Struktura výroby elektřiny v ČR se od revoluce zásadně změnila

Vzhledem k "tempu" jakým se u nás o jádru celá léta zatím jen planě debatuje moc nevěřím, že za 20 let, r . 2040 stoupne jeho podíl z dnešních 33 % na 50 %. Loni jsme spotřebovali 74 TWh, pokud už r.2040 nic nebudeme vyvážet a spotřeba stoupne jen mírně na 80 TWh /elektromobilita/ , tak by jádro muselo dodávat asi 40 TWh. Staré Dukovany 4 x 500 MW již patrně nepoběží a výrobu 40 TWh by tak muselo zajišťovat min. 5 GW v jádře = 2 GW starý Temelín a 3 GW nové. Pokud budeme uvažovat 1 GW nové bloky, tak by za 20 let musely běžet 4 x 1 GW bloky v Temelíně + 1 GW v Dukovanech. Pokud by se to mělo stihnout, tak by bylo nutné již nyní vypsat tendr na dodávku rovnou tří nových reaktorů , někdy 2022 mít vítěze soutěže na dodávku 3 reaktorů, někdy 2026-8 začít stavět a 2038 , po 10 letech stavby všechny reaktory spustit. Jestliže se nyní - "plně zahrabeme" problémem dostavby jediného reaktoru v Dukovanech, pak je nemožné po r. 2040 vyrábět 50 % elektřiny z jádra. Naopak !, podíl výroby z jádra klesne, neboť v Dukovanech 2 GW staré odpojíme a nahradíme je jen 1 GW novým. Celkem tak r. 2040 budeme mít v jádře jen 3 GW , které budou vyrábět kolem 22 TWh ,což bude pokles z dnešní výroby 33 % na 23 %.

Přesně. Navýšit podíl jádra na výrobě elektřiny na 50 % do roku 2040 je nesmysl a utopie. Při rychlosti rozhodování v ČR se to nedá stihnout. Podle mě bude zázrak i 40 %. Chybějících 10 % tedy budou muset obstarat paroplynové elektrárny, fotovoltaika na průmyslových budovách a rodinných domech + import elektřiny z větrných elektráren na pobřeží Německa, Dánska, Nizozemska a Velké Británie. Zmíněné čtyři země budou mít ve větrných podzimních a zimních měsících přebytky levné elektřiny (staví i plánují obří větrné farmy v moři), ČR se bude tato elektřina hodit. Vyžaduje to ovšem investovat desítky miliardy korun do zvýšení přenosové kapacity (páteřní sítě) a budování bateriových úložišť. A to nejen na území ČR, ale celé Evropy.

Z vašeho příspěvku čiší "přání otcem myšlenky". Když se chce, jde všechno a docela rychle, když se nechce, staví se i přečerpávačka téměř 20 let. Pokud bude politická vůle, jaderné bloky se postaví, ve světě to dokáží i za čtyři roky, pokud politická vůle nebude a různí zelení záškodníci budou o překot vymýšlet překážky, doplatíme na to všichni.

Jak by to "když se chce" podle Vás mělo vypadat?

Nejste tak hloupý, abyste to z mého příspěvku nevyčetl. Kdyby rozhodovali pouze lidé skutečně odpovědní za svá rozhodnutí a jejich dopady, ty jaderné bloky by tu už byly, nebo by se stavěly. Současné lavírování bez výsledku se projeví ve chvíli, kdy třeba už nebude možné z technických důvodů prodloužit životnost současných JE. Pokud vám rázem ubyde výkon v řádech GW, nemáte a taky ho nijak nenahradíte a spoléhat na nějaký dovoz je čirá naivita. Od současných zodpovědných bych rád slyšel jednu větu:

"Milí občané, bez stavby nových JE se připravte na jistotu toho, že si budete muset zvyknout na snížený komfort dodávek elektřiny".

Pane Šťastný, nestrašte. Výrobní kapacity máme 22 GW, plus jeśtě akumulační kapacity, které budou narůstat.

A porovnejte to s naší zhruba poloviční maximální spotřebou.

Samozřejmě, jako po celou naši historii, některé výrobní kapacity budou přibývat, jiné zase ubývat. Akumulační kapacity budou určitě přibývat (jen elektromobilita bude představovat asi jeden Temelín).

Milan Vaněček. Tak hned příští rok jde definitivně do kopru více jak 1GW z uhelných zdrojů. Je také otázkou, co se stane třeba s Počerady, jestli bude chtít někdo podstatně investovat do jejich obnovy, jinak kvůli limitům imisí skončí v r.2022. Ono těch zdrojů bude poměrně rychle (v poměru s tím, jak se vlečou stavby nových) ubývat.

A ta akumulační kapacita elektromobilů....? Nevím, jestli se s něčím takovým dá v dohledné době vůbec počítat.

