Německý síťový regulátor <a href="https://www.bundesnetzagentur.de/SharedDocs/Pressemitteilungen/DE/2019/20190220_Marktmanipulation.html" target="_blank" rel="noopener">vyměřil společnosti Uniper Global Commodities pokutu ve výši 150 000 eur</a> za to, že měla v několika případech ovlivnit fungování trhu se zemním plynem. Kromě samotné společnosti pokutě neunikli ani dva obchodníci, kteří pochybné transakce prováděli.
Podle německého síťového regulátora Bundesnetzagentur k manipulacím došlo na obchodní platformě PEGAS, kterou mimo jiné využívá správce německé obchodní zóny NCG (NetConnect Germany) k obchodování plynu pro vyvažování soustavy.
Podle regulátora dva obchodníci společnosti Uniper v říjnu 2016 zadali na trhu nabídky pro nákup a prodej plynu takovým způsobem, který jim umožnil zablokovat ostatní obchodníky, kteří tak nemohli zadat pro NCG výhodnější nabídky, i když chtěli.
Společnost Uniper i dotčení obchodníci, kterým regulátor vyměřil pokuty ve výši 1500 a 2000 euro, nicméně uvedli, že transakce byly součástí obchodní strategie, díky které měli překonat automatizované obchodní systémy.
<blockquote>
&#8222;Manipulace s trhem je vážné narušení otevřené a férové konkurence, které může oslabit víru ve fungování trhů s elektrickou energií a plynem. Federální síťový regulátor prověřuje obvinění a trestá porušení celoevropského zákazu tržních manipulací,&#8220; komentoval situaci Jochen Homann, prezident německého síťového regulátora.
</blockquote>
V pěti případech byly transakce regulátorovi nahlášeny energetickou burzou Powernext, která obchodní platformu PEGAS spravuje, a dalšími účastníky trhu, kteří byli transakcemi poškozeni. V jednom případě regulátor pochybení odhalil při datové analýze.
Těchto šest manipulačních transakcí mělo podle regulátora přinést společnosti Uniper zisk celkem 70 tisíc euro, což bylo zohledněno i při určení výše pokuty. Pokuta ve výši 150 tisíc euro nicméně nemusí být konečná, jelikož Uniper se proti rozhodnutí regulátora může stále odvolat.

Komoditní trhy

Uniper podle německého regulátora ovlivňoval trh s plynem, společnosti udělil pokutu 150 000 EUR

Množství elektrické energie i emisních povolenek, které se zobchodovalo na lipské energetické burze EEX během prosince loňského roku, <a href="https://www.eex.com/blob/92504/9699caf4024806a64fbc135082c17058/20190103-eex-volumes-dezember-data.pdf" target="_blank" rel="noopener">oproti závěru roku 2017 výrazně vzrostlo</a>. Nejvýraznější nárůst obchodů nastal u emisních povolenek, kde se rovněž vzhledem k jejich rostoucí ceně obchodování přesunulo ze spotového trhu do futures a opcí.
Poslední měsíc loňského roku byl pro německou energetickou burzu EEX úspěšný. V prosinci se na burze zobchodovalo celkem 273,7 TWh elektrické energie, tedy o bezmála 17 % více než v prosinci roku 2017. Největší meziroční nárůst zaznamenaly Phelix-DE futures, tedy kontrakty na dodávku elektrické energie v Německu. Zatímco v závěru roku 2017 bylo zobchodováno 72,9 TWh, loni to byl s 159,1 TWh téměř dvojnásobek.
Výrazný růst objemu německých futures je dán především <a href="http://oenergetice.cz/trh-s-elektrinou/spolecna-nemecko-rakouska-obchodni-zona-minulosti-spread-ve-stredu-presahl-40-eurmwh/" target="_blank" rel="noopener">rozdělením společné obchodní zóny s Rakouskem, ke kterému došlo loni na začátku října</a>. Německé futures kontrakty Phelix-DE <a class="Link" href="http://oenergetice.cz/elektrina/energeticka-burza-eex-se-pripravuje-mozne-rozdeleni-spolecne-nemecko-rakouske-zony/">byly uvedeny na lipskou energetickou burzu již v dubnu 2017</a> v reakci na plánované rozdělení společné zóny.
<h2>Obchodování s povolenkami se přesouvá do futures, emitenti se zajišťují proti dalšímu možnému růstu</h2>
V případě emisních povolenek byl meziroční nárůst objemu zobchodovaného v prosinci ještě výrazně vyšší než u elektrické energie. V prosinci roku 2017 se na lipské burze zobchodovalo 65,6 milionů povolenek, přičemž většina obchodů proběhla v primárních aukcích, ve kterých burza zprostředkovává prodej povolenek přímo od zemí účastnících se evropského systému obchodování s emisními povolenkami (EU ETS).
Během loňského prosince se však zobchodovalo 114,5 milionů povolenek, tedy o 75 % více než rok předtím. Nárůst táhl sekundární trh, na kterém se obchodují především futures a opce. S 81,6 miliony povolenek se na něm zobchodoval čtyřnásobný objem oproti prosinci 2017.
Svůj podíl na růstu objemu obchodů mají i burzovní spekulanti, které na trh v loňském roce přilákala vysoká volatilita cen povolenek.

Na konci roku se na lipské burze zobchodovalo výrazně více elektřiny i povolenek než v roce 2017

Objem obchodů na středoevropské energetické burze Power Exchange Central Europe (PXE) je letos rekordní. <a href='http://oenergetice.cz/elektrina/trh-s-elektrinou/trh-s-elektrinou/'>Na trhu s elektřinou</a> překonal 100 terawatthodin (TWh), proti loňskému roku je nárůst více než dvojnásobný. Burza to dnes uvedla v tiskové zprávě. V roce 2017 činil celkový objem obchodů na trhu s elektřinou 48,1 TWh, v roce 2016 pak 30,4 TWh. 
 PXE, která sídlí v Praze, umožňuje obchodování s elektrickou energií s místem dodání v Česku, na Slovensku, v Maďarsku, Polsku a Rumunsku. Energetická burza Praha byla založena v červenci 2007. Předloni v květnu se většinovým vlastníkem PXE stala evropská energetická burza European Energy Exchange (EEX). Vlastní dvě třetiny akcií PXE, zbylá třetina patří Burze cenných papírů Praha. 
 EEX nabízí centrální burzovní platformu pro obchod s energií a komoditami, včetně kontraktů na dodávky elektřiny, plynu, uhlí, ropy, environmentálních produktů, přepravy, kovů a zemědělských produktů kótovaných na burzách.

