Příroda pohlcuje méně uhlíku, může za to oteplování

Cíl dosáhnout čisté nuly z pohledu uhlíkových emisí v roce 2050 kalkuluje i s tím, že část vypuštěného CO2 pohltí lesy a oceány. Vědci se ale obávají, že celý proces zachytávání CO2 přírodou by mohl v důsledku klimatické změny zkolabovat. Křehkost ekosystému se ukázala v minulém roce, kdy se pohlcování uhlíku půdou prokazatelně snížilo.

V Evropě došlo ve Francii, Německu, České republice a Švédsku k výraznému poklesu množství uhlíku pohlceného půdou v důsledku výskytu kůrovce, sucha a zvýšeného úhynu stromů v souvislosti s klimatem.

Finsko, které má nejambicióznější cíl uhlíkové neutrality ve vyspělém světě, zaznamenalo v posledních letech zánik svého kdysi obrovského pohlcování uhlíku půdou. To znamená, že i přes snížení emisí ve všech odvětvích o 43 % zůstaly celkové emise země nezměněny.

Tyto změny jsou zatím regionální. Některé země, jako například Čína a USA, zatím takový pokles absorpce nezaznamenaly.

Offsetování nás nespasí

Předběžná zjištění mezinárodního týmu vědců ukazují, že v roce 2023, který byl nejteplejším rokem v historii, se množství uhlíku pohlcovaného půdou dočasně propadlo. Konečným výsledkem bylo, že lesy, rostliny a půda - jako kategorie - neabsorbovaly téměř žádný uhlík. Píše o tom The Guardian.

"Neměli bychom se spoléhat na to, že tuto práci odvedou přírodní lesy. Opravdu, ale opravdu musíme řešit velký problém: emise z fosilních paliv ve všech odvětvích," říká profesor Pierre Friedlingstein z Exeterské univerzity, který dohlíží na každoroční výpočty globálního uhlíkového rozpočtu.

V posledních letech bylo zveřejněno několik odhadů, jak by svět mohl zvýšit množství uhlíku, které jeho lesy a přírodní ekosystémy absorbují. Mnozí vědci však tvrdí, že skutečným úkolem je chránit již existující úložiště uhlíku tím, že zastavíme odlesňování, snížíme emise a zajistíme, aby lesy byly co nejzdravější.

"Nemůžeme prostě předpokládat, že máme lesy a lesy odbourají část CO2, protože to z dlouhodobého hlediska nebude fungovat."

Pohlcování uhlíku mořem

Varovné signály se objevují i na moři. Grónské ledovce a arktický ledový příkrov tají rychleji, než se očekávalo, což narušuje oceánský Golfský proud a zpomaluje rychlost, s jakou oceány absorbují uhlík. Zooplankton, který se živí řasami, je kvůli tání mořského ledu vystaven většímu množství slunečního světla, což je podle vědců může udržet déle v hlubinách a narušit tak vertikální migraci, která ukládá uhlík na dně oceánu.

"Vidíme trhliny v odolnosti zemských systémů. Na pevnině vidíme obrovské trhliny - suchozemské ekosystémy ztrácejí schopnost ukládat a přijímat uhlík, ale i oceány vykazují známky nestability," uvedl Johan Rockström, ředitel Postupimského institutu pro výzkum dopadů klimatu, na zářijové akci v rámci newyorského klimatického týdne.

Snížení absorpce uhlíku v půdě v roce 2023 by mohl být dočasný jev, bez tlaku sucha nebo požárů by se půda opět vrátila k pohlcování uhlíku. Ukazuje však křehkost těchto ekosystémů, což má značné důsledky pro klimatické změny.

Cesta k čisté nule

Dosažení čisté nuly je bez přírody nemožné. Vzhledem k nedostatečnému rozvoji technologií, které by dokázaly ve velkém měřítku a komerčně odstranit atmosférický uhlík, jsou rozsáhlé lesy, pastviny, rašeliniště a oceány jedinou možností, jak pohltit lidstvem produkované uhlíkové emise, které v roce 2023 dosáhly rekordních 37,4 miliardy tun.

Nejméně 118 zemí spoléhá na to, že splní své národní klimatické cíle. Rostoucí teploty, zvýšený výskyt extrémních povětrnostních podmínek a sucha však tlačí ekosystémy do neprobádaného území. S takovým rychlým kolapsem pohlcování CO2 půdou, který se projevil v roce 2023, se ve většině klimatických modelů nepočítalo.

Co zbývá?

Pouze jeden velký tropický deštný prales - povodí Konga - zůstává silným pohlcovačem uhlíku, který více uhlíku pohlcuje, než vypouští do atmosféry. Povodí Amazonky zažívá rekordní sucho, které ještě zhoršuje atmosférický jev El Niño. Rozšiřování zemědělství změnilo v posledních letech tropické deštné lesy v jihovýchodní Asii v čistý zdroj emisí.

Oceány - největší pohlcovač CO2 v přírodě - pohltily v posledních desetiletích 90 % oteplování, což vedlo ke zvýšení teploty moří. Studie také zjistily známky toho, že se tím oslabuje propad uhlíku v oceánech.

Slepá místa

Satelitní technologie zlepšila monitorování lesů, rašelinišť, věčně zmrzlé půdy a oceánských cyklů, ale hodnocení a předpovědi v mezinárodních zprávách mají často velké chybové rozpětí. To ztěžuje předvídání, jak se budou světové přírodní pohlcovače uhlíku chovat v budoucnu - a znamená to, že mnoho modelů nepočítá s náhlým rozpadem mnoha ekosystémů.

"Celkově se modely shodly na tom, že v důsledku změny klimatu dojde v budoucnu k poklesu pohlcování uhlíku na pevnině i v oceánech. Je však otázkou, jak rychle se tak stane. Modely spíše ukazují, že se tak stane spíše pomalu v průběhu příštích zhruba 100 let," říká profesor Andrew Watson, vedoucí skupiny pro mořské a atmosférické vědy na Exeterské univerzitě.