Ano pane Šťastný, řada uhelných elektráren se bude zavírat, elektromobilita bude u nás významná tak za 20 let.

Ale jádro Vám nedá rychlou, potřebnou náhradu. Tu Vám dá jen fotovoltaika, vítr a plyn. Akumulaci mohou zvýšit přečerpací elektrárny jak navrhuje Carlos.

Náhrada musí být investičně i provozně levná a RYCHLÁ.

To,co dnesni vlada naslibuje, si nebude za deset let nikdo pamatovat.Jinak kdo ma klimu, musi mit i FV elektrarnu.Tak nemuze v lete narustat spotreba.A s temi elektro auty to nebude tak horke,za tu cenu je to neprodejne i za deset let.Spis si myslim,ze se budou drzet nova auta do peti let ,ktera produkuji mene CO2.

Doporučuji k přečtení anoncovaný článek na Euro “nukleární secondhand”. To je síla. Co na to paní Drábová?

Ta síla má spočívat v čem? Že se v Dukovanech použije funkční a nikdy nepoužívané cirkulační čerpadlo?

Mně to teda připadá v pohodě, pokud čerpadlo projde testy.

Pane Šťastný, máte naprosto pravdu. Chybí politická vůle. Já bych to spíš nazval "politická odvaha".

Vzhledem k tomu, že prakticky jediným možným dodavatelem je a dlouho bude Rosatom (a s velkými výhradami i Čína), tak vláda neustále odkládá rozhodnutí o dodavateli (nechce riskovat zásadní politické konflikty). To by mělo vliv i na způsob financování.

Ale co s těmi křiklouny, kteří sice o jaderné energetice nic neví, ale o to hlasitěji křičí, aby dodavatelem nebylo Rusko nebo Čína?

Zdá se, že celkem elegantně to vyřeší na Ukrajině. Rusko tam nesmí stavět, ale v Chmelnické JE se stavba prostě zadá Škodě JS. Ta obstará 80 % prací, takže budou všichni spokojeni. Tak by to mohlo být prezentováno i u nás.

Nyní hodně diskutované malé reaktory nemohou racionálně nahradit plánované velké bloky.

TO : Mirek

S tím bych souhlasil. Šest reaktorů, které u nás už desítky let běží jsou sovětského /ruského/ původu ,Škoda JS nyní patří ruské firmě a nyní je Rosatom nejdále s vývojem reaktorů generace III + a také je největším mezinárodním stavitelem svých reaktorů/Bělorusko, Maďarsko, Finsko, Turecko ,Indie, Čína ,Bangladéš,..../. Jiní dodavatelé ?? Francouzi už staví své dva reaktory ve Finsku a doma 15 let s ohromnými potížemi = neustálý růst ceny a prodlužování stavby. US Westinghouse ? Ten nedávno zkrachoval a další výstavba velkých reaktorů v USA je zatím "u ledu". Korejci a Číňané připadají do úvahy, jsou to ale Asiaté a nemají velké zkušenosti ze staveb v zahraničí, Korejci nyní dokončují Barakh a Čína dva Hualongy v Pakistánu. Také mi připadá, že se naše vlády bojí velkého rozhodnutí , Rusko s Čínou vytvářejí strach politický , USA s Francií zase krach po technické stránce projektu. Naše vlády proto už léta nevědí "kudy kam". "A léta běží vážení !"

Jižní Korea se hodně zdiskreditovala právě stavbou svých reaktorů v Barakah v SAE. Technické nedostatky vedly Araby k tomu, aby dokonce uzavřeli s francouzskou společností EDF smlouvu o dozoru nad dostavbou, provozem a bezpečností jihokorejských reaktorů. To Korejce přímo rozzuřilo. A to ani nemluvím o zpoždění stavby a nedořešených otázkách vyškolení kvalifikovabné obsluhy. Jižní Korea sama má problém doma: sama neví, zda má ve svém jaderném programu pokračovat i v samotné Koreji.

Čína má velmi ambiciózní jaderný program. Asi jí ani nestačí kapacity na stavbu JE doma a současně v zahraničí. Ale chtěla by se jistě úspěšně prezentovat i v zahraničí. Jsem zvědavý, jestli v atmosféře nynější protičínské hystérie postaví ten svůj reaktor Hualong One v Bradwellu ve Skotsku.