Elektřina

Objem obchodů na pražské energetické burze PXE je letos rekordní

Ruská petrochemická společnost Sibur připravuje vstup na akciovou burzu. Agentuře Reuters to sdělily zdroje z finančního trhu s tím, že hodnota primární veřejné nabídky (IPO) akcií by se mohla pohybovat v rozmezí dvou až tří miliard dolarů (43,8 miliardy až 65,7 miliardy Kč). Uskutečnit by se mohla ještě do konce letošního roku, a to na burzách v Moskvě a Londýně. 
 Jako manažeři emise podle Reuters připadají v úvahu americká banka JP Morgan a ruská Gazprombank. Sibur na dotaz agentury Reuters ohledně primární veřejné nabídky odpověděl, že zvažuje různé strategické možnosti, jak financovat svůj růst. 
 Sibur je největší petrochemickou společností v Rusku. Podíl 48,5 procenta akcií drží ruský podnikatel Leonid Michelson, jeho obchodní partner Gennadij Timčenko má 17 procent, po deseti procentech mají čínské firmy Sin<a href='http://oenergetice.cz/ropa/organizace-zemi-vyvazejicich-ropu-opec/'>opec</a> a Silk Fund. 
<figure id="attachement_16293" style="width: 1024px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/02/družba-725x482.jpg"><img class="size-large" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/02/družba-725x482.jpg" alt="Ropovod Družba" width="1024" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Ilustrační foto</figcaption></figure>
 Společnost nyní staví petrochemický komplex ZapSibNěftěchim v západní Sibiři, který bude jedním z pěti největších petrochemických závodů na světě.
Na Dálném východě firma hodlá také vybudovat výrobní komplex Amur, náklady na jeho výstavbu odhaduje až na osm miliard dolarů. Podnik doufá, že se mu podaří najít v Asii vhodného partnera, o což se snaží už delší dobu.

Ropa

Největší ruská petrochemická společnost Sibur se chystá vstoupit na burzu

Českomoravská komoditní burza Kladno (ČMKBK) prodala minulý rok energie za čtyři miliardy korun, meziročně je to o 11 procent více. Uzavřeno bylo téměř 7000 kontraktů na dodávku celkem 6,1 terawatthodiny elektřiny a <a href='http://oenergetice.cz/technologie/plynarenstvi/zemni-plyn-tezba-vlastnosti-a-rozdeleni/'>zemního plynu</a>. Rekordně vzrostl počet registrovaných účastníků obchodování, a to na 6081, zájem stoupl ze strany firem i veřejné sféry. ČTK o tom dnes informoval mluvčí burzy Martin Soukup. 
<blockquote>
&#8222;Objem zobchodovaných energií se v uplynulých letech ustálil. K posunům dochází ve finančním objemu, do něhož se loni promítl růst cen energií,&#8220; uvedl předseda burzovní komory ČMKBK Pavel Štorkán.
</blockquote>
 Obchody s dodávkou zemního plynu tvořily 3,5 terawatthodiny energií, obchody s dodávkou silové elektřiny přes 2,6 terawatthodiny energií. V penězích ale byly obchody se silovou elektřiny vyšší, dosáhly hodnoty téměř 2,4 miliardy korun. Celkem bylo uzavřeno 4028 kontraktů s elektřinou a 2847 kontraktů se zemním plynem. 
<figure id="attachement_5452" style="width: 1024px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/07/vodice-a-slnce.jpg"><img class="size-large" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/07/vodice-a-slnce.jpg" alt="slunce a vedení VVN" width="1024" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Ilustrační foto</figcaption></figure>
 Kvůli růstu cen energií ve čtvrtém čtvrtletí 2016 poklesl v prvním čtvrtletí loňského roku na burze objem obchodů. 
<blockquote>
&#8222;Kupující evidentně čekali na návrat nízkých cen, který se částečně dostavil v letních měsících. Reakcí účastníků trhu bylo zesílení zájmu o obchodování,&#8220; uvedl mluvčí.
</blockquote>
 Největší kontrakty byly uzavřeny ve třetím čtvrtletí, v porovnání měsíců byl nejsilnější červen, pak srpen a listopad. 
 Kladenskou burzu využívají například ministerstva, kraje, stovky měst a obcí, jejich organizace a společnosti, dopravní podniky, vodárny, zemědělská družstva, průmyslové podniky státní úřady či vysoké školy.

Rychlé zprávy

Kladenská burza loni zobchodovala energii za 4 miliardy korun

V Bulharském parlamentu v současné době čeká na projednání zákon, jehož schválení by pro většinu bulharských výrobců elektřiny znamenalo povinný prodej elektřiny na tamní energetické burze. Podle bulharské i evropské asociace obchodníků by však takovýto krok měl negativní dopad na tamní trh. Zákon by přitom měl vejít v účinnost již od začátku příštího roku.
Návrh úpravy energetického zákona, podle které by bulharští výrobci s výkonem vyšším než 5 MW museli svou elektřinu prodávat přes bulharskou burzu IBEX, <a href="https://www.icis.com/resources/news/2017/12/11/10172861/traders-slam-proposal-to-force-bulgarian-power-producers-to-sell-on-exchange/" target="_blank" rel="noopener noreferrer">podle serveru ICIS</a> schválila ve druhém čtení parlamentní komise pro energetiku, samotné hlasování v parlamentu se očekává v tomto týdnu.
Navrhovaná úprava zákona je motivována, kromě navýšení likvidity tamní energetické burzy, zejména zvýšením transparentnosti bulharského energetického trhu, které je podmínkou pro jeho úplnou liberalizaci. Zavedení povinného obchodování na burze nicméně oponuje jak bulharská asociace obchodníků ATEB, tak i celoevropské sdružení obchodníků EFET.
EFET uvádí jako příklad Rumunsko, kde centralizace obchodování na jednu burzu podle sdružení vedla ke snížení likvidity celého trhu a dalším negativním dopadům pro tamní energetický trh.
<blockquote>
&#8222;Jsme si jistí, že zákaz obchodování mimo IBEX pro všechny licencované výrobce povede k nízké likviditě na bulharském trhu, a v důsledku toho budou obchodníci nuceni obchodovat pouze na burze IBEX. Velmi se obáváme, že výsledek tohoto vývoje bude podobný rumunskému modelu,&#8220; uvedlo podle serveru ICIS sdružení EFET.
</blockquote>
<h2>Povinná účast na burze přináší rizika, varují asociace</h2>
Podle bulharské asociace obchodníků ATEB by povinné obchodování s elektřinou na burze umožnilo státem vlastněnému Bulharskému energetickému holdingu (BEH) uměle stanovovat velkoobchodní ceny elektřiny v zemi, jelikož je největším výrobcem elektřiny v Bulharsku. Obchodníci nakupující elektřinu by rovněž neměli výraznou možnost cenu ovlivnit, a stali by se tak cenovými příjemci.
Kromě toho by bulharští výrobci, obchodníci i odběratelé podle ATEB byli diskriminováni ve srovnání s účastníky trhu v zahraničí, kteří mohou obchodovat volně. Navrhovaná úprava zákona by podle asociace rovněž omezila možnosti výrobců prodávat elektřinu do zahraničí.
Povinné obchodování na burze by pro obchodíky rovněž znamenalo růst výdajů vzhledem k různým poplatkům, které nejsou regulovány tamním energetickým regulátorem, ale burza si je stanovuje sama. Vyšší náklady obchodníků by následně pocítili i koncoví odběratelé elektřiny.

