Výsledky druhé kapacitní aukce ve Spojeném království

11. Prosince 2015 publikoval Britský operátor přenosové soustavy National Grid spolu s Ministerstvem pro energetiku a klimatické změny (DEEC) výsledky z druhé, centrálně řízené kapacitní aukce, T-4, která by měla britskému energetickému sektoru zajistit dostatečný výkon na rok 2019/2020.

Specifikum britského energetického sektoru je především ostrovní poloha samotné země. Zatímco ostatní země v kontinentální Evropě mohou těžit z přeshraničního obchodu s elektřinou se sousedními zeměmi, Velká Británie má v tomto ohledu omezené možnosti. Obavy z nedostatku disponibilního výkonu v zemi vedly k rozhodnutí zavést kapacitní mechanismus a to formou centrální kapacitní aukce.

První aukce – dotace pro dožívající zdroje

Výsledky z první kapacitní aukce, která se konala v zimě roku 2014, by se daly shrnout do několika vět. Kapacitní aukce měla v první řadě, mimo zajištění pokračování stávajících elektráren, zajistit především výstavbu nových, flexibilních zdrojů, kterých se očekává ve VB v budoucnu nedostatek. Clearingová cena, která se vydražila v první aukci, dosáhla hodnoty 19,4 £/kW. Za tuto cenu se uplatnily z 94 % stávající zdroje, zatímco budoucí zdroje před výstavbou se podílely pouze z 5 %. V tomto ohledu byla kapacitní aukce vesměs zklamáním, neboť drtivá většina peněz z aukce jde na povětšinou staré uhelné bloky, které vzhledem k jejich utopeným investičním nákladům mohly nabízet svůj výkon v aukci za nesrovnatelně nižší cenu, než zdroje nové. Celkově se v aukci uplatnilo necelých 50 GW výkonu.

Druhá centrální aukce nepřinesla velikou změnu

Výsledná clearingová cena 18 £/kW  v druhé kapacitní aukci je dokonce ještě o něco málo nižší hodnota, nežli hodnota v aukci první. Tato nižší hodnota je dobrou zprávou pro koncové odběratele, kteří oproti roku 2018/2019 zaplatí na svých fakturách v roce 2019/2020 nižší celkovou sumu. Na druhou stranu to není cena, která by dostatečně pokryla náklady zdrojů nových, což je vidět na následujícím grafu skladby zdrojů úspěšných v druhé aukci.

Drtivá většina zdrojů, které obdrží platbu za kapacitu, jsou opět již existující jednotky. Výkon existujících zdrojů, které nebyly schopny v aukci nabídnout nižší cenu nežli 18 £/kW, dosahuje hodnoty 5,5 GW výkonu. Většina z těchto zdrojů jsou plynové a uhelné elektrárny, které neuspěly ani v aukci v roce 2014.

Největší podíl na neúspěchu stávajících elektráren má uhelná elektrárna Fiddlers Ferry společnosti SSE, ve které se navzdory úspěchu v první aukci neuplatnil ani jeden ze čtyř bloků o celkovém výkonu 2 GW. Je tedy pravděpodobné, že tato elektrárna bude nucena z ekonomických důvodů po roce 2019 ukončit svůj provoz.

Vzhledem k nízké clearingové ceně není překvapením, že se s výjimkou elektrárny Carrington, v aukci neuplatnily žádné nové CCGT jednotky (paroplynové jednotky).

Dodatečné opatření pro zajištění výkonu

Vzhledem k počtu elektráren, které se svým výkonem neuspěly a chystají se v nejbližších letech odstavovat z provozu, funguje v Británii dodatečné opatření, které by mělo snížit obavy z nízké hodnoty disponibilního výkonu. Opatření s názvem SBR (Suplemental Balancing Reserve) je zaměřeno na elektrárny, které by v nejbližší době byly nuceny ukončit svůj provoz. Jedná se o aukce T-1 pro konkrétní elektrárny. Mezi těmito elektrárnami je mimo jiné i elektrárna Eggborough firmy EPH, která má možnost využít tuto formu dotace na období zimy 2016/2017 na výkon 775 MW za cenu 34,2 £/kW, což je téměř dvojnásobek ceny vydražené v kapacitní aukci.

Dotace už téměř pro všechny zdroje

Zatímco ve Velké Británii probíhají kapacitní aukce pro flexibilní a stabilně vyrábějící zdroje, na druhé straně energetického spektra se energetické společnosti předhánějí ve výstavbách stále větších větrných parků. Stejně jako ostatní státy EU se Velká Británie zavázala ke snížení produkce emisí a snaží se tento závazek dodržet.

V Británii tak vzniká situace, kdy jsou na jedné straně masivně instalovány státem dotované obnovitelné zdroje, které svojí výrobou vytlačují z trhu zdroje s vyššími variabilními náklady. Na straně druhé si vláda uvědomuje potřebu těchto zdrojů pro stabilní provoz přenosové soustavy, takže se rozhodla zavést dotace i pro tyto zdroje formou právě zmiňovaných kapacitních aukcí. Přidáme-li k tomu ještě vládní garance ve formě contract for difference pro plánovanou jadernou elektrárnu Hinkley Point C, nezbyde v britském energetickém sektoru mnoho zdrojů, které by se uplatnily bez dotace pouze na základě tržních cen.

V případě Velké Británie tak došlo k situaci, kdy trh s elektřinou přestává hrát dominantní roli v investičním rozhodování. Trh v Británii není schopen zajistit dostatečnou motivaci pro investory stavět nové bloky, a tudíž není schopen zajistit spolehlivé dlouhodobé zajištění bezpečnosti dodávek. To vše i přesto, že se ceny na britském energetickém trhu pohybují nad 50 €/MWh, což je ve srovnání s ostatními zeměmi kontinentální Evropy až dvojnásobně vyšší cena.