Jen bych si dovolil korigovat váš komentář ke korejským blokům v SAE. První blok je hotový už od března 2018. Důvodem zdržení je, že SAE s jadernou energetikou začíná úplně od nuly. Musí tedy konstituovat potřebné orgány jaderného dozoru a také získat veškerý personál elektrárny. To lze sice částečně řešit "nákupem" odborníků ze zahraničí, takže se tam setkáte s celou řadou expertů ze všech koutů světa (i od nás se tam vystřídali). Ovšem to není řešení napořád, takže třeba hlavně operátory chtějí mít dominantně vlastní. Mezinárodní složení také vede k tomu, že je jazykem pracovníků na elektrárně (nejen operátorů) angličtina. V ní jsou všechny bezpečnostní manuály i komunikace v případě normálních i krizových a havarijních situací. Tady připomenu, že nejde o komunikaci na konferenci, ale při krizové situaci. Takže zpoždění je dáno tím, že se čeká na vycvičení operátorů a také ověření, že jsou celý systém i příslušný personál připraveni na všechny varianty krizových situací a bude vždy zajištěna bezpečnost provozu. A je velmi důležité nadřadit bezpečnost nad urychlením. Zvláště, když jde o zařízení pro provoz nejméně 60 let. Nedávno dostali licence dvě skupiny operátorů a v těchto dnech tak úřad pro jadernou bezpečnost vyhlásil, že se dostal do závěrečné fáze schvalování licence pro provoz.

V Německu není odchod od jádra dán tím, že by měly nekvalitní jaderné reaktory, ale že zde politicky zvítězilo protijaderné politické hnutí. Podobně je to v Korei.

Ještě možná doplnění k tomu Bradwellu B. Číňané už dokončili dvě fáze licencování a postoupili do třetí. Pochopitelně ani získání licence na stavbu neznamená ještě, že budou stavět. Na druhé straně získávají potřebné zkušenosti i z projektů v Hinkley Point C a Sizewell C, kde s Francouzi spolupracují.

Jak už jsem se zmiňoval, problémy s jihokorejskými reaktory v SAE jsou tak velké, že Arabové dohled nad dostavbou, provozem a bezpečností JE předali společnosti EDF. O tom byl i článek letos na jaře v MIT Technology Review. I sami Korejci problémy přiznávají.

O velkých problémech Korejců v SAE (ale i doma) se píše i v letošní zprávě "The World Nuclear Industry Status Report 2019".

Sami Korejci vážně uvažují o odklonu od jádra. Některé projekty zastavili. Pak by se jim opravdu těžko něco vyváželo.

Kritiku do vlastních řad spustila i některá korejská média. Například web Korean IT Times upozornil, že na prvním a druhém bloku v SAE se našlo deset defektů - hlavně na systémech chlazení. (Jinde jsou na některých reaktorech zmiňovány bubliny v betonu.) Dodavatel stavby nechce tyto problémy komentovat. „Nemůžeme vám sdělit nic o jaderné elektrárně Barakah bez konzultace s investorem - společností ENEC,“ reagoval podnik Korea Electric Power Corp. (KEPCO).

Pokud vím, tak Koprejci nikde jinde v zahraničí nějakou závaznou objednávku nedostali.

Ovšem, u nás velmi ambiciózní Korejci mají jednu velkou výhodu: sponzorují hokej v Třebíči.

Ten článek jihokrejského novináře Max S. Kima otištěný v MIT Technology Review znám. Do jaké míry je objektivní, je dost otevřená otázka. Jak už jste zmínil, probíhá v Jižní Korei dost intenzivní protijaderná kampaň. a daný novinář se na ni podílí. Pochopitelně je faktem, že i jaderné odvětví v Korei (stejně jako jiná) má své problémy a lapsusy. O tom, že země, která sama odchází od jádra, bude mít docela velké problémy s propagací vývozu v tomto oboru, jsem psal už několikrát.

V Korei zvítězilo politické hnutí, které a protijaderné a zvolený prezident zahájil výstup z jádra. Některé projekty se mu zastavit podařilo jiné ne. Stále více se však začínají projevovat negativa odchodu od jádra a to, že země s tak vysokou hustotou obyvatelstva a bez fosilních zdrojů bude mít obrovský problém se bez jádra obejít. Potenciál pro OZE je tam z geografického hlediska a kvůli vysoké hustotě obyvatel dost omezený.

Pokud jde Barakah, tak několik závad, které se objeví při hydrozkouškách nebo při závěrečné kontrole objeví, nebývají problémem. Pokud vím, tak Korejci tvrdí, že se všechny u toho prvního bloku vyřešily a ten je připraven. V současnosti je schválení licence závislé dominantně na kontrole schopností personálu a provozních a v´bezpečnostních rámců. A pokud vím, tak s těmi Francouzi to také není úplně tak, jak píšete.

Ovšem pochopitelně stejně jako vy nejsem tam, nemám přístup ke kompletním datům. Takže je to tvrzení proti tvrzení. A nemá cenu se tak přít.

Takže, jak jsem také několikrát psal ve svých článcích o jaderné energetice, klíčové bude, kdy a jakou formou proběhne spuštění bloků v SAE a jak budou spolehlivé a kvalitní při provozu.

