Biometan v EU roste rychle, ale na cíle REPowerEU to nestačí

Evropská unie i její členské státy v posledních letech výrazně posilují podporu výroby biometanu a bioplynu. Přestože produkce roste, stále citelně zaostává za ambiciózními cíli EU stanovenými do roku 2030, upozornil server Montel News.

Po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022 přišla Evropská komise s plánem REPowerEU, který má rychle omezit závislost Unie na ruských fosilních palivech a současně urychlit přechod k čistším zdrojům energie. Základem strategie je masivní rozvoj obnovitelných zdrojů, energetických úspor a diverzifikace dodávek energetických komodit. Biometan je v této koncepci jedním z klíčových nástrojů.

Bioplyn vzniká v bioplynových stanicích jako směs metanu a oxidu uhličitého a nejčastěji se přímo na místě spaluje v kogeneračních jednotkách, které dodávají elektřinu a teplo. U biometanových stanic však přichází další krok – čištění bioplynu a separace metanu. Výsledný biometan má parametry srovnatelné se zemním plynem, takže jej lze vtláčet do plynárenské soustavy. Domácí výroba tak může postupně nahrazovat dovoz zemního plynu.

EU proto v rámci REPowerEU stanovila cíl vyrábět do roku 2030 až 35 miliard m³ tohoto obnovitelného plynu ročně. Podle Evropské komise však současné národní plány členských států pokrývají pouze zhruba tři čtvrtiny potřebného objemu, tedy okolo 26 miliard m³, upozornila na konferenci v Bruselu Edith Hofer z energetického ředitelství EK.

Biometan v EU: Rychlý růst, malý podíl na spotřebě

Produkce bioplynu a biometanu v Evropě v posledních letech roste.  Zatímco bioplyn zaznamenal v roce 2024 jen mírný nárůst o 1 %, výroba biometanu vzrostla meziročně o 14 %. Evropský trh je přitom velmi koncentrovaný: 95 % produkce pochází pouze ze šesti zemí.

Bioplyn, který se využívá zejména k výrobě elektřiny a tepla v kogeneračních jednotkách, pochází z více než poloviny z Německa, které samo tvoří 53 % unijní produkce. U biometanu je růst rovnoměrněji rozprostřen, ale i zde dominují stejné státy – Německo (29 % produkce EU), Francie, Itálie, Dánsko a Nizozemsko dohromady vyrábějí 93 % evropského objemu.

Evropa nicméně zůstává globálním lídrem. V roce 2023 připadalo na členské země téměř 50 % světové produkce bioplynů. Zatímco dřívější rozvoj táhly hlavně štědré výkupní tarify na výrobu elektřiny a tepla, v posledních letech se těžiště politik přesouvá k biometanu coby domácí nízkoemisní náhradě zemního plynu.

Průkopníkem v integraci biometanu do sítě je Dánsko, kde tento plyn již v roce 2023 pokrýval více než 35 % celkové spotřeby plynu. Rychlý růst hlásí i Francie, která během šesti let zvýšila výrobu z 0,05 na 0,8 miliardy m³.

Celková evropská produkce biometanu tak v roce 2023 překročila 4,5 miliardy m³. Stále to však představuje jen méně než dvě procenta regionální poptávky po zemním plynu – a ambiciózním cílům EU pro rok 2030 se zatím vzdaluje.

Biometan v ČR: Hluboko pod potenciálem

V ČR dnes funguje přibližně 540 bioplynových stanic, přičemž většina z nich vznikla v zemědělství nebo v odpadovém hospodářství. Právě tyto provozy mají největší předpoklady k přechodu na výrobu biometanu. Přeměna je však podmíněna vznikem nové formy podpory, která by investorům zajistila větší stabilitu a motivovala je k modernizaci technologií. V současnosti je ale v tuzemsku pouze 12 stanic schopných produkovat biometan.

Podle analýzy společnosti EGU by biometan mohl do budoucna pokrýt až 18 % české spotřeby plynu  a sdružení CZ BIOM odhaduje, že do roku 2030 by v Česku mohlo fungovat kolem 100 biometanových stanic. Rovněž výhled provozovatele plynárenské soustavy NET4GAS počítá s tím, že výroba biometanu vzroste ze současných 73 GWh na více než 8 100 GWh ročně, což by si vyžádalo vznik několika stovek nových zařízení. Firma však zároveň upozorňuje, že aktuálně eviduje pouze 25 žádostí o připojení do plynárenské sítě, což reálný rozvoj výrazně omezuje.

Rozdrobená podpora trhu a potřeba harmonizace

Veřejné dotace hrají v rozvoji biometanu a bioplynu klíčovou roli. Investiční podpora snižuje bariéry vstupu, zatímco výkupní tarify či příplatky poskytují provozovatelům stabilní příjmy. Evropský trh je však značně roztříštěný – některé země podporují především vtláčení biometanu do sítě (např. Francie), jiné výrobu elektřiny (Německo) nebo využití v dopravě (Itálie).

Dalším impulsem jsou systémy obchodování s emisními povolenkami v EU a Spojeném království. Průmysloví odběratelé díky biometanu mohou snížit emise, a tím ušetřit na nákupu povolenek.

Podle zástupců průmyslu zůstává v Evropě stále velký nevyužitý potenciál. Firmy jako Engie či BASF volají po jednotné harmonizaci standardů a certifikace, která by umožnila volný obchod s biometanem napříč EU.

„Harmonizace standardů a certifikačních schémat je zásadní pro vytvoření jednotného produktu biometanu, který bude dostupný po celé Evropě,“ uvedl Norbert Kail, viceprezident pro obnovitelný uhlík v německé chemické společnosti BASF.

Evropská komise nyní finalizuje třístranné memorandum mezi státy, průmyslem a producenty, které má usnadnit investice do výroby. Podepsáno by mělo být v prvním čtvrtletí příštího roku.

Pokud se má EU přiblížit svým klimatickým a energetickým ambicím, bude nutné zrychlit růst výroby biometanu – současné tempo nestačí.