit katastrofě, při níž došlo ke ztrátě energie a byly ochromeny funkce chlazení reaktoru, což podle rozsudku způsobilo roztavení reaktoru.

Tady vůbec nejde o nějaké "zdvojování či ztrojování možností chlazení reaktoru" a žádné "možné (ale málo pravděpodobné) problémy" tu nikdo nezastírá. Kdybychom se měli zříkat všeho co má "možné ale málo pravděpodobné problémy", tak bychom nemohli stavět vůbec žádné zdroje.

Komentáře pouze pro přihlášené uživatele

Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.

V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.

Přihlásit se