Trh s elektřinou

Bulharsko chce zavést povinný prodej elektřiny přes burzu, výrobci i obchodníci se brání

Udělat si základní představu o trhu s ropou umí každý. Černé zlato se těší pozornosti médií, o hlavních odběratelích a producentech vycházejí přehledy a studie. Pro hlavní světové regiony existují cenové indexy. Udělat si přehled o trhu s biomasou, konkrétně s dřevní štěpkou a peletami, je o poznání horší. Pokud ovšem nežijete v Litvě.
<h2>Řešení se jmenuje BALTPOOL</h2>
Kdo chce dnes v Litvě koupit biomasu, ať už v podobě dřevní štěpky nebo dřevěných pelet a nejnověji i namleté rašeliny, může se poměrně jednoduše zaregistrovat u burzy BALTPOOL a vystavit zde svojí poptávku, ve které specifikuje, kolik tun ropného ekvivalentu (ano, obchoduje se v energetických jednotkách) které suroviny potřebuje a jakou maximální cenu je ochoten akceptovat, případně minimální množství, které chce odebrat. Poptávající má jistotu, že potenciální prodejci jsou technicky a finančně schopni biomasu dodat. To prověřuje burza.
Burzovní pravidla také určují kvalitu biomasy, způsob jejího měření a co se stane, pokud vyvstane nějaký problém. To ale není příliš časté a podle údajů samotné burzy 94 % dodané suroviny přesně odpovídá požadovaným parametrům (zbylých 6 % je ovšem stále použitelných, většinou má biomasa jen o něco vyšší obsah popele). I to je jedním z důvodů, proč obchodů, které by jedna ze stran později zpochybnila, je velmi málo, přibližně tři z tisíce.
Průběh obchodování I. &#8211; Pokročilejší stádium obchodního dne (cca 10:45 EEST)
<figure id="attachment_43425" style="width: 1285px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2017/10/1.png"><img class="size-full wp-image-43425" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2017/10/1.png" alt="" width="1285" height="451" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Pohled na objednávkovou knihu na burze BALTPOOL, vlevo jsou poptávky, vpravo se k nim přiřazují nabídky</figcaption></figure>
a) Okres Alytus (horní řádek) je sice dole na jihu země, ale že by 145 EUR nebylo dost lukrativních? V jiných okresech stačí pro úspěšnou poptávku (vyznačeno zeleně) i jen 120 EUR nebo dokonce 112 EUR.
Protože o dopravu a vykládku se stará prodejce, může se zájemce o biomasu po zaregistrování své poptávky už jen posadit před počítač a čekat, jestli se objeví vyhovující dodavatel. Rozhodující je dění na burze v úterý dopoledne, kdy se v několika kolech určuje, kdo a za jakou cenu poptávku nakonec uspokojí.
Nejprve svou poptávku může měnit i nakupující, jako ostatně po celý předchozí týden. Pak už do obchodování zasahují jen dodavatelé biomasy a napětí stoupá. Upravují své nabídky, aby vyhověli nyní již definitivním poptávkám, anebo snižují svou cenu, aby se dostali před konkurenci. Kdo totiž nabídne nejnižší cenu, vyhrává. Pokud se ale do ceny a požadovaného množství vejde více nabídek, dostanou všichni nejvyšší nabízenou cenu.
Když hodiny na litevských kostelech odbíjejí 11:00, aktivita se přesouvá do několika málo nejlukrativnějších kontraktů. Každé snížení ceny totiž prodlouží obchodní seanci o tři minuty. Pak už je konec, všechny kontrakty jsou „za mřížemi“ a burza vše vyhodnocuje. Okolo poledne přistanou úspěšným protistranám v e-mailových schránkách odpovídající faktury.
Průběh obchodování II. &#8211; Drama do poslední minuty (do cca 11:15 EEST)
b) Zájemce dodat do okresu Alytus se nakonec našel a odběratel to má dokonce o jedno euro levnější, protože evidentně došlo k vytlačení konkurenta s nabídkou 145 EUR (ten je nyní šedivý – vyhovuje poptávané ceně, ale není nejlevnější).
<a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2017/10/2-e1507491326511.png"><img class="aligncenter size-full wp-image-43426" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2017/10/2-e1507491326511.png" alt="" width="543" height="70" /></a>
c) Vystrčený obchodník si to ale nenechává líbit a jde s cenou ještě na 141 EUR.
<a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2017/10/3.png"><img class="aligncenter size-full wp-image-43427" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2017/10/3-e1507491370753.png" alt="" width="544" height="67" /></a>
d) Nakonec ale vítězí obchodník, který nabídl dodat biomasu za pouhých 125 EUR. Jeho identitu neznáme, třeba to byl obchodník, který jako první nabídl 145 EUR. To kupující strana neřeší – hlavně že za biomasu zaplatí o 20 EUR/toe méně. Celkově tak ušetřila 360 EUR.
<a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2017/10/4-e1507491876122.png"><img class="aligncenter size-full wp-image-43428" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2017/10/4-e1507491876122.png" alt="" width="539" height="70" /></a>
<h2>Donuceni k efektivitě</h2>
BALTPOOL nabízí efektivní a přitom jednoduchý nástroj jak zjistit cenu biomasy na trhu, případně si člověk může jednoduše rovnou nějakou v požadované kvalitě koupit. Ovšem ne všichni nakupující obchodují přes burzu zcela dobrovolně. Jelikož burzovní obchodování nabízí menší prostor pro různé nekalé praktiky, jsou od roku 2016 všichni regulovaní dodavatelé tepla povinni nakupovat na BALTPOOLu veškerou biomasu (v roce 2014 to byla jen desetina, loni polovina). Jedině že by nakupovali za ceny nižší, než jsou průměrné ceny na burze.
Sama burza přiznává, že jí nová regulace nemálo pomohla, protože 88 % biomasy pro regulované subjekty jde přes ní. Nicméně ve svém přehledu za rok 2016 upozorňuje, že ze 74 tehdy registrovaných kupujících jich celá třetina nebyla regulovanými subjekty.
Burza má samozřejmě i výhody pro prodávající. Vedle tradiční burzovní anonymity a dalších výhod popsaných výše, jako je prověřování protistran, které se samozřejmě týká i kupců, nabízí burza prodávajícím algoritmus na propočtení ceny za dopravu. Jelikož ta jde na vrub dodavatelům, je pro ně nutné přesně a rychle vyhodnotit, kolik je bude stát doprava k tomu kterému zájemci o biomasu. Teoreticky se pak mohou ucházet o dodávky ke všem potenciálním odběratelům. A že jich není málo, ukazuje tato mapa níže. Není ani problém prodávat z více míst najednou, například mít v každém okrese jedno prodejní místo.
<figure id="attachment_43429" style="width: 686px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2017/10/5.png"><img class="size-full wp-image-43429" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2017/10/5.png" alt="" width="686" height="521" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Mapa registrovaných odběratelů, pramen: BALTPOOL (21. června 2017)</figcaption></figure>
<h2>BALTPOOL mění celý trh</h2>
Burza BALTPOOL byla založena v roce 2010 a ze dvou třetin patří společnosti EPSO-G, která kontroluje operátory litevské elektrické resp. plynárenské soustavy a je zcela ve vlastnictví litevského ministerstva energetiky. Zbývající třetinu pak vlastní Klaipėdos Nafta, provozovatel ropného a plynového terminálu v Klajpedě. Mimoto na burzu dohlíží litevská komise pro kontrolu energetického sektoru. Původně se BALTPOOL soustředil na obchodování s elektřinou a zemní plynem, ale to v roce 2012 převzal celoskandinávský Nordpool, resp. GET Baltic působící v celém Pobaltí. Know-how získané provozem burzy s elektřinou a plynem ale pomohlo při startu burzy s biomasou v srpnu 2013.
Vloni byla překročena magická hranice 100 mil. EUR zobchodovaných kontraktů od začátku fungování burzy, když se mimo jiné prodalo 76 tisíc nákladních aut (1,8 mil. tun) dřevní štěpky za 56 mil. EUR. BALTPOOL má nyní 294 registrovaných členů a je jasnou zastávkou číslo jedna pro všechny obchodníky s biomasou v zemi, protože v roce 2016 se zde zobchodovalo 86 % veškeré prodané biomasy.