Možná ještě poznámka. Přehledy Mycla Schneidera jsou z hlediska dat velmi dobrá a velice rád je využívám. Jeho interpretace jsou však velice často velmi účelové.

Nějak se mi u Vašich zpráv neobjevuje čudlík "Odpovědět".

Ještě k těm reaktorům APR-1400. Nevím, jak mohou být řazeny do kategorie III+, když nemají druhý kontejnment. Domníval jsem se, že u této kategorie je samozřejmostí. A také mám pocit, že Korejci hodně podceňují námitky proti jejich reaktorům a tváří se optimisticky. No, nevím, jestli uspějí i jinde v zahraničí.

Ale jde mi hlavně o dodavatele dostavby JE u nás. Domnívám se, že reaktory VVER se dobře osvědčily, dva typy jsou licencované v Evropě, referencí je dost. A pro nás by mělo být hodně důležité to, že se naše firmy podstatně podílejí na stavbách Rosatomu po celém světě. Takovou intenzivní spolupráci žádný jiný dodavatel nenabízí. I dodávky paliva jsou spolehlivé a personál je zaškolený - jen mám obavu, že časem nebude nikdo, kdo by zkušené pracovníky nahradil.

Jen mám obavu, že se do toho výběru dodavatele budou plést političtí a ekologičtí fanatici, kteří o jaderné energii nic neví. Proto spoléhám na J. Míla, vládního zmocněnce pro dostavbu, a na ministra K. Havlíčka, který vypadá dost svěže a je energický, že dokáží tendr prosadit tak, aby o vítězi rozhodovali jen odborníci. Mám ale nepříjemný pocit, že ani oni s tím řešením moc nespěchají.

Zmiňujete se o Německu. Ten odklon od jádra je jen výsledkem protijaderné hystérie po Fukušimě, proto si pořád myslím, že přijdou brzo k rozumu. Paroplynové elektrárny se jim asi dost prodraží (myslím tím provoz); kromě toho také nejsou bezemisní. A OZE stabilní zdroje určitě nenahradí.

Děkuji za diskuzi. Už končím.

Od jisté úrovně se čudlík s odpovědí přestane ukazovat. Je třeba využít ten poslední objevený a řadí se to v poklidu za poslední příspěvek ve vláknu.

Souhlasím s vašimi obavami o zamotání primitivně pojaté politiky a ekologismu do výběru. Souhlasím také, že z hlediska potenciálu účasti na výstavbě v Česku i v zahraničí jsou na špici Rusové. Na druhé straně, ani Korejci na tom nejsou špatně. Intenzivně by se mohlo zapojit více podniků, nejen Doosan Škoda Power, kterou Korejci vlastní. Ono dnes jsou dodavatelé tak propojeni, že pro ruské bloky dodávají třeba Francouzi a Japonci. Korejci dodávají pro řadu nekorejských projektů. Palivo různého typu dodává také řada dodavatelů.

S tím Německem nemáte pravdu. Energiewende začala už před rokem 2000 a rozběhla se po vítěství rudozelené koalice. Takže už v té době se nastavilo odstavování jádra a termín úplného konce okolo roku 2022. Po deseti letech se začalo ukazovat, že asi nepůjde nahradit lehce jádro jinými zdroji a obnovitelné jsou velmi drahé a problematické. Takže v té době vládnoucí CDU/CSU rozhodla o zpomalení odstavování jaderných bloků s tím, že získané finance se přelijí do dotací na OZE. Po Fukušimě se však rozhodlo o návratu k původnímu plánu. To znamená, že za tímto rozhodnutím stojí všechny klíčové politické strany a zatím jde o jediný aspekt Energiewende, který se daří plnit. Jeho změna (posunutí odstavení zbývajících jaderných bloků) by byl totálním přiznáním jejího krachu. Takže moc nevěřím, že se k tomu politici odhodlají. On už je problém i v tom, že provozovatelé už s odstavením počítají a nejen údržba je na to nastavená. Ale pochopitelně se mohu mýlit.

Také děkuji za diskuzi. Uvidíme, jak se věci budou vyvíjet. Oba se určitě shodneme, že by podmínky výběru případného dodavatele měli být férové a přihlížet hlavně k reálným technickým a ekonomickým aspektům v širším kontextu (tedy i potenciálu pro náš průmysl). A klíčové bude, jak se budou spouštět a provozovat konkrétní bloky případného dodavatele u něj i v zahraničí.

ještě možná poznámka k těm známkám reaktorů III+ generace. Oni nejsou přesně specifikována. A dosažení stejné úrovně bezpečnosti lze dosáhnout různými prostředky. Jak jsem zmínil, místo dvojité stěny kontejnmentu mají korejské bloky větší tloušťku jedné stěny. Zachytávání koria lze také realizovat jinak než lapačem koria. Ale to je komplexnější diskuzi.