Budoucnost letecké dopravy by měla být zelenější

Zelenější budoucnost letecké dopravy, alespoň to slibuje Mezinárodní organizace OSN pro civilní letectví (ICAO). Environmentálními dopady stále rychleji se rozvíjející letecké dopravy, především tedy emisemi skleníkových plynů vyznikajících při spalování paliva v motorech letadel, se ICAO začalo zabývat již na počátku devadesátých let minulého století. Možná řešení ale zůstávala pouze na papíře. Přitom pokud by globální letectví bylo státem, umístilo by se mezi top 10 největšími emitéry na světe.

V roce 2020 mají emise z letecké dopravy být o 70 % vyšší než v roce 2005. Po roce 2050, jak předpovídá ICAO, až o 300 až 700 %. I proto organizace o mechanismech redukce znečištění v poslední době stále intenzivněji jednala. Přechod od slibů k činům nyní slibuje mechanismus CORSIA, přijatý na 39. valném shromáždění ICAO v říjnu 2016.

Market-based mechanismus pouze pro letectví

CORSIA (zkratka pro Carbon Offsetting and Reduction Scheme for International Aviation) přijatá jako rezoluce ICAO slibuje redukci emisí z mezinárodní letecké dopravy takzvaným market-based mechanismem fungujícím na podobném principu jako EU ETS.

Jde o historicky první redukční schéma tohoto typu zaměřené pouze na jediné odvětví. Základní myšlenkou systému je snaha o dosažení stavu net-zero emisí, tedy situace, kdy stejné množství emisí, které je vyprodukováno, je zároveň sníženo v odvětví jiném. V praxi to bude znamenat, že provozovatelé letadel budou muset množství emisí vyprodukovaných “proinvestovat” v podobě projektů snižujících či pohlcujících emise.

Povolenky a jednotný trh

Inspirace unijním EU ETS je u CORSIA zcela zjevná. Provozovatelé si budou povolenky pokrývající množství emisí, které budou povinni kompenzovat, muset zakoupit na jednotném trhu. Tento jeden emisní kredit bude odpovídat jedné vyprodukované tuně CO2.

Zisky z prodeje povolenek budou užity pro investování do nízkoemisních projektů, jejichž smyslem bude vyrovnat snížením emisí ty, které byly letectvím vyprodukovány. Krom kompenzace míří CORSIA i na podporu alternativních paliv, snížování hmotnosti letadel, zvyšování účinnosti a zlepšování logistiky s cílem menší energetické náročnosti letů.

Více administrativy pro státy?

Množství emisí, které budou muset provozovatelé letadel kompenzovat, bude vypočítáno organizací ICAO na každoroční bázi. Na základě zaznamenaných letů, které budou jednotlivé letecké společnosti hlásit národní autoritě, bude vypočten takzvaný sectoral growth factor, kterým se vynásobí množství emisí provozovatele. Výsledkem bude množství emisí, které musí společnosti vykompenzovat jinde (respektive koupit na jednotném trhu konkrétní množství povolenek). Tímto postupem má být zajištěno další nezvyšování emisní zátěže planety mezinárodní leteckou dopravou.

Pro státy, které se doposud neúčastnily rozsáhlejšího market-based mechanismu pro snižování emisí, může CORSIA zpočátku znamenat značnou administrativní a legislativní zátěž. Jiná je situace pro státy EU. EU ETS od roku 2012 pokrývá i emise z letecké dopravy, ovšem pouze té uskutečněné mezi státy Unie.

Otázka toho, jak nyní vedle sebe bude fungovat CORSIA a EU ETS, zůstává nevyjasněna. Jedním z řešení je úplně vyjmutí letectví z evropského systému. Tím by se mohlo zamezit zvýšené administrativě pro provozovatele i státy, které by tak de facto měly dvojí povinnost týkající se nahlašování či verifikace. Dalším, a nejspíš pravděpodobnějším, je stav, kdy budou dva systémy fungovat vedle sebe – pro životní prostředí je tato varianta výhodnější, vzhledem k tomu, že EU ETS je podstatně přísnější a již plně zavdené.

Hlavní aspekty CORSIA

1. Schéma a s ním spojené povinnosti budou nastupovat postupně, ve třech fázích (některé administrativní povinnosti budou ale platit již od začátku roku 2019). V primární (od roku 2021) a první fázi (2024) bude účast států dobrovolná. Od roku 2027, kdy začíná fáze druhá, se již budou státy muset účastnit povinně.
2. Nejmenší provozovatelé a některé další lety (například záchranné) budou ze systému vyjmuty.
3. Zprůměrované množství emisí za léta 2019 a 2020 bude sloužit jako baseline. Od roku 2021 bude každé zvýšení nad tuto hranici předmětnem kompenzační povinnosti.

Kritika

CORSIA se již nyní setkává s určitou mírou kritiky, která předpovídá neefektivnost systému, co se týče dopadu na snižování emisí.

Reálně bude účast pro státy povinná až od roku 2027. U států, které s podobným systémem snižování znečištění nemají zkušenosti, může být implementace a kontrola pravdivosti výkazů náročnou záležitostí. Nevyjasněn také zůstává vztah schématu k EU ETS, hrozí také takzvaný double counting.

Obecně je tedy predikováno, že dopad CORSIA na celosvětové snižování emisí bude pouze zanedbatelný.

Náběh již od roku 2019

ICAO nyní jednotlivým státům rozeslalo návrh standardů a doporučených postupů (SARPs), které tyto mají připomínkovat. Přijaty budou nejspíše v průběhu léta a jejich posláním je navigovat jednotlivé členské státy při implementaci schématu, výpočtech a specifikaci pravidel pro monitoring, reportování a ověřování (MRV systém) množství emisí.

Již od 1. ledna 2019 budou mít státy povinnosti monitorovat a hlásit množství emisí za účelem vypočítání baselinu. S napětím očekáváno je také stanovisko Evropské unie týkající se pozice, které ke CORSIA zaujme, stejné jako konkrétnější instrukce pro členské státy.

Zdroj úvodního obrázku: Wikipedia Commons