Nárůst burzovního obchodování se samozřejmě projevil i na trhu s biomasou obecně. Během topné sezóny 2012-2013 obchodníci s podílem na celkových dodávkách přes pět procent ovládali 72 % trhu a dominoval mu jeden velký hráč s podílem přes dvě pětiny. V roce 2016 měl největší dodavatel jen sedminu a velcí obchodníci s podílem vyšším než pět procent měli dohromady 39 % trhu. Ostatně BALTPOOL umožňuje obchodovat i těm, kteří chtějí jen několik desítek tun štěpky nebo pelet.
Jak velký propad cen burza přinesla, není jednoduché říci. Její CEO Andrius Smaliukas upozorňuje ale na dvě statistiky. Jednak ceny na burze byly povětšinou nižší, často výrazně, než za kolik se obchodovalo mimo burzu (viz graf). To bylo patrné zejména v roce 2014 a v první polovině roku 2015. V poslední době se cenový rozdíl smazal, protože BALTPOOL se stal více méně celým trhem s biomasou. Ve výsledku se mimo burzu obchodují jen nepatrná množství biomasy, se kterou se na BALTPOOLu vůbec neobchoduje, například piliny nebo kůra.
Nárůst burzovního obchodování také patrně držel ceny dřevní biomasy v posledních měsících na stabilní úrovni, ačkoli cena základní suroviny rostla (viz graf). To by mohlo být důkazem vyšší efektivity burzovního obchodování. Čeho ale burza dosáhla nepochybně, je narovnání cen v rámci Litvy. Ještě v topné sezóně 2012-2013 se ceny ve dvou sousedních okresech mohly lišit až o třetinu. To je nyní vyloučené.
&nbsp;
<figure id="attachment_43430" style="width: 1161px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2017/10/6.png"><img class="size-full wp-image-43430" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2017/10/6.png" alt="" width="1161" height="670" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Ceny biomasy v Litvě (EUR/toe), * Průměrná cena palivového dříví II. a III. kategorie v lesních závodech (forest directorates), pramen: BALTPOOL</figcaption></figure>
<h2>Lesy – útočiště před invazí</h2>
Hlavním důvodem pro úspěch burzy je nepochybně Litva samotná, kde se biomasa pomalu stává jedním z nejdůležitějších energetických zdrojů. V roce 2015 podíl biomasy (bez bioplynu) činil na energetické spotřebě celých 17 % a od té doby nepochybně opět o něco povyrostl (viz graf).
Nárůst využití biomasy je především patrný v centrálním vytápění, kde na ní v roce 2015 připadalo 61 %. To je desetkrát větší podíl než v roce 2004. Podle litevských plánů by podíl měl do roku 2020 vzrůst až na 80 % (viz graf). Z biomasy by se mělo vyrábět i více tepla pro průmyslové využití (nárůst z 6 % v roce 2015 na 20 % v roce 2020) a elektřiny (nárůst z 33 % na 55 %).
Oblíbenost biomasy v Litvě má několik důvodů. Předně je to její relativní dostupnost. Lesy pokrývají třetinu litevského území (stejně jako v ČR) a poloha Litvy ve Východoevropské rovině těžbu dřeva usnadňuje. Pro biomasu pak vedle ekologických důvodů hovoří i ekonomické. Zatímco štěpka o výhřevnosti jedné tuny ropného ekvivalentu stojí nyní 115 EUR, za zemní plyn je třeba zaplatit 198 EUR. Nakládat štěpku a pálit jí je samozřejmě náročnější než zemní plyn (i proto v tomto ohledu přívětivější pelety, které je možné prodávat i domácnostem, stojí 280 EUR/toe), ale nezapomeňme, že zemní plyn je nyní extrémně levný. V roce 2013 za plyn platili Litevci po přepočtu na tunu ropného ekvivalentu téměř 600 EUR.
&nbsp;
&nbsp;
<figure id="attachment_43431" style="width: 1045px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2017/10/7.png"><img class="size-full wp-image-43431" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2017/10/7.png" alt="" width="1045" height="724" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Spotřeba biomasy v Litvě, pramen: prezentace, Andrius Smaliukas (BALTPOOL), Kyjev, 20. září 2016</figcaption></figure>
<figure id="attachment_43432" style="width: 1000px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2017/10/8.png"><img class="size-full wp-image-43432" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2017/10/8.png" alt="" width="1000" height="616" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Podíl biomasy na centrálním vytápění (v %), pramen: prezentace, Andrius Smaliukas (BALTPOOL), Kyjev, 20. září 2016</figcaption></figure>
Je ale značně sporné, jestli ceny, které byli Litevci nuceni za plyn platit před lety, lze nazvat tržními. Jediným dodavatelem strategické suroviny byl tehdy totiž ruský Gazprom. Tím se dostáváme k poslednímu, v žádném případě ale méně důležitému důvodu, proč Litevci štěpku podporují. Lesní biomasa totiž představuje vedle zbytků ze zemědělské produkce jediný větší domácí energetických zdroj.
V roce 2015 lesní biomasa a pevný zemědělský odpad představovaly dvě třetiny domácích energeticích zdrojů (na druhém místě s přibližně jednou pětinou byly ostatní druhy obnovitelných zdrojů, včetně vody, na třetím pak s 8 % bioplyn). Celé Pobaltí a Litvu nevyjímaje je častým terčem ruských výpadů. Především po ruské invazi na Ukrajině je domácí biomasa nepochybně důležitým prvkem v mozaice snahy udržet si vůči Rusku co nejširší manévrovací prostor.
<h2>První vlaštovka nebo rarita?</h2>
Zůstane BALTPOOL v Evropě ojedinělým jevem anebo se podobné burzovní systémy objeví i v jiných zemích? Odpověď na tuto otázku nezná asi nikdo. Již bylo řečeno, že biomasa má v Litvě velmi dobré postavení. Podobné podmínky ale panují i v dalších pobaltských republikách Estonsku a Lotyšsku (pokrytí lesem na úrovni přes 50 %), severovýchodním Polsku a Bělorusku.
Zejména Lotyšsko má co nabídnout, když je v těžbě dřeva evropskou šestkou (přibližné dvojnásobný objem oproti Litvě) a v roce 2015 vyprodukovalo 1,5 mil. tun dřevěných pelet, což mu vyneslo třetí místo v Evropě (po Německu s 2 mil. a Švédsku s 1,7 mil., čtvrtí byli Estonci s 1,3 mil. tun). Velkým impulzem by samozřejmě bylo, kdyby podobně jako na Litvě k burzovním kontraktům byli přinuceni regulovaní dodavatelé tepla.
Sám BALTPOOL už dokonce má 17 registrovaných dodavatelů z Lotyšska a u severních sousedů najdeme už i tři odběratele. Nedávno se zapojil i jeden dodavatel z Běloruska a jeden z Estonska. Teoreticky je připravena i možnost zapojit do burzy přímořské zájemce o nákup nebo prodej biomasy. Burza má připravené podmínky pro dopravu z a do baltských přístavů. Lze si tak představit, že se BALTPOOL přes mořské přístavy rozšíří i do dalších zemí okolo Baltského moře.
Zejména ve Skandinávii je poptávka a nabídka dřevěné štěpky a pelet velká. Tamní obchodníci ale zatím výhody burzy nepožívají. Malou útěchou jim může být existence indexu, na který mohou své obchody navázat (PIX Pellet Nordic Index z dílny společnosti FOEX). Model burzy se také nemusí držet jen zemí s velkou zásobou dřeva, protože i z bylinné biomasy (seno, sláma, energetické plodiny) lze dobře vyrobit teplo a elektřinu. V podobě pelet se i tento typ biomasy dá přepravovat na větší vzdálenosti. Sám BALTPOOL je připraven vyjít případné poptávce vstříc i v tomto ohledu &#8211; stačí jen stanovit standardy pro dodávky a způsob měření relevantních parametrů.
<blockquote>
„Věříme, že podobné elektronické obchodní platformy jsou opravdu důležité, zejména pokud vezmeme v potaz počet projektů v Evropě, které chtějí využít biomasu jako palivo,“ potvrzuje CEO burzy Andrius Smaliukas plány na expanzi.
</blockquote>
Burzovní obchodování s biomasou by mohlo této ekologické energetické surovině opravdu rozšířit okruh odběratelů. Velké elektrárenské firmy, které pálí miliony tun biomasy ročně, jako například britský Drax, si mohou dovolit platit celé nákupní oddělení. Malým odběratelům, které si biomasou, většinou ve formě pelet, topí sami přímo doma, stačí nabídka klasických retailových obchodníků. Co ale středně velké podniky nebo teplárny na menších městech?
Článek vyšel 12. září 2017 v anglické verzi na Energy Post jako <a href="http://energypost.eu/trading-biomass-like-oil-lithuania-shows-how-it-can-be-done/">Trading biomass like oil: Lithuania shows how it can be done</a>. 
Úvodní fotografie: Biomasa, zdroj: Oregon Department of Forestry, Flickr

