Stávající krize nezastiňují vznik energetické unie EU, říká Šefčovič
V loňském roce bylo sousloví „energetická unie“ v Bruselu jedním z klíčových a velmi často používaných slovních spojení. Minulý pátek už ale lídři 27 zemí EU věc v deklaraci po své schůzce v Bratislavě zmínili jen v závorce jako pouhou jednu z několika věcí, jejichž pokrok má být zhodnocen příští rok na jaře. Přesto nemá místopředseda Evropské komise pro tuto oblast Maroš Šefčovič pocit, že by se energetická unie v EU ocitla ve stínu potřeby řešit krize jako je migrace či odchod Británie z bloku.
„Je to specifická situace, která má své výhody i nevýhody. Nevýhodou je, že tato témata, také důležitá pro evropskou budoucnost a každého občana, se hůř dostávají do titulků než ty krize, které Evropu zatěžují,“ poznamenal k tomu slovenský zástupce v Evropské komisi.
Politická pozornost upřená na jiná klíčová témata prý ale na druhou stranu umožňuje jeho týmu v přípravě projektu postupovat rychle.
Šefčovič doufá, že na konci letošního roku bude moci oznámit, že „splnil misi“ pokud jde o legislativní návrhy se vznikající energetickou unií spojené. V dalším roce se pak bude podle něj komise soustředit na získávání politické podpory pro tyto své návrhy mezi členskými zeměmi unie i v europarlamentu. Své národní energetické a klimatické plány, které mají být v souladu s těmi, které připravily sousední státy EU, budou ostatně připravovat i jednotlivé unijní země.
Komisař připomněl, že podle průzkumů si 70 procent občanů EU myslí, že odpověď na náročné úkoly v oblasti energetiky je třeba hledat na evropské úrovni.
Dost práce podle něj v posledním roce udělaly lucemburské a nizozemské předsednictví nad už předloženými návrhy, například o energetické bezpečnosti či systému obchodování s emisními povolenkami.
V červnu komise přišla s návrhem na snižování emisí z dalších oblastí, jako je doprava, budovy či zemědělství.
V příštích týdnech dostanou členské země další balík návrhů týkající se energetické efektivity a strukturu nové energetické a klimatické legislativy EU pro další desetiletí má v prosinci dokončit balík návrhů řešících novou podobu obchodování s elektrickou energií, změny směrnice o obnovitelné energii či nových pravomocí agentury pro spolupráci evropských energetických regulátorů.
„Součástí by měla být i podrobná zpráva o nákladech a cenách energie v Evropě. Chtěl bych začít diskusi o tom, jak pročistit cenovou strukturu v našich zemích,“ podotkl Šefčovič.
S plánem na vznik energetické unie, o níž Šefčovič v minulosti hovořil jako o nejambicióznějším projektu od vzniku Společenství uhlí a oceli v 50. letech, přišel v roce 2014 v důsledku ukrajinské krize a zhoršení vztahů s Ruskem tehdejší polský premiér a nynější předseda Evropské rady Donald Tusk.
Projekt, který by měl zajistit bezpečnou a levnou energii pro občany i firmy, snížit evropskou závislost na dovozu plynu z Ruska a posílit pozici Evropy při sjednávání energetických kontraktů, členské země podpořily na unijním summitu loni v březnu. Součástí je i budování potřebné infrastruktury a propojení mezi zeměmi.
Mohlo by vás zajímat:
Evropa není zase tak veliká aby bylo třeba vymýšlet nějaké složitosti, problém je ale v tom že se jednotlivým státům moc do propojování soustav nechce a že je problém je propojit i uvnitř zemí.
Co by pomohlo je zdvojit většinu vedení v potřebných směrech a začít budovat vedení o napětí až 1MV, která by se mohla stát páteří soustavy. Ovšem to možná není tak zajímavé jako stavba HVDC.
Ještě zlatá Evropa. Nedávno jsem četl o tom, jak půl Japonska jede na střídavý proud 60 Hz a druhá polovina na 50 Hz. To je teprve pakárna.
Osobně si myslím, že nějaké velké projekty ohledně dálkových vedení budou mít tendenci končit jako Desertec. Budou se stavět vedení, která budou mít "lokální" (mezistátní, vnitrostátní) ekonomický smysl a zároveň se bude rozvíjet nějaká systémová integrace a spolupráce na úrovni přenosových soustav.
Desertec sice bídě zhynul na úbytě, ale staví se linky z Portugalska do Maroka, posiluje se přenos ze Španělska do Maroka, konečně bude pořádné propojení Francie-Španělsko, budou se tahat HVDC linky sem a tam po dně Baltu a Severního moře, jedná se o propojení Španělska a Británie, ...
Stačí se podívat, co za tichou revoluci proběhlo v plynárenství za posledních 7 let. Najednou jsou od Polska do Bulhar přenosové trasy lépe propojené, obousměrné a operátoři plynárenských soustav líp spolupracují. Přitom reálně bylo postaveno bídných pár desítek kilometrů potrubí.
