USA ruší klimatická pravidla pro elektrárny. EU tak čeká těžší boj o dekarbonizaci

Americká administrativa odstraňuje významnou část klimatické regulace uhelných a plynových elektráren. Změna může prodloužit provoz fosilních zdrojů a zpomalit snižování emisí, sama však neznamená konec rozvoje obnovitelné energetiky v USA. Pro Evropskou unii může americký obrat znamenat oslabení pozice při prosazování globální dekarbonizace a posílení hlasů, které uvnitř Evropy požadují zachování uhlí a zmírnění emisních cílů.

Americká Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) 14. září 2026 oznámila dokončení zrušení většiny požadavků emisních pravidel pro elektrárny přijatých v roce 2024. Současně předložila návrh na odstranění zbývajících federálních standardů pro emise skleníkových plynů z fosilních elektráren podle příslušného ustanovení zákona Clean Air Act. Jde tedy o dva odlišné kroky: dokončené rozhodnutí a navazující návrh, který ještě projde připomínkováním.

Oficiálně administrativa spojuje deregulaci s dostupnější elektřinou, spolehlivostí dodávek a národní bezpečností. Tvrdí, že dosavadní požadavky nutily elektrárny k předčasnému uzavírání a omezovaly využití domácích zásob uhlí a plynu. Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) vyčísluje očekávané úspory na 310 miliard dolarů.

Krok má zároveň zřetelný politický rozměr. Zapadá do Trumpova programu podpory domácích fosilních paliv a rušení klimatických opatření předchozích demokratických administrativ. V tomto pojetí jsou uhlí a plyn oporou pracovních míst, průmyslu a energetické soběstačnosti, zatímco klimatická regulace je prezentována jako překážka jejich využívání. Snaha omezit také pravomoc budoucích administrativ ukazuje, že cílem je dlouhodobě změnit směřování federální energetické politiky.

Podle BBC se očekávají bezprostřední soudní žaloby. Ekologické organizace upozorňují na zdravotní a klimatické důsledky, zatímco šéf EPA Lee Zeldin zdůrazňuje, že ochrana před nebezpečnými látkami znečišťujícími ovzduší zůstane zachována. Právní výsledek proto může ovlivnit jak rozsah deregulace, tak její trvání.

Pro Evropu může být významný politický dopad

Odklon Spojených států, druhého největšího producenta skleníkových plynů, oslabuje možnost společného tlaku na globální snižování emisí. Z toho lze vyvozovat obtížnější pozici EU při přesvědčování dalších velkých ekonomik, aby přijímaly nákladná transformační opatření. Americký přístup jim může poskytovat argument, že přednost má dostat dostupnost energie a domácí průmysl, zatímco klimatické závazky lze odložit.

Globální kontext přitom ukazuje, že prostor pro další emise zůstává problémem. Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) vzrostly světové emise CO₂ spojené s energetikou v roce 2025 přibližně o 0,4 % na téměř 38,4 miliardy tun. Vyšší ceny plynu zároveň ve Spojených státech podpořily přechod části výroby k uhlí, který přidal přes 75 milionů tun CO₂. Tento příklad ukazuje citlivost emisí na ekonomiku provozu jednotlivých zdrojů; nejde o vyčíslení dopadu nynějšího rozhodnutí EPA.

Stejný argument může zesílit uvnitř Evropské unie. Zastánci pomalejšího odklonu od uhlí a mírnějších emisních cílů získávají další příklad velké ekonomiky, která zdůvodňuje podporu fosilních zdrojů cenami energie a bezpečností dodávek. Lze proto očekávat, že americký obrat využijí v debatách o tempu dekarbonizace, nákladech emisních povolenek či životnosti uhelných elektráren. Nemění sám o sobě evropská pravidla, může však ztížit udržení politické podpory pro jejich naplňování.

Z evropského pohledu tak vyvstává otázka, jak udržet podporu dekarbonizace v prostředí, kde jedna z největších ekonomik otevřeně prosazuje opačný politický směr. Pokud bude transformace spojována především s náklady a omezeními, může americký příklad posílit tlak na odklad evropských cílů i bez prokazatelného úspěchu samotné deregulace. O to důležitější bude, zda EU dokáže přínosy nízkoemisní energetiky doložit dostupnými a spolehlivými dodávkami, menší závislostí na dovozu paliv a únosnými náklady pro průmysl i domácnosti. Právě zde se může rozhodovat o odolnosti evropské klimatické politiky vůči americkému obratu.