Lze obchodovat s biomasou tak snadno jako s ropou? Litva zná odpověď

Evropská energetická burza (EEX) v tomto týdnu <a href="https://www.eex.com/en/about/newsroom/news-detail/eex-to-launch-power-futures-for-germany/66308" target="_blank" rel="noopener noreferrer">přestavila novou produktovou řadu Phelix DE</a>, která má obchodníkům umožnit obchodovat s elektrickou energií v regionu Německa. Burza se tak připravuje na případné rozdělení společné obchodní zóny mezi Německem a Rakouskem, po kterém volají již delší dobu někteří evropští provozovatelé přenosových soustav.
Podle Petera Reitze, výkonného ředitele EEX, vedou probíhající debaty o možném rozdělení společné cenové zóny k narůstající nejistotě na trhu. Zavedením dlouhodobých kontraktů pro německou oblast k již současným produktům v rámci společné obchodní zóny tak EEX hodlá obchodníkům nabídnout možnost zajistit se proti budoucím rizikům, ať už bude rozhodnutí ohledně osudu společné zóny jakékoliv.
<blockquote>
&#8222;Nicméně jsme silně přesvědčeni, že takovéto rozhodnutí by bylo krokem špatným směrem. Naopak silně doporučujeme další integraci evropských trhů s elektrickou energií, jelikož rozštěpení cenové zóny s největší likviditou v Evropě by pravděpodobně vedlo k poklesu likvidity a nárůstu cen za dodávku elektrické energie. Proto se budeme aktivně podílet na dalších jednáních na toto téma,&#8220; říká k případnému rozdělení společné zóny Peter Reitz.
</blockquote>
Nově tak obchodníci mohou na EEX od úterý využívat base a peak produky Phelix DE v podobě měsíčních, čtvrtletních a ročních futures.
EEX v letošním roce plánuje další rozšíření svých aktivit na evropském trhu s elektrickou energií v podobě derivátů pro Českou republiku, Slovensko, Polsko, Maďarsko a Rumunsko, které se v současné době obchodují na burze Power Exchange Central Europe (PXE). PXE, která byla založena na počátku roku 2007 pod názvem Energetická burza Praha, <a href="http://oenergetice.cz/elektrina/trh-s-elektrinou/pxe-meni-vlastnika-vetsinu-nyni-vlastni-lipska-burza-eex/" target="_blank" rel="noopener noreferrer">se v minulém roce stala součástí skupiny EEX Group</a>, poté co EEX získala 66,67 % akcií PXE.
<h2>Společná zóna &#8211; dlouhodobý zdroj sporů</h2>
Společná obchodní zóna mezi Německem a Rakouskem je předmětem sporu mezi evropskými provozovateli soustav již dlouhou dobu. Německý orgán Bundesnetzagentur, jež má na starost i regulaci energetických sítí, již loni v říjnu <a href="http://oenergetice.cz/prenos-elektriny/nemecky-sitovy-regulator-zada-zmenu-spolecne-obchodni-zony-rakouskem/" target="_blank" rel="noopener noreferrer">vyzval všechny německé provozovatele přenosové sítě</a>, aby připravili návrh řízení přenosových kapacit na německo-rakouské hranici.
K problematické obchodní zóně se opakovaně vyjádřila i Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER), která již v roce 2015 vyzvala země ke zrušení této společné zóny. Loni v listopadu navíc agentura rozhodla o vytvoření regionů pro výpočet přenosové kapacity, čímž <a href="http://oenergetice.cz/prenos-elektriny/acer-rozhodnutim-vytvoreni-regionu-vypocet-kapacit-fakticky-rozdeluje-nemecko-rakouskou-obchodni-zonu/" target="_blank" rel="noopener noreferrer">fakticky vytváří hranici mezi obchodními zónami Německa a Rakouska</a>.
Zrušení společné zóny nicméně <a href="http://oenergetice.cz/nemecko/bavorsko-rakouskem-varuji-pred-rozdelenim-spolecne-obchodni-zony/" target="_blank" rel="noopener noreferrer">není v zájmu Bavorska a Rakouska</a>, pro které by s velkou pravděpodobností znamenalo růst cen elektrické energie. Kromě výrazného nárůstu cen země rovněž argumentují ohrožením bezpečnosti dodávek elektřiny, což by mělo poškodit jejich průmyslové podniky.

Energetická burza EEX se připravuje na možné rozdělení společné německo-rakouské zóny