To Japonsko je historická záležitost, v Japonsku byly dvě společnosti, jedna v Tokiu, která si pořídila generátory AEG na 50Hz a druhá v Osace, která si pořídila o rok později generátory od fy. Westinghouse na 60Hz. Samozřejmě potom, jak se to rozrůstalo, a vznikaly kolem další a další elektrárny, pořizovaly takové stroje aby bylo později možné se propojit. (taková propojení i u nás vznikala již za Rakouska). A když si vezmete že Japonská má nějakých 130 milionů obyvatel a jejich spotřebu proudu, pak možná oddělený provoz dvou sítí má výhodu, vyšší odolnosti, kdy lavinový efekt může zasáhnout jen polovinu. USA pro velikost mají myslím také tři asynchronní soustavy. Pokud je to spojené DC spojkami, existuje šance že se nerozjede domino. To jestli z měníren síť obnovíte je druhá otázka.
Je myslím otázka co převáží, jestli politické rozhodnutí na supersíť, nebo ekonomika, v zásadě bych řekl že jsou dvě možnosti jak se bude elektrizační soustava i ve světle baltských OZE (a nejen těch) vyvíjet. Pokud si rozbalíte nějaké mapy evropské elektrizační soustavy, zjistíte že jsou oblasti, které jsou tak prodrátované že přidávat nějaké další vedení asi není ani možné a nejspíš ani žádoucí. Buď se postaví velké páteřní rozvody na nějakém 1MV, nebo třeba 750kV střídavých, jako je tomu na východ od nás, nebo se pro mnohem větší rychlost pokládání podmořských kabelů začne budovat velká DC síť v obou případech existuje myslím možnost výrazně omezit zadrátovanost prostoru. U nás to není tak hrozné, ale jsou místa s hustší koncentrací, pokud ale připočítáme dálnice a pod, myslím je to dost na zamyšlení.
Pokud by se ale budovala velká DC síť, pak je myslím i otázka toho jestli má vůbec cenu do budoucna vůbec uvažovat o nějaké synchronní soustavě v podobě celé Evropy, nebo dokonce Afriky a Asie (momentálně se pomalu synchronizují další a další oblasti, uvažuje se o přímém spojení s Ruskem). Takže pak by klidně u nás mohl běžet separátně systém Moravskoslezský a Český, kdy by byly spojeny jen HVDC linkou mezi Kočínem a Slavěticemi, která by ale musela unést minimálně 2.5GW a podobně mezi Prosenicí a třeba rozvodnou Čechy Střed. Stejně se asi brzy nevyhneme změně topologie sítě, protože stále cpát elektrárny jen do severních Čech nemá smysl. A celkem by bylo zajímavé spočítat jestli se energeticky nevyplatí vozit uhlí do nějaké jiné než posílat elektřinu po drátech.
Problém bych viděl v tom že plynárenství pochopilo mnohem dříve to co elektrárny nechápou a hledají pořád výjimky, tedy že budoucnost je v možnosti volně obchodovat s kýmkoliv a tedy nutnost mít dostatečnou kapacitu k přepravě surovin. Asi by měl někdo zatelefonovat do Kyjeva a poděkovat jim za minulé roztržky s Ruskem, které odpoutání se od závislosti na něm odstartovaly. Toto elektrárenské společnosti nechápou, pro ně je taková věc naopak poněkud hrozbou protože pak by přišly o jistou formu oligopolu.
Dobře si vzpomínám, jak jsem byl v lednu 2009 na Infothermě v Ostravě. Tehdy zrovna Putin poprvé zavřel kohoutky. Viděl jsem naživo, jak v pánech energeticích hrklo. A to tady byla (díky plynovodu z Německa a zásobníkům) ještě relativně selanka. Slováci na tom byli mnohem hůř a Rumuni s Bulhary měli opravdu vážné problémy.
No běží to zatím výborně. Evropská komise dotačně propojila plynovodní potrubí mezi Estonskem a Finskem, což má nepochybně pro bezpečnost dodávek plynu klíčový význam. Poláci naopak nečekaně dočasně? vycouvali z projektu Stork, který tím pádem přišel o dotaci. Do toho Nordstream II, který zatím Evropská komise nemá odvahu stopnout, přestože evropská pravidla neplní úplně stejně jako Southstream, který svého času zastavila, atd.
Dále Evropská komise s velkou slávou podpořila elektrické propojení Pobaltí s Polskem, které dnes Polsko uměle omezuje a nikomu to nevadí. Propojení Španělska s Francií je a i nadále bude poměrně legrační, vzhledem k instalovaným výkonům v obou zemích a propojovací kapacitě, propojení všech severních zemí EU s Norskem už toho opravdu moc nemůže přinést, protože Norsko má jenom jedny vodní elektrárny a nové nepostaví atd.
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se