Datová centra mimo síť: Symptom zastaralé a pomalé energetiky?

Rychlý rozvoj datových center ukazuje, že limitem další digitalizace se stále častěji nestává výroba elektřiny, ale schopnost energetických sítí a regulačního prostředí reagovat na tempo nových investic. Roste zájem o provoz datových center s vlastní výrobou elektřiny mimo veřejnou síť, což je pragmatickou odpovědí investorů na dlouhé připojovací lhůty, nejistotu kapacit a vysoké riziko zpoždění projektů.

Datová centra patří mezi nejrychleji rostoucí segmenty spotřeby elektřiny, a to zejména v souvislosti s rozvojem umělé inteligence, cloudových služeb a výpočetně náročných aplikací. Energetické potřeby nových projektů se často pohybují v řádech desítek až stovek megawattů, přičemž vyžadují vysokou spolehlivost dodávky a minimální výpadky. V tomto kontextu se stále častěji ukazuje, že standardní proces připojení k přenosové či distribuční soustavě představuje zásadní úzké hrdlo – nejen technické, ale především časové.

Podle aktuálních dat z databáze Cleanview, která sleduje projekty datových center v reálném čase, mají Spojené státy 577 provozovaných datových center s příkonem přibližně 14,2 GW a 667 plánovaných projektů, které by významně navýšily celkovou hodnotu o 176,7 GW. Tato statistika přibližuje obrovský rozsah plánovaných investic ve srovnání se současným stavem. V současnosti je přitom plánována výstavba více než 30 datových center s instalovaným výkonem plynových turbín přesahujícím 48 GW.

Kvůli zdlouhavým povolovacím procesům a omezené kapacitě sítí se objevuje trend označovaný jako grid-skipping, tedy záměrné obejití veřejné elektrické sítě a výstavba vlastních zdrojů elektřiny přímo v areálu datového centra. Tento přístup umožňuje výrazně zkrátit dobu mezi investičním rozhodnutím a zahájením provozu, což je pro developery klíčové. Je však potřeba podotknout, že nejde o jednotný model a v některých případech může jít o přechodné řešení do doby, než bude síťové připojení dostupné, jinde se však již nyní počítá s dlouhodobým nebo trvalým provozem mimo síť.

Z hlediska technologického řešení je patrné, že důležitou roli v těchto projektech hraje zemní plyn. Vlastní plynové turbíny a kogenerační jednotky umožňují dosáhnout vysoké provozní spolehlivosti, rychlé regulace výkonu a relativně krátkých dodacích lhůt ve srovnání s posilováním sítí. Současně je však nutné upozornit, že přesun výroby elektřiny „za plot“ datových center otevírá zásadní otázky spojené s emisemi CO₂, spotřebou paliv a dlouhodobou kompatibilitou těchto řešení s dekarbonizačními cíli.

Z širšího systémového pohledu lze trend grid-skippingu chápat jako symptom hlubší nerovnováhy mezi tempem rozvoje digitální ekonomiky a schopností energetické infrastruktury se mu přizpůsobit. Datová centra se postupně mění z pasivních odběratelů na aktivní energetické uzly, které optimalizují vlastní zabezpečení dodávek bez ohledu na stav veřejných sítí. Pokud se nepodaří zrychlit povolovací procesy a koordinaci investic do přenosových a distribučních soustav, může se tento přístup stát standardem kvůli racionalitě investičního rozhodování.