Počátkem tohoto roku se zdálo, že černé uhlí jako komoditu čekají krušné časy a trvalý ústup ze slávy. Cena na burzách klesala pod vlivem přebytku nabídky i euforie z výsledků pařížské klimatické konference. V posledním čtvrtletí letošního roku je vše jinak a cena černého uhlí na burze se pohybuje na úrovních, kde byla před dvěma lety.
Letos dosáhly ceny černého uhlí na komoditních trzích svého desetiletého minima. Situace na trhu s touto komoditou se dynamicky vyvíjela. Zavedené těžařské společnosti se potýkaly s nízkou cenou uhlí na trzích. Americký těžařský gigant Peabody zkrachoval, existenční problémy zmítaly doly také v Čechách nebo v Polsku.
Globální hon za snižováním emisí skleníkových plynů si vybral své oběti, uhelná aktiva závratnou rychlostí ztrácely na své hodně. Uhlí ovšem ještě zdaleka neřeklo poslední slovo, dle statistiky Mezinárodní energetické agentury (IEA) má uhlí stále celosvětově druhý největší podíl mezi primárním zdroji energie hned po ropě. Ačkoliv obnovitelné zdroje i ty plynové jsou na vzestupu, odklon od uhlí bude ještě běh na dlouhou trať.
<h2>Uhlí roste navzdory negativním předpovědím</h2>
Uhlí má za sebou pět let trvalého poklesu jeho ceny, což vedlo k předpovědi Golden Sachs nebo IEA, že tento trend je již trvalý a nezvratný. Snížení produkčních kapacit a uzavírání nerentabilních dolů na všech světadílech a růst poptávky v Evropě i Asii však <a href="http://oenergetice.cz/uhli/cena-australskeho-cerneho-uhli-zaziva-v-poslednich-mesicich-prudky-rust/" target="_blank">zapříčinily vzkříšení komodity</a>, která byla mnohými odborníky považovaná za mrtvou.
<blockquote>
„Nemyslím si, že by cena uhlí narazila na svůj strop. Stále zde vidím prostor pro růst do konce roku 2016 i v prvním čtvrtletí roku 2017,“ říká Rodrigo Echeverri vedoucí analytického týmu specializujícího se na uhlí v singapurské společnosti Noble Resources.
</blockquote>
<h2></h2>
<figure id="attachment_28609" style="width: 1024px" class="wp-caption aligncenter"><img class="wp-image-28609 size-large" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/10/uhli-ara-rotterdam-2014-2016-1024x468.jpg" alt="Vývoj ceny futures černého uhlí s dodávkou do Nizozemska v USD/tuna. Tzv. Rotterdam Coal Futures. Zdro: www.theice.com" width="1024" height="468" /><figcaption class="wp-caption-text">Vývoj ceny futures černého uhlí s dodávkou do Nizozemska v USD/tuna. Tzv. Rotterdam Coal Futures. Zdro: www.theice.com</figcaption></figure>
<h2>Některé státy od uhlí ustupují, jiné s ním spojují svou budoucnost</h2>
Země, které i v návaznosti na pařížskou klimatickou konferenci ohlásily odklon od uhlí, jsou například Belgie, Velká Británie, Rakousko a Portugalsko. Od uhlí se odklánějí i velcí investoři jako například rodina Rockerfellerů nebo norský státní penzijní fond AXA.
Naopak Austrálie, Polsko nebo Turecko mají plány na nové doly nebo uhelné elektrárny. Důvody, proč tomu tak je, jsou především energetická nezávislost, uspokojování svých energetických potřeb prostřednictvím vlastních zdrojů a také to, že uhlí i přes růst své ceny zůstává stále relativně levnou energetickou komoditou.
<h2>Možnosti další výrazného posilování jsou omezené</h2>
Současný nárůst cen je dán především omezením těžby, a to z různých důvodů. Některé doly zkrachovaly, jiné byly uzavřeny z důvodu státní regulace, svůj vliv na těžbu má i počasí. Další výrazný nárůst cen by ovšem nastat neměl.
Trhy neočekávají, že by se cena uhlí měla v dohledné době přiblížit k hranici 100 dolarů za tunu, především díky Číně. V průběhu září byla v Číně obnovena těžba na některých dočasně uzavřených dolech. Cena uhlí na úrovni 60 dolarů za tunu je totiž příliš vysoká pro čínské ocelárny, což je důvodem pro obnovování těžby. Cena uhlí by tak mohla být na určitý čas relativně stabilizovaná, otázkou zůstává, jak dlouho to bude trvat.

Černé uhlí ožívá, jak vysoko se může vyšplhat jeho cena?

Před třemi týdny jsem přijal pozvání na panelovou diskusi, která byla součástí <a href="https://www.seas.sk/summerschool">Energy Summer School 2016</a>. Náš panel se hlavně zabýval tématem výskytu situací, kdy je tržní cena silové elektřiny záporná. Trochu mi to téma leželo v hlavě, tak se jej nyní pokusím trochu detailněji rozebrat, na což během panelu nebyl ani čas ani prostor.
<h3>Rozbor situace</h3>
V regionu střední Evropy dochází v posledních letech k zajímavému jevu, na energetických burzách dochází při krátkodobém obchodování s elektřinou k situacím, kdy je silová elektřina obchodována za zápornou cenu. Nastává tak na první pohled k paradoxní situace, kdy výrobci komodity (elektřiny) platí odběratelům za to, že jejich produkt odeberou. V posledních letech k těmto událostem dochází přibližně na 60 hodin ročně. Jak mohl tento divný stav vůbec nastat? A jak z něj ven?
<figure id="attachment_25528" style="width: 1347px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/07/obr1.png"><img class=" wp-image-25528" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/07/obr1.png" alt="Záporná cena silové elektřiny 22.5.2016, zdroj: energy-charts.de" width="1347" height="720" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Záporná cena silové elektřiny 22.5.2016, zdroj: energy-charts.de</figcaption></figure>
Situace se zápornou cenou elektřiny mají několik společných charakteristik. Nastávají během víkendů, je pro ně typické větrné (hlavně na severu Německa) a slunečné počasí. Kombinuje se tu nízká úroveň spotřeby elektřiny a zároveň vysoká výroba. Přebytek výroby nastává, protože zároveň vyrábějí větrné, solární a bioplynové elektrárny, které fungují v převážné většině na základě dlouhodobých kontraktů (feed-in-tariff, PPA) a nemusí řešit krátkodobé fluktuace trhu a zároveň jsou v provozu jaderné a uhelné elektrárny vybudované pro režim základního zatížení, elektrárny které mají velmi omezené možnosti regulace svého výkonu, krátkodobá snižování výkonu jsou sice u nich technicky možná, ale jejich provozovatelé je neradi dělají, protože tepelné namáhání při změnách teplot je poškozuje a u jaderných elektráren navíc hrozí xenonová otrava a poškození palivových tyčí. Přitom tyto elektrárny by správně měly omezovat svůj výkon, protože marginální cena výroby elektřiny je u nich vyšší než u elektráren větrných a solárních.
Kdybych to měl shrnout, záporné ceny elektřiny jsou podmíněny těmito faktory:
<ul>
<li>Nízká poptávka po elektřině;</li>
<li>vysoká výroba větrných a solárních elektráren bez ohledu na balancování nabídky a poptávky;</li>
<li>kumulace (hlavně větrných) elektráren v jedné geografické oblasti;</li>
<li>málo pružná výroba uhelně-jaderných zdrojů pro základní zatížení.</li>
</ul>
Když nebude platit alespoň jeden z výše uvedených faktorů, problémy nenastanou nebo nastanou mnohem později. Existují nějaká řešení, která by pomohla? Nějaká řešení na bázi trhu, tj. nastavení lepších tržních podmínek, kde se problémy budou řešit samy? Myslím, že ano.
<h3>Možné řešení 1 &#8211; Pružná poptávka</h3>
Málokdo si uvědomuje, že v oblasti odběru elektřiny existuje tržní perverze, která je zdrojem potíží. Většina zákazníků kupuje elektřinu na základě smlouvy s dodavatelem, která fakticky stanovuje konstantní cenu (nebo dvě konstantní ceny) odebrané elektřiny, bez ohledu na to jaká je její aktuální hodnota. Zákazník platí stejně ať je elektřiny v síti moc nebo málo. Důsledek je jednoduchý, zákazníci si odebírají jak se jim chce nebo nechce.
Jak by se ovšem situace změnila, kdyby zákazníci měli možnost regulovat svou spotřebu podle cenového signálu? Pro mnoho uživatelů (administrativní budovy, hotely a ubytovny, středně velké firmy, domácnosti s šetřílky a elektrickým vytápěním) by to byl zajímavý způsob jak šetřit na nákladech, prodávali by fakticky svou schopnost přizpůsobit část své spotřeby potřebám sítě. Co se tou pružnou spotřebou myslí? Je to hlavně přeměna elektrické energie na jiné, snadno skladovatelné druhy energie, tj. výroba tepla a teplé vody , mrazáky, gravitační potenciál (čerpání), tlak, &#8230;
Je třeba zmínit, že praktické zkušenosti (<a href="https://soundcloud.com/the-energy-gang/debating-teslas-plan-to-acquire-solarcity">zde od 19:05</a>) s těmito postupy vyústily ve zkušenost, že velké části lidí se nechce tím zabývat a firmy často nechtějí řešit věci mimo svou specializaci. Zisk není tak veliký. Případné řešení tak musí být automatizované a poskytované jako služba specializovanou firmou, se kterou se odběratel o zisk rozdělí. Zkušenosti s těmito postupy již existují, pro mnoho lidí s FV panely na střeše je <a href="http://janvesely.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=396090">maximalizace samospotřeby</a> neboli přizpůsobení poptávky výrobě panelů jediným způsobem jak si zajistit návratnost investice.
Co je nutné udělat pro odstranění této perverze? V prvé řadě by se měla legislativně otevřít možnost odebírat elektřinu za cenu, která je odvozena z tržní ceny silové elektřiny. Musí existovat komunikační linka zprostředkovávající informaci o aktuální ceně silové elektřiny (přes internet, přes 200 volných signálů HDO). Distributoři musí být schopni tento druh odběru odečítat a zúčtovat (dnes už to není technický problém). Je třeba otevřít trh, trochu propagovat tu  a pár let počkat. Očekával bych, že nejzajímavější budou větší odběratelé, kde jeden regulátor bude umět měnit spotřebu v řádu stovek kW až MW, tam by se mělo začít.
<h3>Možné řešení 2 &#8211; Větší trh</h3>
Pokud by se zvětšil trh s elektřinou, vyřešil by se tím problém s přebytky výroby. Jenže jak ten trh zvětšit? Možnosti jsou dvě &#8211; extenzivní a intenzivní. Extenzivní řešení spočívá v geografickém rozšiřování trhu s elektřinou. Pokud bude možné posílat elektřinu jinam, kde přebytky nemají, bude možné na ní i něco vydělat. V praxi to znamená rozšiřování a posilování přenosové soustavy jak uvnitř států, tak mezinárodně. S tímto jsou bohaté zkušenosti. Francouzi jsou například schopni řešit svůj každonoční problém s přebytkem výroby z jaderných elektráren díky kvalitnímu propojení do Německa, Švýcarska, Beneluxu a hlavně do Itálie.
Intenzivní řešení spočívá v expanzi využití elektřiny do oblastí, kde dnes dominují jiné zdroje energie. Trh, který se nabízí, je přibližně stejně velký (v jednotkách energie), jako je dnes elektroenergetika. Je to výroba tepla. Osobně mám problém pochopit jednu věc. Proč elektrárenské společnosti nenabízejí malým i vetším odběratelům tepla tepelná čerpadla? Úplně lehce by třeba mohly zdvojnásobit spotřebu elektřiny u domácností. Bylo by to za <a href="http://oenergetice.cz/teplarenstvi/sance-na-zlepseni-ovzdusi-v-cr-kotlikove-dotace-startuji/">cizí peníze</a> (platí stát a EU) a jako vedlejší efekt by pomohli s kvalitou ovzduší v českých obcích, vylepšili by českou obchodní bilanci (nemusel by se tolik kupovat ze zahraničí zemní plyn) a chránily by ekonomiku před divokými cenovými fluktuacemi typickými pro ceny mezinárodně obchodovaných komodit a tlakem z Ruska. Výhledově možná čeká elektroenergetiku další velký trh, trh s mobilitou. Elektřinou poháněná vozidla nabízejí další velký trh a obdobné pozitivní vedlejší efekty jako v případě výroby tepla.
<h3>Možné řešení 3 &#8211; OZE podporují síť</h3>
Jeden z častých mýtů týkající se OZE mluví o tom, že tyto zdroje nejsou regulovatelné. To není pravda. Není technicky problém regulovat výkon fotovoltaických zdrojů, invertory s tím nemají problém, není problém regulovat výkon větrných elektráren pomocí náklonu lopatek a už vůbec není problém zapínat a vypínat plynové motorgenerátory spalující bioplyn. Proč tedy nepomáhají s regulací sítě? Odpověď je jednoduchá. Tento trh je pro ně uzavřen.
Tyto zdroje by mohly fungovat s výkonovou rezervou, ale trh s podpůrnými službami v ČR klade tři, dle mého naprosto zbytečné a pitomé, podmínky. Klade podmínku na minimální výkon zdroje (10 MW), klade podmínku na trvalou dostupnost regulačního výkonu a tendr na podpůrné služby se provádí jednou za tři roky. Přitom tahle pravidla nejsou vůbec nutná. I podpůrné služby lze soutěžit na spotovém trhu (třeba 15 minut dopředu). Je to sice organizačně složitější, ale díky zapojení většího množství účastníků díky méně omezujícím podmínkám, nákupu přesně tolika regulace, kolik je aktuálně třeba a rychlém učení se díky opakování (1x za 3 roky se změní na 100 000x za 3 roky) lze očekávat výrazně nižší ceny podpůrných služeb a méně problémů.
<h3>Možné řešení 4 &#8211; Hodnota elektřiny není všude stejná</h3>
Elektrárna v Dětmarovicích je 800 MW elektrárna na černé uhlí. Její provoz vyjde oproti hnědouhelným a jaderným draho. Přesto i v čase přebytku výroby vyrábí, přenosová soustava nemá dostatek kapacit, aby přenesla do Ostravsko-karvinské aglomerace dostatek elektřiny z velkých uheln7ch elektráren v SZ Čechách a z JE na jihu republiky. A za posledních 40 let už 3x padl plán na výstavbu velké elektroocelárny, v kraji není dost elektřiny.
V Německu je výroba větrných elektráren placena stejným tarifem bez ohledu na polohu. Není proto divu, že většina výroby se kumuluje na severu, v místech s nejlepšími podmínkami pro výrobu. Přitom spoustu elektřiny potřebují i průmyslová centra na jihu Německa.
V místě mého bývalého bydliště byl na jedné větvi distribuční sítě úspěšný strojírenský podnik a spousta domácností. Síť byla proto často přetížená a distributor se tvářil, že vše je v pořádku. Mě potom doma špatně fungovaly některé spotřebiče.
<figure id="attachment_25530" style="width: 536px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/07/obr2.png"><img class="size-full wp-image-25530" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/07/obr2.png" alt="Cena elektřiny závislá na lokalitě, Texas" width="536" height="539" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Cena elektřiny závislá na lokalitě, Texas</figcaption></figure>
Co mají tyto případy společného? Ignorovala se skutečnost, že na poloze záleží. Výroba elektřiny má vyšší hodnotu, když je vyráběna v blízkosti míst spotřeby. Dobře umístěné zdroje elektřiny mohou mít pro přenos a distribuci mnoho pozitivních efektů, odlehčí se transformátorům, sníží se ztráty, potlačí problémy s poklesem napětí nebo by se díky nim nemuselo investovat do posílení infrastruktury. Ale když zdroje nejsou odměňovány v závislosti na poloze (bonusy a postihy od operátora sítě), nemůže nikdo očekávat, že bude na dotyčnou věc brán zřetel. Že to nejde? <a href="http://www.greentechmedia.com/articles/read/texas-looks-to-distributed-energy-resources-as-market-players">V Texasu už to tak dělají</a>.
<h3>Možné řešení 5 &#8211; Pružnější výroba konvenčních zdrojů</h3>
Když se budovala současné tepelné elektrárny, které jsou/byly určeny pro základní zatížení, konstruktéři předpokládali, že tyto zdroje poběží fakticky non-stop blízko svého nominálního výkonu. Tak se totiž nejlépe využije a fixní náklady se rozpustí do maximálního objemu výroby. Výkon regulovat lze, ale obvykle v relativně úzkých technologických mezích. Mimo ně tyto zdroje trpí na rychlejší opotřebení, zkracuje se životnost jaderného paliva, hrozí vyhasnutí zdroje tepla a zvyšují se provozní náklady. Proto jsou tyto elektrárny nuceny vyrábět i v situacích, kdy o jejich elektřinu není zájem. Dá se tento &#8222;bug&#8220;, který vznikl kvůli okolnostem, které nebyly při konstrukci předpokládány, nějak dodatečně odstranit? Dle mého názoru ano.
První možností je oddělení výroby tepla a výroby elektřiny. Neznamenalo by to nic více a nic méně než doplnění technologie o velkokapacitní zásobník na teplo, pravděpodobně ve formě tavných solí. S tímto postupem existují <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Gemasolar_Thermosolar_Plant">bohaté zkušenosti u solárně-termálních elektráren</a>. V krátkodobých situacích s přebytkem poptávky lze povypínat turbíny a nějaký čas vyrábět teplo na sklad. Dále lze s využitím zásobníku tepla krátkodobě vyrábět více elektřiny než je dáno nominálním tepelným výkonem a v cenových špičkách kasírovat dlouhé peníze. Provozovatelé přenosových sítí by taky mohli ocenit plynulý pokles výroby při plánovaných i havarijních odstávkách.
<figure id="attachment_25531" style="width: 1400px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/07/obr3.jpg"><img class="wp-image-25531 size-full" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/07/obr3.jpg" alt="obr3" width="1400" height="495" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Solárně-termální elektrárna Gemasolar, Andalusie</figcaption></figure>
Druhou možností je doplnění elektráren o nějakou formu skladování elektřiny, pravděpodobně <a href="http://oenergetice.cz/elektrina/akumulace-energie/steag-zprovoznil-prvnich-15-mw-baterii-pro-regulaci-frekvence-v-nemecku">bateriové systémy</a>, které by se mohly používat na stejné věci jako zásobník na teplo a zároveň jako UPS, startér, &#8230; V tomto případě je ovšem radno pár let počkat, cena takových řešení půjde dost rychle dolů.
<h3>Možné řešení 6 &#8211; Likvidace</h3>
Řešením, které konvenuje myšlení mnoha aktivistů, je likvidace, dnes již přebytečných, málo pružných, zdrojů elektřiny. Oblíbenými cíly jsou zde hlavně elektrárny na hnědé uhlí, které jsou pestrou sbírkou environmentálních potíží &#8211; devastující těžba, popílek, znečišťující látky do ovzduší, CO2, &#8230; Početné skupiny nepřátel mají i elektrárny jaderné.
Mechanismů, jak tyto elektrárny dostat z provozu pryč existuje celá řada. Ekonomické vyhladovění díky nízkým cenám silové elektřiny (ale jaderné a hnědouhelné jsou z konvenčních ty nejlevnější, vydrží dlouho, do velké generálky), platby za emise znečišťujících látek a CO2 (funkční ETS, uhlíková daň, &#8230;), státní výkup a uzavření nechtěných elektráren, odkup elektráren soukromníky za účelem (ziskové) likvidace, odebíraní provozních licencí a spousta dalších.
<h3>Možné řešení 7 &#8211; Žolík jménem baterie</h3>
V současnosti zažívají velmi zajímavý rozvoj systémy ukládání elektrické energie založené na chemických akumulátorech. Pokud se opravdu masivně rozšíří, podstatně se tím zjednoduší balancování nabídky a poptávky po elektřině a integrace zdrojů do systému. Dobrou ilustrací možností baterií jsou automobily s hybridním pohonem. Menší baterie velmi pomůže v situacích, kdy zdroj/e energie nejsou efektivní. U automobilů je to třeba rozjezd, prudká akcelerace, maximální rychlosti, apod. U elektrické soustavy může už relativně málo baterií uvolnit 10-15% výkonu dedikovaného pro frekvenční regulaci, může pomáhat při prudkém růsty a poklesu spotřeby, nahradit drahé špičkové zdroje, &#8230; Velká baterie už dokonce umožňuje úplně oddělit zdroj energie od trakce. Motory aut, resp. elektrárny a rozvodné sítě tak mohou pracovat v optimálních provozních podmínkách, kdy bilance výroba-spotřeba nemusí být vyrovnaná v každém okamžiku, ale v mnohem delší časové periodě (hodina, několik hodin, den, ???).
<figure id="attachment_25532" style="width: 667px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/07/2012-Chevrolet-Volt-Exterior-Color-Option-Blue-Topaz-Metallic1.png"><img class="size-full wp-image-25532" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/07/2012-Chevrolet-Volt-Exterior-Color-Option-Blue-Topaz-Metallic1.png" alt="Chevrolet Volt, sériový hybrid" width="667" height="269" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Chevrolet Volt, sériový hybrid</figcaption></figure>
Dále je třeba si uvědomit, že každý elektromobil je pojízdná baterie. Pokud budou v budoucnu elektromobily využívány stejně jako jsou auta dnes, bude to znamenat, že budou v průměru jezdit méně než hodinu denně a zbývající čas to mohou být baterie připojené do sítě poskytující cenné služby. Je jen otázkou, jestli někdo bude schopen přijít s funkčním a lákavým obchodním modelem pro jejich majitele.
<h3>Závěrem</h3>
Nemyslím si, že libovolné, z mnou navrhovaných,  řešení, je to pravé a jediné. Chtěl jsem jen ilustrovat tu spoustu možností, které existují a které by bylo možné a, troufám si říci, správné aplikovat. Některá opatření se dají aplikovat opravdu rychle, jsou to fakticky regulatorní zásahy.
<h3>HOWGH, domluvil jsem.</h3>

<div id="category-description">

Tato rubrika slouží k představení vlastního názoru čtenářů na aktuální energetická témata z České republiky, ale i zahraničí.

V této sekci jsou uváděny názory čtenářů, nejsou proto vlastní tvorbou redakce webu oEnergetice.cz.

Pokud máte zájem přidat vlastní názor, stačí napsat krátký email na info@oenergetice.cz s požadavkem na publikaci Vašeho příspěvku a příspěvek bude zveřejněn.

<a id="category-description-link" href="mailto:info@oenergetice.cz">Chci přidat vlastní názor</a>

</div>